Black Blade 2 - Kapitola jedenáctá: Čepel poskrvněná krví
Informace:
A je tu už hlavní souboj příběhu Black Blade 2 . Možná vás konec souboje překvapí, ale taky možná ne. Keitaro vs Kenji a Kazumi. No nic vám už nebudu říkat. Příště bude Epilog + Popisy postav
Přeji pěkné čtení jestli mohu :D :D :D
Kenji a Kazumi stáli vedle sebe a jejich pohledy byly upřeny na samotného Keitara, kterého velmi bedlivě pozorovali. Nechtěli aby jim unikl sebemenší pohyb. Jak Kenji, tak i Kazumi měli připravené svoje zbraně pro útok. Keitaro se na ně šibalsky usmíval a přitom čekal na sebemenší zaváhání Kenjiho nebo Kazumi a už se nemohl dočkat až svou rudou katánu smočí jejich krví.
,, Tak copak, copak váháte. Já čekám.“ uchechtl se Keitaro.
,, Klidně ! … Kazumi !“ vykřikl Kenji a vrhnul oba svoje kratší meče po Keitarovi. Kazumi ihned vyběhla za Kenjiho meči, které letěli na Keitara každý z jiné strany. Keitaro se ušklíbl a švihnul svou rudou katánou tak, že katána švihla přes celých 360 stupňů a tím pádem odrazil oba meče Kenjiho. V tu dobu Kazumi už doběhla ke Keitarovi a hleděla do jeho rudých očích. Byly plné nadšení. Keitaro neváhal a švihnul svou katánou vrchem. Kazumi zablokovala jeho úder pomocí svých dvou sekáčku a začali se přetahovat.
,, Vydrž !“ zakřičel Kenji a běžel za nimi a přitom se mu opět zjevili jeho dva kratší meče v jeho rukách a znovu je vrhl po Keitarovi.
,, Jsi sladká víš ?“ řekl Keitaro líbezně a slastně se olízl na Kazumi, ale všimnul si letících kratších mečů a nezbývalo mu nic jiného, než uskočit pryč. Bylo to těsné, ale oba kratší meče minuly Keitara. Kazumi na nic nečekala a vyskočila vpřed po Keitarovi, ale ten to čekal a plnou silou švihnul katánou. Kazumi to jen tak, tak vykryla, ale přitom ji vypadnul z ruky jeden ze sekáčků, který se následně zaseknul do zdi budovy. Než něco Kazumi stihla udělat, tak dostala pěstí od Keitara do obličeje a spadla na zem.
,, Ty hajzle !“ zakřičel Kenji a švihnul svým kratší meče. Keitaro ho snadno zablokoval avšak ostří druhého kratšího meče se blížilo, ale Keitarovi se podařilo zablokovat i druhý kratší meč. Kenji a Keitaro se začali přetahovat a Kenji se díval na Keitara vražedným pohledem, ale Keitaro se tiše smál.
,, Co ti připadá zase směšné ?“ zeptal se Kenji a smích Keitara se zvětšoval.
,, Ha ha ha ha haaaa !!! … Vy dva. Jste tak ubozí ! Vždyť já se ani z poloviny nesnažím ! Ha ha ha !!“ zasmál se Keitato a Kenjiho jeho odpověď zaskočila. Kazumi se probrala a běžela si pro svůj zaseknutý sekáček.
,, Mě se dokáže vyrovnat jedině můj mladší bratr a proto ho musím zabít.“ řekl Keitaro a přetlačil zaskočeného Kenjiho a přitom se ostří Keitarové katány lehce dotklo Kenjiho kůže na hrudi.
,, Sakra. To nemůže být pravda.“ řekl si pro sebe Kenji, ale udivilo ho že se mu Keitaro dál nevěnuje, ale hned mu to došlo
,, Kazumi !!“ zakřičel Kenji a Kazumi se otočila za hlasem, ale to už byl za ní Keitaro.
,, Ha ha ha !“ smál se Keitaro a udeřil katánou vrchem. Kazumi vykryla jeho úder svým sekáčkem.
,, Jak pomalé !“ zakřičel Keitaro a udeřil Kazumi kolenem do břicha a pak jí rukou popadnul za krku a Kazumi upustila svůj druhý sekáček na zem.
,, Nech ji být !!“ zakřičel Kenji a vrhnul svůj kratší meč. Keitaro ho, ale snadno odrazil svou katánou a škrtil Kazumi čím dál víc. Kazumi se snažila Keitara nějak setřást, ale docházeli jí síly.
,, Tebe bych využil i na jiné věci kotě.“ zasmál se tiše Keitaro a olízl jazykem líčko Kazumi.
,, Pusť mě hajzle.“ řekla celkem tlumeně Kazumi.
,, Nebuď taková. Takhle se semnou nemluví víš.“ řekl Keitaro a Kazumi odhodil od sebe , ale hned vyběhnul na ní s nápřahem.
,, Neeeeee !!“ křičel Kenji a běžel za nimi, ale bylo pozdě. Keitarova katána sekla do hrudi Kazimu a z rány vystříkla krev. Kazumi spadla nehybně na zem a její krev se valila z rány na hrudi. Jakmile Keitato viděl krev na své čepeli tak se jeho tvář naplnila blahem a štěstím.
,, Zabiju tě !“ křičel Kenji a vrhnul se na Keitara. Udeřil vrchem, ale Keitaro lehce uskočil do boku a švihnul katánou. Kenji musel použít svůj druhý kratší meč aby zablokoval jeho úder, ale úder byl až moc silný a Kenji upustil svůj kratší meč přičemž Keitaro toho využil a udeřil vrchem. Kenji měl ale svůj kratší meč, který upustil ihned zpátky ve své ruce a to Keitara celkem zaskočilo a díky tomu se podařilo Kenjimu zablokovat Keitarův útok a začali se zase přetahovat.
,, Nemůže být neozbrojený. Kdykoliv si meče může přivolat zpět.“ řekl si v duchu Keitaro a pak se ušklíbl a začal přidávat na rychlosti úderů a svých pohybů. Kenji to zpočátku stíhal, ale pak mu nezbývalo nic jiného, než se bránit veškerým útokům. Avšak Keitaro útočil čím dál rychleji a podařilo se mu zasadit pár malých seků do rukou Kenjiho, což ho oslabilo. Ale pak z ničeho nic Keitaro uštědřil Kenjimu pěstí do obličeje, což Kenji vůbec nečekal a spadl na zem. Jen co se Kenji vzpamatoval, tak Keitaro přiložil konec své rudé katány k jeho krku. Kenji nemohl nic dělat a díval se do rudých očí Keitara.
,, Jsi slabý ha ha ha !“ řekl Keitaro s výsměchem a už to chtěl ukončit, kdyby neuslyšel elektrické výboje a záři z vrcholu mrakodrapu. Keitaro ihned upřel svůj pohled na vrchol mrakodrapu. Odložil katáku s krku Kenjiho a ihned běžel ke zničeným železným dveřím a následně dovnitř mrakodrapu. Kenji se podivil že měl Keitaro tak naspěch, ale byl rád že je naživu, ale svůj pohled ihned opětoval na ležící Kazumi.
,, Kazumi !“ zakřičel Kenji a běžel k ní. Ještě žila, ale dýchala velmi ztěžka.
,, Kazumi. Selhal jsem.“ řekl Kenji a padl na kolena ke Kazumi a rukou jí podepřel hlavu.
,, Z toho…si nic … nedělej. Selhali jsme … oba… nezastavili jsme ho.“ řekla Kazumi už vyčerpaně a začala vykašlávat krev.
,, Ne !!! … Ještě není konec. Nemůže být. Dostaneš se z toho. Donesu tě do nemocnice a tam ti pomůžou uvidíš.“ řekl Kenji zoufale a vzal Kazumi pomalu do své náruče, vstal a začal sní běžet ulicemi. Kazumi se dívala na nebe a přitom ucítila jak jí na tvář spadly dvě kapky vody. Kazumi se zadívala na tvář Kenjiho a uviděla co to bylo. Byly to Kenjiho slzy.
,, Kenji… pláče…“ řekla si v duchu Kazumi……
… Mezitím na vrcholu mrakodrapu …
Keitaro byl schovaný za sochou chrliče a díval se co se děje. Byl tam už nějakou chvíli a sledoval to prolévání krve Padlých andělů.
,, Camaeli !!! Zničím tě i s tvými kamarády !!!“ křičel Azrael a napřáhl svou ruku na nebesa s otevřenou dlaní a s roztaženými křídly na zádech. Náhle se v jeho dlani začal shromaždovat černý kouř, který vycházel ze všech stran. Kouř se formoval do tvaru koule, která neustále rostla.
,, Co to je ?“ podivil se Hikaru.
,, Ustupte !“ řekl vážně Camael a postavil se před ně. Jeho dlaně začali zářit modrou energií.
,, Haaaaa !!! Camaeli !!!!“ zakřičel Azrael a vrhnul tu obrovskou temnou kouli po nich, která byla spojena s jeho dlaní černým řetězem. Camael dal své zářící dlaně před sebe a vypadal jakoby tlačil něco před sebou. Temná koule se začala před ním zastavovat až se nakonec zastavila pár kroků před ním.
,, Honem ! Dlouho to nevydržím !“ zakřičel Camael.
,, Hah !! Co to ?! Nemožné !!! Camaeli !!!“ křičel Azrael. Osamu kývnul hlavou na Hikara a Hikaru udělal to samé. Oba dva vyběhli na Azraela současně, ale každý po jiném boku. Osamu při běhu začal pomalu vysunovat svou katánu. Hikaru uchopil svou kosu a vyskočil lehce do vzduchu.
,, Sakra nemohu zrušit kouzlo !! Nesnáším tě Camaeli !!!“ řekl si Azrael v duchu. Osamu pak udělal rychlí výpad a vypadalo to jakoby Azraelem prošel. Hned na to Hikaru zaseknul svou kosu do čela Azraela a vyrval mu duši z těla.
,, Aaaaaa !!“ vzdych Azrael bolestí. Nemohl popadnout dech. Temná koule se rozpadla i s černým řetězem. Ohnivý meč se vypařil z jeho rukou. Podíval na své ruce, které rychle stárnuly. Ucítil křupnutí ve svém těle a krev mu doslova vystříkla na všechny strany z jeho těla. Azrael cítil zlomená žebra a jak se mu plíce plní krví. Podíval se před sebe, kde stál Camael s Aimi.
,, Proklínám tě Camaeli !!!“ křičel Azrael v duchu. Hikaru pak vzal jeho duši a svojí kosou jí přímo rozřezal a duše se rozpadla v mlhu a zmizela. Tělo Azraela se skácelo k zemi a na zemi se dělala velká kaluž krve. Osamu se podíval okolo. Všem mrtvolám Padlích andělů shořela jejich černá křídla. Takže to vypadalo, že tam leží těla lidí.
,, Aspoň teď bude větší klid.“ pověděl Hikaru.
,, No, ale na jak dlouho ?“ zeptal se Osamu.
,, To nevím, ale doufám, že na hodně dlouho.“ odpověděl Hikaru a usmál se.
,, Tak o tom pochybuji. Dokud budu mít ty stvoření ještě zbylé dva Padlé archanděly, tak klid úplný nebude.“ dodal Camael.
,, To je pravda, ale pokud budou mít čerstvý s strach z tolika mrtvých Padlích andělů. Tak se budou bát chodit v noci ven.“ pousmál se Hikaru.
,, A co budeme dělat ?“ zeptala se Aimi.
,, Budeme dál pokračovat v naší práci. Jsme Ničitelé. A dokud tu budou ty stvůra, tak práce pro nás nekončí.“ odpověděl Hikaru.
,, Já letím. Snad se někdy zase střetneme.“ pousmál se Camael a roztáhl svá šedá křídla.
,, V to doufám taky.“ pousmál se Hikaru a Camael odletěl pryč. Osamu, Hikaru a Aimi pak začali kráčet ke vchodu na schodiště.
,, Snad si se něco naučila za dnešek ?“ zeptal se Osamu.
,, Ani nevím co, ale snad asi to, že nemám stát na místě.“ řekla jenom Aimi.
,, Hah … To je dobře řečeno.“ dodal Hikaru a zmizeli ze střechy budovy, ale celou dobu si ani jeden z nich nevšiml že za sochou chrliče je Keitaro, který vyčkával až bude naprosté ticho a Keitaro se postavil a následně si sednul na sochu chrliče. Chvilku z té dálky sledoval ty mrtvoly jak se válejí v krvi a pak seskočil dolů mezi mrtvoly Padlých andělů a díval se po mrtvolách svýma očima. Vypadalo to jakoby ty mrtvoly zkoumal svým pohledem.
,, Zajímavě udělaná práce, ale není to práce mistra jako ta moje ha ha ha !!! “ zasmál se Keitaro a přitom si povolal svou rudou katánu.
,, Ha ha ha ! …… Už se na tebe těším ….. Osamu …..“……………………
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
