Last Quarter - 4. Uvěznění
Informace:
Robin se svěří své nejlepší kamarádce a obě jdou po škole do toho domu. K překvapení dívek, Boa, nejlepší přítelkyně Robin, nic neslyší ani nevidí. Jenom tu kočku. Boa se bojí o svou kamarádku a rychle ji odvádí pryč. Jenže Robin se vzepře a chce se k dívce vrátit.
4. Uvěznění
Došli jsme s dívkou do tmavé místnosti, kde jsem zapalovala svíčky, aby bylo světlo.
,,Víš, cítím se tu osaměle.’’ promluvila jsem na dívku. ,,Jsem ráda, že jsi přišla.’’ dodala jsem.
,,Co? Ty tu žiješ sama? Proč?’’ divila se dívka. V tom se u nás objevil kocour.
,Oh, vlastně tu sama nejsem, viď Lawe?’’ promluvila jsem na svého kocoura.
,,Tahle kočka se jmenuje Law? Je tvoje?’’ divila se dívka. ,,Běžela jsem do domu za ním. Myslela jsem si, že je to Lulu.’’ dodala s úsměvem dívka.
,,Oh, to máš pravdu. Jinak to není moje kočka. Jen za mnou přišla a zůstala tu se mnou.
,,Poté co jsme se potkali, jsem se probudila v nemocnici a Lulu nikde nebyla. Od té doby jsem ji neviděla.
,,Takže ty jsi Lulu?’’ podívala jsem se na kočku.
,,Oh, ne to není Lulu. Lulu jen tak vypadá. Má delší srst.’’ protestovala hned dívka.
,,Na vezmi si ho. Je to fakt hodná kočka.’’ nabídla jsem dívce.
,,Jej.’’ žasla dívka. ,,Lawe, máš moc krásné jméno.’’ zářila štěstím.
,,To mi připomíná, ještě jsem se tě nezeptala na jméno.’’ zeptala jsem se dívky.
,,Já jsem Robin, Robin Nico.’’ představila se mi dívka. ,,A ty?’’ zeptala se dívka na mé jméno.
,,Nevím, nepamatuju si ho.’’ řekla jsem pravdu. Neznala jsem své jméno. ,,Víš, po tom našem setkání jsem se probudila tady a nemohu ven.’’ přiznala jsem se.
,,Eh? Nemůžeš ven? Proč ne? Ah, pravda. Brána je zamčena, viď? Někdo tě tu uvěznil?’’ vyptávala se Robin.
,,Brána...Je zamčená? Ne, to ne! Jestli Law přijde nedostane se dovnitř.’’ zděsila jsem se.
,,Eh? Ale Law tu už je?’’ divila se Robin. Já se rozeběhla pryč. ,,Počkej, prosím.’’ snažila se mě zastavit. ,,Počkej! Kam to běžíš!’’ křičela za mnou. Jenže já otevřela dveře a byla jsem pryč. A najednou byla pryč. Pomyslela si Robin. V tom se ozval za ní hlas.
,,Robin?’’ ozvala jsem se za Robin. ,,Proč? Proč vždy skončím v tomto pokoji, když se snaží odejít?’’ zeptala jsem se sama sebe. ,,Jestli to tak půjde dál, zůstanu tu navždy.’’ povzdychla jsem si se slzy na krajíčku. Naplno jsem se rozbrečela. Nevím kdo je, nebo skončila tady, ale ze zoufalství se rozbrečela. Nezná své jméno, adresu, ani své rodiče ani přátelé. Nic si z toho nepamatuje. Vzpomíná si na jenom na mě. A taky na to, že tu žila s přítelem Lawem. Ale já nevím, jak ji mám pomoci. Mohu ji jenom obejmout, i když jsem jenom mladší než je ona. Pomyslela si Robin a objala mě, když jsem se naplno rozbrečela. ,,Ráda bych ji nějak pomohla.
,,Zítra zase přijdu. Slibuju.’’ slíbila mi Robin.
,,Robin, chci ti dát toto. Na znamení našeho přátelství.’’ řekla jsem Robin a sundala jsem si prstýnek z prstu. Robin si vzala prstýnek na prostředník, kam ji padl jako ulitý.
Doma u Robin:
Robin ležela v posteli a prohlížela si prstýnek. Nebyl to sen, ale co pro ni mohu udělat? Přemýšlela Robin.
Ve škole:
,,Ahoooj Robij.’’ pozdravila dívka Robin. Robin se na dívku podívala.
,,Ahoj Boo.’’ pozdravila Robin dívku.
,,Konečně tě pustili z nemocnice. Vypadáš dobře.’’ řekla Boa Robin.
,,Ano, ale mám problém. Potřebuju pomoc.’’ začala říkat svůj problém Robin, ale Boa jí skočila do řeči.
,,Poslechni si toto. Jsme zase ve stejné třídě, v sekci C.’’ byla Boa nadšena.
,,Vážně?’’ žasla Robin překvapeně. ,,HURÁÁÁ!’’ zajásala šťastně.
,,Jenže, bohužel Usopp je v sekci A.’’ oznámila Boa Robin.
,,Nejdůležitější je, že jsme spolu Boo.’’ řekla nadšeně Robin.
,,To je tak sladký, Robin.’’ objala se děvčata. Obě došly do školy.
Ve třídě si sedli podle zasedacího pořádku. Ale to, že jsem zdravá a můžu chodit do školy, je taky její práce. Copak asi dělá ta dívka? Přemýšlela Robin v hlavě.
,,Hej…’’ ozvalo se vedle Robin. Ale Robin byla stále ve svém snění. V tak velkým a starým domě, by se každý cítil osaměle. Půjdu za ní co nejdřív. ,,Hej…’’ znovu se ozvalo vedle Robin. ,,Hej, jsi na řadě. Musíš se představit.’’ ozýval se klučičí hlas vedle Robin.
,,Eh?’’ zarazila se Robin. Robin se postavila. ,,Omlouvám se. Jmenuji se Robin Nico. A jsem v pátém ročníku.’’ představila se celé třídě.
,,Nico, každý je tu v páté třídě.’’ ozval se učitel.
,,Cože? Robin Nico?’’ vykřikl spolu sedící. Celá třída se začala smát. Robin zrudla v obličeji. ,,To jsi byla v tátově nemocnici, ne?’’ zeptal se Robin. Oh, syn doktora Bepa. Jsme ve stejné třídě. Sedíme vedle sebe.
,,Jsem Luffy, těší mě.’’ zazubil se na mě kluk.
,,Luffy, teď není čas na seznamování. Nech si to na později.’’ řekl učitel. To je neukázněná třída. Pomyslel si učitel.
,,Ani bych neřekl, ale OK, teď je řada na vás pane Iceburgu.’’ zazubil se Luffy na profesora.
Po škole:
Robin s Boou se sešly a šly ze školy domů.
,,Je první školní den a ty už vyčníváš.’’ zasmála se Boa.
,,Nepřipomínej mi to. Takový trapas.’’ zrudla Robin.
,,To nic, Jsi vždycky taktická. Takže když uděláš něco takového, každý si tě zapamatuje.’’ smála se dál Boa.
,,Na to vážně hrdá nejsem.’’ řekla Robin rozhodně.
,,Ahoj Boo, měj se Robin.’’ rozloučil se s úsměvem Luffy.
,,Usopp.’’ zaznělo jednohlasně.
,,Robin, je ta, o které jsi mi vyprávěl? Která z nich to je?’’ zeptal se Usopp Luffyho.
,,Ta s mikádem.’’ odpověděl Luffy Usoppovi.
,,Je hezká.’’ pronesl Usopp. Jsem tak šťastná, že žiju na tomto světě. To je poprvé, kdy o mně nějaký kluk řekl, že jsem hezká. A co je na tom to lepší, že o byl právě Usopp. Pomyslela si Robin.
,,Luffy je skvělá zbraň. S jeho pomocí se můžeme spřátelit s Usopper, je to dobrá strategie.’’ byla nadšena Boa. Boo, ty jsi můj anděl. Pomyslela si nadšeně Robin. ,,Ale víš, musíš si to promyslet.’’ dodala při vyprávění.
,,Doufejme.’’ řekla Robin.
,,To víš ne, že je to skvělá příležitost. Chceš jít ke mně? Strategická porada.’’ nabídla Robin nabídku. ,,JDE SE!’’ zakřičela Boa.
,,Boo, počkej, dneska nemůžu.Už něco mám.’’ zarazila Bou hned Robin.
,,No jo, chtěla si mě o něco požádat. O co jde?’’ zeptala se Boa Robin. Robin si vzpomněla, jak jí mamka řekla, že to byl jenom sen.
,,Ne, to nic.’’ zamítla to Robin.
,,Co? Chci ti pomoci.’’ nesouhlasila Boa s Robin.
,,Jo, ale když ti to řeknu, tak mi nebudeš věřit..’’ měla na krajíčku Robin.
,,Co to říkáš? Proč bych neměla věřit tomu, co mi řekneš zrovna ty?’’divila se Boa. ,,To je hrozný, jak jsi nedůvěřivá. Dělej povídej.’’ vybídla Boa Robin.
,,Boo, já…’’ začala ze sebe soukat Robin.
Před dvěma lety:
Před dvěma lety začaly spolu chodit do stejné třídy. Zastala se ji, když se jí posmívali spolužáci.
,,Moje matka říkala, že matka Robin má divnou práci.’’ řekl jeden ze spolužáků, druhému spolužákovi.
,,Má namalovanou pusu, jako nějaká děvka.’’ řekl druhý spolužák.
,,A DOST!’’ křikla Boa na spolužáky. ,,Jen Robin závidíte, že má tak krásnou maminku. Nejen krásnou, ale i hodnou. Každý den pracuje do noci, aby Robin uživila. Můj taťka říká, že takový člověk je dobrý člověk.’’ zastala se Boa Robin.
,,Sklapni Boo.’’ řekl první spolužák.
,,Miss ošklivka.’’ řekl druhý spolužák. Od té doby, i když má mamka jako jediná chodí na rodičák v kimonu. Už se necítím trapně. Teď jsem pyšná, že mám tak krásnou a hodnou maminku.
Současnost:
Robin a Boa přišly k domu.
,,Takže tady bydlí ta dívka.’’ řekla Boa zamyšleně. ,,Neboj se společně ji zachráníme.’’ ujistila Robin. Jsem tak šťastná, že mám takovou kamarádku, jako je Boa. Pomyslela si radostně Robin.
,,Myslím si, že se dostala do jiné dimenze a teď nemůže ven.’’ začala uvažovat Robin.
,,Jiná dimenze?’’ zeptala se nevěřícně Boa. ,,Nemůžu projít.’’ začala si stěžovat, že nemůže projít mříží.
,,Jsi moc tlustá, Boo.’’ řekla upřímně Robin. A začala jí pomáhat projít skrz mříže.
,,Možná je to paralelní dimenze. Zasekl se mi tam zadek.’’ řekla Boa.
,,To zvládneš Boo.’’ podporovala Bou Robin.
,,Ale nejsem si tím jistá.’’ dodala Boa. Pak to ruplo a Boa byla na druhé stran.
,,Jej, dokázala jsi to.’’ zatleskala Robin Boe.
,,Podle mě, má toto zvláštní místo, na kterém ses ocitla, po té nehodě, co dočinění s tímhle domem. Ale to je jenom nápad.’’ řekla Boa svůj názor. ,,A taky ty ses vrátila do svého světa, takže ona to taky bude moci udělat. A tím by se jí mohly vrátit vzpomínky.’’ dodala po chvíli.
Obě vstoupily dovnitř do domu.
,,Oh, Lawe.’’ promluvila Robin.
,,Páni, vážně vypadá jako Lulu.’’ žasla Boa a hladila si kocoura.
,,Ahoj. Jsi tady? To jsem já Robin.’’ křikla Robin, ale nikdo se neozval. V tom Boa zakřičela. ,,Co se děje?’’ zeptala se Robin Boi vylekaně.
,,Poškrábala mě.’’ odpověděla Boa.
,,Ale ne, bolí tě to?’’ zeptala se starostlivě Robin. ,,Promiň Boo.’’ omluvila se Boe.
,,Ty si mi nic neudělala.’’ nesouhlasila Boa s omluvou Robin.
,,Styď se, Lawe.’’ pokárala Robin kocoura a otočila si ho k sobě. ,,Vidíš omlouvá se ti.’’ nastavila kočku směrem k Boe.
,,Myslíš?’’ nevěřila tomu Boa. Spíš se na mě dívá výhružně. Pomyslela si Boa. ,,Vážně miluješ kočky.’’ dodala rezignovaně.
,,Ten klavír, slyšíš? Tudy Boo.’’ ukázala prstem směr Robin.
,,Eh? Já žádný klavír neslyším.’’ ozvala se překvapená Boa. Robin se překvapeně podívala na Bou. ,,Poslyš, mám z toho divný pocit, pojďme odsud.’’ vybídla Robin. ,,Vypadá to tu, jako ve strašidelném hradu.’’ dodala vzápětí. ,,Já žádný klavír neslyším.’’ znovu zopakovala. Jak to? Je slyšet tak jasně a hlasitě...Je možné, že Boa by to neslyšela? Přemýšlela Robin. Obě se přiblížili do toho pokoje, kde dívka hrála na klavír.
,,Robin, vážně jsi přišla.’’ přivítala jsem se s Robin, když jsem ji zahlédla. Oh, díky bohu. Ukázala se. Nevím co bych dělala, kdyby se tu neukázala. Pomyslela jsem si.
,,Chci ti představit svou kamarádku Bou.’’ představila mi druhou dívku Robin.
,,Oh, Boa, těší mě.’’ usmívala jsem se na Bou.
,,Kde je ta dívka, se kterou mluvíš?’’ zeptala se Boa Robin. Ve mně to hrklo.
,,Kde? Stojí přímo před tebou.’’ začala Robin třást s Boou.
,,Přestaň, Robin vraťme se domů. Já ji nevidím.’’ řekla Boa Robin. Ta byla stejně v šoku, jako já. Mám strach. Tenhle dům je plný duchů, a teď si chtějí vzít tebe. Uvažovala Robin v duchu. ,,RYCHLE PRYČ ODTUD!’’ křikla na Robin a táhla ji pryč z domu. Vraťme se domů Robin, já ji nevidím. Tato slova se honila ušima Robin celou cestu. Byla v šoku.
,,Boo.’’ promluvila Robin na svou kamarádku. Tenhle dům je plný duchů a teď si chtějí vzít tebe. Stále se honilo hlavou Robin. Jsem ráda, že jsi přišla. Jestli to půjde takhle dál...Zůstanu v tomhle domě po zbytek svého života. Robin, chci ti dát tohle na znamení našeho přátelství. Opakovala si tato slova Robin v duchu od té dívky.
,,Boo, pusť mě.’’ řekla Robin Boe. Ta se zastavila. ,,Musím se tam vrátit. Klidně běž domů beze mne.’’ řekla Boe rozhodně.
,,Eh?’’ zděsila se Boa.
,,Nemohu ji tahle opustit. Je osamělá.’’ snažila jsem se to Boe vysvětlit.
,,O ČEM TO MLUVÍŠ?!’’ křikla na Robin Boa. ,,Prober se! Ta holka je duch! Co pak to nevidíš, že je to nebezpečné?!’’ dál na Robin křičela.
,,Já se nebojím! Ta dívka je vážně moc hodná!’’ taky začala křičet Robin a trvala si na svém.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.