Disruption - Kapitola č.21 - Pocit viny
Informace:
Už jenom pár dílů nás dělí od konce téhle povídky :)
,,Kaito prosím zastav se!" zakřičela Yuki a snažila se dohnat Kaita. Připadalo jí, že když ona udělá dva kroky, tak Kaito je o další jeden krok dál. ,,Co se stalo mezi tebou a tvým otcem?" naléhala.
,,To není tvoje starost." odsekl naštvaně Kaito a přidal do kroku.
,,Je to i moje starost." řekla uraženě Yuki a doběhla Kaita. Yuki se upřeně dívala na jeho tvář. Jeho pohled směřoval k zapadajícímu slunci. ,,Měl by jsi mi to říct. Už jako malí jsme si říkali vše a..." Kaito jí rychle chytnul za ramena a plnou silou je stiskl. Yuki se vylekala a pohlédla Kaitovi do očí. Jeho oči byly jako nebezpečný divoký plamen.
,,Poslouchej mě dobře fialko. Žádné my už neexistuje. Pamatuješ? Naše cesty se dávno rozdělily." zakřičel naštvaně Kaito a upřeně se díval Yuki do tmavě modrých očí. Yuki rychle zamrkala aby se jí tvořící slzy nedostaly z očí.
,,Zase chceš vinu svádět na mě? Já nevěděla že.." vyhrkla naštvaně Yuki.
,,Osud určuje kdo do našeho života patří. Přijmi to. Tvá sestra zamřela stejně jako moje matka. Někdo odejít musí." řekl chladně Kaito.
,,Tohle trochu přeháníš ne? Tím chceš říct že je ti to jedno? Byla to tvoje matka." Kaito pokračoval dál, jakoby Yuki vůbec neposlouchal.
,,Zase by to udělal. Chtěl nás rozdělit." Yuki se zarazila.
,,Co to říkáš Kaito?" řekla ustaraně Yuki a chytla Kaita za tvář. Snažila se navázat s ním oční kontakt, ale Kaito se díval do prázdna. Jeho plamen v očích vyhasnul.
,,Byl to můj otec." špitl Kaito a konečně se podíval Yuki do ustaraných a vyděšených očí.
,,Přestaň plácat blbosti Kaito. Tvůj otec nezabil tvou matku a mou sestru nebo několik dalších lidí v onen den." zvážněla Yuki.
,,Znáš ho? Žila jsi s ním?" zeptal se vážně Kaito.
,,Nechtěla jsem." špitla Yuki a pustila Kaitovi tvář.
,,Co jsi nechtěla?" zeptal se nechápavě Kaito a podíval se do strany.
,,Ohledně tvého otce." řekla suše Yuki potichu a sklonila svůj pohled. ,,Slib mi něco." Kaito znovu pohlednul na Yuki. Její vlasy jí spadaly do tváře. ,,Slib mi, že se nikdy neuchýlíš k vraždě." zvedla hlavu Yuki a falešně se usmála. ,,Ty přece takový nejsi ne." Yuki najednou zapochybovala o tom, co právě řekla. Připadalo jí poslední dobou, že Kaita vůbec nepoznává.
,,Sundej svůj batůžek." vydechl Kaito a natáhnul pravou ruku. Yuki na něj pozvedla pohled a rychle sundala černý batůžek z ramene. Rychle jej otevřela a dala Kaitovi velký papírový pytlík.
,,Jsou to pistole. Že ano?" zeptala se opatrně Yuki a sledovala jak Kaito otevírá papírový pytlík. Kaito přikývnul a vytáhnul zbraň devítku.
,,Není to sice nic moc, ale nemůžeme tomu plánu budovy věřit. Jen tak pro jistotu." řekl nezaujatě Kaito a vytáhnul z pytlíku zásobník. ,,Viděl vás někdo?" Yuki přikývla že ne a rozhlédla se kolem sebe. ,,Neboj se. Nevytáhnul bych zbraň, kdybych nevěděl, že jsou lidi kolem nás." Yuki tahle informace trochu uklidnila a hlasitě polkla. ,,Ještě pořád se na to můžeš vykašlat." dodal Kaito a schoval zbraň zpátky do papírového pytlíku a schoval jej do černého batůžku. ,,Věříš v systém?" Yuki tahle otázka zarazila. Jeho otázka zněla v její hlavě pořád dokola a hlasitěji.
,,Poslední dobou mi přijde, že ten systém činí vážně lidi šťastnějším." pousmála se suše Yuki ,,Ale neodpustím, že kvůli němu zemřelo několik set životů a přetrhal tolik krásných společných osudů." dodala Yuki a lehce skousla spodní ret a před očima uviděla sebe a Kaita jak spolu leží na louce a sledují noční oblohu plnou hvězd.
,,Proto ho musíme zničit." řekl vážně Kaito a pokračoval v chůzi. ,,Už jen kvůli nim." dodal potichu.
,,Takže to ukončíme dnešním večerem." špitla Yuki pro sebe a podívala se na odcházejícího Kaita a vzala černý batůžek ze země do rukou. ,,Už z toho nemůžeš vycouvat. Nemůžeš už jen kvůli Kaitovi." pomyslela si a přitiskla ke svému tělu ještě silněji černý batůžek se zbraní.
Yuki seděla na černém koženém gauči a její tvář měla zabořenou do kolen. Vedle sebe měla položený černý batůžek. Zelenou trávu už pohltila první tma a lidé rozsvěcovali své světla v pokojích. Kaito pomalu sešel z točících se schodů do obývacího pokoje.
,,Jsi v pořádku?" zeptal se opatrně Kaito a položil svou pravou ruku na její rameno. Yuki jen přikývla a postavila se na nohy.
,,Jsem v pohodě." ušklíbla se falešně Yuki. Kaito se na ní nevěřícně podíval. ,,Věř mi. Jsem v pohodě."
,,Dobrá tedy. Potřebuji aby jsi šla semnou." řekl Kaito a šel k hlavním dveřím. Yuki pomalým krokem následovala Kaita.
,,Kam to jdeme?" zeptala se opatrně a zavřela za sebou hlavní dveře od vily. Kaito zašel za roh domu. ,,Počkej!" zařvala Yuki a rozběhla se za ním.
,,Vidíš na konci pozemku tu dřevěnou kůlnu?" zeptal se Kaito a ukázal prstem do dálky. Yuki přikývla. ,,Tuhle kůlnu postavil můj otec vlastnoručně. Není zde žádné propojení se systémem." dodal a dlouhým krokem vykročil. Trvalo pár minut než došli na konec pozemku ke staré dřevěné kůlně. Kaito chytnul pevně starou kliku.
,,Děje se něco?" zeptala se nechápavě Yuki a dívala se jak Kaitovi naskakují žíly na krku. Pak jí to ale došlo. ,,Je to místo kde..." Yuki se podívala na Kaitoku krční páteř. Kaito po chvíli konečně otevřel dveře. Yuki nahlédla do vnitř a jediné co uviděla byla prázdná malá místnost. Nechápavě se podívala na Kaita která vkročil dovnitř a kleknul si.
,,Tajná podzemní skrýš?" zajásala Yuki. Kaito se na ní přes rameno podíval a pousmál se.
,,Zdaleka." postavil se a zvednul ruce nad sebe. Opatrně nahmatával něco na stropu. ,,Bingo." řekl Kaito a od stropu se oddělila velká část dřevěných prken. ,,Nemyslela sis, že jsem takový hlupák. Skrýš v zemi by byla až moc nezodpovědné." ušklíbl se a pomalu vylezl nahoru. ,,Budu házet věci dolů. Tak trochu odstup." ozval se tlumený hlas nad hlavou Yuki. Yuki poodstoupila a nejednou na zem spadly dvě neprůstřelné vesty a staré obleky zásahové výbavy. ,,To je vše." řekl Kaito a seskočil dolů. ,,Tohle by mohlo stačit. Co na to říkáš?" řekl hrdě a založil ruce na hrudi. Yuki si pomalu klekla k výbavě a dvěma prsty zvedla starou zmuchlanou tmavě zelenou košili. Druhou rukou si zakryla ústa a nos.
,,Pěkně to smrdí." zamumlala a podívala se znechuceně na Kaita.
,,Huh? To jako vážně?" podíval se nechápavě na Yuki. Yukin pohled říkal jediné: ,,Do tohohle mě nikdo nedostane." Kaito zvednul neprůstřelnou vestu a přičuchnul. ,,Nic necítím." dodal a znovu se podíval na Yuki. Její pohled byl stejný. Yuki vzdychla a znovu si přičuchla ke košili.
,,Ta vůně." odsekla Yuki a podívala se na Kaita. ,,Nezaměnitelné." Kaito na ní vykulil své oči a ukazováček přiložil na svou hruď. Yuki přikývla. Kaito se uraženě otočil k Yuki zády, ale najednou se zazubil a začal se vysvlékat.
,,Chi. Proč já to vůbec řeším. Mě tahle vůně vůbec nevadí. Hm. Aspoň když mě střelí nezemřu." Yuki se zarazila a rychle na sebe začala nasoukávat neprůstřelnou vestu. ,,Najednou ti nevadí co. Ten můj pach." dodal suše Kaito a obléknul přes hlavu košili. ,,Jdu se převléct ven. Ať máš soukromí." zazubil se Kaito a posbíral po zemi zbytek výbavy.
,,Mě to nevadí." řekla potichu Yuki.
,,Huh? Vážně?" pousmál se Kaito a naklonil se k Yuki.
,,Vidím že tvé myšlenky jsou jako vždy zkažené." vyplázla na Kaita jazyk a prstem mu ukázala na dveře. Kaito se jen usmál a pomalým krokem se vydal z kůlny.
Yuki vyšla z kůlny a rozhlížela se po Kaitovi. Kaito stál zády ke dřevěným dveřím od kůlny a jeho černé vlasy vlály ve větru. Paprsky měsíce se lekly v jeho ohnivých očí.
,,Jsem připravena." řekla nebojácně Yuki a narovnala se. Kaito se pomalu otočil a prohlédnul si Yuki od hlavy k patě. Měla na sobě černé kevlarové kalhoty, černou neprůstřelnou vestu pod kterou měla tmavě zelenou košili s dlouhým rukávem, chrániče od holeni až po kolena, vysoké černé boty s vyztužením na Achillové šlaše, bezprsté černé rukavice a chrániče kolem krku.
,,Fíha. Moc pěkné. Ehm. Teda jdeme." odkašlal Kaito. ,,Málem bych zapomněl." dodal Kaito a pravou rukou žáhnul do kapsy na levém stehnu. ,,Tvá zbraň." ušklíbl se Kaito a natáhnul ruku s devítkou v ruce. ,,Jak říkám. Není to nic moc. Pořád ale platí naše dohoda ne?"
,,Pokud místnost nebude prázdná, tak z tama mizíme a je konec." řekla vážně Yuki a natáhla svou pravou ruku ke zbrani. Uchopila jí a její ruce se jí začaly třást.
,,Uklidni se." řekl Kaito klidným hlasem a položil svou ruku na její ruku, která svírala zbraň. ,,Slíbil jsem, že se mi ani tobě nic nestane. Půjdu napřed a ty pár minut po mně. Jasné?" dodal Kaito a podíval se Yuki do očí.
,,Počkat, cože? My nepůjdeme spolu? Nenechám tě jít samotného!" protestovala Yuki a podívala se Kaitovi vystrašeně do očí.
,,Neboj se o mě. Není čas na odmlouvání. Tady máš mapu budovy. Vytvořím pro tebe volnou cestu." usmál se Kaito a pustil jí ruce. ,,Tak zatím." Kaito se rozběhnul k živému plotu, který lehce přeskočil a zmizel ve tmě. Yuki se bezbranně dívala na černou siluetu v dálce a v rukou svírala zbraň a papírový plánek hlavní budovy systému RUT.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
