Anime World CZ/SK - Příběhy

1. První setkání

,,Janey, mohu s tebou mluvit?’’ zeptal se mě Luffy. Byl dost vážný. Přikývla jsem a oba jsem šli do kuchyňky, kde zrovna nikdo nebyl. Sedli jsme si vedle sebe ke stolu. Zadívala jsem se na Luffyho a ten na mě. Jeho vážný výraz mě děsil. ,,Víš, že je Ace v nebezpečí, že ho chtějí popravit.’’ začal s vysvětlováním Luffy.

,,Ano vím, a my ti pomůžeme ho vysvobodit.’’ přikývla jsem, že vím o čem Luffy mluví. Vždyť se jednalo taky o mého bratra.

,,Nechci, aby si šla do toho se mnou. Rozdělíme se na dvě skupiny. Ty si vezmeš sebou Zora, Sanjiho, Nami a Usoppa. Já pojedu zachránit Aceho sám. Franky s Brookem zůstanou hlídat loď. Chopper půjde jako doktor se mnou i s Robin, která mi bude krýt záda. Jinak vše zařídím sám.’’ řekl Luffy co si přeje. Zírala jsem na něho s otevřenou pusou.

,,L...Luffy….’’ soukala jsem ze sebe. Ale Luffy mi skočil do řeči.

,,Nečekejte na nás na nějakém ostrově. My se tam pak nemusíme ukázat. Sejdeme se někde, kde se naše cesty protnou. Plujte dál podle Logu, kam vás zaveze. Budeš jejich kapitán.’’ pokračoval Luffy. Celou tu dobu jsem ho sledovala. Jeho vážný výraz naznačoval, že to myslí smrtelně vážně. Věděla jsem, že s ním nic nehne.

,,Dobře, ale buď opatrný. Nechci o tebe přijít ani o Aceho.’’ souhlasila jsem nakonec.

 

Na lodi s Jane a zbytkem:

 

,,A proto jsme se rozdělili. Luffy chtěl, abych vám to vysvětlila, až budeme od nich co nejdál.’’ řekla jsem vše, co mi řekl Luffy.

,,Sakra, proč si to neřekla dřív?’’ zlobil se Sanji. V tu chvíli mu bylo jedno, že je do mě zamilovaný.

,,Zakročili by jste a toto Luffy nechtěl. Nelíbí se mi to o nic líp, než vám, ale Luffy to myslel smrtelně vážně. Nic by ho nezastavilo. Věřím, že Aceho zachrání a časem se potkáme a zase spojíme dohromady. Do té doby musíme válčit my spolu.’’ vysvětlila jsem všem, nejen Sanjimu. ,,Teď mě omluvte, půjdu do kajuty.’’ řekla jsem a odešla jsem. Ostatní zůstali na palubě.

 

V kajutě:

 

Lehla jsem si do síťky, kterou jsem si vybrala na spaní. Z kapsy od kraťasů jsem vytáhla fotku, kterou mi dal Luffy. Byla jsem na ni já, Luffy, Ace a Sabo, když jsme byli malé děti. Chtělo se mi brečet, ale nešlo to. Od smrti mých rodičů jsem nikdy neuronila slzu. A to se mi chtělo brečet několikrát, ale nešlo to. Potlačovala jsem tento pocit. Sice mi do smíchu nebylo, ale nikdy jsem neuronila slzu. I při složitých a smutných situací. Po chvíli jsem fotku uklidila do kapsy a z druhé kapsy vyndala druhou fotku. Na ní by portrét hledaného piráta. Lawa Trafalgara. Moje láska. Hned jak jsem viděla jeho fotografii, jsem se do něho zamilovala. Přála jsem si, aby jsme se jednou potkali. I kdyby to mělo být jen na pár minut, ale chtěla jsem ho vidět na živo. Aspoň jednou. Že se mi poštěstí, to bych nikdy neřekla, ale ono se poštěstilo. Po chvíli jsem plakát uklidila zpátky do kapsy. V tom se otevřely dveře od kajuty. Byl v nich Sanji.

,,Janey-chan večeře je na stole.’’ řekl zamilovaně Sanji.

,,Dobře, hned jdu.’’ usmála jsem se a slezla dolů ze síťky. Šla jsem se Sanjim na palubu, kde se podávala večeře.

Na palubě:

 

Sanji přichystal úplnou hostinu. Všichni jsme se dali do jídla. Jedli jsme mlčky, každý byl ve svých myšlenkách.

,,Smím se na něco zeptat?’’ zeptala se po chvíli ticha Nami. Všichni jsme se na ni podívali.

,,Klidně se ptej.’’ pobídla jsem Nami a usmála se na ni.

,,Kdyby si měla na výběr, vybrala by sis nás, nebo někoho jiného?’’ zeptala se Nami, co ji trápilo. Na chvilku jsem se zamyslela.

,,Kromě Sanjiho bych brala všechny. Místo Sanjiho bych si vzala Brooka. Franky by nešel, ten by Sunny neopustil.’’ odpověděla jsem nakonec. Možná místo Usoppa bych jsem si vzala i Choppera, ale věděla jsem, poté co mi Luffy řekl co má v plánu, že Chopper se mu bude hodit víc, než mně. ,,Jinak dneska si beru hlídku od teď do půlnoci. V půlnoci mě vystřídá Zoro a od tří do rána bude hlídat Sanji. Usoppe pro dnešní noc máš volno. Ty Nami hlídkovat nebudeš. Potřebujeme tě čilou a taky, když jsi zraněna, nebo unavena bojovat moc nesvedeš. Nic proti tobě to zase ne.’’ rozdělila jsem úkoly a doufala jsem, že se Nami nějak neurazí.

,,V pohodě chápu.’’ pochopila to Nami a usmála se na mě. I já se usmála na ni.

,,Doufám, že nebudeš hlídkovat každou noc, Jane.’’ ozval se Zoro.

,,Neboj, různě se prostřídáme.’’ usmála jsem se na Zora. Zoro přikývl. ,,A ještě jedna věc. Budu ráda, když se nebudeme hádat a dohadovat a budeme všichni spolu pracovat.’’ požádala jsem všechny a při tom sledovala Sanjiho a Zora.

,,Pokusím se o to.’’ slíbil Zoro.

,,Slibuju Janey-chan.’’ slíbil i Sanji.

,,Dobře a teď hupky dupky do postelí.’’ usmála jsem se na všechny. ,,A Zoro o půlnoci mě přijď vystřídat.’’ ještě jsem požádala a šla na stanoviště, odkud jsem měla výhled na širé moře, kdyby náhodou se objevila nějaká loď. Bylo léto, tak zima nebyla. Sedla jsem si na zem a pozorovala.

 

Čas ubíhal velice pomalu. Nemohla jsem se dočkat, až mě Zoro vystřídá. Byla jsem už taky unavena. Půlnoci jsem se nakonec dočkala a Zoro mě přišel vystřídat.

,,Běž spát.’’ zašeptal Zoro. Podívala jsem se na něho a usmála jsem se. I Zoro se usmál na mě. Vstala jsem.

,,Dobrou.’’ popřála jsem Zorovi a šla si lehnout. Zoro hlídkoval do tří, kdy ho vystřídal Sanji.

 

Ráno nás všechny vzbudil hluk.

,,VSTÁVAT!’’ zakřičel Sanji. Všichni jsme se posadili a protřeli oči. Vylezli jsme z pelechů a šli se nasnídat.

 

Snídaně byla výborná. Bohatá a výborná. Všichni jsme si pochutnali. Po snídani jsem s Nami udělala nádobí. Poté jsme se všichni rozhlédli. Blížili jsme se k ostrovu. Ale ne ledajakému. Z jedné půlky panovala zima a z druhé teplo.

,,Kam chcete plout?’’ zeptala jsem se všech.

,,Já chci do zimy.’’ ozval se Usopp.

,,Mně je to jedno, ale asi taky do té zimy.’’ přikývla Nami.

,,Já půjdu kamkoliv půjde Nami-svan.’’ ozval se Sanji zamilovaně.

,,Mně je to jedno.’’ řekl Zoro.

,,Dobrá je rozhodnuto. Směr zima.’’ rozhodla jsem. Změnili jsme kurz směrem zimní ostrov. Všichni jsme se šli po chvíli obléci kabáty, jak nám začínala být zima. Přibližovali jsme se k ostrovu.

 

Ještě jsme poobědvali na lodi, než jsme přistáli na ostrově. Vyšli jsme ven na pevninu. Zoro zakotvil loď. Šli jsme chvilku potichu. Nikdo nic neříkal.

,,Něco by mě zajímalo, Jane.’’ ozval se po chvíli ticha Usopp.

,,A co?’’ zeptala jsem se Usoppa a podívala jsem se na něho.

,,Jestli se budeme rozdělovat.’’ zeptal se Usopp na otázku, která ho tížila.

,,Pokud to nebude nutné tak ne. Loď nikdo hlídat nebude, a při bojích se uvidí, jak to bude postupovat.’’ odpověděla jsem Usoppovi a zároveň i všem.

,,To jsem ráda.’’ řekla Nami, které se ulevilo.

,,Pokusíme se nerozdělovat se. Protože nechci nikoho z vás ztratit.’’ odpověděla jsem a řekla jsem pravdu. V tom jsme uslyšeli, jak na sebe naráží ostří. Šli jsme se podívat, kdo to je. Kdo tu bojuje. Když jsme přišli tak, že bylo vidět na soupeře, ale byli jsme tak daleko, že by si nás nikdo nevšiml. K mému překvapení, se jednalo o mariňáky, hlavně o více-kapitána Smokera a piráta Lawa Trafalgara. Ano ten Law, do kterého jsem se zamilovala. Byla jsem nadmíru v šoku, protože toto jsem nečekala.

,,Co tu děláte?’’ ozval se hlas za námi. Všichni jsme se otočili. Byl to pirát hnědovous, ale nohy měl krokodýlí.

,,Hnědovous.’’ dostala jsem ze sebe. Nebyl ale sám. Měl sebou své společníky, kteří taky měli divná těla. Ruce sobí, nohy jelení atd...Všichni jsme se připravili k boji, protože jsme tušili, že nás jen tak nenechají jít. Ani jsme si nevšimli, že nás zaregistrovali mariňáci, ale i Law se Smokerem. Ale nepřestali proti sobě bojovat.

,,Tak přeci si mě někdo pamatuje.’’ zazubil se hnědovous. Ten jeho úsměv se mi nelíbil.

,,Hnědovous je můj.’’ oznámila jsem všem. Pak jsme si rozebrali soupeře a každý začal bojovat. I Nami s Usoppem, i když strach měli. Přesto bojovali bez řečí.

 

Po chvíli bylo po boji. Soupeři nebyli tak silní, jak se předpokládalo. Hnědovouse jsme si hned zkrotili.

,,Teď nás zavezeš do jeskyň, kde se schováme a probereme co dál.’’ rozhodla jsem.

,,C...cože?’’ zděsil se hnědovous. Než se stačil vzpamatovat, tak jsme na něm všichni seděli. Já se ujala řízení. Nebo spíš jsem držela provaz, aby hnědovous se o něco nepokusil.

 

Hnědovous byl docela rychlý. Blížili jsme se směrem k boji Lawa a Smokera, ale všimla jsem si, že už nikdo nebojuje. Nikoho jsem neviděla. V tom hnědovou prudce zabrzdil, že jsem málem přelétla.

,,Co se děje? Proč jsi zastavil?’’ vyptávala jsem se hnědovouse.

,,Law je před námi.’’ odpověděl mi hnědovous. Vykoukla jsem z poza hnědovouse a všimla jsem si Lawa. Rozbušilo se mi srdce. Věděla jsem, že s ním teď budu mluvit.

,,Jeďte do tamtěch jeskyní. Najdu si vás tam.’’ ukázal nám cestu Law. Já jsem jen přikývla.

,,Zaveď nás tam hnědovouse.’’ rozkázala jsem hnědovousovi. Law nám uvolnil cestu a hnědovous bez řečí se dal na cestu.

 

Za pár minut jsme dorazili na místo. Hnědovouse jsme svázali řetězem, který tam byl a usadili jsme se. Přemýšlela jsem, jestli je to náhoda, se takhle potkat s Lawem, jestli si to osud přál, nebo je to fakt jenom náhoda. Až z mých myšlenek mě vytrhl Zoro a pohled všech, kteří se na mě dívali.

,,Ty ho znáš, Jane?’’ zeptal se mě Zoro.

,,Co? Jo, jenom z plakátu hledaných.’’ odpověděla jsem Zorovi, když mi došlo na co se mě ptal.

,,To s ním chceš vyjednávat?’’ zeptal se Zoro.

,,Nevím, uvidíme co po nás bude chtít.’’ pokrčila jsem rameny. Zabalila jsem se víc do kabátu. Byla mi docela zima. A nejen mně. I ostatním byla zima. Ale nikdo si nestěžoval. Čekali jsme asi hodinu, dokud se neobjevil Law. Chvíli nás jenom sledoval, než promluvil.

,,Kde je Mugivae-ya?’’ zeptal se Law. Všichni jsme upřeli zrak na Lawa.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.