Lov žraloků - 5. kapitola
Informace:
Law se zjišťuje tajné místo Jane, které mu prozradí Michio. Law a Jane se pomalu sbližují až začnou spolu chodit. Po delší době se spolu i vyspí. Je to pro Jane poprvé.
Sblížení
S Michiem jsem začal trénovat o dva týdny později, protože po té, co jsem zachránil toho delfína a poté puse, jsem byl půl hodiny v parku na lavičce jsem onemocněl angínou. Přesto Michio dál trénoval sám. Každý den cvičil menší rozcvičku. Běhat nechodil, ale nic jsem mu nevyčítal. Mohl jsem za to sám, že jsem onemocněl.
Poprvé jsme šli do posilovny. Nejdřív jsme šli na běžící pás, ale prvně jsme si dali rozcvičku. uběhli jsme celkem deset kilometrů. Poté jsme přešli na nástroje. Já měl silnější závaží, než Michio. Přeci to byl malej kluk. A taky jsme to moc nepřeháněli. Jenže asi po měsíci na nás přišla Jane. Šla si zacvičit. Poté puse se mi snažila vyhýbat, jak jen mohla. I já její společnost nevyhledával, ale srdce si přálo něco jiného.
,,Co...co tu děláte?’’ dostala ze sebe Jane překvapeně.
,,Janey, mi tu cvičíme.’’ vysvětlil Michio Jane. Ta se na nás překvapeně podívala.
,,J...jak cvičíte?’’ dostala ze sebe Jane.
,,Už od srpna, spolu trénujeme a posilujeme.’’ vysvětlil jsem tentokrát já Jane.
,,P...proč jste mi nic neřekli?’’ soukala ze sebe Jane.
,,A souhlasila by si s tím?’’ odpověděl jsem otázkou Jane. Ta pokývala jenom hlavou, že ne. ,,Tak vidíš.’’ dodal jsem
,,Zlobíš se Janey?’’ zeptal se Jane Michio.
,,Je mi to jedno.’’ mávla nad tím rukou Jane, ale přišlo mi, že moc nadšená není. Poté se odebrala na běžící pás. Já se šel s Michiem osprchovat a převléci. Musel jsem nad Jane nějak přemýšlet. Uvažoval jsem proč se tak chová ke mně, že jsem jí nic neudělal.
,,Lawe, nad čím přemýšlíš?’’ zeptal se mě Michio. Naštěstí jsem tak nějak vnímal, tak jsem věděl na co se mě ptá.
,,Nad tvojí sestrou, proč se ke mně chová tak odměřeně.’’ přiznal jsem se Michiovi.
,,Protože jsi lovec žraloků. Ona nenávidí všechny, kteří ubližují zvířatům. Ať je to jakékoliv zvíře.’’ přiznal se mi Michio. ,,Proč tě tak zajímá?’’ zeptal se mě hned na to.
,,To sám nevím. Nerozumím tomu, ale chci si ji udobřit.’’ přiznal jsem Michiovi. I když jsem nemusel, na to jsem svého přítele Nata, ale Michia jsem bral jako svého přítele taky. A s Natem jsem toho řešit ani nechtěl. Měl by jen samé kecy.
,,Mám nápad.’’ řekl mi Michio.
,,Jo, a jaký?’’ zeptal jsem se Michia překvapeně.
,,Řeknu ti, kam ráda chodí a můžete si promluvit. Soukromě.’’ navrhl mi Michio.
,,To zní dobře.’’ souhlasil jsem po chvilkovém přemýšlení. Michio mi řekl o jedné zátoce, kam chodí každé odpoledne okolo třetí. A poradil mi, nějaké jídlo, které si mám sebou vzít. To jsem nepochopil, ale Michio jen na mě mrknul. Pak jsme se rozloučili.
Já se vrátil do své chatrče a přemýšlel jsem. Nemohl jsem se dočkat dalšího dne, kdy jsem měl v plánu na to tajné místo zajít. S Michiem jsem se domluvil, že další den odložíme posilovnu. Byl jsem i nervózní. Dokonce jsem pár dní neměl žádnou dívku, což bylo hodně divné. Myslel jsem stále a stále jen na Jane. Jak jsem nad tím tento večer přemýšlel v posteli, tak jsem si pomalu, ale jistě uvědomil, že jsem se do ní zamiloval. Nato mě ten večer lákal na diskotéku, ale odmítl jsem ho. Nato si začínal myslet, že jsem nemocný. Bylo to už po několikáté, co jsem ho odmítl.
Nastal další den. Ráno jsem si dal rozcvičku a běh s Michiem to jsme nezrušili. Na snídani i na oběd jsem šel do hotelu, ale Jane jsem neviděl. Docela mě to mrzelo, ale na druhou stranu jsem se uklidňoval, že ji uvidím ve tři u zátoky.
Do zátoky jsem šel už o půl hodiny dřív, než dorazila Jane ve tři. Jaké překvapení tam na mě čekalo. Byli tam tučňáci, želvy obrovské a různé druhy ryb, labutě a kachny. Naštěstí jsem si s sebou vzal rohlíky a chleba a začal je pomalu krmit. Teda jen ryby, kachny a labutě. Pro tučňáky jsem nic neměl. Nevěděl jsem, že tam budou takováhle zvířata. Byla pěkně ochočená a nechali se pohladit, aniž by mě klovla. I tučňáci.
,,C...co tu děláš?’’ dostala ze sebe Jane, která byla překvapena, že mě vidí. Otočil jsem se a postavil jsem se.
,,Ahoj Jane. Našel jsem toto místo. Moc nádherné místo.’’ vysvětlil jsem Jane.
,,Jak...jak o něm víš?’’ zeptala se mě. Věděl jsem, že s pravdou musím ven, že mi neskočí na to, že jsem našel toto místo jen tak.
,,Prozradil mi ho Michio.’’ prásknul jsem Michia a doufal, že kvůli tomu nedostane vynadáno a nebude se zlobit.
,,Ten parchant mrňavej.’’ zaklela Jane.
,,Nezlob se na něho. Řekl mi ho, abychom si spolu promluvili.’’ zastal jsem se Michia.
,,Proč? Není o čem.’’ odsekla mi Jane.
,,Ale je. Chci vědět, proč se ke mně takhle odtažitě chováš. Chci být tvůj přítel.’’ vysvětlil jsem Jane.
,,P...přítel?’’ dostala ze sebe překvapeně Jane.
,,Ne...ne tak jak myslíš.’’ zarazil jsem se. ,,Myslím, jako kamarádi, nejlepší přátelé.’’ vysvětlil jsem Jane, i když bych tu variantu přítel a přítelkyně bral.
,,A...aha.’’ vysoukala ze sebe Jane. ,,Ale to se nestane. Nenávidím vrahy zvířat.’’ byla naštvaná.
,,Ale já nejsem vrah.’’ nesouhlasil jsem s Jane.
,,Ne a zabíjení žraloků je co?’’ zlobila se Jane.
,,Kdyby jsme je nezabíjeli, tak by oni zabíjeli lidi.’’ snažil jsem se Jane vysvětlit.
,,Ale jsou to živé bytosti.’’ nesouhlasila se mnou stále Jane.
,,Ale nebezpečné. To ti delfíny, tučňáci, labutě a kachny jsou neškodné.’’ snažil jsem se nějak Jane vysvětlit.
,,Ale taky koušou. I psi a proto je nezabíjejí.’’ stále nesouhlasila Jane.
,,Ale když pes napadne člověka, tak většinou soud rozsoudí, že musí dát psa utratit.’’ dodal jsem, že i občas psa musí dát utratit, když pokouše člověka.
,,A taky jsou to vrazi zvířat. Ten živočich za to nemůže. Může za to majitel zvířete.’’ stále si stála na svém Jane.
,,To by mě zajímalo, jak může za útočení žraloků, když majitele nemají.’’ pomalu jsem ztrácel trpělivost.
,,Je to jeho pud obrany, před lidmi, jsou to pro ně predátoři.’’ trvala na svém Jane.
,,To nemá cenu se s tebou o tom bavit. Ale nedivím se, že máš tak málo přátel.’’ ztratil jsem trpělivost.
,,Jak to můžeš vědět? Já mám přátele.’’ trvala na svém Jane.
,,Jo a koho?’’ odpověděl jsem otázkou.
,,To tě nemusí zajímat.’’ řekla rázně Jane.
,,Takže nemáš. Jen ty své demonstranti, kteří dělají bůh ví co.’’ nekřičel jsem, ale zvýšil jsem hlas.
,,Jak to můžeš vědět? Znáš je?’’ nedala se Jane.
,,Neznám, ale třeba vašeho šéfa zatkli za dealerství.’’ taky jsem se nedal.
,,On byl výjimka.’’ trvala na svém Jane.
,,To mi neříkej, že on jediný v tom jel. Určitě se tam najde i další lidi, kteří v tom jedou.’’ nedal jsem se.
,,To tě nemusí zajímat. Jsou to přátele a basta fidly.’’ odsekla mi Jane. ,,A radši by si měl jít. Nemáme si co říct.’’ dodala.
,,Nejspíš máš pravdu, ale jedno ti řeknu. Já se nevzdám.’’ řekl jsem důrazně a přiblížil se k Jane.
,,C...co to děláš?’’ dostala ze sebe překvapeně Jane. Já mlčel, přiblížil se k Jane, zavřel oči a políbil ji. Tentokrát ne jen pusa, ale polibek. Po chvíli jsem se odtrhl. Jane byla v šoku. Toto nečekala.
,,Tak se měj a pamatuj, nevzdám se.’’ dodal jsem a pomalu jsem odešel.
Jane se mi po celý týden snažila vyhýbat, ale nedařilo se jí to. Svým způsobem jsem ji pronásledoval na každém kroku.
,,Proč mě sleduješ?’’ zeptala se mě jednou Jane, když jsme se sešli v hotelu a odtáhla mě stranou.
,,Říkal jsem ti, že se nevzdám.’’ připomněl jsem Jane.
,,Ale přátelé se z nám nestanou, vrahu.’’ trvala na svém Jane. Chtěla ještě něco dodat, ale já ji nenechal a znovu ji políbil. Tím jsem ji umlčel.
,,Tak se měj.’’ řekl jsem ušklíbl jsem se a odešel. Jane tam zůstala stát v šoku.
Uběhl další týden a Michio se u mě zastavil. Domluveni jsme nebyli, tak mě překvapil.
,,Michio, co tu děláš? Děje se něco?’’ zeptal jsem se starostlivě.
,,Nic, jen ti mám od Jane vyřídit, že se dneska ve tři máte sejít jako posledně.’’ vyřídil mi vzkaz Michio. Chvíli jsem nevědě co tím myslí, ale pak jsem si vzpomněl, že myslí tu zátoku.
,,Díky, vyřiď, že tam budu.’’ usmál jsem se na Michia. Poté Michio běžel zpátky do hotelu. A já šel do krámu koupit nějaké rohlíky a ryby pro ta zvířata.
V půl třetí jsem dorazil na místo. Jane tam ještě nebyla. Nakrmil jsem zvířata a za deset minut tři přišla Jane. Už jsem ji začínal vyhlížet.
,,Myslela jsem, že tu budu na tebe čekat já.’’ promluvila na mě Jane, místo pozdravu.
,,Ahoj, jsem tu od půl třetí. Chtěl jsem nakrmit zvířata.’’ přiznal jsem se.
,,Aha.’’ přikývla Jane. ,,Chci si s tebou promluvit.’’ řekla Jane a přišla k jádru věci.
,,A o čem?’’ zeptal jsem se zvědavě.
,,Proč si mě několikrát políbil?’’ dostala se k jádru věci Jane.
,,Stále nad tebou musím myslet. Od té doby, co jsme si dali pusu. Špatně se mi to vysvětluje, ale něco k tobě cítím.’’ vysoukal jsem ze sebe.
,,A...ale neznáš mě.’’ dostala ze sebe Jane překvapeně.
,,Pravda, ale chci tě poznat. Víc poznat.’’ vysvětlil jsem Jane.
,,Dobrá, vyjdu si s tebou, ale bez pusy a polibku.’’ souhlasila Jane, že si se mnou vyjde pod podmínkou, že se o nic nepokusím.
,,Souhlasím.’’ souhlasil jsem s tím návrhem. ,,Co takhle jít v pátek na večeři a do kina?’’ navrhnul jsem Jane.
,,Dobře. V šest?’’ navrhla čas Jane.
,,V šest se pro tebe stavím.’’ souhlasil jsem.
,,OK, a teď jdi, potřebuju přemýšlet.’’ vyhnala mě Jane. Chtělo se mi ji políbit, ale slíbil jsem, že se ji ani nedotknu.
,,Dobře. Měj se. Ahoj.’’ rozloučil jsem se a šel jsem pryč.
Do pátku to uteklo jako voda. Mezitím jsem rezervoval místo v jedné restauraci a koupil lístky do kina. Na nějakou komedii. Za deset minut šest, jsem čekal před hotelem. Jane vyšla přesně v šest.
,,Přesný jako hodinky.’’ pronesla Jane a pousmála se. Měla krásný úsměv. Prvně jsem ji viděl se usmát.
,,Nikdy bych dívku nenechal čekat.’’ taky jsem se usmál na Jane. ,,Můžeme?’’ zeptal jsem se. Jane přikývla. Nejradši bych ji nabídl rámě, ale hned jsem si to rozmyslel.
Došli jsme do města, do jedné restaurace, kde jsem nechal rezervovat místo pro dvě osoby. Číšník nás zavedl k místu.
,,To si rezervovat nemuset.’’ nesouhlasila se mnou Jane.
,,Ale musel, co kdyby měli plno a nedostalo by se na nás.’’ nesouhlasil jsem zase já s Jane.
,,Jak myslíš.’’ řekla Jane. Přišel číšník s jídelním lístkem. K pití jsem objednal červené víno. Naštěstí oba jsme byli plnoletí, tak nám nalili. ,,Jestli mě chceš opít, tak se ti to nepovede.’’ dodala rázně.
,,Nechci tě opít.’’ ohradil jsem se.
,,Dobrá dobrá.’’ rezignovala Jane. Objednali jsme si jídlo a čekali, až nám ho přinesou.
,,Moc ti to sluší.’’ řekl jsem a zastyděl jsem se, že Jane to neřekl už dřív.
,,Díky, taky nevypadáš špatně.’’ usmála se Jane. Podruhé co jsem viděl, jak se usmívá. Poté nám číšník přinesl jídlo a my se dali do jídla. Na nic jsme si nepřipili. Chtěl jsem si připít na dnešní večer, ale nakonec jsem to zamítl. Jedli jsme mlčky. Po jídle jsem zaplatil a šli jsme do toho kina.
V kině jsem chtěl Jane chytit za ruku, ale ovládl jsem se. Naštěstí film jsem vybral dobře, protože jsem viděl Jane se smát. Smích jí moc slušel. Naštěstí jsem dokázal sledovat film i Jane zároveň. Po skončení filmu jsem odvedl Jane domů k hotelu.
Byli jsme před hotelem a všiml jsem si, jak nás z zpovzdálí sleduje otec Jane.
,,Tak se měj krásně a díky, že jsi souhlasila se schůzkou.’’ poděkoval jsem Jane.
,,To já děkuju za pozvání. Bylo to úžasné.’’ poděkovala mi Jane a věnovala mi krásný úsměv. Ještě jsem jí zamával a šel ke své chatrči.
S Jane jsem se nadále stýkal a chodili jsme ven a víc si v klidu povídali. Stále mě nazývala vrahem, ale už jsem se s ní nechtěl dohadovat. Jednou takhle večer po večeři jsem doprovodil Jane před hotel. Nebo spíš jsem chtěl.
,,Dneska doprovodím já tebe.’’ řekla rázně Jane, aby dala najevo, že to myslí smrtelně. Přikývl jsem teda, že souhlasím.
Došli k mé chatrči. Otočil jsem se na Jane.
,,Díky za dnešní večer.’’ poděkovala mi Jane. Tentokrát jsem se neovládl a políbil jsem Jane. Tentokrát i ona políbila mě. Pohladil jsem ji po tváři.
,,Nechceš jít dál?’’ navrhnul jsem Jane. Ta jen přikývla. Otevřel jsem chatrč a oba jsme vešli dál.
Jane si sedla ke stolu a já šel do lednice, kde jsem měl flašku šampaňského. Nalil jsem do skleniček, a dal na stůl.
,,Na co připijem?’’ zeptala se Jane.
,,Co třeba na nás?’’ navrhnul jsem. Jane přikývla na souhlas. Oba jsme si přiťukli. Poté jsme popíjeli šampaňské a povídali si. Když jsme to vypili, tak jsem se přiblížil k Jane. Nebránila se. Začal jsem ji líbat. I Jane mě. Přešli jsme do mé ložnice.
Pomalu jsem Jane svlékl a ona mě. Když jsem byli nazí, tak jsem do ní vnikl. Jane zasyčela bolestí a já si všiml maličko krve.
,,To...to je…’’ soukal jsem ze sebe. Jane jen přikývla, že ano. ,,Neboj budu opatrný a něžný.’’ slíbil jsem Jane. Poté jsme se milovali. Trošku to Jane muselo bolet, protože občas zasyčela bolestí, ale snažil jsem se být něžný. Poté co jsme se domilovali a leželi vedle sebe nazí, přitulil jsem si Jane k sobě. I Jane se ke mně přitulila.
,,Miluju tě.’’ zašeptal jsem Jane do ucha.
,,Taky tě miluju, vrahu zvířat.’’ zašeptala mi Jane
,,Té přezdívky se asi nezbavím co?’’ zeptal jsem se Jane.
,,Ne.’’ přikývla Jane. Poté jsme usnuli přituleni k sobě a spali až do rána. Od té doby jsme spolu začali oficiálně chodit. Otec Jane nic nenamítal. Jane jsem i seznámil s mými přáteli. Nato se divil, ale i on Jane přijal. Byl jsem ten nejšťastnější muž na světě. Konečně jsem našel tu svou princeznu na bílém koni.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
