Střípky Mojí Duše
Informace:
Nejsem nijak dobrý v těhle věcech, ale nějaký ten průchod myšlenkám dát musím :)
Chladným večerem se proplétám ulicemi města přiopilý bez kousku citu v těle.
Moje duše je na tisíc střípků roztříštěná, slepit jí však nikdo nedokáže, leda mě ponížit ještě víc.
Naše těla byla jako noc a den, ty někdy tak chladná, jako odvrácená strana měsíce, jindy zase rozpálená jako nejjasnější bod na slunci..
Byla jsi pro mě vším, tím co jsem nikdy neměl a nikdy nechtěl za žádnou cenu ztratit.
Naše duše byly jedna k druhé vlídné až příliš, cosi shnilého.. a temného v nitru tvém jest.. to co naše duše navždy rozdělilo a naši mysl dovedlo k zapomění..
Ve tvém světě bylo vše perfektní jen do chvíle než jsem se objevil já, bezmocná loutka ve světě co nic neodpouští.
Má nová spřízněná duše mě mnohé naučila, prošel jsem si díky ní mnohými úskalými života, dokonce jsem se ocitl i na loži porozumění, které mě ve své moci věznilo dobrých pár dnů.
Řeknu ti, že to ale stálo za to !
Ze spárů této příšery jsem se na krátký čas dostal.. po menší době se ale zase ukázala.
Celou tu dobu byla v mé hlouby duše schovaná a číhala na příležitost se mě zmocnit kdykoliv, kdy udělám chybu
Přiměl jsem se k tomu, neboť jsem byl již lepší člověk a veďel jsem, že tentokrát mi ji nic nevezme.
Ochočil jsem si své největší obavy z příšery a naučil jsem se je ovládat.
Jdu vstříc osudu s temným kusem na mé jinak perfektní, na tisíckrát roztříštěné duši.
Začínám mít však pocit jako prvně, chaos, spěch, neuvážlivé chování a neschopnost zahlédnou v lidech jejich rysy a myšlenkové pochody čistě a jasně....
Jsem v pasti
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
