Nenáviděný 4
Informace:
Tak tady je další díl :)
Doufám, že se vám bude líbit :D
Koukal jsem do těch krásných modrých očí, ve kterých byla vidět starost a smutek. Podíval jsem se na otce, který se válel na zemi mezi jídlem, co jsem nakoupil. Samozřejmě už nebylo k snědku, ale jemu by mohlo stačit. Odvrátil jsem tvář, abych se na něj nemusel dívat. Začínala se mi opět točit hlava, nemohl jsem pořádně dýchat kvůli bolavým žebrům a měl jsem pocit že se za chvíli asi upadnu do bezvědomí. Aki si toho nejspíš všiml, vrhl ještě jeden nenávistný pohled na otce a rozešel se k domu.
Pevněji mě sevřel v náruči, zabouchl dveře a skopl si boty z nohou. Opatrně vyšel po schodech do našeho pokoje a položil mě na postel. Hned jsem se stočil do klubíčka a snažil se nevnímat bolest (což se mi moc nedařilo). Aki na chvíli někam zmizel a já se začal bát, že odešel. Když už jsem začínal panikařit, a snažil jsem se zvednout aspoň do sedu, Aki se objevil ve dveřích a v ruce měl ručník a lavor s vodou. Pro jistotu zamkl dveře a přisedl si ke mě na postel. Snažil jsem se na něj usmát a ujistit ho, že je vše vpořádku, ale moc se mi to nedařilo. ,,Můžeš se posadit?"řekl Aki starostlivým hlasem. ,,Zkusím to..."odpověděl jsem tiše a snažil jsem se vyhrabat do sedu. Nakonec mi musel bratr stejně pomoct. Jsem k ničemu, akorát všem přidělávám starosti...zase mi hlavou problikla tahle myšlena. Jen jsem sklopil pohled na (předtím bílé) prostěradlo a přemýšlel. ,,Yuki...Yuki! Hej, planeta Země volá Yukia!"zamával mi Aki rukou před obličejem a zvedl mi bradu, aby se mi podíval do očí. Kouknul jsem na něj a on mi pomohl sundat zašpiněnou košili. Začínala mi být zima a mírně jsem se třásl. Aki mi prohmatával žebra, kde už se tvořily modřiny všemožných barev. Občas jsem tiše syknul bolestí, ale držel jsem se. ,,Máš to naštěstí jen naražené, takže budeš v pořádku." Aki si povzdechl a natočil si mou tvář s modřinou k sobě a jemně mě po ní pohladil. Oči se mi zalily slzami a já se mu vrhnul kolem krku, i když mě zabolely žebra. Tiše jsem se rozplakal a zabořil obličej do jeho ramena. Jeho ruce mě sevřely v objetí a hladily mě po zádech. ,,Já už víc nemůžu...U-už to nevydržím. Otcovo chování se každým dnem zhoršuje. N-nechci, aby ublížil i tobě Aki..."řekl jsem tichým hlasem a víc jsem se namáčkl k jeho tělu. Pohladil mě po vlasech a šáhl mi rukou na čelo. ,,Celý hoříš! Máš horečku, měl by sis odpočinout. Nemáš žízeň?" zavrťel jsem odmítavě hlavou a Aki mě začal ukládat do postele, přikryl mě a začal vstávat. ,,Neodcházej! Prosím..."vykřikl jsem zoufale a z posledních sil jsem ho chytil za ruku. On se jen usmál a řekl: ,,Posuň se kousek, ať se sem vejdu. Doufám, že v noci neskončím na podlaze."udělal jsem mu místo vedle sebe a on mě hned sevřel v objetí.
,,Dobrou noc."řekl jsem tichým hlasem, stulil se v jeho náruči a začal jsem tiše oddechovat.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.