Anime World CZ/SK - Příběhy

Další den ráno po plné noci krveprolití bylo doslova překrásné. Slunce jasně svítilo a jelikož bylo podzimní období, tak se listy začaly obarvovat do všelijakých barev a k tomu vítr jenom lehce pofukoval, tak aby se jenom koruny stromů lehce chvěly. Kenji a Kazumi se na noc schovali v klidné uličce, jelikož nebyl čas si najít něco lepšího, když Kazumi padla vysílená. Kenji ji svíral ve svém náručí a přitom se díval jak sluneční paprsky pronikají do temných ulic měst. Kazumi se na to začala po chvíli probouzet…

,, To je už den ?“ zeptala se Kazumi ospale.

,, Ano je a měli bychom najít Keitara co nejdříve.“ dodal Kenji. Kazumi si po chvíli všimla že cítí teplo, ale nebylo od slunečních paprsků a tak pomalu otevřela oči. Její  oči se ihned střetli s očíma Kenjiho a následně se do nich zahleděla. Kazumi začala ihned rudnout, když zjistila že je v Kenjiho náručí a vyskočila pryč z jeho náruče.

,, Co… Proč jsi to udělal ?“ zeptala se Kazumi trochu stydlivě a přitom se otočila ke Kenjimu zády.

,, Tak. Máš lehčí oblečení jako já. Nemohl jsem tě nechat mrznout na zemi.“ odpověděl Kenji s úsměve na tváři a postavil se.

,, Měli bychom jít.“ odsekla Kazumi aby změnila téma a vyšla z temné uličky. Kenji nic neřekl a šel hned za ní. Kráčeli společně ulicemi a sledovali ostatní lidi jak pospíchají do práce a nebo děti, které uhánějí do školy. Auta jedoucí na silnici je jenom míjely a po chvíli narazili na obchod s elektronikou. U vchodu byla výloha a ve výloze byla zapnutá televize a  dokonce jel i zvuk. Oba se u té výlohy zastavili a sledovali ranní zprávy. Avšak to co uviděli jim zarazilo dech. Byli tam záběry z jedné ulice v sídlišti, které bylo v tomto městě. Všude možně byla krev. Na cestě, na trávě, na zdech i stromech. A všude se váleli části těl, nebo celé těla, které ale byly pořezané a podrápané a tak nešlo poznat o koho se vlastně jedná. Těl bylo nespočítaně. Jakoby tam někdo vyvraždil celou ulici. Byly to doslova krvavé jatka. A hned po této zprávě byla ukázaná ještě jedna, která se stala nedaleko od ulice, ve které se stal tak velký masakr. Avšak tady v této zprávě byl ukázaný jenom jeden dům, kde se stal taktéž celkem krvavý masakr a zmínili se o jedné dívce, která masakr zažila a jako jediná ho přežila. Její jméno bylo Aimi.

,, To je hrůza. Takový masakr. Myslíš si že by to byl ?“ zeptala se Kazumi.

,, Je to pravděpodobné. Keitato za sebou zanechává jenom krvavou spoušť, ale on to tak chce, ale kdo by udělal ten druhý masakr a jenom v jednom bytě a navíc jedna dívka přežila. To nebyl Keitaro.“ pověděl Kenji zamyšleně.

,, Ale kdo jiný by to byl ?“ zeptala se Kazumi vážně.

,, Keitaro by nikoho na živu nenechal… Aimi … To jméno mi nic neříká. Možná bychom ji měli vyhledat.“ Navrhl Kenji.

,, To bychom mohli, ale když ji budeme hledat, tak zase Keitaro povraždí další lidi a to nemůžeme připustit a navíc. Viděl nás havran přece, ale nevíme jestli byl od Hikara. Můžeme jenom doufat, že byl od něj… Nesmíme dopustit aby Keitaro tohle dělal… Je to špatné… Lidi nesmí vědět co se děje v reálném světě. Chci aby lidé žili šťastně i když já mezi ně už nikdy patřit nebudu. Chci vidět úsměvy na lidech a smějící se děti jak si hrajou spokojeně na hřišti. Jak se lidé usadí u rodinného stolu a dají si všichni společně oběd a přitom si povídají co se stalo nového. Jsou šťastní se svými rodinami a znáními. Kdyby se tohle lidé dozvěděli, tak by zavládl strach. Lidé by se jenom krčili ve svých domech a bytech. Bylo by strašné ticho a všichni by se báli jít ven, hlavně když by se už stmívalo. Každý by si dával pozor na každém kroku a nikde by nešla slyšet radost.“ řekla Kazumi smutně se sklopeným pohledem. Kenji se jenom lehce pousmál a položil svoji dlaň na levé rameno Kazumi. Kazumi se hned na to na něj podívala a zadívala se do Kenjiho očí.

,, Neboj se. To se nestane. Zastavíme Keitara jak jsme kdysi slíbili Hikarovi. Tu dívku Aimi když tak vyhledáme později, ale nesmíš říkat že už nikdy nebudeš žít šťastně. Šance vždycky je. Když tohle všechno skončí, tak budeš moct být šťastná. Jenom k tomu musíš někoho najít aby ti pomohl být šťastnou.“ pověděl s klidem Kenji.

,, Pitomče.“ odsekla Kazumi s rudými tvářemi a podívala se opět do výlohy na televizi, kde zprávy dále pokračovali…

 

… V televizi…

,, Ehm … vydal jsem rozkaz aby byly posíleny všechny hlídky ve městě a zároveň aby jich chodilo více po městě a taky chci poprosit veřejnost o pomoc. Kdyby jste jen cokoliv viděli podezřelého. Tak kontaktujte policii a doporučuji radši zůstat o nočních hodinách doma s pečlivě zamčenými dveřmi.  Děkuji.“ řekl policejní náčelník v televizi.

,, Děkuji. To byl policejní náčelník a nyní zpátky do studia.“ řekla reportérka…

 

,, Musíme jít.“ řekla s klidem Kazumi a začala kráčet dál po chodníku ulice. Kenji se trochu podivil a následně se vydal za Kazumi. Ale po chvíli se Kazumi zastavila a chytla si své břicho.

,, Copak je ?“ podivil se Kenji.

,, Mám jenom hlad.“ odpověděla Kazumi se sklopenou hlavou.

,, To nevadí. Pojď. Vezmu tě někam na jídlo.“ dodal jenom Kenji a vydal se v před. Kazumi nic neřekla. Jenom se pousmála a vydala se za Kenjim…

 

…Mezitím v jedné temné uličce…

Ve stínu seděla postava. Byl to Keitaro, který se tiše smál a přitom zahodil přenosné rádio, které ukradl z jednoho domu. Jeho smích se postupně zesiloval a zesiloval až nakonec se z toho stal hlasitý záchvat smíchu.

,, Vidíte to !!! Ha ha ha !!! Lidi vidíte to !!! Ha ha ha !!! Takto vypadá realita tohoto světa !!! No nelíbí se vám to ?!!“ křičel smíchy Keitaro a po chvíli jeho smích přešel.

,, Líbí se vám to utrpení všude kolem ? Jak se vlévá krev do půdy a nebo stéká do kanalizace ? Nestačilo vám to ? Uudíte další ! A to dnes v noci !  HA ha ha !!“ zasmál se Keitaro…

 

…Mezitím v jedné restauraci…

Kenji jenom udiveně koukal jak Kazumi do sebe láduje kopy jídla až se divil že se tím nezadávila.

,, Ty máš ale teda hlad.“ podivil se Kenji a usmál se…

,, Sklapni ! Ty jsi mě do toho zatáhnul a nejedla jsem nic celou dobu ! To nedělá dobře mojí postavě !“ vyjela Kazumi po Kenjim, kterému stekla kapička potu po tváři.

,, Jak to jako sakra myslí, že to nedělá dobře její postavě ?“ zeptal se Kenji sám sebe v duchu a díval se dál na Kazumi jak do sebe vyklopila misku s jídlem. Kazumi pak misku položila na stůl a odechla jsi.

,, Spokojená ?“ zeptal se Kenji.

,, Ano. Konečně jsem se najedla.“ uchechtal se Kazumi a zvolala na servírku, že by rádi zaplatily. Kenji se podíval na to co snědl on. Byla to pouze jedna miska, ale když se podíval na část stolu kde byla Kazumi, tak nevěřil svým očím. Vydala to jako by to byl spíše plný dřez použitého nádobí.

,, Proč mám tucha, že se nedoplatím.“ řekl si Kenji v duchu a po tváři mu stekla další kapička potu. Nato dorazila servírka s účtenkou.

,, To snad není možný !“ zakřičel Kenji když uviděl tu cenu.

,, Na mě si nestěžuj. Pozval jsi mě přece.“ odsekla Kazumi a Kenji se podíval do peněženky.

,, Zaplať aspoň třetinu.“ zoufal Kenji.

,, Ani mě nehne.“ odvětila Kazumi odhodlaně a obrátila svůj pohled.

,, Ale no taaaaak…“ řekl zoufale Kenji, ale nezbylo mu nic, než zaplatit celý účet…

 

,, Chudák moje peněženka je prázdná.“ zoufal Kenji a díval se do téměř prázdné peněženky.

,, Nefňukej jako malej !“ řekla celkem naštvaně Kazumi a kráčela od dveří restaurace a Kenji ji následoval. Procházeli ulicemi, ale pak se Kazumi zastavila a podívala se do temné uličky.

,, Cítíš to taky ?“ zeptala se Kazumi.

,, Jo. Někdo nebo něco tam je.“ odpověděl Kenji a vkročil do temné uličky a Kazumi šla za ním.

,, Velmi působivé na celkem mladé poloviční Ničitele.“ řekl klidný hlas z temné uličky.

,, Kdo jsi ?“ zeptal se Kenji a měl se na pozoru kdyby ze stínu zaútočil.

,, Nejsem tu jako váš nepřítel i když vy mě tak budete považovat.“ řekl klidný hlas ze stínu a přitom se ze stínu ozývali kroky. Po chvíli vyšla ze stínu postava v hábitu.

,, Padlý anděl.“ řekl tiše Kenji. ,, A proč bychom tě neměli brát jako nepřítele ? Jsi Padlý anděl přece.“ pověděl udiveně Kenji.

,, Nemám stejné zájmy. Mí bratři sešli z cesty, kterou původně měli… ale abych se představil. Jmenuji se Camael.“ představil se Camael a Kenji se zamyslel na tím co mysle tím že jeho bratři sešli z cesty.

,, A co po nás chceš ?“ zeptala se Kazumi.

,, Jenom vám chci něco vyřídit od… Hikara.“ pověděl Camael a Kenji s Kazumi se zarazili.

,, Udělal jsi mu něco snad ?“ zeptal se Kenji naštvaně.

,, Ne a uklidni se. Já s ním spolupracuju.“ dodal klidně Camael.

,, Hikaru… s tebou … spolupracuje … a co nám po něm máš vyřídit ?“ zeptal se Kenji.

,, Hikaru o vás ví že jste tady, ale nemá čas se s vámi setkat. Musí něco zařídit, ale plánuje se s vámi setkat další den aby vás na něco zeptal osobně. To ale už bude po všem…“ pověděl Camael klidně.

,, To ti to nemohl říct rovnou co chce ?“ podivil se Kenji.

,, Ne nepověděl. Budete si muset počkat, ale spíše ho podivilo že tu vůbec jste... On ale ví co se děje.“ odpověděl Camael klidně a lehce se usmál, ale Kenjiho to celkem zarazilo.

,, A řekl aji kde se máme setkat ?“ zeptala se Kazumi.

,, On si vás najde. Navíc už teď vás sleduje.“ pousmál se Camael a na jeho rameno přistál havran, který s letěl s pouliční lampy.

,, Aha, tak to už chápu.“ pousmál se Kenji.

,, Výborně.“ dodal Camael a otočil se k nim zády a následně začal kráčet zpátky do stínu. Přitom havran odletěl z jeho ramene.

,, Kam jdeš ?“ zeptala se Kazumi, ale Camael už neodpověděl a zmizel bůh ví kam. Až ho ani Kazumi s Kenjim necítili.

,, No … Je dobře že o nás Hikaru ví, ale musíme dokončit s čím jsme tady přišli.“ pousmál se Kenji.

,, Ty mu věříš ? Pořád je to Padlý anděl, který bojuje proti nám.“ řekla Kazumi.

,, Neřekl ale nic s čím bychom mohli spadnout do pasti… A havran od Hikara nás přece už sleduje.“ odpověděl Kenji a začal kráčet dál po ulici.

,, No dobře, takže jdeme hledat Keitara ?“ zeptala se Kazumi.

,, Ano … A zastavíme ho.“ dodal by ještě Kenji…

 

…Po setmění ve městě…

Kenji a Kazumi kráčeli nočními ulicemi uprostřed města. Policejní hlídky byli pomalu na každém kroku a někdy sem tam někoho zatli na za násilné chování, nebo za ničení veřejného majetku.

,, Opravdu si myslíš že by tady mohl být Keitaro ?“ zeptala se náhle Kazumi.

,, No já si myslím že aji ano, protože na tohle je šílený dost. On chce aby se mu dostalo pozornosti a tím pádem chce udělat určitě něco velkolepého.“ odpověděl Kenji a kráčeli dál po městě, ale pak se Kenji zadíval na jeden mrakodrap a zastavil se.

,, Co pak je ? Cítíš něco ?“ zeptala se Kazumi a taky se zastavila.

,, Nevím proč, ale myslím, že by jsme se měli vydat tam.“ pověděl Kenji a ukázal prstem na mrakodrap.

,, Tam ? Proč by měl Keitaro namířeno na mrakodrap ?“ podivila se Kazumi.

,, To já nevím. Možná proto že z tama by měl nejlepší výhled pro to abys vybral svoje objetní místo.“ odpověděl Kenji a začal kráčet směrem k mrakodrapu. Kazumi ho začala následovat. K mrakodrapu se pomalu přibližovali a lidí bylo všude dosti plno. Většina kráčela si třeba užít na nějaké party. Někdo to byli jenom zamilované páry, které šly třeba na romantickou večeři.

,, Oooo podívej se ti jsou tak sladcí.“ řekla náhle Kazumi a dívala se na jeden zamilovaný páreček sedící na lavičce. Kenji si toho nevšímal  šel dál.

,, Ale no ták. Nebuď takový. Neříkej, že by se ti tohle nelíbilo.“ dodala Kazumi a přitom se dál dívala na ten páreček na lavičce.

,, No ale v našem světě tohle moc nehrozí.“ dodal Kenji.

,,Bohužel, ale nikdy nevíš.“ řekla šibalsky Kazumi a kráčela s Kenjim dál až už byli blízko mrakodrapu. Kolem něj ale moc lidí nechodilo. Byl kupodivu klid.

,, Kama se tam dostaneme ?“ zeptala se Kazumi.

,, No hlavním vchodem určitě ne. Snad to má i nějaký jiný vchod.“ Odpověděl zamyšleně Kenji a začal kráčet do temné uličky.

,, Počkej přece.“ řekla Kazumi a následovala Kenjiho do temné uličky. Šli až na konec budovy a když zašli za roh, tak hned na to spatřili železné dveře, ale byli zničené. Kenji a Kazumi ke dveřím rychle doběhli. Vypadalo to jakoby dveře někdo rozsekal.

,, Kdo myslíš, že by to byl ?“ zeptala se Kazumi znepokojeně.

,, Možná Keitaro.“ odpověděl Kenji.

,, Kde pak. Kde pak ha ha ha.“ řekl chichotající se hlas ve stínu.

,, Kenji se ihned postavil před Kazumi, protože poznal ten hlas.

,, Tak čí jiná práce by to byla, když ne tvoje ? … Keitaro.“ pověděl Kenji rozhořčeně.

,, Ha ha ha ! Tímhle tónem se na mě nemluví přece. A kdybych to byl já, tak jsem přece už dávno vevnitř ne ? Ha ha ha !“ zasmál se Keitaro a vyšel ze stínu. ,, Ale mám v plánu jít dovnitř, ale vy mi nějak překážíte jak vidím. Užijeme si trochu zábavy co vy na to ?!“ rozjasnil se Keitaro radostí.

,, Nevím co tam chceš. Ale už žádné jatka páchat nebudeš… Dnes tě tady zastavíme. Jednou pro vždy !“ řekl naštvaně Kenji a v jeho rukách se začal zhmotňovat stín až nakonec se mu udělali dva kratší meče v rukách.

,, Ohhhh … To chci vidět jak mě zastavíte ha ha ha ! Vždyť vy dva mi ani nestačíte ha ha ha !“ smál se Keitaro a nátáhnul ruku před sebe ze které začala vycházet rudá hmota, která se zhmotnila do rudé katána s kterou následně švihnul.

,, To se ještě uvidí !“ zakřičela Kazumi a v jejich rukách se ze stínu zhmotnily její dva sekáčky.

,, Bude aspoň sranda.“ dodal Keitaro a ďábelsky se ušklíbl…

 

 

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.