Můj nevšední život... 2
Informace:
Pokračování předešlého příběhu o Suzie....
Přišla jsem do obchodu a jako vždycky si sedla na plastovou židli a z uší jsem si vyndala sluchátka. ,,Ani hnout ! Jinak tě zastřelím ! " Řekl mě známý hlas. ,,Ooo nezabíjejte mě pane zloději udělám cokoliv..... Jen mi prosím dejte od hlavy ten banán,strašně se bojím ! " Řekla jsem sarkastickým hlasem a začala jsem si listovat v časopise. ,,Co mě pozradilo ?" Řekl Mikel a dal si svoji svačinu do kapsy, ,,Tvůj hlas a kolínská...Žádnou nemáš." Zasmála jsem se. (Mikel je můj kamarád,který mi hodně pomáhal po smrti matky.) ,,Chmph! Jak chceš,chtěl jsem ti nabídnout super výlet k jezeru ale už to tak vypadá,že radši vezmu nějakou jinou rajdu."Zašklebil se a zakousl se do mého jablka. ,,Promiň,ale stejně nemůžu,musím dneska domů včas, jedeme s tátou za mámou na hřbitov." Řekla jsem a dodala: ,,Stejně si se mnou nepočítal." ,,Jak to můžeš vědět ? " Otázal se Mikel úlisným hlasem. ,,Jednoduše, máš totiž v kapse kondom." Řekla jsem s pobaveným hlasem. ,,No,dobře odhalila jsi mně.Jede semnou Catharine."Řekl a začervenal se. ,,Catharine?" Zeptala jsem se. ,,Jo,vlastně ty ji ještě neznáš!" Vykřikl Mikel a rychlým pohybem vyndal z kapsy mobil,na kterém byla vidět rusovláska s obříma prsama. ,,Tak to je ona, moje holka." Řekl Mikel se zasněným hlasem. ,,Ona je slepá?" Zeptala jsem se vážným hlasem.,,Ne.Proč by měla?" Zeptal se. ,,No jenom jestli tě někdy viděla.Protože mi nejde na rozum,proč by měla tak hezká holka chodit s takovým mamlasem jako si ty." Řekla jsem už v záchvatu smíchu.Ale to už Mikel byl na odchodu a byl rudý vzteky. ,,Počkej! Já to tak nemyslela.Mikeli,no ták!"Volala jsem za ním ale marně... Jestli jsem na něm něco nenáviděla, tak to,že se vždycky naštval i kvůli malé blbosti. Však on se na mne dlouho zlobit nebude.Mámě až moc rád. Vstala jsem a šla na dveře pověsit cedulku ,,Otevřeno“. Čekalo mě osm hodin skládání cédéček podle abecedy a velikosti.
Po práci jsem se vydala šouravým krokem domů…. Co to sakra ? To jsem ještě nikdy neviděla… Na rohu stál vysoký chlapík s dlouhými černými vlasy a okolo něj se hemžilo asi deset malých démonů.Tolik démonů na jednom místě a ještě ve dne ? Co to má znamenat? Jestli je to co si myslím,tak proti němu nemám nejmenší šanci…Budu dělat,že jsem normální. Prošla jsem kolem něho a zrychlila krok.Neotočila jsem se za sebe celou cestu,kdyby mě sledoval…
Vběhla jsem do našeho malého bytu a skočila na gauč.Málem jsem skopla tátovo pivo. ,,Co tady poskakuješ ? Ty opice jedna a vůbec jsi tady nějak moc brzo.Většinou přicházíš až okolo sedmý a dneska jsi tu už v šest.“ Podivil se táta a čekal na mou odpověď. ,,Mikel to za mně vzal,prej si mám pospíšit aby jsi se nemusel strachovat.“ Vymislela jsem si lež. ,,Jo,tak to je hodnej ale neměla by si ho takhle využívat…“ Připomněl mi otec a dál se věnoval svému programu.,,Jo,jasně..“ Řekla jsem a odešla do pokoje… Co to mělo bejt? Ten chlápek nebyl normální a jestli to je opravdu Poutač,tak jsem v háji. Moje myšlenky přerušil tátův hlas:,,Obleč jse jedem na ten hřbitov.“ ,,Jo,jo.Už běžím…“ Řekla jsem a pomalu vyšla z pokoje…
Na hřbitově kupodivu nic nebylo,žádní démoni.Ufff to je štěstí! Teď už můžu v klidu spát…
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.