Disruption - Kapitola č.19 - Radost sobce
Informace:
Tak po hodně opravdu hooodně dlouhé době jsem se dostala ke psaní :D Snad nějaký věrný fanoušek ještě zůstal xD Přeji příjemné čtení ^^
,,Pořád tě to tak bolí?" naklonila se Yuki k sedícímu Kaitovi na gauči. Držel sáček s ledem okolo své dolní čelisti. Yuki šťouchla opatrně ukazováčkem do sáčku s ledem.
,,Au." vydal ze sebe Kaito a naštvaně se podíval Yuki do očí.
,,Jak tě to mohlo bolet? Ani jsem se tě nedotkla." ušklíbla se Yuki a sedla si vedle Kaita na gauč.
,,Nebolí." zamumlal Kaito a otočil sáček s ledem na druhou stranu a zalapal po dechu když chladnější strana sáčku s ledem přiložil k dolní čelist.
,,Zapomněla jsem na to, že jsi vlastně muž. Když ale vidím jak tu kňučíš bolestí tak.."
,,Dostal jsem i větší ránu." skočil do řeči Yuki a postavil se na nohy a zamířil pro nový sáček s ledem. Yuki se pousmála.
,,Třeba ode mě?" otočila se na Kaita. Kaito vytáhl nový sáček s ledem a podíval se na Yuki.
,,Řekl bych, že jsi skrytá sadistka." usmál se Kaito ale jeho úsměv se v okamžiku změnil na bolestivé zakňučení.
,,Ty jsi zase dítě schovávající se za tělo dospělého muže." odsekla Yuki a odvrátila svůj pohled.
,,Tobě mé tělo připadá dospělé?" ušklíbl se Kaito a šel se posadit zpátky vedle Yuki.
,,Tak jsem to nemyslela." zakoktala Yuki a její tváře se začaly lehce červenat.
,,Už jako malá jsi neuměla lhát, tak to nezkoušej znovu." pousmál se Kaito a položil nohy na malý stolek před gaučem. Yuki sklonila hlavu a lehce se pousmála.
,,Můžu se tě na něco zeptat?" špitla potichu a její krátké fialové vlasy jí spadaly do obličeje.
,,Huh?" podíval se Kaito na Yuki nechápavě.
,,Proč jsi tu noc zamnou nepřišel?" zeptala se vážným hlasem Yuki a Kaito se zadíval na její chvějící se spodní ret.
,,Jakou noc myslíš?" zeptal se opatrně Kaito a natáhl levou ruku na její rameno ale zarazil se. ,,Už vím co myslíš. Ten den měl můj otec noční službu."
,,Proč jsi nepřišel?!" vyhrkla ze sebe Yuki a podívala se Kaitovi do očí.
,,Řekla jsi mi, že se k tobě už nemám přibližovat a navíc..." dodal potichu Kaito a podíval se do země.
,,Navíc?" Yuki litovala toho co řekla když uviděla jak se Kaitovi lesknou oči.
,,Přišel jsem domů a můj otec byl doma. Mou matku systém označil." řekl vážným hlasem Kaito a položil sáček s ledem na stolek.
,,P-rpomiň mi to Kaito. To jsem nevěděla." řekla smutně Yuki a podívala se do země. ,,Byla jsem takový sobec. Tak odporný sobec. Celou tu dobu jsem myslela jenom na sebe. Na své problémy a úplně jsem zapomněla, že i někdo v mém okolí může trpět stejně jako já." pomyslela si Yuki a opřela svou hlavu o Kaitové rameno.
,,Asi jsem se zachoval sobecky." pousmál se Kaito. ,,Možná kdybych se tak nezachoval, tak by to mohlo být všechno úplně jinak. Dobře víš jaký je můj vztah s otcem. Po nástupu na střední se náš vztah ještě zhoršil a odstěhoval se se svou novou manželkou. Už se nevídáme."
,,Kaito není to.."
,,Ale je." skočil jí do řeči Kaito a pomalu se postavil na nohy. ,,Jdu pro notebook. Nebudeme ztrácet čas." dodal vážným hlasem a vydal se ke schodům do ložnice. Yuki vytáhla flešku z kapsy a položila jí na stolek. Kaito zatím seběhl rychle schody a položil notebook na stolek a zapnul jej.
,,Tak se na to podíváme." řekl klidným hlasem Kaito a zastrčil flešku do konektoru. Kaito rozkliknul složku. ,,Hm. Musím uznat že jsem tě podcenil. Tohle by měly být plány celé hlavní budovy."
,,Bylo to snadné." vychvalovala se hrdě Yuki a položila pravou ruku na hruď. Kaito se jen lehce zasmál a ukázal prstem na obrazovku.
,,Vidíš tohle místnost? Je v nejvyšším poschodí budovy. Zde se nachází i obří satelit, který se napojuje na počítače přes celé město. Z tadyma je systém ovládán a kontrolován. Nesedí mi jenom jedna věc." řekl zamyšleně Kaito a chytnul se za bradu ale když se jí dotkl, sykl bolestí a položil ruku zpátky na své koleno.
,,Co ti nesedí?" zeptala se nechápavě Yuki.
,,Podle plánů není ta místnost vůbec chráněná a ani hlídaná." dodal vážným hlasem Kaito a přiblížil si plány místnosti.
,,Tím lépe." zajásala Yuki a ušklíbla se a pohodlně se natáhla na gauči a položila své nohy na Kaitové pravé rameno.
,,Hej. Dej ty smradlavé nohy pryč." zvýšil uraženě Kaito hlas a odstrčil Yukiné nohy.
,,Mé nohy nikdy nesmrdí." dodala uraženě Yuki a posadila se. Kaito bez mrknutí oka sledoval plány budovy. ,,Děje se ještě něco?" opatrně se zeptala a naklonila se k notebooku.
,,Nevím jak to říct. Musíme tuhle vzpouru zrušit."
,,Co že jsi to právě řekl?!" vyhrkla Yuki a rychle se postavila.
,,Myslím si, že jsou to falešné plány. Nechci riskovat naše životy. Třeba je to past." řekl vážně Kaito a podíval se Yuki do očí.
,,Jsme už tak blízko. Nemůžeme to jen tak vzdát." řekla vážně Yuki a upřeně se dívala Kaitovi do jeho ohnivých očí.
,,Jsme teprve na začátku. Mám jednu podmínku." vzdychl Kaito a zvedl ukazováček.
,,Jsem jedno ucho!" zařvala radostně Yuki a posadila se vedle Kaita a upřeně se na něj dívala.
,,Teda mám dvě. Jedna tě žádám aby ses na mě tak nedívala. Malinko švidráš." zazubil se Kaito.
,,Co že?" zeptala se naštvaně Yuki a rychle šla pro svou kabelku. Vysypala celý obsah kabelky na zem a vzala malé zrcátko do ruky. ,,Proč jsi řekl že švidrám? Není to vůbec pravda."
,,Achjo. Za druhé.." Kaito výrazně zvýšil svůj hlas ,,..pokud řeknu že odcházíme, tak nechci slyšet žádní námitky. Nebudeme nic riskovat. Nějaké námitky?"
,,Ale..."
,,Nějaké námitky? Promiň, špatně jsem asi slyšel." zazubil se Kaito.
,,Ne žádné pane." řekla Yuki a postavila se jako voják do pozoru.
,,Tak ty si hraješ na vojáka. Zvládla by jsi v posteli i zlobivou sestřičku?" ušklíbl se Kaito. Yuki rychle chytla kabelku ze země a hodila ji přímým zásahem Kaitovi do obličeje.
,,K-kaito? Nechtěla jsem do obli.." najednou se po celé vile rozléhal bolestivý řev Kaita. ,Přece jsi říkal že tě to nebolí." řekla ustaraně Yuki ale v jejím hlase šla slyšet menší ironie a radost.
,,Sadistko! Nevidíš jak to mám opuchlé." zaklel Kaito a sáček ledu, který položil předtím na stůl, si přiložil zpátky na dolní čelist.
,,Hehe. Asi mi ujela ruka." zachichotala se Yuki a založila ruce za hlavu.
,,Ujela?!" zakřičel Kaito.
,,Jsem ráda že to chápeš. Ale ne. Vzpomněla jsem si, že jsem něco chtěla udělat. Takže zatím." Yuki se každým slovem přibližovala ke schodišti.
,,Počkej! Ještě je tu jedna věc, kterou musíš udělat." řekl vážným hlasem Kaito. Yuki se zarazila a vážnost Kaitového hlasu jí vylekal.
,,Jakou věc?" vykoktala ze sebe Yuki.
,,Musíš za mnou ráno přijít do práce." usmál se líbezně Kaito až mu na tváři vyrazily ďolíčky.
,,Huh?!"
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
