Zachránce nebo vrah?
Informace:
Tak je tu noví povídka :D (jak nečekané :D ) Asi hodinu jsem přemýšlela nad názvem :D A omlouvám se za chyby ale nějak by pořád blbne klávesnice -.-
Snad se vám bude líbit ;) Příjemné čtení přeje Lenivý hroch :D
Běžela jsem po bíle chodbě. Mé smysli byli otupené. Vše jsem viděla rozmazaně. Rytmické kroky se za mnou plížily ve stínech jež házely věci okolo mě. I když jsem běžela kroky se pořád přibližovaly. Mozek mi říkal že to je zlé že tomu musím utéct. Po delší době běhu mě opustila síla a já dopadla na bílou zem. Kroky zpomalily. ,,Konečně tě jed dostal..." ozval se zamnou chraplavý hlas. Byl tak klidný, přitom tak nebezpečný. ,,Je čas zemřít slečinko." zasmál se hlas. //Chci vidět toho kdo mě zabije...// pomyslela jsem si. Začala jsem otáčet hlavu. ,,Neotáčej se!" řekl dívčí hlas. Přede mnou se snášelo bílé pírko. ,,Můžeš se otočit až ti řeknu Yuzu." nechápala jsem. Po chvíli se ozvala rána. Něco padlo k zemi. ,,Můžeš se otočit." otočila jsem hlavu. ,,Nic nevidím..." ozval se můj tichý hlas. Něco mi někdo přiložil na oči. Byla to ruka tak příjemně teplá. Pak to teplo zmizelo. Pomalu jsem otvírala oči. Svět už nebyl rozmazaný. ,,Lepší?" usmívala se na mě dívka. Byla nádherná. Nejvíc mě zaujali její křídla. Sahaly až na zem. Stála přede mnou a podávala my ruku. Chytla jsem jí, vytáhla mě na nohy. Prohlédla jsem si jí celou. Měla na sobě krásné brnění a v ruce svírala dlouhý meč z jehož špičky odkapávaly kapky krve. Její pohled mi naznačil že to nechci vědět. ,,Myslím že by jsi se měla vzbudit." ,,Jak vzbudit? A kdo vůbec jsi?" přiblížila se ke mě. ,,Jsem někdo kdo tě chrání od mala...řekněme. " řekla a dala mi polibek na čelo. Svět kolem mě potemněl.
S leknutím jsem se probudila v posteli. Byla jsem zpocená. ,,Sen...? Byl to jen sen..." Hodiny na stěně ukazovaly 7:30. Tak akorát. Spáchala jsem ranní hygienu, nasnídala se, oblékla a šla do školy. Cestou jsem si nasadila sluchátka. Cesta ke škole netrvala dlouho tak jsem chodila pěšky. Cestou jsem koukala do telefonu, tak jsem si nevšimla že na byla červená. Ozvalo se skřípění kol, můj zrak sledoval blížící se auto. Vše se odehrávala jakoby zpomaleně. Někdo ně odstrčil stranou. Byla to ta dívka ze snu jen neměla křídla, a měla normální oblečení. Když mé tělo dopadlo na zem poslední co jsem viděla byl její úsměv.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
