Projekt Z 2/2
Informace:
Pro spojitosti bych doporučoval přečíst si první kapitolu :D
Užívejte ! :')
Temnota všude kolem, něco však bylo jinak, chlapec cítil, že jeho tělo slábne.
Po chvilce strávené v temnotě mu před nosem přelétlo světýlko.
Chlapec se ani neobtěžoval se za ním otočit, byl tak slabý že omdlel, ale nepadal, vznášel se jako kus hadru v nekonečném, tmavém prostoru.
Po chvilce se chlapec probral a uviděl před sebou 3 světélkující písmena.
H, i, n....
Chlapci svitlo v mysli.
,,Ne, to přeci neni možné!"
Chlapec zavřel oči a ruku stiskl v pěst, z pod víček mu začaly ztékat slabé pramínky slz až k bradě, kapky slz začaly padat směrem dolů z jeho tváře.
Pláč neustával a zdálo se, že slz které tečou z jeho očí stále přibívá.
Chlapec nemohl pláč zastavit a tak se zmateně rozhlížel kolem sebe, jako by něco postrádal, dokonce potřeboval.
V zápětí spozoroval jak se v temnotě před ním objevil malý záblesk.
Chlapec nevěděl jak daleko od něj ten záblesk, který se k němu začal přibližovat, je.
Spatřim že ten záblesk je ve skutečnosti záříčí písmeno U.
Písmeno nezastavovalo a zdálo se že dokonce zrychluje a neustále se blíží jeho směrem.
Chlapec sebou trhal, chtěl utéct, ale nešlo to.
U mu strašnou rychlostí narazilo do hlavy, ozvala se obrovská rána a všude kolem se rozlilo zlatavé světlo, chlapec omdlel.
Ve chvíli kdy přišel k sobě, váhal zda má vůbec otevřít oči, byl vyděšený k smrti, necítil zda stojí, leží, nevěděl kde je.
Po chvíli sebral odvahu a otevřel oči.
Ležel schoulený v kráteru a k jeho údivu byl celý pokrytý prachem.
,,Hned jsem tu, neboj" uslyšel chlapec v dáli, viděsil se, schoulil se více a zavřel oči.
Po chvilce opatrně pootevřel jedno oko a viděl sebe jak stojí nad kráterem a s údivem ho pozoruje.
Chlapec zavřel oko, ale ucítil jak ho šimrá v nose, pokoušel se to zadržet, ale nešlo to.
,,Áá..ááá..ááááá......pčíííííííííí"
Ucítil jak všechen prach na jeho těle odvál pryč, nemohl se však vůbec hýbat, spozoroval svoje 'Já' jak se klepe pod náporem prachu, který se pomalu vpíjel do jeho těla, začal si prohlížet svou ruku, nebyla pokryta kůží, byla to čistá kost, měl skoro infarkt když zjistil že on je teď ta kostra, kterou viděl předtím.
Chlapec jen bezmocně sledoval jak se jeho 'Já' vyděsilo z pohledu na něj, jak se rozhlíželo kolem místa dopadu a chlapec už jen čekal na žlutou bouři.
V zápětí ale ucítil bolest v ústech.
,,H" pomyslel si.
Jeho 'Já' k němu přišlo, vzalo zub a už už se chtělo vrátit za kamarádem, objevila se bouře a on nemohl uniknout.
Chlapec ucítil jak se mu prázdné místo po zubu vyplňuje a hned nato se nad ním objevila žlutá záře a pohltila ho.
Chlapec svištěl vzduchem a kolem něj se pohybovaly podivné obrazce, které nedávali žádný smysl.
V zápětí však uviděl jeden obraz čistě a okamžitě na něj upřel svůj pohled.
Viděl sám sebe jak se vznáší v nicotě.
,,Zrcadlo ??" Řekl chlapec nahlas.
,,Ne" ozvalo se ze zrcadla.
Chlapec vytřeštil oči.
V zrcadle vedle něj stála postava, ale místo obličeje měla písmeno R.
,,už jsi blízko" pověděla postava a zmizela.
Chlapec si prohlížel svoji zkostnalou postavu a přitom přemýšlel.
V mysli mu ale běhalo jen písmeno R.
Z nenadání probliklo světlo a on opět ležel v kráteru a viděl sám sebe jak v ruce drží zub s písmenem i.
,,Konečně si můžeme promluvit chlapče... R.."
Ozvalo se v jeho hlavě a opět se spustila žlutá bouře.
V nicotě už byl skoro jako doma, jen s rozdílem, že teď už měl pod nohama pevný povrch.
Chlapec se chvíli procházel a pak uviděl zrcadlo.
Rozběhl se k němu jako o život.
Zastavil se a zůstal v úžasu stát.
Jeho tělo se pomalu začalo obalovat kůží, narostli mu vlasy a měl i oblečení.
Byl na rozpacích protože to vypadalo, že zestárl tak o 10 let.
V zrcadle se vedle něj objevil nějaký muž.
Chlapec se koukl vedle sebe ale nikdo tam nebyl, muž byl pouze v zrcadle.
,,Ahoj synu, moc rád tě vidím" řekl muž a rozplakal se.
,,Ta...tati, já to věděl !!"
Vysoukal ze sebe chlapec a rozplakal se radostí.
,,Vydržel jsi to chlapče můj, promiň mi za tu drastickou metodu kterou jsem si tě k sobě přivedl"
Chlapec měl spoustu otázek ale jeho otec pokračoval v řeči.
,,Ten večer než jsem měl zemřít, zapoměl jsem ti dát vzpomínku na mě, takhle to mohu napravit" usmál se muž a nasadil chlapci v zrcadle náhrdelník ze zůbů, který byl ze zlata, chlapec už měl zase všechny zuby v puse.
,,Tenhle náhrdelník s mým jménem s tebou bude navždy a tak mohu i já být navždy s tebou"
Chlapec se podíval na náhrdelník kde bylo na zubech vyryto otcovo jméno "HINURE".
Chlapec se znovu rozplakal a chtěl otce obejmout, ale nešlo to, objímal zrcadlo.
,,Tati mam spoustu otázek, jak si to myslel s tím -Ten večer než jsem měl zemřít- a co tohle všechno znamená??".
,,Jsi ještě příliš malý na to aby si to pochopil chlapče, jednou, až se znovu setkáme, ti to vše vysvětlím".
Muž se na chlapce naposled usmál a jeho obraz v zrcadle se rozplinul.
Chlapcovi slzy začaly padat směrem vzhůru a chlapec byl vymrštěn do temnoty.
,,Haló, vstávej... vstávej Muri !".
Chlapec se probral na louce a nad ním uviděl jeho kamaráda.
,,Ty jsi omdlel Muri, jsi v pořádku ?"
,,Ano jsem, neměj obavy" ujišťoval ho chlapec.
Všiml si že mu je zase 10 let.
,,Co ta noha ?" zeptal se.
,,Noha ? Jaká noha?, jsi v opravdu v pořádku Muri?" Zeptal se chlapcův kamarád.
,,Myslel jsem že jsi... Jak jsem vlastně omdlel?" Zeptal se chlapec.
,,Váleli jsme se smíchy na zemi a najednou si na pár vteřin omdlel".
Chlapec se podíval k místu, kde byl kráter, nic zvláštního však neviděl, jen krásnou zelenou louku.
,,Jsem v pořádku" řekl chlapec.
,,Pojď půjdeme domů, zatahují se mračna" spozoroval Muri na obloze a usmál se směrem k nebi a tiskl v ruce náhrdelník.
,,Už jsi viděl můj náhrdelník ?" Zeptal se kamaráda.
,,Jsi opravdu v pohodě??, ten náhrdelník máš přece celý život" nechápavě řekl kamarád.
,,Měl bych se jít trochu prospat" ušklíbl se Muri a oba chlapci se rozběhli po louce směrem k domovu.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
