Anime World CZ/SK - Příběhy

Záchrana

Oba jsme vyrazili na cestu do mariňácké základny. Marika s Cobym zůstala v hospodě u maminky a čekali, až se vrátíme i s vězni.

 

Cestou nikdo nic neřekl. Šli jsme mlčky. Já měla na zádech katanu a po bocích jsem měla dva revolvery. Luffy měl své tělo.

 

Přišli jsme k mariňácké základně. Našli nejnižší stranu zíďky a vyšplhali jsme nahoru a seskočili dolů. Tentokrát rychlím tempem jsme došli ke dvěma vězňům.

,,Co tu zase chcete?’’ zeptal se nevrle Zoro.

,,Přišli jsme vás varovat. Melphepo na vás nastražil past. Za tři dny vás dva chce nechat popravit.’’ oznámil jim Luffy a usmíval se.

,,To lžeš. Za měsíc mě propustí a jeho popraví.’’ nevěřil nám Zoro.

,,Si nevěř, ale je to pravda.’’ řekla jsem Zorovi.

,,Já vám věřím.’’ řekl Law. Podívala jsem se na něho.

,,Přidej se k nám.’’ vyzval Luffy Zora znovu. Zoro se zamyslel.

,,Dobrá, nemám co ztratit.’’ souhlasil Zoro. ,,Ale pokud mi přinesete mou katanu, tak se k vám připojím.’’ dal nám podmínku.

,,Ty tu s nimi zůstaň a neosvoboď je, dokud se nevrátím.’’ nařídil mi Luffy a rozeběhl se na levou stranu.

,,Ty tupče, základna je na druhou stranu.’’ křikl Zoro na Luffyho. Ten se zastavil.

,,Pravda.’’ zazubil se Luffy a natáhl ruku a zmizel správným směrem. Zoro na něho zíral s otevřenou pusou.

,,C...co to bylo?’’ dostal ze sebe Zoro.

,,Ďáblovo ovoce.’’ pronesl potichu Law, ale já ho slyšela.

,,Ty o něm víš?’’ zeptala jsem se Lawa, když jsem se na něho otočila.

,,Ano, sám jsem uživatel.’’ přiznal se mi Law.

,,Vlastně mě to mohlo dojít, když Marika mluvila o tom kruhu.’’ zamyslela jsem se.

,,A jaký ten Luffy vlastně je?’’ zeptal se mě Zoro. Podívala jsem se na něho.

,,To ho musíš poznat sám. Je nebojácný, dětinský, občas na zabití. Sám poznáš, protože co slíbí, taky dodrží a co si umane, taky dostane.’’ odpověděla jsem Zorovi. Law jen pozorně poslouchal.

,,Jak dlouho se znáte?’’ zeptal se mě Law. Podívala jsem se na něho překvapeně.

,,Patnáct let. Z toho jsem se sedm let jsem se neviděli.’’ odpověděla jsem Lawovi.

,,Proč jste se tak dlouho neviděli?’’ zeptal se se zájmem Zoro.

,,To je na dlouho a na to není čas. Jednou to řeknu.’’ řekla jsem tajemně, ale Law poznal, že je v tom i smutek. Ale mlčel.

,,Jinak jsem Zoro Roronoa.’’ představil se mi Zoro.

,,Law Trafalgar.’’ představil se mi i Law.

,,Vím znám oba dva. Jane Mizuki.’’ i když mě znali, nebo aspoň Zoro určitě, jsem se jim taky představila.

,,Jak to, že znáš i mě?’’ divil se Law.

,,Sháním si informace o hledaných pirátech.’’ vysvětlila jsem Lawovi.

,,A jak se jmenuje ten tvůj bratr?’’ zeptal se mě Zoro.

,,Monkey D. Luffy. A jak víš, že je to můj bratr?’’ divila jsem se a s podivem jsem se podívala na Zora.

,,Bratr?’’ zeptal se tentokrát překvapeně Law.

,,Jak to může být tvůj bratr, když máte každý jiný jméno?’’ divil se i Zoro.

,,S Luffym přátelím od doby, kdy se narodil. A s ním a ještě se dvěma přáteli jsme uzavřeli dohodu, kdy se z nás stali sourozenci. Takže Luffy je můj bratr, ale ne pokrevní.’’ snažila jsem se těm dvěma vysvětlit. Ani jeden z nich nic neříkal, tak jsem to brala tak, že to oba pochopili.

,,Ale moc si nadšena nebyla, když Luffy řekl, jestli se nechceme k vám přidat.’’ dotíral si mě Law. Podívala jsem se na něho.

,,Koukám, že jsi všímavý, ale máš částečně pravdu. V tu chvíli jsem sama nevěděla, že patřím do jeho posádky. Před zíďkou jsme se srazili po tolika letech. A najednou k němu patřím do posádky, aniž bych to věděla. Tak mně to jenom zaskočilo.’’ Přiznala jsem.

,,Takže do posádky Luffyho nepatříš?’’ zeptal se překvapen Zoro. Law nedočkavě čekal co odpovím.

,,Ale patřím. Přeci ho nezradím a stejně nemám kam jít. Sice to budou pěkné nervy, ale to sami pochopíte, až ho poznáte.’’ zasmála jsem se.

,,Stůl, vzdej se!’’ ozval se křik. Všichni tři jsme se podívali, kdo to je. Byli to mariňáci.

,,A co když ne?’’ ušklíbla jsem se.

,,T….tak tě zabijeme.’’ vykoktat jeden z nich. Musela jsem se smát. Zoro i Law se na mě dívali překvapeně. V tom mariňáci bez varování začali na mě palbu. Rychle jsem tasila svoji katanu a začala s ní točit a tím odrážet kulky. Přesto jedna kulka se odrazila tak nešikovně tak, že mě škrábla do levého ramene. Štíplo to, ale nedala jsem nic najevo. Dál jsem točila mečem a odrážela kulky. Po chvíli se přede mnou objevil Luffy a všechny kulky schytal do břicha. Nafoukl se a všechny kulky odrazil a poslal je na mariňáky.

 

Mezitím u Luffyho:

 

Luffy svou mocí ďáblova ovoce gomu gomu, se dostal k věži mariňácké pevnosti. Jenže mu podjela ruka a málem spadl, kdyby se nechytil nějakého provazu a nevyhoupl se úplně nahoru, Jenže nahoře mariňáci zrovna narovnávali sochu svého kapitána Morgana. Jak se Luffy chytil jednoho z provazů, tak mariňáci neudrželi balanc provazů a socha se začala řítit směrem dolů. Všichni mariňáci vyklopili ústa až k zemi a oči jim viseli z důlků, jak byli v šoku. Kapitán Morgan nebyl zatím schopen slova.

,,Promiňte, promiňte.’’ omlouval se a ukláněl se Luffy, kterého to mrzelo.

,,Tati to je on. Ten co mě uhodil.’’ začal si stěžoval Melphepo.

,,Ha, to jsi ty. Půjdeš hezky se mnou.’’ vyřkl Luffy a chytil nečekaně Melphepa a začal s ním běžet do pevnosti mariňáků.

 

Běželi kudy se Luffymu zachtělo.

,,Kde je katana těch vězňů?’’ zeptal se Luffy Melphepa.

,,U mě v pokoji.’’ dostal ze sebe Melphepo.

,,A ten je kde?’’ zeptal se Luffy.

,,Musíš zpátky.’’ ukázal směrem zpět Melphepo. V tom ji cestu zatarasili mariňáci.

,,Ani hnout a pusť Melphepa.’’ rozkázal jeden z mariňáků.

,,Jestli nás nepustíte, tak ho zabiju.’’ začal vyhrožovat Luffy a nastavil Melphepa před sebe, jako štít. Ani jeden z mariňáků se neodvážilo vystřelit a ustoupili stranou.

Melphepo dovedl Luffyho do svého pokoje. Luffy za nimi zavřel dveře. Luffy uviděl hned čtyři katany.

,,Která patří komu?’’ zeptal se Luffy, ale odpovědi se mu nedostalo. Podíval se na Melphepa, který se zhroutil. ,,Mno nic, vezmu všechny.’’ rozhodl se a vzal je na ruku všechny čtyři katany. Podíval se z okna a viděl, jak je Jane pod palbou. Otevřel okno a seskočil z okna a stoupl si před Jane.

 

Současnost:

 

Luffy odrazil veškeré kulky, které na mě letěli. Mariňáci se dali na úprk, se slovy, zrůda. Musela jsem se nad tím pousmát.

,,Díky Luffy.’’ poděkovala jsem za záchranu.

,,Není zač.’’ zazubil se na mě Luffy. Pak se otočil na Zora a Lawa. ,,Nevěděl jsem čí je čí, tak jsem vzal všechny.’’ řekl jim a stále se zubil.

,,Ta největší je moje.’’ ozval se Law.

,,A zbytek je můj.’’ řekl Zoro.

,,Teď osvoboď toho dle.’’ řekl Luffy a ukázal na Lawa.

,,Toho dle?’’ podivil se Law.

,,To jsem mohla udělat už dřív.’’ zaklela jsem a prosekla svou katanou provazy na rukou Lawa. Law si ruce protřel a vzal si od Luffyho svou katanu.

,,Law Trafalgar.’’ představil se Luffymu. Luffy se na Lawa zazubil a už se jednou ze Zorových katan chystal Zorovi proříznout lana na rukou.

,,Počkej Luffy, naučil ses zacházet s katanou?’’ zeptala jsem se Luffyho a stačilo ho včas zarazit.

,,Ne, proč?’’ divil se Luffy.

,,Tak já to udělám, nebo mu usekneš ruku.’’ řekla jsem, odšoupla jsem Luffyho stranou a prosekla provazy Zorovi. Zoro si protřel ruce a převzal všechny tři katany od Luffho.

,,Díky.’’ poděkoval Zoro.

,,Stůjte!’’ křikl někdo. všichni čtyři jsme se otočili. Byl to kapitán Morgan s mariňáky. ,,Nikam nepůjdete! Všechny zabijte!’’ rozkázal kapitán Morgan.

,,Vy si vezměte na starost mariňáky a já toho obra.’’ rozhodl Luffy. Všichni jsme přikývli.

,,Používejte tupou stranu.’’ rozkázala jsem Lawovi a Zorovi. Oba jen přikývli a nic neříkali.

 

Boj Luffyho:

 

Luffy bojoval proti kapitánovi Morganovi. Kapitán Morgan byl dost silný a veliký soupeř, ale přesto na Luffyho neměl. Luffy používal soji moc gomu gomu. Luffy dokázal vyskočit několik metrů vysoko a svoji mocí gomu gomu pistole několikrát zasáhnout kapitána Morgana. Ale i kapitán Morgan se nevzdával a bránil se, jak mu síly stačily, ale Luffyho zasáhnout nedokázal. Ať se snažil jakkoliv, ale Luffyho ohebnost a mrštnost, byla na místě. Luffy svou silou zasáhl kapitána Morgana do břicha takovou silou, že kapitán Morgan vykašlával krev a odletěl nějaký ten metr vzad. Ale Luffy ho tím neskolil. Kapitán Morgan se vzpamatoval a zaútočil. Luffy se úspěšně jeho ráně uhnul. Kapitán Morgan používal i svou ruku, kde měl zbraň. Ale Luffy kulkám snadno uhýbal. Stejně, kdyby ho to zasáhlo, tak by se mu nic nestalo. Byl přeci z gumy a kulky Luffymu nemůžou nic udělat. Boj asi trval půl hodiny, kdy se Luffy hodně naštval a začal útočit gomu gomu kulomet a kapitána Morgana natolik bouchal pěstí do břicha a kapitán Morgan, jenom kašlal krev, až ztratil vědomí. Padl na zem jako nějaká mrtvola, ale mrtvý nebyl. Jenom ztratil vědomí. Luffy seskočil na zem a jeho ruce se vrátily do normálu. Podíval se po ostatních a na všechny se zazubil. Bylo po boji.

 

Boj Zora:

 

Boj Zora byl jednoduchý a docela krátký. Zoro používal jen jednu katanu, zbylé dvě měl ve svých pochvách, které měl na sobě připevněné. Používal tupou stanu katany, jak mu bylo nařízeno Jane. Nevěděl, proč, ale poslechl ji, i když sám by použil tupou stranu katany, aniž by mu to musel někdo nařizovat. Mariňáci bojovali bojácně. Báli se, ale nevzdávali se snadno. Někteří, ale ano, Po zásahu Zora, dělali, že ztratili vědomí, jenom proto, aby nemuseli dál bojovat a schytat další rány. Boj trval deset minut. Pak když se rozhlédl, Jane, Law i Luffy, ještě bojovali, ale pomoci jim nešel. Byl to jejich boj a nechtěl se do toho motat. Proto jenom stál, hlídal mariňáky, kdyby se některý z nich pokusil na něho zaútočit a sledoval boj Jane společný s Lawem.

 

Boj Lawa:

 

Law svou moc ďáblova ovoce nepoužil. Používal jenom tupou stranu katany, jak dostal rozkazem od Jane. Sice si musel zvykat na rozkazy od Luffyho, protože sám byl kapitánem a nerad dostává od někoho rozkazy, ale od Jane by rozkazy splnil kdykoliv a bez řečí. Když používal svou moc, ubírala mu na síle, proto na tak podřadné a slabé mariňáky nechtěl používat svou moc. Byl rychlý a mrštný, tak skoro všechny mariňáky spacifikoval do pěti minut. Když byl u konce, tak se podíval na Zora, který ještě bojoval. I na Luffyho se podíval, který boj stále pokračoval. Poté se podíval na Jane. Ta byla taky silná, ale jeden z mariňáků, Jane vykolejil a druhý toho využil a skočil za Jane na pomoc.

 

Boj Jane:

 

Bojovala jsem tupou stranou katany. Mohla jsem snadno používat zbraně, ale nechtěla jsem žádného mariňáka zranit, aby mu tekla krev a potřeboval ošetřit tak, že by mu museli vyndavat kulku z ruky, nohy nebo dokonce břicha. Sama jsem nařídila Lawovi a Zorovi, aby použili tupé strany katany. A já sama to porušit? Taková nejsem. Ale sama nechápu, proč jsem jim to nařídila, když jsem tušila, že jim to bylo jasné jak facka, že by nikdy nepoužili ostrou hranu. Při tomto boji určitě ne.

,,Určitě tě dostaneme Mizuki.’’ dostal ze sebe jeden z mariňáků. Musela jsem se tomu pousmát.

,,To se ještě uvidí.’’ ušklíbla jsem se. Pak jsme bojovali všichni mlčky. Nebyli až tak špatní, ale na mě neměli. Ale udělala jsem chybu, kterou využil jeden z mariňáků a nebýt Lawa, mohlo to dopadnou špatně. Stalo se totiž toto:

,,Mizuki, pomsta je má!’’ křikl na mě mariňák. Otočila jsem se zády, abych jsem se podívala na toho mariňáka.

,,Nedělej blbosti a nebojuj zlostí.’’ varoval ho další mariňák, ale tento mariňák na to nebral ohledy.

,,Co jsem ti udělala?’’ zeptala jsem se ho a nadále dávala pozor při boji. Až teď nastala ta má chyba.

,,Zabila si mi otce.’’ sykl mariňák. Já přestala bojovat. Protože jsem jednoho mariňáka zabila. Popravila jsem ho jako nějakého zajíce. Nebyla jsem na to pyšná, ale udělala jsem to. Proto jsem se dostala do hledaných pirátů jako Supernova. Sklopila jsem meč a zírala jsem vytřeštěnýma očima na toho mariňáka. Vzpomněla jsem si na tu událost, kterou jsem se snažila vymazat z paměti. Nebo aspoň nějak vytlačit. Povedlo se mi to, ale jen vždy na chvíli.

,,POZOR!’’ křikl někdo a za mými zády se objevila postava a zachránila mi život. Jeden z mariňáků chtěl zaútočit zezadu, ale Law mu v tom zabránil. Díky tomu křiku jsem se vzpamatovala. Law mi při boji pomohl. Neprotestovala jsem. Byla jsem ještě maličko v šoku z toho incidentu a nesoustředila jsem se úplně, takže by mě aspoň mohli nějak zranit. Boj trval asi osmnáct minut. Když jsme skončili, tak Zoro nás sledoval a Luffy ještě chvilku bojoval proti kapitánu Morganovi, dokud ho za pár minut neporazil.

,,Můžeme vyrazit ne?’’ řekl Luffy a zazubil se na nás. Všichni jsem přikývli. Já i Law jsme ještě vydýchávali náš společný boj. Luffy šel jako první. Za ním Zoro a já s Lawem jako poslední.

 

Šli jsme mlčky. Přeskočili jsme zíďku a šli normálním pomalým krokem do vesnice do hospody, za Marikou, její maminkou a Cobym.

,,Díky.’’ řekla jsem tak, že mě slyšel jenom Law. Podívala jsem se na něho. Jen přikývl hlavou, ale mlčel. Vyložila jsem si to tak, že nemám zač.

,,Taky si mi pomohla.’’ řekl po chvíli potichu, že jsem ho slyšela jenom já.

 

Došli jsme k hospodě. Marika nás vyhlížela z okna,  a když nás spatřila vyběhla ven a se slzy štěstí mě objala.

,,Zachránili jste je.’’ zajásala Marika.

,,Vždyť jsem ti to slíbila.’’ pohladila jsem Mariku po hlavě.

,,Díky za onigiri, bylo výborné.’’ pousmál se Law na Mariku. Zoro i Luffy se podívali po Lawovi i já. Věděla jsem, že to Law myslí upřímně, protože pochopil, že Marika to myslela dobře. Že to bylo z lásky a z poděkování. Law si pamatoval, jak ji napadl ten vlk. Kdež to Zoro si to nepamatoval, ale zachoval se stejně jako Law, protože věděl, že to bylo z lásky.

,,I já díky.’’ poděkoval Zoro.

,,Vždyť to muselo být otřesné. Oslazené.’’ protestoval Luffy.

,,LUFFY….’’ křikla jsem a ohnala jsem se po něm a praštila ho do hlavy, až mu tam vyrostla obrovská boule.

,,Au, za co to bylo?’’ stěžoval si Luffy.

,,Když je něco z lásky, chutná to vždycky, i kdyby to žádnou chuť nemělo.’’ vysvětlila jsem Luffymu už klidná. Poté jsme vstoupili do hospody.

 

Coby se na nás usmíval, ale přesto měl ze Zora a Lawa respekt. Hlavně ze Zora, kterého znal. Lawa moc ne. Jenom věděl, že je to pirát..

,,Už jsem si vzpomněl odkud vás Jane znám. Vy jste hledaný pirát, Supernova.’’ řekl Coby a trochu se bál. Připomněl mou minulost.

,,Ano, je to pravda.’’ přikývla jsem.

,,Mám hlad, bude nějaké jídlo?’’ zeptal se Luffy. Já se musela začít smát, protože se vážně Luffy od dětství nezměnil.

,,Máte lékárničku?’’ zeptal se Law maminky Mariky, když jsme všichni vešli do hospody. Luffy a Zoro si sedli ke stolu.

,,Na co?’’ zeptala jsem se překvapeně Lawa.

,,Jsem doktor.’’ vysvětlil mi Law. Přikývla jsem.

,,Hned vám ji přinesu.’’ řekla maminka Mariky. S Lawem jsme si sedli ke stolu k Zorovi a Luffymu. Maminka Mariky, za chvilku přinesla lékárničku a Law se ujal ošetřování mé levé paže, kde jsem měla škrábanec od kulky. Law ránu omyl vodou, kterou taky dostal s hadrem. Poté použil dizenfekci, polštářek a nakonec obvaz a stáhl mi ruku. Ani jsem to necítila, protože jsem to nevnímala. Marika se vyptávala na to, jak jsem se zranila. Tak jsem jí to vyprávěla. Pak Luffy a občas i já, jsem Marice, mamince Mariky a Cobymu vyprávěli, jak boj probíhal. O svém selhání jsem pomlčela. Ani Law se o tom nezmínil. Do deseti minut jsem měla paži ošetřenou a za dalších deset minut se podávalo jídlo. Všichni jsme se do něho pustili. Hlavně Luffy jedl jako by týden nejedl. Když jsme všichni dojedli, hladili jsme si břicha, jak jsme byli plní.

,,A kolik máš členů v posádce?’’ zeptal se Zoro Luffyho.

,,Jen my čtyři, zatím.’’ odpověděl Luffy.

,,A kde máš loď?’’ zeptal se znovu Zoro.

,,To by zajímalo i mě.’’ řekla jsem. Ale než Luffy stačil něco říct, otevřely se dveře a v nich se objevili mariňáci. Všichni jsme zpozorněli.

,,Nepřišli jsme bojovat, ale poděkovat vám, za záchranu před kapitánem Morganem. Ale musíte i hned opustit tento ostrov. Necháme vás odejít v klidu.’’ vysvětlil nám jeden z mariňáků.

,,Už jsme na odchodu, ale mám jednu prosbu.’’ ozval se Luffy.

,,Jakou?’’ zeptal se mariňák.

,,Tady Coby by se rád k vám přidal.’’ vysvětlil situaci Luffy. Všichni jsme se podívali na Cobyho.

,,Ale pane Luffy….’’ začal protestovat Coby.

,,Mysleli jsem si, že je taky pirát.’’ řekl mariňák.

,,Mno…’’ začal nejistě Coby a když si vzpomněl, jak sloužil Alvidě pirátce, tak nadšen ani spokojen nebyl. A v tom Luffy Cobyho praštil. Všichni jsem se překvapeně podívali na Luffyho. Po chvíli mi to došlo a začala jsem se smát. I Lawovi to po chvíli došlo a pousmál se. Nakonec i Zorovi a začal se taky smát. Mariňákům došlo, že Coby k nám nepatří a přijali ho mezi sebe. Luffy byl už na odchodu, když jsem si všimla toho mariňáka, kterému jsem zabila otce. Přišla jsem k němu.

,,Ty máš opravdu vztek co?’’ zeptala jsem se ho. Ten jen mlčky přikývl. ,,Něco ti řeknu, buď mi uvěříš, nebo ne.’’ řekla jsem. Všichni to sledovali. Law si všiml, že mu něco šeptám do ucha, ale zbytek to viděl tak, že mariňáka líbám a zírali s otevřený ústy až na zem a s vytřeštěnýma očima, že jim koukaly z důlků. Přesto se to Lawovi nelíbilo. Něco jsem mu pošeptala do ucha. On jen koukal a nic neříkal. ,,Pokud i tak máš touhu, tak mě uhoď.’’ řekla jsem mu. Ostatní čučeli ještě víc. Mariňák se napřáhl a jednu mi vrazil, až mi tekl proužek krve ze rtu. ,,Můžeme jít.’’ řekla jsem a setřela si krev.

 

Vykročila jsem ven. Ostatní za mnou. Došli jsem do doku a Luffy nám ukázal malou loďku s pádly.

,,T...to je tvoje loď?’’ dostal ze sebe Zoro.

,,Jo.’’ přikývl Luffy a zazubil se.

,,Tam se sotva vejdeme.’’ řekla jsem překvapeně. Přesto jsem se tam nasoukali. Zoro k pádlům. Naproti Zorovi seděl Luffy a já s Lawem jsem se na sebe mačkali mezi Zorem a Luffym. Vypluli jsme na širé moře, ale ještě v loděnici se objevil Coby.

,,Pane Luffy, děkuju za všechno.’’ poděkoval Coby Luffymu a zasalutoval mu. I ostatní mariňáci se přidali a zasalutovali nám. Sice jsem seděla, ale přesto jsem taky zasalutovala.

,,Poprvé a naposledy, kdy salutuju mariňákům.’’ pronesla jsem a tentokrát ničím nerušeným jsme vypluli a pluli na širé moře.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.