Můj One Piece - 3. Nami
Informace:
Čtyř členná posádka pluje po širém moři. Všichni mají hlad, ale nikde na obzoru žádný ostrov, ani peníze u sebe nemají. Luffy se rozhodne pro zabití racka, který letí nad nimi, ale stane se pravý opak. Luffy je chycen a na Jane, Lawovi a Zorovi je, aby ho zachránili. Když připlují na ostrově, vidí ho mluvit s dívkou, ze které se vyklube zlodějka pirátů, která je z celého srdce nenávidí.
Nami
Pluli jsme něco přes hodinu. Nikdo nic neříkal. Žil ve svých myšlenkách.
Luffyho myšlenky:
,,Jak já mám hlad. Chci maso. Jenže kde tady sehnat to maso. Doufám, že Janey umí vařit. Nebo aspoň někdo z chlapů. Ale co nemysli na to. Musíš něco zjistit o Janey, vždyť tolik let jsme se neviděli.’’ myslel si Luffy. Pak se podíval po ostatních a na konec jeho zrak ulpěl na Jane.
,,Janey, co rodiče? Souhlasí, že jsi pirát?’’ zeptal se Luffy Jane.
Zorovi myšlenky:
,,Co tu dělám? Proč jsem se k nim přidal? Proč jsem souhlasil? Možná kvůli ní. Vždyť jsem i neprotestoval, když mi přikázala. Co se to se mnou děje?’’ ptal se sám sebe Zoro a při tom pádloval bůh ví kam. Když vyřkl otázku Luffy, tak se podíval na Jane, co odpoví.
Lawovi myšlenky:
,,Sice jsem chtěl být svým pánem, ale takové to štěstí se mi mohlo jenom zdát. Být po jejím boku. Vždyť si uchovávám její fotku u sebe. Sice je to plakát, kde je hledaná, ale i tak. Zamiloval jsem se do ní hned na první pohled. Chci jí pomoci, musela si projít krušnými časy. Ale zatím se nevyznám. To zatím nedokážu. Je to má první láska. A nechci být hned odmítnut. A taky ji neznám tak dobře, i když mi přijde, jako bych ji znal celý život.’’ přemýšlel Law a byl šťastný, že se může na Jane lepit. Až z jeho myšlenek ho vytrhla otázka Luffyho. Na Jane se nepodíval. Hleděl před sebe a čekal, co Jane odpoví.
Janey myšlenky:
Přemýšlela jsem o své minulosti. Jak jsem zabíjela hlava nehlava. Ale jedno mi to nebylo, ale musela jsem. Byl to příkaz, který jsem nechtěla porušit. Bála jsem se nějak ozvat. Chtělo se mi brečet, ale nešlo to. I kdybych chtěla brečet před chlapi, tak to nešlo. Už od mala mi to nešlo. Když v tom mě vytrhl z mých vzpomínek na krušné časy vtrhl Luffy s otázkou, co mí rodiče. Podívala jsem se na Luffyho. Poté jsem skrčila nohy a na kolena si položila bradu.
,,Už nežijí. Zemřeli, když jsme v mých deseti letech odešli. Byl to mariňák, ale mám to rozmazané, ale třeba až toho mariňáka uvidím, tak si vzpomenu.’’ odpověděla jsem. Brečet se mi chtělo, ale nešlo to.
,,Jen se vybreč, nám to nevadí.’’ ozval se Zoro. Podívala jsem se na něho.
,,Od smrti rodičů, jsem neuronila žádnou slzu.’’ přiznala jsem a pousmála jsem se.
,,Ale to není dobře. Měla by si nechat své pocity vyjít najevo.’’ vysvětloval mi Zoro. Všichni tři mě pozorovali.
,,Vím, ale když ono to nejde. Jeden člověk….mno spíš dobrý přítel, mi vyprávěl jeden příběh. Žila kdy si jedna princezna, která nedával své pocity najevo. Smích, pláč, prostě nic. Byla cynická a a ironická. Nebyla zlá, jen neuměla vyjádřit svou lásku. Hodně princů se o to snažilo, ale neúspěšně. Až jednou se objevil chasník, který miloval princeznu a chtěl jí bezmocí pomoci. Proto princeznu navštěvoval, až jednoho dne se princezně vyznal a princezna začala plakat. Byla šťastná, že někdo ji miluje z lásky a pochopila své city, které dávala všem najevo. Poznala svého prince na bílém koni, se kterým měla nakonec svatbu a žili šťastně až dokonce jejich života.’’ dovyprávěla jsem příběh, který mi kdy si vyprávěl můj známý.
,,To je jako o tobě.’’ zasmál se Luffy. Podívala jsem se na něho a musela jsem se pousmát. Vždyť měl pravdu. Bylo to o mně, jen s rozdílem, že jsem jenom nedokázala vyznat své city pořádně a nebrečela jsem. A čekala jsem na svého prince, který by mě od toho vysvobodil. ,,Jinak Janey, budeš můj nástupce. Až se třeba rozdělíme, budeš velet posádce.’’ rozhodl a zazubil se.
,,Já?’’ podivila jsem se a podívala jsem se na Luffyho.
,,Ano ty.’’ přikývl Luffy.
,,To je dobrý nápad. Protože si nám zavelela, když jsme bojovali proti mariňákům.’’ přikývl na souhlas Law. Zoro jen přikývl na souhlas taky.
,,Dobrá, ale doufám, že se to nestane.’’ přikývla jsem nakonec na souhlas.
,,Uvidíme.’’ zazubil se Luffy.
Lawovi myšlenky:
,,Tak to je skvělé, bude mi velet. Sice z toho prcka nadšený nejsem, ale z ní jo. To je jako sen.’’ pomyslel si Lawa sám pro sebe se pousmál.
Z pohledu Jane:
Zadívala jsem se před sebe. Blížil se večer a mně se začali klížit oči. Ani nevím kdy jsem usnula, kdy usnul Luffy a kdy Law. Zoro celou tu dobu pádloval. Hlava mi klesla na rameno Lawa a spala jsem.
Nevím kolik bylo, ale byla ještě tma, když jsem se probudila. Law i Luffy spali. Na Zorovi byla vidět únava.
,,Vystřídám tě.’’ zašeptala jsem směrem k Zorovi. Zoro se na mě podíval.
,,To je v pohodě. Spíš vzbudím toho ospalce.’’ řekl Zoro a měl namysli Lawa.
,,Jen ho nech spát. Já si zapádluju.’’ usmála jsem se. Zoro přestal pádlovat a opatrně, abychom nikoho nevzbudili a nespadli do vody jsme se prohodili. Zoro si sednul a vzápětí usnul a začal chrápat. A já začala pádlovat. Bylo to namáhavé, ale nevadilo mi to.
Pádlovala jsem až do rána. Ruce mě už bolela a byla jsem tak nějak unavena, ale nestěžovala jsem si a ani nikoho kvůli tomu nebudila. Poté se probudil Law. Protřel si oči a podíval se vedle sebe. Viděl, jak tam sedí Zoro a chrápe. Poté se podíval, kdo pádluje a uviděl mě.
,,Dobré ráno, proč pádluješ? To tě nechal ten vydřiduch makat, aby se prospal?’’ zeptal se maličko naštvaně Law. Podívala jsem se na Lawa.
,,Ne, já ho sama přinutila, aby se se mnou vystřídal.’’ zastala jsem se Zora.
,,Měla jsi mě vzbudit, já bych se toho ujal.’’ řekl Law. ,,Ukaž vystřídám tě.’’ řekl a pomalu vstal. Já to uvítala bez řečí. Oba jsme se opatrně prostřídali. Po nějaké době se probral Luffy. I Zoro se později probral. Zoro zase vystřídal po chvíli Lawa v pádlování.
,,Hele, Jane a Luffy pádlovat nebudou, jasný?’’ obořil se po nějaké době na Zora Law. Ten něco procedil skrz zuby.
,,Hele nerozhodujte za mne.’’ tak trochu jsem je okřikla.
,,V tom to se s ním shodnu.’’ ozval se Zoro. Podívala jsem se na Zora i Lawa. Oba to mysleli vážně.
,,Dobrá, dobrá.’’ vzdala jsem to.
Pluli jsme skoro den, když se ozval Luffy.
,,Já mám hlad.’’ řekl Luffy a zakručelo mu v žaludku.
,,To my všichni’’ odpověděla jsem Luffymu. V tom se nad námi letěl racek.
,,Něco udělám.’’ řekl Luffy. Natáhl se a chytil racka. Jenže tak nešťastně, že racek spíš chytil Luffyho za hlavu v zobáku.
,,POMÓÓÓC.’’ začal Luffy křičet. Všichni tři jsme se podívali nahoru.
,,Ten pitomec.’’ zaklela jsem se.
,,Debil.’’ zaklel Zoro. Law mlčel. Zoro začal jak nejrychleji dovedl pádlovat, aby neztratil Luffyho z pohledu. Já i Law jsme zůstali na místě, protože Zoro pádloval dost rychle, a já nebo Law bychom mohli spadnout do vody a to by byl problém. Zoro by mi musel vynést na loď Lawa, který neumí plavat. Doplavali jsme k ostrovu, kde se nám Luffy ztratil. Zoro zakotvil loďku a všichni jsme si vystoupil a šli najít Luffyho.
Šli jsme chvilku. Já šla uprostřed.
,,Hele, budu se vás držet, jak klíště, protože abych pravdu řekla, má orientace je na bodu mrazu.’’ přiznala jsem. Law i Zoro se na mě podívali.
,,Dobře, drž se mě.’’ pousmál se na mě Law. Došli jsme do vesnice, kde nikde nikdo nebyl. Jen z dálky jsme viděli Luffyho mluvit s nějakou dívkou. Přišli jsme k nim.
,,My tě jdeme zachránit a ty mezitím koketuješ.’’ ušklíbl se Zoro na Luffyho. Luffy i dívka se na nás podívali.
Let Luffyho:
Luffy se natáhnul, aby chytil racka. Jenže racek chytil Luffyho za zobák.
,,POMÓÓÓC.’’ křičel Luffy o pomoc. Ani neslyšel co Jane a Zoro řekli. Jen viděl, jak Zoro vzal za pádla a začal rychleji pádlovat. Racek letěl docela rychle. Luffy se snažil vyprostit ze zobáku racka, ale nešlo mu to. Letěla nad mořem. ,,Hej, pusť mě!’’ křikl na racka, ale ten jako by byl hluchý a dál letěl. Letěli nad vesnici. Luffy sebou tak mrskal, že racek to nevydržel a Luffyho pustil. Luffy letěl k zemi.
Přistál na zemi, ale nejdřív nabral okap od domu a dopadl na zem před dívku. Ta byla v šoku, že chvíli nebyla schopna slova.
,,Nestalo se ti nic?’’ dostala ze sebe dívka, ještě v šoku.
,,Jo, jsem.’’ narovnal se Luffy a zazubil se. ,,Jsem Monkey D. Luffy.’’ představil se dívce.
,,Nami.’’ představila se dívka. V tom Luffymu zakručelo v žaludku. Nami chtěla něco pronést, když oba slyšeli mužský hlas.
,,My tě jdeme zachránit a ty mezitím koketuješ.’’ oba se podívali, kdo to je. Byl to Zoro a s ním šla Jane i Law.
Z pohledu Jane:
Nad poznámkou Zora jsem se musela ušklíbnout. Znělo to komicky, ale z pohledu na ty dva to taky tak vypadalo.
,,Kdo tu koketuje?’’ obořila se dívka na Zora.
,,To je Nami a to jsou mí přátelé, Janey, Law a Zoro.’’ představil nás Luffy a znovu mu zakručelo v žaludku.
,,Pojďte najíte se.’’ řekla mírně Nami. Všichni jsme vyrazili za Nami.
Dovedla nás do hospody, kde nikdo nebyl. Našla nějaké to jídlo a dala nám ho. Luffy se do něho hladově pustil. I myse pustili do jídla, ale ne tak hladově, jako Luffy.
,,Kdo vlastně jsi?’’ zeptala jsem se Nami. Ta se na mě podívala.
,,Jsem zlodějka. Kradu poklady pirátům, které nesnáším. A mám mapu Grand Line.’’ představila se víc Nami a ukázala na mapu. Luffy na ni zíral s otevřenou pusou. ,,A kdo jste vy?’’ zeptala se nás.
,,Jsme piráti, přidej se k nám.’’ zazubil se Luffy na Nami.
,,To si říkat neměl.’’ zabručela jsem si pod vousy, ale Law mě slyšel.
,,COŽE?!’’ zděsila se Nami. ,,NIKDY! Piráty nesnáším.’’ dodala rozhořčeně. Pak se zamyslela. ,,Ale mohli by jste mi pomoci.’’ řekla nakonec. Podívala jsem se na ni.
,,Tak ona nesnáší piráty a chce nám od nás pomoct?’’ pomyslela jsem si a sledovala jsem Nami.
,,Když se k nám přidáš.’’ navrhnul Luffy Nami.
,,Spíš uzavřu s vámi dohodu.’’ souhlasila nakonec Nami. Luffy jenom přikývl a dál jedl.
,,O co jde?’’ zeptala jsem se Nami.
,,Jdou po mně piráti klauna Buggyho. Luffy, ty budeš můj vězeň. Získáme veškerý poklad klauna Buggyho. A vy tři budete na nás čekat a když se do rána nevrátíme, tak nám přijdete na pomoc.’’ rozhodla Nami. Při tom sledovala Luffyho.
,,Dobrá, bereme to.’’ souhlasil Luffy.
,,LUFFY.’’ ozvala jsem se já, Law i Zoro.
,,Mno co, budeme potřebovat její pomoc. Jako navigátorku.’’ vysvětlil nám Luffy a zazubil se. Já si povzdychla. Věděla jsem, že když si něco umane, tak to tak taky bude.
,,Dobře, tak se najez a vyrazíme.’’ souhlasila i Nami.
,,Kde jsou vesničané?’’ zeptal se Law Nami.
,,Nevím, když jsem sem přišla, nikdo tu nebyl.’’ odpověděla Nami. Luffy se najedl, Nami mu svázala ruce za záda lanem a vyrazila za klaunem Buggym. Než, ale vyrazili, tak nám Nami řekla, kde klauna Buggyho najdeme my. Na střeše nejvyšší budovy. Poté co Nami s Luffym odešla, my se v klidu a v tichosti najedli.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.