Disruption - Kapitola č.20 - Cesta syna
Informace:
Přidávám další kapitolu :) Určitě všichni víme jak se ukazuje Kaito, ale známe doopravdy je hloubější podstatu :) ?
,,Hej Kaito!" ozval se mužský hlas za Kaitem. Kaito a další členové zásahové jednotky se pomalým krokem vraceli z noční zátěžového tréninku.
,,Hm?" Kaito se otočila na světlovlasého muže. Jeho postava byla vychrtlá jako špejle.
,,Dneska to byl ale záhul." zasmál se muž. ,,Díky že jsi mi pomohl se zvednout."
,,To byl udělal každý kdyby viděl svého parťáka objímat zem." pousmál se Kaito.
,,No. Kdo ví." pousmál se muž a skupina mlčky pokračovala dál. Najednou se ale Kaito zastavil před světlovlasým mužem.
,,K-kaito? Děje se něco?" zeptal se nechápavě muž. Zbytek skupiny pokračovalo dál. Kaito vyčkal až skupina jednotky zajde za roh. Chytnul muže za vestu a lehce ho zvednul do vzduchu.
,,Potřebuji od tebe takovou maličkost." zazubil se Kaito. Muž vyděšeně sledoval Kaitovi ohnivé oči. Byly jako živý plamen.
,,P-p-pomoc!" zařval muž do prostoru.
,,Neřvi. Laskavost za laskavost. Díky mé pomoci stále procházíš zátěžovými testy tak teď, pomůžeš ty mně." řekl vážně Kaito a pustil muže zpátky na zem.
,,Co ode mě chceš?!" zeptal se vystrašeně světlovlasý muž. Kaito se ušklíbl a pošeptal světlovlasému mužovi něco do ucha. Muž přikývnul a hbitým krokem doběhli zbytek jednotky. Skupina se zastavila před hlavním vchodem zásahové jednotky a vyčkávali na příchod velitele, který jim předal další instrukce.
,,Skupino pozor!" ozval se mužský hrubý hlas. Skupina okamžitě reagovala na povel. ,,Pohov. Mluvil jsem s kolegou a musím říct, že jste mě mile překvapili. Celá skupina znovu prošla. Všichni můžete vrátit výbavu a zbraně až na jednoho z vás." řekl velitel. Skupina se rozutekla do budovy až na Kaita. Velitel byl o hlavu vyšší než Kaito. Měl krátké černé vlasy a jeho obličej měl rysy přísného muže.
,,Ano pane?" zeptal se vážným hlasem Kaito a snažil se s velitelem nenavázat oční kontakt.
,,Pokračuj tak dál. Povýšení není daleko. Mluvil jsem o tom s hlavním orgánem zásahové..."
,,Promiňte pane že vám skáču do řeči. Jsem poctěn, ale musím tuhle příležitost odmítnou." řekl vážným hlasem Kaito a podíval se veliteli do očí.
,,Huh?" velitel se nechápavě podíval na Kaita. ,,Vysvětlíte mi to?"
,,Každá cesta je plná překážek, odpadků, špíny a jam. Tu kterou mi nabízíte je rovná, čistá. Je vytvořená bez potu a úsilí. Je vytvořená mým otcem a jeho postavením." řekl vážně Kaito a sklonil hlavu. Velitel se naštvaným pohledem podíval na Kaita a pomalým krokem šel k hlavním dveřím. Kaito skousnul spodní ret a vydal se za svou skupinou do šaten.
,,Kaito zavři oči!" ozval se mužský hlas když Kaito otevřel dveře do společných šaten.
,,Co se děje?" zeptal se nechápavě Kaito a utíral si svůj zpocený obličej svým bílým tílkem, které měl na sobě.
,,Někdo tě přišel navštívit." řekl druhý mužský hlas.
,,Huh?" vydal ze sebe nechápavě Kaito a podíval se na stojící houf mužů. Najednou z houfu vyšla drobná dívka s krátkými fialovými vlasy. Měla na sobě černé baleríny a bíločerné šaty s černým batůžkem.
,,Překvapení zlato." řekla dívka s kouzelným úsměvem na tváři a rozběhla se Kaitovi přímo do náruče. Kaito ji silně objal a políbil do vlasů. Dav mužů šílil.
,,Co tady děláš zlato?" řekl Kaito vlídně a pohladil dívku po líčku.
,,Chyběl jsi mi. Nemohla jsem bez tebe být ani o minutu déle." řekla smutně dívka.
,,Hm. Kaito? Představíš nám tuhle krasavici?" ozval se jeden z mužů.
,,Jsem tak šťastný že jsem na to úplně zapomněl. Tohle je Yuki. Má partnerka." usmál se Kaito. Yuki přikývla na houf slintajících chlapů. ,,Když nás na chvíli omluvíte. Něco mi mé zlatíčko přišlo říct." dodal Kaito a chytnul Yuki za ruku. Když Kaito otevřel dveře tak na něj jeden z mužů zakřičel.
,,To jí nedáš ani pusu?!"
,,Nebojte se chlapi. Já ji to večer vynahradím." ušklíbl se Kaito a zavřel za sebou dveře. Jen co Kaito zavřel dveře ucítil obtisknutou ruku na svém pravém líčku.
,,Prasáku!" zařvala Yuki a založila ruce na hrudi.
,,To nemuselo být." odsekl Kaito a chytnul si líčko.
,,To je odporné. Jsi tak zpocený že tvůj pot se vsáknul do mých nových šatů." řekla naštvaně Yuki a vytáhla z kabelky malou voňavku. Kaito zakašlal.
,,Ta tvoje vůně taky nevoní zrovna po fialkách."
,,Huh? Můžeš si za to ty sám. Byl to tvůj plán zahrát zamilovaný pár. Já byla pouhá oběť." odsekla uraženě Yuki a začala na sebe stříkat další polovinu voňavky.
,,Nečekal jsem že mi vběhneš do náruče." ušklíbl se Kaito.
,,Tvá verze nebyla vůbec věrohodná." dodala nabručeně.
,,Co se ti na mé verzi nelíbilo?" zeptal se nechápavě Kaito. Yuki praštila Kaita do ramene.
,,To že se začneme svlíkat a dychtivě líbat spadá do trochu jiné kategorie." odsekla Yuki.
,,Dobrá dobrá. Ale klukům by se to líbilo. Máš to?" zeptal se teď už vážným hlasem Kaito.
,,V batůžku. Je to těžší než jsem si myslela." přikývla Yuki.
,,Dobrá. Tak chvíli počkej. Dojdu se převléct. Zůstaň tady. Ani o krok dál. Jasné?" řekl výhružně Kaito a vešel zpátky do šatny. Yuki to připadalo jako věčnost. Netrpěli přešlapovala na místě. Najednou dva muži vyšli z šatny a při pohledu na Yuki se začali smát. ,,Asi jen náhoda." pomyslela si Yuki a začala znovu přešlapovat. Poté se ta samá situace opakovala nejmíň třikrát až nakonec vyšel Kaito s dvěma muži.
,,Můžeme lásko?" zeptal se s širokým úsměvem Kaito a natáhnul k Yuki ruku. Yuki se jen lehce pousmála a chytla Kaita za ruku. Došli až před budovu zásahové jednotky.
,,Tak po víkendu chlapi!" zakřičel Kaito na dva odcházející muže.
,,O tom nepochybuj. Zdar Kaito a Yuki." řekl muž a po tom co řekl jméno Yuki se začali oba dva smát. Yuki zatnula pěst a až muži se otočili k nim zády praštila Kaita do ramene.
,,Co jsi jim o mně řekl?!" zařvala naštvaně Yuki a pustila jeho ruku.
,,Au. Nelhal jsem jim, když jsem řekl že jsi sadistka." usmál se Kaito.
,,Co že jsi to řekl?!" vyhrkla ze sebe Yuki a znovu se napřáhla. Najednou se Yuki zarazila když někdo vyšel ze dveří. Byl to vysoký muž s černými krátkými vlasy. Yuki připadalo, že už ho někdy viděla.
,,Kaito? Vy jste ještě tady a kdo je tahle dívka?" zeptal se se zájmem velitel.
,,Promiňte. Otázky ohledně soukromého života nepatří k informacím potřebné k pracovním účelům." řekl klidným a vážným hlasem Kaito. Yuki mezi nimi cítila obrovské napětí. Vzduch se zdál hustější.
,,Máte pravdu." dodal velitel a pomalým krokem se vydal ke svému černému autu.
,,Můžeme?" zeptal se Kaito.
,,Kaito řekni mi něco." řekla ustaraně Yuki.
,,Tady není nic co bych ti měl říct Yuki." dodal suše Kaito.
,,Je to tvůj otec. Že ano?" zeptala se opatrně Yuki. Kaito se podíval na Yuki přes rameno a přikývnul.
,,Ano. Je to můj otec."
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
