Disruption - Kapitola č.22 - Tah beta
Informace:
Tenhle díl je trošičku delší ale myslím si, že hodně zajímavý. Nechybí i humor xD Příští díl bude ve stejné časové ose jako tenhle, ale z pohledu Kaita :)
Yuki nehybně stála před starou dřevěnou kůlnou a dívala se na živý plot, kde naposledy spatřila Kaita. Přála si, aby tohle vše bylo jenom hloupý sen. Začala si říkat, že to byla největší hloupost jejího života, která kvůli ní vznikla. Po pár minutách se Yuki podívala na plán budovy, který dostala od Kaita.
,,Tak tohle je hodně špatné." řekla potichu pro sebe Yuki. Plánu vůbec nerozuměla a nedokázala se v něm vyznat. Pohltil jí strach a panika. ,,Jaký je vůbec plán?" dodala a otáčela papír ze všech stran. ,,Co Kaito říkal? Já nedávala pozor? Říkal vůbec něco než zmizel v dálce?" pomyslela si zoufale Yuki a každou sekundu propadávala do ještě větších depresí. Najedno se v křoví něco pohnulo. Yuki zaječela hrůzou a rychle vběhla do staré dřevěné kůlny a opřela se o dveře. ,,T-to byla jenom kočka. Že ano?" zakoktala vystrašeně a pomalu pootevřela dveře. Jedním okem zjišťovala situaci v které se momentálně nacházela. Vzduch byl čistý a Yuki úlevně vydechla.
,,Tanga. Tanga, slyšíš mě?" z kapsy na levém stehnu se ozval chraptivý hlas. Yuki vylekaně poskočila a rychle vytáhla černou krychli. Byla to bezdrátová vysílačka.
,,J-jak to funguje? Halo? Halo?" volala zoufale Yuki a nemotorně mačkala jedno tlačítko za druhým.
,,Tanga? Haló!" ozvalo se znovu z vysílačky.
,,Ano. Ano. Kaito, jsi to ty?" znovu zvolala Yuki do vysílačky.
,,Huh. Konečně máme spojení Tanga." ozval se veselý hlas Kaita.
,,Kaito, co to má sakra znamenat. Jaké tanga?" zeptala se naštvaně Yuki a opatrně si klekla na podlahu.
,,Nikoho takového neznám. Tady Anakonda. Přepínám." řekl Kaito do vysílačky.
,,Anakonda? Huh?" zeptala se zmatená Yuki.
,,Ano přesně tak. Vzpomněl jsem si, že jsem ti neřekl přesně náš plán. Tak pozorně poslouchej. Rozumíš? Jo a když končíš řeč, tak řekni "přepínám". Přepínám." řekl Kaito do vysílačky a nastalo ticho.
,,Ach jo. Poslouchám. Přepínám..." řekla otráveně Yuki a vyčkávala na informace.
,,Vidíš jak ti to jde. No nebudu to zdržovat a řeknu ti plán. Podívej se pozorně na plán budovy. Vidíš ty únikové dveře. Jsou označené na plná červeně. Řekni mi zda jsi to našla. Přepínám." Yuki se pozorně podívala na plán až uviděla červené označené dveře.
,,Mám Kai... teda Anakondo." odpověděla Yuki a zmáčkla červené tlačítko na vysílačce.
,,Výborně Tanga. Tohle bude pro tebe bezpečný vstup do budovy. Potřebuji aby jsi se zatím dostala do bezpečné vzdálenosti od hlídacího zařízení budovy. Pamatuješ si to místo z minula? To by mohlo stačit. Přepínám." Yuki si vzpomněla na křoví v kterém se schovávali.
,,Vím, ale počkat. Co bude s tebou?" naléhala Yuki a zmáčkla červené tlačítko. Najednou nastalo dlouhé ticho. ,,Kaito? Kaito? Co se děje?" zakřičela vyděšeně Yuki.
,,Tanga? Můžu už mluvit? Neřekla jsi "přepínám". Přepínám." řekl zmateně Kaito.
,,Jdi do háje s tím slovem! Přepínám!'" zařvala Yuki do vysílačky a naštvaně nafoukla tváře.
,,Byl jsem zmatený." zasmál se Kaito a pokračoval ,,Počkáš tam, dokud se ti znovu neozvu. Já mezitím se dostanu do řídící místnosti od zabezpečení a vypnu snímání. Díky tomu, že nemám čip, mě systém neuvidí. Přepínám" řekl vážně Kaito.
,,Je to příliš nebezpečné nemyslíš? Přepínám." řekla naštvaně Yuki a postavila se na nohy.
,,Neboj se. Jak jsem říkal. Jak budu hotov ozvu se ti a ty vlezeš únikovými dveřmi dovnitř. Musíš se dostat až úplně do nejvyššího patra po schodech. Budou tam jediné dveře. Setkáme se tam. Rozumíš? Přepínám." Kaitův hlas byl čím dál více vážnější.
,,Hm. Rozumím." odsouhlasila Yuki.
,,To jsem rád a pamatuj si. Do žádných dveří nevstupuj. Je to nebezpečné. Musím už končit." z Yukiné vysílačky ze ozýval hlasitý chrapot. Spojení bylo přerušené.
,,Anakondo? Kaito? Sakra." zaklela Yuki a schovala vysílačku zpátky do kapsy na stehnu. ,,Mám už jít?" řekla potichu Yuki pro sebe a pomalu vylezla ven ze staré dřevěné kůlny. Objel jí studený večerní vítr. Zadrkotala zuby a složila ruce pod své paže. ,,Nějak se ochladilo." pomyslela si a poklusem se rozběhla k živému plotu, do kterého předtím ladně skočil Kaito. Když procházela úzkou mezi uličkou začala přemýšlet, proč Kaito z ničeho nic přerušil spojení. ,,Je v pořádku? Neodhalil ho snad systém?" každou sekundou Yuki napadaly další a další možné okolnosti, které by Kaita mohli postihnout. Pomalu se připlížila k okraji stěny domu a jedním okem se podívala, zda je čistý vzduch. Podívala se na prázdnou hlavní cestu a poté se podívala zpátky za sebe. Při pohledu za sebe se jí zarazil dech, ale naštěstí za ní nikdo nestál. Pomalu se sesunula k zemi a těžce vydechla. ,,Sakra. Vzmuž se." říkala Yuki potichu pro sebe a sebejistě se postavila na své drobné nohy. Její tělo bylo v jednom ohni. Opatrně si přičuchla k rameni. ,,Už pomalu necítím Kaitův odér." ušklíbla se Yuki. Pevně stiskla pistoli v ruce, zhluboka se nadechla a rozběhla se po ztemnělých krajů hlavní ulice. V dálce už viděla červeně svítící přijímače a vysílače na hlavní budově systému RUT. Cíl byl blízko a její chůze nabírala na rychlosti. ,,Už jsem skoro tam." pomyslela si Yuki a lehce se koutky úst pousmála. Najednou se Yuki zastavila, protože si uvědomila, že už je příliš blízko na to, aby jí dokázal hlídací systém hlavní budovy zachytit. ,,To bylo těsné." Yuki se pomalu plížila za křovím až viděla na únikové dveře od hlavní budovy. U dveří byly kamery. ,,Sakra." zaklela potichu Yuki. Chtěla se dostat co nejblíže, ale ztuhla když si všimla skupinu tří hlídačů kousek u dveří, jak stojí nad dvěma hořícími androidy. ,,To byl Kaito?" pomyslela si a vystrašeně sledovala situaci. Jeden z mužů ukázal na únikové dveře a namířil na ně pistolí. Yuki zalapala po dechu. ,,Jdou dovnitř." pomyslela si. Muž vyrazil dveře když najednou se ozval větší výbuch a řev u hlavního vchodu do budovy.
,,Útok Rebelů!" zařval jeden z mužů a celá skupina se rozběhla za výbuchem. Yuki nechápala co se během pár sekund stalo, ale musela se soustředit na svůj úkol.
,,Tanga? Tanga? Ozvi se mi!" ozval se chraplavý hlas z kapsy na stehnu. Yuki rychle šáhla po vysílačce.
,,Kaito! Kaito! Jsi v pořádku?" naléhala Yuki a štěstím se jí do očí hrnuly slzy.
,,Huh? Proč bych nebyl? Přepínám." řekl překvapeně Kaito.
,,Bála jsem se. Něco se ale děje. Měl bys z tama rychle utéct. Přepínám." naléhala Yuki
,,Ten výbuch? Slyšel jsem ho, ale neboj se. Vše je jak má být. Teď musíš se dostat nahoru. Vypnul jsem bezpečnostní systém. Musíš jít! Přepínám." řekl rychle Kaito.
,,Vše jak má být? Kaito?!" zakřičela Yuki do vysílačky a po obličeji ji začaly stékat slzy.
,,Yuki přestaň! Honem! Jdi!" zakřičel Kaito a spojení se přerušilo. Yuki se bezmyšlenkovitě rozběhla ke dveřím. Opatrně proběhla kolem hořících androidů a vběhla dovnitř. Stoupla si před první schodiště a povívala se nad sebou. Nad ní bylo nekonečné množství pater a schodišti. Yuki se zhluboka nadechla a pěvně stiskla devítku ve své pravé ruce a chovala vysílačku do kapsy na stehně. Zatnula zuby a rozběhla se po schodech nahorů. Každým krokem se po schodišti rozléhal dusot kroků po železných schodech. Po desátém patře se Yuki zastavila v mezipatře a snažila se popadnou dech. Její tělo nebylo vytrénované aby mělo takovou výdrž. ,,Už tam budu. Musím." řekla vyčerpaně Yuki a podívala se nahorů. Zhluboka se nadechla a znovu se rozběhla po schodech nahorů. Yuki se zastavila ve dvacátémosmám patře. Klekla si na svá kolena a začla vykašlávat. Levou rukou se chytla za krk a lapala po dechu. Ve hrudi jí vystřelovala obrovská bolest. ,,Už nemůžu." pomyslela si vyčerpaná Yuki a opřela se o zeď a zavřela oči. Yuki se pomalu vracela barva do tváře. Otevřela svá víčka a na pravo od ní byly pootevřené bílé dveře. Ze dveří vycházelo slabé modré světlo. Najednou Yuki popadla velká zvědavost se jít podívat dovnitř. Pomalu se postavila na nohy a škvírou ve dvěří se podívala do místnoti. Byla to malá tmavá místnost. Krom starých poliček se složkami tu byl stůl s počítačem. Vzduch byl čistý. ,,Bude to jen chvíle." špitla potichu Yuki a pomalu vklouzla dovnitř. Sedla si za zapnutý počítač. ,,Účet je přihlášený." dodala potichu. ,,Někdo tu musel být." pomyslela si. Yuki to přišlo divné, ale na schodištích nikoho neviděla a ani nepotkala. Na ploše obrazovky byla složka s názvem ,,Projekt G3." Yuki se nechápavě podívala na obrazovku a rychle rozklikla složku. Otevřelo se jí složka s několika tisíci, dalších složek. Na očích ji zůstala jedna složka. Na složce bylo datum strašlivé chyby systému kdy označilo několikset lidí jako Označeni. Když složku rozklikla objevil se jí fotka mladého muže. Yuki jej nikdy neviděla a když rolovala níže, objevovali se další a další fotky. Yuki najednou zalapala po dechu a její ruka pustila myš. ,,Asuka." řekla s výdechem Yuki. Položila ruku na svá ústa a z očí se jí vyhrnuly potoky slz. Zajíkavala se když četla text hlášení psaný na konci dokumentu.
Projekt G3: 47/TS-89-00-57
Pokračujeme podle uvedených seznamů Označených, pro rozvoj projektu G3. Akce proběhla bez větších komplikacích či nedorozumnění. Těla byla odvezena do sektoru RW87 s menší časovou ztrátou. Budeme se řídit podle vašich další seznamů k rozvoji projektu G3.
H.B.
,,Co je to za projek?" zařvala Yuki a zhodila obrazovku na zem, která se po pádu rozbila. Yuki zabořila svůj obličej do dlaní a schoulila se pod stůl. Měla v sobě smíšené pocity, které nemohla uklidnit. Pohlcovaly ji. Pohlcovaly její myšlení. Chvíli se smála a chvíli brečala plná bolesti. Hodila zbraní do prázdného kouta tmavé místnosti a rychlím pohybem začala vytahovat papírové složky z poliček a házet je na zem. Najednou se tma rozplinula a místnost pohltilo světlo z chodby. Yuki se zarazila. Někdo otevřel dveře. ,,Kaito?!" pomyslela si Yuki a najednou cítila obrovskou úlevu. ,,Kaito!" zařvala Yuki a otočila se tváří ke dveřím. Yuki se zachvěl spodní ret, když uviděla ve dveřích mužkou postavu s bílými vlasy.
,,Dobrý večer Yuki." řekla mužká postava a pomalým krokem se blížila k Yuki. Yuki se opřela zády o poličky a zalapala po dechu. ,,Nečekal jsem tě tu. Chi. Co to plácám. Čekal jsem na tebe." zasmál se muž.
,,S-Shin." vykoktala Yuki a její nohy se jí začaly podlomovat.
,,Jsem rád, že si ještě pamatuješ kdo jsem. Jsem ale překvapen, že jsi tu sama." zazubil se Shin a jeho konečky vlasů se dotýkaly líček Yuki.
,,Nepřibližuj se kě mně!" zařvala Yuki a praštila Shina do hrudi. Shinové tělo se ani nepotnulo a pravou rukou chytnul Yuki kolem krku.
,,Huh? Bojíš se mě?" zašeptal Shin Yuki do ucha a stisknul její krk silněji. Yuki se snažila jeho stisk uvolnit, ale byl na tak křehkou dívku silný. ,,Tyhle oči měly patřit jenom mě. Ještě ale není dnům konec že? Jak vidím zjistila si, že tvá sestra byla jedna z objetí projektu G3. Umřela pro tvůj duševní rozvoj. Děkuj jí za to." zasmál se Shin a druhou rukou pohladil Yuki po tváři.
,,M-má s-s-sestra..." vydala ze sebe Yuki a cítila jak upadá do bezvědomí.
,,Vidím že nemáš nejmenší ponětí co projekt G3 je. Jestli chceš. Můžu tě do něj zasvětit, ale bohužel. Tvůj čas nadešel krásko." zazubil se Shin.
,,P-prosím." zašeptala skoro neslyšícím hlasem Yuki.
,,Jsi tak roztomilá když prosíš o milost. Chtěl bych tě jenom pro sebe, ale víš, sklamala jsi mě. Jak vidím v projektu G3 se nachází malé krysy, které unikají svému osudu. Víš kotě, to já jsem tě do tohohle projektu vybral." řekl smutné Shin a sklonil hlavu. ,,Je mi to tak líto." dodal Shin a levou rukou šáhnul do své kapse na ryflích. ,,Třeba v dalším životě. Haha" Najednou byl slyšet hlasitý výstřel a Yuki ucítila chuť krve ve svých ústech.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
