Sladké políbení...
Informace:
Tohle je taková jednorázovka,se sladkým koncem...
Držel jsem ho v náručí,z jeho rány na hrudníku vytékala krev silným proudem...Jeho oči kdysi plné radosti, se zastřeli šátkem bolesti a prázdnoty. ,,Miluju tě....Nezapomeň na mě...." Řekl John chraplavým,skoro neslyšitelným hlasem.Já jsem začal křičet: ,,Nééé,neopouštěj mě.Jsi můj jediný!Co mám bez tebe dělat?! Proč je svět tak krutej?" ,,Svět není krutý,to lidi v něm..."Řekl a neposledy vydechl. ,,Taky tě miluju Johne."Řekl jsem šeptem a políbil jsem ho do jeho černých havraních vlasů.
O měsíc později...
,,Všicni jsme ho znali jako dobrého,trochu šíleného muže...Jenž navždy ulpí v našich srdcích.Měl jsem tě rád Johne..." Dokončil jsem svůj proslov a zvedl oči k prázdnému sálu,jemuž dominovala Johnova rakev.Odešel jsem ze hřbitova a vydal se rovnou domů.Celou cestu jsem měl pocit jakoby mě někdo pozoroval,a taky jsem měl pravdu.Když už jsem stál u dveří od bytu promluvil na mně neznámí muž:,,Dobrý den,jsem bratr Johna." Zvedl jsem oči a před sebou jsem měl Johnovu kopii,jen neseděli ty oči,John je měl modré a tento cizinec je měl zelené a taky se v nich odráželo mnoho smutku a bolesti. ,,Dobrý den,jsem Jacobe,přítel vašeho zesnulého bratra."Podal jsem mu ruku a nepatrně se zasmál,on mi taky podal ruku a představil se:,,Jsem James.A přišel jsem za vámi,protože vím,že vás měl John rád.A chtěl by aby jsme se poznali." ,,Jo,pojďte dál." Řekl jsem a odemkl dveře.,,Dáte si čaj nebo kafe?"Otázal jsem se zdvořilým hlasem. ,,Jo,díky.Dám si čaj." Odvětil a stále postával uprostřed mísnosti.,,Posaďte se u nás,teda chci říct u mě.“ Řekl jsem a začervenal se.,,Jo děkuju,“ Řekl trochu rozpačitýn hlasem a sedl si na barovou stoličku.Tam vždycky seděl on,tvrdil,že je tam nejlepší výhled do kuchyně i obýváku zároveň.,,Mohli by jsme si tykat?“Zeptal se a já přikývl a zašklebil se……… ,,Nevím jestli ti o mě někdy John něco říkal ale jsem jeho dvojče,ale bydleli jsme odděleně,protože nás matka dala do kojeneckého ústavu.A jak to tak chodí ani nás nikdo nechtěl dohromady, a tak nás byli nuceni oddělit.“Řekl a čekal na moji reakci.,,Jo děkuji z obeznámením,nikdy nemluvil o své minulosti,teď už vím proč.“Usmál jsem se a podal Jamesovi čaj.,,Máš kde bydlet?“Zeptal jsem se ho,protože měl u sebe větší batoh,který nevypadal jen jako cestovní. ,,Popravdě ne ale kousek odsud je ubytovna…“ ,,Ne,budeš bydlet tady.Stejně si musím najít spolubydlícího.“ Usmál jsem se na něj a vzal mu batoh do pokoje po Johnovi. Potom jsme si celý večer povídali o jejich dětství… Ráno jsem se vzbudil okolo deváté a zavítal do kuchyně,kde to vonělo slaninou a smaženými vajíčky. ,,Dobré…“ Řekl jsem a protáhl se. ,,Ohh,dobré ráno…“ Řekl James a zrudl ve tváři,zapomněl jsem.že spím jen v kraťasech…. ,,Oh,promiň jsem takhle zvyklý,neboj za chvíli si na to zvykneš.“Řekl jsem mu a sedl si na gauč… ,,Chceš jít do města? Že bych tě tam trochu provedl.“ Zeptal jsem se. ,,Jo to by bylo skvělý.“Řekl s rozzářenýma očima. Po snídani jsme tedy vyrazili.... Prošli jsme celé centrum a už byl pomalu čas na oběd,tak jsme si zašli do čínské restaurace na nudle.
,,Chceš se dívat na film ?“ Zeptal jsem se,poté co jsme se vrátili z města. ,,Jo rád.Na co se koukneme?“ Odpověděl a zadíval se mi do očí. ,,Tak co třeba Hrob světlušek ?“ Napadlo mě. ,,Dobře,tak to zprovozni a já zatím připravím popcorn a toasty.“ Souhlasil a odešel do kuchyně. ,,Jamesi,pohni zadkem,už to je připravený.“Zvolal jsem směrem ke kuchyni. ,,Už se to nese.“ Objevil se James ve dveřích... Asi po půl hodině filmu jsem měl nutkání Jamese políbit, a tak jsem to udělal.Byl dlouhý a sladký polibek. Miluju tě….Jamesi.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
