Last Quarter - 1. Jane Mizuki
Informace:
Dívka utíká z domova. Nastěhuje se ke klukovi, kterého zná z ulice, jak jenom hraje na kytaru. Vylívá se mu své srdíčko, jak jí zemřela matka, jak se předávkovala léky na spaní kvůli nevěře svého manžela. Jak nemá ráda svou macechu a její dceru, která je i dcera jejího otce. A v poslední řadě, jak ji podvedl její přítel s její nejlepší kamarádkou.
1. Jane Mizuki
,,Jako blednoucí měsíc,
zahánějící temnotu,
jsou sinavé mé rty.
O čem to zpívám?
O čem to zpívám?
Ty jsi moje zapadající slunce.’’
Dozpíval jeden zpěvák. Měl jednu posluchačku.
,,To je nádherná píseň. Tu si složil?’’ pochválila jsem a zeptala jsem se zpěváka. Zpěvák s cigaretou v puse si sundal černé brýle. Ty modré oči a smutná melodie mě uchvátily.
Vrátila jsem se domů. Říkala jsem si, že si musím pospíšit. Nechtěla jsem, aby někdo přišel na to, že jsem se teprve vrátila domů. Jenže jsem po schodech tolik dupala, že se mamka vzbudila.
V ložnici rodičů:
Vzbudilo ji dupání nohou po schodech nahoru. Probudila se a podívala se na budíka. Byly čtyři hodiny ráno.
,,Drahý, vstávej. Janey se právě vrátila domů. No tak vstávej.’’ budila žena svého manžela.
,,Nech mě být.’’ zamumlal manžel a spal dál.
V pokoji Jane:
Kruci, nestihnu se převléct. Mno nevadí. Jendo oblečení mi postačí. Peníze nějaké mám. Až si najdu práci, tak si můžu koupit něco navíc. Přemýšlela jsem si pro sebe. Je jedno co se stane. Odteď to bude jenom lepší, než to bylo. Pomyslela jsme si. Vzala jsem si tašku a chtěla jsem odejít, ale narazila jsem na mamku.
,,Co to děláš?’’ zeptala se mě mamka.
,,Děkuju za všechno.’’ jenom jsem poděkovala a chtěla jsem odejít.
,,Počkej, kam jdeš? A kde jsi byla?’’ chrlila jednu otázku za druhou mamka. ,,Drahý zastav ji! Jane!’’ křičela mamka. ,,Drahý!’’ vykřikla na svého manžela. Ze schodů dolů se přiřítila malá dívenka.
,,One-chan! Já...já se omlouvám.’’ začala má malá sestřička brečet.
,,Sbohem Vivi, měj se dobře, OK?’’ rozloučila jsem se se svou sestřičkou.
Zkus být šťastná, v tom to domě. Nebuď jako já. Pomyslela jsem a tuto větu jsem směrovala telepatické své sestře. Zastavila jsem taxíka a nastoupila jsem si.
,,K Shibuye a rychle prosím.’’ požádala jsem taxíkáře, aby mě tam zavezl. Rychle, rychle. Ať to prosím stihnu. Přála jsem si v duchu.
Než tahle noc skončí...
Než se měsíc vytratí…
Na lavičce jsem si povídala s neznámým zpěvákem.
,,Jak se jmenuješ?’’ zeptala jsem se ho na jméno.
,,Law.’’ odpověděl mi stručně zpěvák.
,,Kolik ti je?’’ dál jsem se Lawa vyptávala.
,,20.’’ odpověděl Law zase stručně.
,,Odkud jsi?’’ zeptala jsem se znovu.
,,Z Anglie.’’ odpověděl mi Law.
,,Umíš skvěle japonsky. Tvá píseň je úžasná…’’ řekla jsem svému neznámému Lawovi.
,,Úžasná? Jak to?’’ zeptal se mě Law.
,,Nikdo se nezastaví, neposlouchá, všichni mají naspěch. Jen si hraj, říkají si. Nic si z toho nedělej Law.’’ snažila jsem se to Lawovi vysvětlit.
,,Je to dobrý, protože ty jsi poslouchala.’’ usmál se na mě Law.
,,Ah, budu muset jít, jinak přijdu pozdě do práce.’’ podívala jsem se na hodinky.
,,Nechoď.’’ zastavil mě Law.
,,Přijdu zítra a poslechnu si víc. Kde tě najdu?’’ zeptala jsem se Lawa.
,,Budu pro tebe zpívat kdekoliv, kde si budeš přát.’’ usmál se na mě Law.
Další večer:
,,Jane, nemáš jít do školy?’’ zeptal se mě takhle jednou večer Law.
,,Nechci jít do školy.’’ odpověděla jsem stroze.
,,Nemáš dnes práci?’’ dál se vyptával Law.
,,Nechce se mi tam.’’ zase jsem odpověděla stroze.
,,Nemusíš jít domů?’’ znovu se zeptal Law.
,,Nechci jít domů.’’ znovu jsem odpověděla stroze.
,,Nechceš jít ke mně domů?’’ nabídl mi Law.
U Lawa doma:
Došli jsem k velkému domu. Žasla jsem nad tou jeho krásou.
,,Lawe, jak to, že bydlíš v tak velkým domě? To jsi bohatý?’’ zeptala jsem se Lawa zvědavě.
,,Jen si ho půjčuju, budu tu jenom dva týdny.’’ vysvětlil mi Law.
,,Aha.’’ přikývla jsem na srozuměnou. ,,Lawe, jsi v Japonsku kvůli práci?’’ zeptala jsem se ho na novou otázku. Taky jsem si všimla, že se vůbec nevzul a měl boty na koberci.
,,Přišel jsem za tebou.’’ odpověděl mi Law.
,,Hmm…’’ zamyslela jsem se. Příběh z minulosti? Zeptala jsem se sama sebe. ,,Jak je možné, že mluvíš tak dobře japonsky?’’ znovu jsem se Lawa zeptala.
,,Měl jsem japonskou přítelkyni, která mě to naučila’’ odpověděl mi Law. V tom si Law zapálil cigaretu. ,,Zemřela na svou nemoc. Příběh z minulosti.’’ dodal po chvíli Law. Nevěděla jsem co mu na to mám říct.
,,Hej...Zahraj tu píseň. Tu kterou jsi hrál předtím. Mám ji ráda. Jak se jmenuje?’’ změnila jsem téma rozhovoru.
,,Last Quarter.’’ odpověděl mi Law. Byla jsem překvapena.
V autobuse:
Seděla jsem v autobuse, když v rádiu hráli velice známou písničku. Nebo aspoň pro mě známou.
,,Řidiči, zesilte to rádio.’’ požádala jsem řidiče autobusu. To je Lawův hlas, ta melodie...Uvažovala jsem nahlas. Last Quarter, Lawova píseň...Je to jiná verze, ale jsem si jistá, že je to ta samá píseň. Jak to, že je rádiu? Honilo se mi hlavou.
,,Oh...Je to hezká píseň. Vážně smutná. Kdo to zpívá?’’ zeptal se řidič autobusu.
,,To bohužel nevím.’’ zalhala jsem řidiči.
,,Aha...Cizí hudba mě moc nezajímá, ale tohle se mi líbí.’’ řekl řidič. To jsem nevěděla, poslouchám jenom populární hudbu. Znamená to, že Law je profesionální zpěvák? Ptala jsem se sama sebe.
,,Tak to byla Last Quarter, od skupiny Evil Eeye. Jako další….’’ zazněl hlas moderátora v rádiu. Evil Eeye...Evil Eeye neznám, možná že se rozpadli, nebo si dali pauzu. Je toho ještě tolik co o něm nevím...Ale potkali jsme se teprve nedávno, přesto mi to tak vůbec nepřipadá….Uvažovala jsem si pro sebe. Možná jsem udělala velkou hloupost, ale teď už nemůžu couvnout! Nemůžu se zbavit těch pocitů...Dál jsem uvažovala.
Doma:
Blížila jsem se k velkému domu, kde na mě čekal Law.
,,Jane, kde si byla? Ve škole?’’ hned se mě Law zeptal.
,,Ne, nakupovat. Oblečení.’’ odpověděla jsem pravdu.
,,Aha, bál jsem se o tebe, když jsi zmizela.’’ řekla mi Law a šli jsme do kuchyně, kde si Law zapálil cigaretu.
,,Víš, teď jsem bohatá. Tvrdě jsem pracovala, abych jsem si vydělala peníze a mohla se odstěhovat. Před rokem se otec znovu oženil a s jeho ženou a dítětem si moc nerozumím.’’ vysvětlila jsem Lawovi.
,,Dárek.’’ řekl Lawa podával mi zapalovač. Moc krásný zapalovač.
,,Její dcera, je vážně dcera mého otce. Podváděl mou matku s ní, když ještě byla na živu. Není to strašné?’’ dál jsem to Lawovi vysvětlovala. ,,snažil se to utajit, ale já jsem na to přišla. A to dítě je rozmazlené. Ona i ta její matka mi vzali tátu.’’ dál jsem se svěřovala. ,,Mno dobrá až tak moc ne. Ale já stejně matku už nepotřebuju. Je mi 17.’’ zasmála jsem se. ,,Ah, máš hlad? Přinesla jsem Hamburgry.’’ zeptala jsem se Lawa. ,,Neposílej mě domů. Volala jsem, že jsem u kamaráda, ať si nedělají starosti. Nebudeš mít problémy.’’ zesmutněla jsem a snažila jsem se Lawa nějak přesvědčit, aby mě nevyhnal pryč.
,,Hledal jsem tě. Jsem šťastnej, že si se vrátila.’’ Law byl celý rozzářený. ,,Thank you.’’ poděkoval mi v angličtině a podával ten zapalovač. Pak jsem si šla číst a Law začal hrát na kytaru a zpívat. V tom jsem si kýchla.
,,Je ti zima?’’ zeptal se starostlivě Law.
,,Ne,ne. Půjdu do jiného pokoje.’’ usmála jsem se na Lawa.
,,To neříkej.’’ zarazil mě Law. V tom se ozval pípavý zvuk. ,,Co je to za zvuk?’’ zeptal se.
,,Oh, můj Pager. Chtěla jsem ho vypnout.’’ odpověděla jsem Lawovi.
,,Pager?’’ zeptal se překvapeně Law.
,,Ty je neznáš? V Anglii je nemají?’’ zeptala jsem se překvapeně Lawa.
,,Budík? To ne…’’ zauvažoval Law nahlas.
,,Posíláš tím přátelům zprávy. Koukej zrovna mi jedna přišla.’’ ukázala jsem na svůj pager, kde stála zpráva:
,,Je mi to líto, chci tě vidět. Zoro’’
,,Kdo je Zoro?’’ zeptal se překvapeně Law. Co? Proč dokáže přečíst katakanu? Ptala jsem se sama sebe.
,,Můj ex.’’ odpověděla jsem Lawovi.
,,Ex?’’ nepochopil to Law.
,,Byl to můj přítel. Ale nedávno jsme se rozešli. Docela flirtoval. Ze začátku mi to bylo jedno, vážně. Ale pak mě podvedl s mou nejlepší kamarádkou. S tím jsem se smířit nedokázala.’’ svěřovala jsem se Lawovi. V tom jsem se začala smát.
,,Co je tu k smíchu?’’ zeptal se překvapeně Law.
,,Eh?’’ dostala jsem ze sebe.
,,Proč se směješ, tak smutným věcem?’’ nechápal to Law.
,,Ah, co mám dělat jiného?’’ zeptala jsem se Lawa.
,,Myslím, že by bylo lepší plakat.’’ řekl Law na vysvětlenou.
,,Jo, ale pak bych vypadala nešťastně.’’ nesouhlasila jsem s Lawem.
,,Ale podle mě smích tě dělá ještě víc nešťastnou.’’ řekl mi Law. Poté si zapálil další cigaretu. A já si vše uvědomila a rozbrečela jsem se jako malá holka.
Brečela jsem celou noc. Od smrti své matky takhle nebrečela. Matka byla psychicky labilní, kvůli zahýbání otce. Předávkovala se prášky na spaní. Nenávidím otce. Pak jsem se začala zlobit i na matku za to, že mě tu nechala samotnou. A pak...kluk, kterého jsem měla ráda, byl nevěrný stejně jako můj otec. Nemiloval mě doopravdy. Byla to láska ukrývající nestálost. Nechtěla jsem dopadnou, jako má matka. Přála jsem si stát se silnou ženou. Ale nikdy jsem nepoznala skutečnou sílu. A vypadá to, že ještě stále nepoznám. Law celou tu dobu hrál na kytaru. Stále dokola hrál tu melodii, kterou mám tak ráda. Dokud jsem neusnula.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.