Lov žraloků - 4. kapitola
Informace:
Law najde uvězněného delfína a běží mu na pomoc. Ochránci zvířat přijíždí na místo činu taky, aby pomohli delfínovi. Sami se diví, jak je to možné, že lovec žraloků pomáhá. Lawe se s Michiem domlouvá na posilování v posilovně a jejich tajný trénink odhaluje otec Michia.
Podzim
Nastal podzim. S Michiem jsem nadále trénoval rozcvičky a běh. Byl jsem rozhodnut začít s ním posilovat. Posilovna byla v hotelu. Byl to oříšek, protože jsme nechtěli, aby Jane na něco přišla. Závody na lov žraloků skončil před pár týdny. Voda v moři byla studená, přesto pár otužilců si šlo zaplavat. Já mezi ně taky patřil. Michio mě chtěl napodobit, ale s tím jsem nesouhlasil. Poradil jsem mu proto, aby se každé ráno sprchoval studenou vodou. To vždy odvětil, že nedokáže. Proto jsem mu zakázal jít plavat do moře se mnou, i celkově, protože by mohl onemocnět se zápalem plic. Naštěstí Michio byl rozumný a pochopil to. Běh i rozcvička mu šlo nádherně. Bylo vidět, že i doma trénuje a nefláká se. Trávili jsme spolu volný čas. I přesto jsem měl čas sám na sebe.
Jednou po běhu jsem měl rozhovor s Michiem. Jednalo se o tu posilovnu.
,,Hele Michio, musíme teď chodit taky do posilovny, aby se ti udělaly svaly.’’ začal jsem o tom mluvit. ,,Ale je tu riziko, že nás někdo uvidí, protože nejbližší je ve vašem hotelu a jet někam jinam, tak by se o tebe zase strachovali. A z toho by byl průšvih.’’ snažil jsem se Michio nějak vysvětlit.
,,Tak to riskneme. V nejhorším nás uvidí táta a sestra. Táta bude s tím souhlasit, ale sestra bude proti. Je na tebe hodně zasedlá a nemá tě moc v lásce.’’ přiznal mi Michio.
,,To jsem si všiml.’’ přikývl jsem. Chápal jsem, že je ochránkyně zvířat, ale žraloci byli predátoři, kteří dokázali ublížit člověku. Věděl jsem, že toto by nepochopila a nadále je bude bránit. ,,Tak zítra ve tři v posilovně?’’ navrhl jsem čas tréninku. Michio se zamyslel.
,,Dobře.’’ souhlasil Michio nakonec.
,,OK, tak jsme domluveni.’’ taky jsem souhlasil.
,,Tak ahoj zítra v sedm.’’ rozloučil se se mnou Michio. Já mu jen zamával na rozloučenou a zalezl do chatrče se osprchovat a zajít si na snídani.
Na jídlo jsem chodil ven, nebo do hotelu. Záleželo, jak se mi chtělo a kde jsem zrovna byl. Ale hodně často jsem trávil v hotelu. Něco mě to tam stále táhlo a nevěděl jsem co. Tentokrát jsem se rozhodl pro město. Nasedl jsem do své káry a jel do města do jedné kavárny.
V kavárně pracovala jedna má známá. Měli jsme přátelský vztah, i když občas jsme se spolu vyspali. Nezávazný sex, který jsem provozoval, s jakoukoliv dívkou, která se objevila. Nedokázal jsem si najít dívku na celý život. A jak ji poznám? Že hned nebude chtít se mnou hupsnout do postele, jako každý dívka. A to se těžce hledá. Ale věděl jsem, že jedna ta pravdá tam stále na mě čeká. Má princezna.
Vstoupil jsem do kavárny, ale Michelle zrovna nepracovala, ale byla tu její záskok. K mému překvapení to byla Jane, sestra Michia.
,,Co tu děláš?’’ zeptali jsme se nastejno.
,,Já tu občas snídám.’’ řekl jsem pravdu. ,,A ty?’’ zeptal jsem se Jane.
,,Já tu za Michelle občas zaskočím.’’ přiznala se Jane. ,,Co to bude?’’ zeptala se mě. Chtěl jsem říct, jako obvykle, ale došli mi včas, že neví co si dávám.
,,Latté a vajíčkový sendvič.’’ řekl jsem si objednávku. Jane si vše zapsala a odešla. Zadíval jsem se z okna a zamyslel jsem se. Po chvíli mě ze zamyšlení vytrhla Jane, když mi přinesla sendvič s kávou. ,,Díky.’’ poděkoval jsem se. Jane se na mě usmála, jak měla v popisu práce a odešla. Já se dal do jídla a kávy. Kavárna se pomalu zaplňovala. Panovaly vždy dvě číšnice, ale tentokrát, na to byla Jane sama. Když jsem dojedl a dopil, tak jsem zaplatil a šel jsem pryč. Přemýšlel jsem, jestli bych se neměl zeptat, že bych zaskočil na další číšnici a pomohl Jane, ale neměl jsem s tím zkušenosti, jako Jane z hotelu, která různě vypomáhala, když bylo zapotřebí. Ale nakonec jsem to zavrhl a šel se projít po skaliskách.
Sledoval jsem rozbouřené moře na jednom skalisku. Bylo to nebezpečné, ale přesto jsem to risknul, jako pokaždé. Miloval jsem tento výhled. V tom jsem zaslechl něco, jako kňučení. Myslel jsem si, že je to pes, který se ztratil, ale když jsem šel za tím hlukem, tak jsem objevil delfína uvízlého na břehu. Hned jsem vyndal mobila a zavolal ochráncům zvířat. Ti slíbili, že za chvilku dorazí. Já mezitím šel k delfínovi a kropil ho vodou.
,,Hodný, hodný, za chvilku tě odtud dostaneme.’’ snažil jsem se delfína uklidnit. Pár lidí, co bylo na pláži a vidělo mě mi přišlo na pomoc, ale pár lidí jen zůstalo zírat. Asi za deset minut dorazili ochránci přírody. Byli čtyři. Měli vybavení na vyproštění uvíznutích zvířat na souši. I když to byli odborníci, každou pomoc uvítali. Proto jsem i já pomáhal. Že jsem musel do té ledové vody v oblečení mi nevadilo. stejně jsem byl bez trika, protože jsem ho namáčel ve vodě a snažil se tím zchladit delfína. Asi po třech hodinách se nám to podařilo. Delfín byl volný.
,,To vy jste nám volal?’’ zeptal se jeden z ochranářů zvířat, kterého jsem si pamatoval z demonstrací, při soutěžích.
,,Ano.’’ řekl jsem a přikývl hlavou.
,,Děkujeme za vaši pomoc. Nečekal bych, že lovec žraloků pomůže bezmocnému zvířeti.’’ řekl ochranář, ale ne moc příjemně. Chápal jsem jeho chování, ale trošku toho milého hlasu mohl udělat.
,,Není zač. Já jen lovím nebezpečné žraloky. Jinak jsem žádnému zvířeti nezkřivil ani vlásek.’’ řekl jsem na svou obhajobu.
,,I tak díky.’’ poděkoval znova a poté nasedl do auta a se svými kolegy odjel pryč.
Já se pomalu vrátil ke svému autu a odjel jsem do chatrče. Kde jsem dal triko sušit na sušák a vzal si čisté triko a udělal jsem si čaj. Pak jsem si znovu lehl do postele a usnul.
Probudil jsem se ve dvě hodiny. Měl jsem, tak jsem si tentokrát zašel do hotelu na oběd. Tam mě přivítal Michio s otcem.
,,Slyšel jsem, že jste Lawe zachránil delfínovi život.’’ promluvil otec Michia a zároveň majitel hotelu.
,,Ano. Zprávy se tu šíří velmi rychle.’’ usmál jsem se.
,,Díky.’’ poděkoval Michio. Podíval jsem se na něho.
,,Za co děkuješ?’’ zeptal jsem se Michia.
,,Za tu záchranu. Až se to dozví sestra, tak ta ti moc nepoděkuje, tak je to i za ní.’’ vysvětlil Michio.
,,Není zač.’’ usmál jsem se na Michia.
,,Slyšel jsem, že trénujete mého syna, Lawe.’’ řekl majitel hotelu. Podíval jsem se na něho.
,,Ano, doufám, že to nevadí.’’ přiznal jsem pravdu.
,,Ne, nevadí. Můj syn si vás hodně oblíbil. Jsem rád, že mu někdo pomáhá, když já nemám čas.’’ řekl majitel hotelu. ,,Taky bude mít sílu.’’ dodal zároveň a bylo vidět, že je na svého syna patřičně hrdý.
,,To jsem rád. Nebojte nepřeháníme to.’’ ujistil jsem majitele hotelu.
,,Věřím vám. Můj syn mi vše řekl. Víte, všiml jsem si, že každý den v sedm utíká z domova.’’ vysvětlil mi majitel hotelu.
,,Nechtěli jsme, aby to někdo věděl, omlouvám se.’’ omluvil jsem se majiteli hotelu.
,,Nevadí.’’ usmál se na mě majitel hotelu. ,,Teď mě omluvte, musím jít za prací.’’ omluvil se a odešel. Já zůstal sám s Michiem.
,,Máš hlad?’’ zeptal se mě Michio.
,,Docela jo a ty?’’ zeptal jsem se Michia.
,,Ani ne.’’ pokýval hlavou Michio.
,,Půjdeš mi dělat společnost?’’ zeptal jsem se Michia. Ten přikývl a šli jsme spolu do jídelny, kde jsem si vybral jídlo a pití a s Michiem jsem si sedli ke stolu. Při jídle jsme si různě povídali.
Když jsem dojídal,přiběhla k nám Jane. Byla celá zadýchaná a sotva popadala dech. Lekl jsem se, že se něco vážného stalo.
,,Hej ty, mohu s tebou mluvit?’’ promluvila na mě udýchaně Jane.
,,Stalo se něco?’’ zeptal jsem se starostlivě.
,,Jen s tebou potřebuju mluvit osamotě.’’ řekla neurčitě Jane. Šel jsem odnést jídlo a šel s Jane ven.
Asi nechtěla ztropit scénu před hotelem, tak mě vedla do blízkého parku, kde skoro nikdo nebyl, až na pár páníčků se psi. Zastavili jsme se před jednou lavičkou v parku. Oba jsme stáli, ani jeden z nás si nesedl na tu lavičku.
,,Tak co se děje?’’ zeptal jsem se Jane přímo na věc.
,,Prej jsi dneska zachránil delfínovi život.’’ přišla k jádru věci Jane.
,,Jup a co?’’ nechápal jsem, co tím myslí
,,Proč si to udělal? Jsi přeci vrah zvířat?’’ vysvětlila mi Jane.
,,Tak za prvé vrah nejsem, jen žraloků, kteří jsou nebezpeční a za druhé zvířata jinak mám rád.’’ nedal jsem se a vysvětlil to Jane.
,,I žralok má duši, sice zvířecí, ale i tak má duši.’’ nesouhlasila se mnou Jane.
,,Ale je nebezpečný pro lidi.’’ protestoval jsem. ,,Co by si dělala, kdyby napadl člověka? Stále by si ho chránila?’’ zeptal jsem se Jane přímo. Ta na mě zírala a nevěděla co má říct. ,,Tak vidíš, nemáš žádné argumenty.’’ dodal jsem. A v tom se to stalo. Někdo do mě vrazil. Chtěl jsem ještě něco říct, ale neměl jsem šanci. Málem jsem spadl na Jane, ale nespadl, udržel jsem se na nohou, ale dali jsme si pusu na pusu. ,,Eh….promiň…’’ dostal jsem ze sebe.
,,Promiňte.’’ omluvil se mladík a odjel na bruslích pryč. Byl jsem v tvářích rudý, ale všiml jsem si, že Jane je rudější než jsem já.
,,V...pohodě….’’ vysoukala ze sebe. ,,Už….bych měla jít.’’ dodala a pelášila pryč z parku. Já si sedl na lavičku a bylo mi jedno, že je mi zima. Potřeboval jsem se nějak zchladit. Dal jsem pusu dívce, která mě nesnáší. Při té puse mi bušelo srdce. Nechápal jsem co se to se mnou děje. Stále jsem cítil její rty na mých. Asi po půl hodině, kdy mi opravdu byla zima, jsem vstal a šel do své chatrče a celou cestu jsem přemýšlel o tom co se stalo.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
