ROK 1.
Informace:
Ahoj tohle je kapánek rozsáhlejší bohužel i bohudík pravdivý příběh mého života během tří let na střední škole.
Tady vám nabízím možnost nahlédnout do prvního roku na střední :)
Jako každé ráno se probouzím do toho stejného, již milionkrát opakovaného koloběhu, těchto pár dnů je ale něco jinak.
Během svátků jsem začal přemýšlet a měl tu možnost se lépe poznat se sebou samým.
Nemohu se s nikým ztotožňovat, jsem originál...až mi je z toho zle.
Celý můj život lpím na stejném místě, za chvíli životní zkoušky, které mě vypustí vstříc životu a já ještě nemám ani stanovené priority ?
Svoje čimdál tim víc přibližující obavy se tři roky pokouším zahánět MéryJane a za tu dobu jsem se do ní zamiloval a na obavy až dodnes zapoměl.
Inu ne vše je neoddalutelné, každá životní etapa má svůj start i cíl a ten můj konec se blíží.
Měl bych vzít vše co mi zbylo z předešlé osobnosti pevně do rukou a naložit s tím jak nejlépe dovedu a ne jen sedět a čekat na konečný verdikt.
Místo tohoto očividného zoufalství vám raději popíšu svůj tříletý vztah s MéryJane ať můžete nahlédnout do pravé, světem nepošpiněné mysli.
-
1.ROK
Nová škola, noví lidé, nová láska, nová závislost, nový friendZONE, průtrž okovů z friendZONE.......(ano jako jeden z mála vyvolených jsem se z FZ dostal a mé útrpné dvouměsíční čekání na HappyEnd se stalo skutečností, jsem legenda :D )
Díky ní jsem poznal ty kouzla lásky, nové lidi, ale hlavně ty kouzla MéryJane.
Jak čas plynul, začal jsem více a více propadat oné rostlině a vnímat svět docela jinak.
Omezoval jsem to však kvůli ní, neboť přestávala mi rozumět.
Po třech měsících mě podvedla, doteď jsem z toho občas v hajzlu, ale mělo to své kouzlo, ten celý příběch co se okoloní točil a i ta levná pokráčováni týdny a měsíce po našem rozchodu.
Asi tak týden po rozchodu začlo to co bych rád vypustil ze své cesty osudu, ale stalo se a možná bych bez toho nebyl tam, kde jsem dnes, takže jsem tomu více méně vděčný.
Začal jsem každý den Hulit MéryJane, každý den po škole mě ta láska k ní opět vítala v nekonečném sevření.
Díky Méry jsem se začal bavit s BestFriend mojí ExGirlFriend a bylo to to nejlepší kamarádství na celém světě a takové jaké už nikdy nezažiji.
Dny plynuly, já stále pod vlivem kašlajíc na školu, na vztahy s přátely...
Měl jsem jen MéryJane, nejlepší kamarádku a 2 nejlepší kamarády, jo a ještě 5000 dalších na Facebooku :)
Facebook byl v té době můj svět, neustále jsem podnikal různé věci jen abych měl co nejvíce "Lajků".
Na konci prváku,( který ani nevím jak jsem udělal ) jsem celý první týden jen hulil a nic nedělal.
Nějak uprostřed druhého týdne jsem si řekl že už se takhle dál nudit nebudu a sezval jsem svoji BF a mého dobrého kamaráda na chlastačku.
Všechno šlo dobře a já si to užíval.
Poslední věc co si pamatuji před temnotou je jak sedím před obchoďákem, předemnou na lavičce sedí moji dva nejbližší kamarádi, vedle o lavičku opřené moje BMX a já v ruce držel jsem vodku.
Pak již dlouhé zmiňované temno.
Probral jsem se v místnosti, kde bylo vše bílé, v tu chvíli jsem spanikařil ale ta panika se odehrávala jen v mé hlavě, neboť jsem nebyl schopen otevřít svá ústa a vydat jakýkoli zvuk.
V šoku jsem zíral že na zápěstí obou paží mam napojené Kanely jež mi do krve vpravovaly v intervalech několika minut (nevím přesně) infuzi.
Ano byl jsem na Jipce v sousedním městě, jak jsem se později dozvěděl.
Po jednom dnu mě na kolečkovém křesle převezli na dětské, neboť už jsem nebyl v kritickém stavu, ale celé 3 dny co jsem v nemocnici ztrávil jsem prižíval téměř realistický opilecký stav, trip zdarma :D.
Od otce jsem se pak dověděl že mi dělali z krve testy na alkohol a na drogy.
V krvi jsem měl okolo 3,15 promile a to jsem měl jen 2 litry vína a půl 1L vodky.
Testy na drogy byly ovšem negativní O.o
Taky jsem nechápal ale co se dalo dělat.
Po útrpném návratu domů jsem měl domácí vězení, ale nebylo to špatný.
Mohl jsem se dívat na Televizi a každý den musel všude být s otcem, bez mobilu, bez přátel, beze všeho.
Méry mi ani tak nechyběla jako spíš moje kamarádka.
V hlavě jsem vždy před spaním slyšel její hlas jak ustaraně volá mé jméno, nikomu nepřeji aby zažil něco podobného.
Byl jsem asi po týdnu od návratu domů na policii sepsat protokol, ptali se kde sem to koupil, co jsem dělal.... Bla bla bla.
Ještě týden jsem trpěl domácím režimem, když se pak naskytla příležitost si osladit to "vězení".
Koupil jsem si 2 litry vína.
Nečekal jsem však že mé tělo bude naprosto odviklé alkoholu.
Dopil jsem asi tak třičtvrtě lahve jestli si dobře pamatuji.
Další vzpomínka byla zase na onu krásnou bílou místnost.
Po rozkoukání a uvědomění si všeho kolem jsem jen řval a brečel do polštáře.
Řval jsem něco jako "táto promiň, moc mě to mrzí".
Neustále jsem to opakoval a přitom brečel.
Návrat domů jsem měl ještě horší než prvně, šel jsem pěšky, ale co je super je, že za tu cestu domů jsme si s tátou promluvili jako ještě nikdy.
I prvně byl v klidu a vůbec neřval.
Teď byl dokonce přátelský.
Nikdy jsem mu neřekl pravý důvod proč jsem tohle udělal, ani já sám to nevím jistě.
Po třech dnech přišla sociálka, řešili to ale nic moc nevyřešili.
Nějak z toho mýho "případu" sešlo a už je to skoro 2 roky co se tu neukázali.
Na konci prázdnin jsem byl čistý jako nikdy v životě.
Žádný cíga, chlast ani MéryJane.
Vážil jsem okolo 55 kilo a čekal mě druhý ročník na střední a prožil jsem si ty nejzajímavěsjší prázdniny v mym životě a nelituju toho :)
.
Takže děkuju těm kdo to dočetli až sem a pokud bude zájem tak napíšu svůj druhý a popř. Ještě třetí rok na střední :)
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
