Lov žraloků - 3. kapitola
Informace:
Michio jde za Lawem s prosbou, aby ho trénoval bojové umění. Nakonec Law souhlasí a po dalším měsíci začínají spolu trénovat. Michiovi to moc nejde, ale je vidět jeho snaha. Po měsíci uběhl Michio pět km, sice s obtížemi, ale uběhl to. Law a Jane se výdají jen na soutěžích, kdy Law soutěží a Jane protestuje.
Trénink
Uplynuly tři měsíce od toho incidentu. Michio ještě úplně fit nebyl, ale už byl doma po měsíci, který trávil v nemocnici. A jak jsem věděl, jak se Michiovi daří? Každý den jsem se na něho byl optat jeho otce, který mi vždy odpověděl. Mezitím jsem se zúčastnil několik soutěží, které jsem vždy vyhrál. Jane s ostatními protestanty, byli vždy na místě a protestovali. Ale bylo jim to prd platné. Soutěže na lov žraloků vždy dál pokračoval. Naštěstí policie zasahovat nemusela, ale pro případ nouze tam vždy byla.
Vyspával jsem po náročné noci, kterou jsem trávil s dívkou, ale poté co jsme měli sex se sebrala a odešla. Spal jsem, když někdo zaklepal na dveře. Probral jsem se a podíval se na hodinky. Bylo deset hodil dopoledne. Vstal jsem oblékl si trencle a šel jsem otevřít dveře. Venku stál Michio.
,,Michio?’’dostal jsem ze sebe překvapen. ,,Pojď dál.’’ ustoupil jsem stranou. Michio nejistě vstoupil dál. Sedl si ke stolu a já vedle něho. ,,Promiň moc uklizeno tu nemám.’’ omluvil jsem se.
,,V pohodě….Víš...chtěl jsem tě o něco požádat, ale předem poděkovat za záchranu života.’’ soukal ze sebe potichu Michio.
,,To nestojí za řeč. Ty máš sestru hodně rád co?’’ zeptal jsem se Michia.
,,Ano, vynahrazuje mi mamku.’’ vysvětlil mi Michio.
,,Vy maminku nemáte?’’ zeptal jsem se opatrně.
,,Ne, po mém narození umřela.’’ řekl smutně Michio. Vyrazil mi tím dech, i když jsem to čekal.
,,To je mi líto.’’ řekl jsem a litoval jsem, že jsem se vůbec ptal.
,,V pohodě.’’ pousmál se Michio.
,,Tak co by si rád?’’ přešel jsem k jádru věci.
,,Víš….budeš mě trénovat?’’ dostal ze sebe Michio.
,,Jak trénovat?’’ zeptal jsem se nechápavě i překvapeně.
,,Bojové umění. Slyšel jsem, že jsi v tom přeborník.’’ vysvětlil mi Michio. Vyrazil mi tím dech.
,,V čem jsem přeborník je lov žraloků.’’ začal jsem se protestovat.
,,Nato mi to řekl.’’ nedal se odbýt Michio.
,,Ty si mluvil s Natem?’’ podivil jsem se.
,,Ano, promiň poptal jsem se na tebe.’’ hned vzápětí se mi Michio omluvil.
,,V pohodě. I já bych se měl omluvit. I já se ptal po tobě.’’ přiznal jsem se.
,,Vážně?’’ podivil se Michio.
,,Ano, hodně si mě zaujal.’’ přiznal jsem se. Všiml jsem si, jak je Michio v rozpacích a zrůžověly mu líce. ,,Víš co? Udělejme dohodu. Ty mi řekneš víc o tvé sestře a já tě naučím vše, co umím.’’ souhlasil jsem nakonec s Michiem.
,,D….dobrá.’’ souhlasil i Michio. ,,Má sestra se jmenuje Jane. Po smrti maminky se o nás stará. O mě a tátu. Miluje zvířata, ale žádné nemůže chovat, protože táta jí to zakázal. Proto nejí zvířata a je proti lovu všech zvířat. Je hodná, milá, opatrovnická, co se týče mě. Ráda čte a sleduje filmy. Ale takhle se chová jenom ke mně. Jinak je ostražitá, nepřípustná až arogantní, ale bojí se. Jednou, když mi bylo pět let, tak měla kamarádku, která ji zradila a od té doby se takhle chová ke všem. To je asi vše co vím.’’ řekl mi vše co věděl o své sestře Jane. Byl jsem velice ohromen a překvapen. ,,Ty máš mou sestru rád?’’ zeptal se náhle, což mě zaskočil.
,,Svým způsobem mě zajímá, jako ty.’’ připustil jsem. To jsem netušil jak moc mě zajímá. ,,Jak jsi na tom zdravotně?’’ zeptal jsem se Michia po chvíli.
,,Jak to myslíš?’’ zeptal se Michio nechápavě.
,,Myslím to tak, jestli jsi schopný tréninku, který budeš muset se mnou podstoupit. A bude to pěkně náročné.’’ varoval jsem Michia.
,,Já to zvládnu. Musím se postarat o sestru. Nechci, aby se starala ona o mě, jak to dělává.’’ vysvětlil mi důvod, proč chce umět bojové umění. ,,Tento měsíc musím být ještě v klidu.’’ přiznal se mi po chvíli ticha.
,,Tak za měsíc začneme s tréninkem. Nebudeme nějak spěchat, aby se ti nepřitížilo.’’ navrhnul jsem Michiovi.
,,Dobrá, mohu se na něco ještě zeptat?’’ zeptal se nejistě Michio.
,,Jasně, ptej se.’’ souhlasil jsem a usmál jsem se na Michia.
,,Mohu tě kdykoliv navštívit?’’ zeptal se mě Michio.
,,Jistěže, buď tu jako doma.’’ usmál jsem se na Michia.
,,Díky moc.’’ poděkoval nadšeně Michio. ,,Ale ještě bych tě chtěl o něco poprosit.’’ znejistěl znova.
,,O co jde?’’ zeptal jsem se Michia.
,,Nechci, aby se sestra něco dozvěděla. Nesouhlasila by s tím. Nevím co proti tobě má, ale nechce, abychom se vídali.’’ přiznal se mi Michio.
,,Neboj, já budu mlčet.’’ slíbil jsem Michiovi a trochu mě zamrzelo, že mě Jane nemá moc v lásce. ,,Nedáš si něco k jídlu?’’ vzpomněl jsem si, že jsem nevychovaný, když jsem Michiovi nic nenabídl, ani pití ne.
,,Ne, už budu muset jít a díky moc Lawe.’’ poděkoval mi Michio a vstal. I já se postavil a doprovodil Michia ke dveřím.
,,Tak se měj, přijď kdykoliv budeš chtít a za měsíc začneme s tréninkem, ale to se ještě domluvíme, souhlas?’’ navrhnul jsem Michiovi.
,,Jasně a díky.’’ znovu mi poděkoval Michio.
,,Nemáš zač. Ahoj.’’ rozloučil jsem se s Michiem.
,,Ahoj.’’ rozloučil se Michio a pomalým krokem odcházel pryč. Já zavřel dveře a šel si udělat něco k snědku a trošku poklidit chatrč, aby se tu dalo hnout.
Během měsíce Michio byl u mě vařený pečený. Nevadilo mi to. Byl jsem rád za jeho společnost. Měl jsem nového kamaráda. Zjistil jsem o něm spoustu věcí, třeba, že je stydlivý, nejistý, ale chce být silný, jistý a věřit si. Neměl žádná kamarády, protože byl slabý a pro všechny pro smích. Jednou se mi přiznal, že mě má rád, jako bratra. Hodně mě tím polichotil a já musel uznat, že i já ho mám rád víc než jen kamaráda. S Natem jsem trávil taky nějakou tu chvilku na surfu, nebo tréninku lovu žraloků. Během měsíce i dalších měsící se žádný závod na lov žraloků neuskutečnil. Přesto jsem nechtěl vyjít ze cviku, tak jsem trénoval.
Měsíc uběhl jako voda a s Michiem jsem byl domluven na sedmou hodinu ranní, že se u mě zastaví. Michio byl u mě na minutu přesně.
,,Tak jak začneme trenére?’’ zeptal se u dveří Michio.
,,Tak dáme si tu menší rozcvičku.’’ navrhnul jsem a začali jsme se rozcvičovat. Michio dělal přesně to, co jsem dělal já. Snažil jsem a cena se cení, i když mu to moc nešlo. Nebo spíš nějaké cviky mu nešli, hlavně kliky mu nešli. Po půl hodině jsme si šli na pláž zaběhat.
Michio po chvíli už nemohl, ale nevzdával se. Nebyl na to zvyklý. Běžel jsem nějaký ten metr před ním a povzbuzoval jsem ho. Běželi jsme asi dva kilometry. Michio byl celý vyřízený, když jsme skončili z během.
,,Tak pro dnešek to stačí. Zítra zase to samé. Dokud nezískáš kondičku, tak nebudeme dělat nic jiného. Doma každý večer trénuj kliky a cviky, které ti dělaly problémy.’’ doporučil jsem Michiovi. ,,Jo a zítra tě bude bolet celé tělo, ale nesmíš to vzdát.’’ varoval jsem Michia ještě.
,,Rozkaz trenére.’’ zasalutoval mi Michio. Musel jsem se začít smát, jak komicky to vypadalo. Poté Michio šel zpátky domů do hotelu. A já šel si dát sprchu do chatrče.
Každý den jsem s Michiem před během si dal půlhodinovou rozcvičku. Všimnul jsem si, že Michia bolí celé tělo, ale nedal na sobě nic znát. Bylo vidět, že se řídí mými radami a trénuje i doma. Zlepšoval se. A nejen ve cvikách na rozcvičku, ale i v běhu. Za další měsíc tréninku uběhl pět kilometrů. Sice s obtížemi, ale zvládl to. Pokaždé jsem ho musel pochválit. Jen si nebyl stále jistý sám sebou a nevěřil si. V tomto ohledu jsem nevěděl, jak mu pomoci. Možná náš trénink mu tím pomůže, ale jistý jsem si tím nebyl. Jednou se mi Michio přiznal, že chce být lovec žraloků jako já. Hodně mě tím překvapil, ale slíbil jsem mu, že i to ho naučím. Pokud bude mít zájem. Michio ochotně souhlasil, ale nejdřív chtěl umět bojová mění. Mezi tím trénováním, jsem měl ještě tři soutěže, než se přestalo soutěžit, kvůli tomu, že se blížil podzim. Všechny tři soutěže jsem vyhrál. Jane jsem vídal pramálo, spíš jen na těch protestech. Jinak na náš trénink Jane nepřišla a všiml jsem si, že Michio je veselejší kluk, než byl před tím.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.