PROJEKT Z 1/2
Informace:
Něco móc šílenýho:D...
Napadl mě takový dvou-kapitolový příběh :O
Tady máte první kapitolu ^_^
Užívejte :)))))
Je rok 1946, dva chlapci si hrají na poli.
,,Bang a jsi mrtvéj"
Křikl jeden na druhého a sledoval jak se zasažený chlapec sesunul na zem a dělal postřeleného.
Oba se začali smát a váleli se na zemi vedle sebe.
Začalo se stmívat, ale jen nad polem kde byli, povšimli si chlapci.
Na nebi se začala zhlukovat mračna a následně vytvořila vír, který začal z nebes plivat paprsky žlutého světla okolo nich.
Chlapci se dali do běhu, běželi jako o život, dokud jeden z nich nezakopl.
Druhý chlapec to ihned postřehl, přiskočil k němu a pomohl mu postavit se na nohy.
,,Au..m..moje noha"
Vyprskl chlapec.
Oba už byli poměrně daleko centra dění a sedli si na zem.
,,Ta noha mě...".
Než-li to však stačil doříct, oba spozorovali jak se mračna v jednu chvíli vypařila a nad nimi se opět pomalu pohybovaly krásné bílé mraky jako vzdušné lodě na nekonečném, nebeském oceánu.
Z čista jasna se oba vylekali k smrti, když paprsek světla, který se najednou objevil, narazil do země.
Od místa dopadu se linul ohlušující zvuk nárazu a mírná tlaková vlna.
Chlapcům se nic nestalo, oba byli v pořádku, ale zraněný chlapec se vyděsil a ukazoval na místo dopadu paprsku.
,,Co to tam je ?" Řekl zdravý chlapec a postavil se na nohy.
,,Hned jsem tu, neboj" oznámil chlapci co nemohoucně seděl na zemi.
Rozběhl se a už z dálky začal rozeznávat obrysy postavy.
Zastavil se u místa dopadu a vyděsil se k smrti.
Ležele tam postava schoulená do klubíčka a byla celá zaprášená.
Chlapec ji chvilku pozoroval a po chvilce zbystřil sluch.
Z úst postavy se ozvalo
,,Áá..ááá..ááááá......pčíííííííííí".
V tu chvíli se chlapec ocitl na zemi celý pokrytý prachem, který se mu vpil pod kůži.
Byl vyděšený k smrti a ještě 5 minut po tom co už bylo vše v pořádku se schoulený válel na zemi a ani se nehnul.
Po tom, co se odvážil postavit se na nohy, spozoroval v malém kráteru schoulenou kostru člověka.
Chlapec se vyděsil, upadl na zem a pozadu po čtyřech se snažil co nejrychleji vzdálit, ale hned se vzchopil.
Rozhlédl se kolem místa dopadu i v ně.
Nikde nebylo nic zvláštního, akorát si všim, že kostra má otevřená ústa a na předním horním zubu měl vyryté písmeno H.
Zub ze zvědavosti lehle vyndal z úst a schoval si ho.
Ani si neuvědomil, že na něj z dálky volá jeho kamarád.
Zamával mu a už už se vydával na cestu, tak ho zastavilo jakési žluté pole, které se začalo vytváře pár metrů okolo místa dopadu do všech stran.
Byl uvězněn a nevěděl co dělat, křičel, naříkal, mlátil do toho pole, ale nebylo to nic platné.
Když už se vzdal všech nadějí na únik, přispěchal ke kostře a s úděsem v očích sledoval, jak se prázdné místo po zubu začlo vyplňovat žlutou hmotou, připomínající tvar zubu.
Nad ním se začalo vytvářet žluté tornádo, které ho pohltilo.
,,Jsem na živu, nebo ne ?" Přemýšlel chlapec.
Okolo sebe neviděl nic než jen tmu.
Cítil jak se mu plíce plní vzduchem, ale nikde ani stopa po malinkém závanu větříku.
Necítil bolest, ani půdu pod svýma nohama.
Najednou se mu před očima roztříštilo žluté světlo a on letěl směrem dolů do temnoty.
V hlavě se mu z ničeho nic ozval hlas ,,Přijdeš na to vše, né teď, ale časem, nespěchej a buď opatrný.
Hlas utichl a chlapec se stále řítil temnotou směrem dolů.
Padal dobrých 15 minut +- , když mu z nenadání začli v mysli poletovat písmena, které nedávaly vůbec žádný smysl, biť jen náznak slova či věty.
Jedno písmeno svítilo, bylo to písmeno H.
Chlapci se to v tu chvíli nezdálo nijak divné.
Začala ho bolet hlava a v podvědomí se mu ukázalo písmeno i.
Ucítil nesnesitelnou bolest v ústech, vypadl mu jeden z jeho nejsilnějších zubů.
Poletoval kolem něho a chlapec si všiml že je na něm vyryté písmeno i.
Najednou chlapce oslepilo žluté, až řezavě bíle světlo a chlapec se ocitl zpátky na zemi, držel v ruce zub s písmenem i a na zemi před ním ležela kostra, které chyběly 2 přední zuby.
Chlapec vytřeštil oči a chtěl běžet pryč, jenže se nad ním opět zatáhla obloha, kolem dokola se vytvořilo žluté pole, a co chvíli ho pohltilo žluté tornádo.
Chlapec se opět ocitl v temnotě.
Byl zmatený a srdce mu bušilo jako o závod.
Před obličejem se mu začala rozjasňovat spousta čísel.
,,Jsou tu čísla od jedné do padesáti" přemýšlel chlapec.
Začla ho bolet hlava a ozval se mu známý hlas..
,,Já ti věřím....N"
Chlapec byl vyděšený k smrti, srdce mu málem vyskočilo z krku ven.
Chlapec se ale zamyslel.
,,číslo 15...N je patnácté v abecedě"
Chlapec se zarazil.
,,Jak jsem na tohle přišel ?!" Ptá se sám sebe zmateně.
Vybral číslo 15.
Ozvalo se rázné a hlasité ,,VÝTEČNĚ", chlapec pocítil bolest v ústech a vypadl mu další zub.
Nestačil si však všimnout zubu co mu vypadl, jelikož ho oslepilo žluté světlo a on se po chvíli znovu ocitl na zemi.
Hleděl na kostru na zemi před sebou, chyběly jí 3 zuby.
Chlapec se přistihl jak v pravé ruce drží zub na němž je vyryto písmeno N.
Nechápavě stál s otevřenou pusou, až do chvíle než ho zastudila pusa od větříku který povlál kolem.
Vyděsil se a sáhl si na obličej, co však nahmatal ho vyděsilo daleko ještě víc... Chyběly mu tři zuby.
Neměl ani čas nad tím vším přemýšlet, protože kolem něj se opět rozjasnilo žluté světlo a co chvíli ho do temnoty pohltilo zlatavé tornádo.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
