Anime World CZ/SK - Příběhy

Svatba

Všichni byli v mírném šoku. Toto nikdo nečekal. Z mých očí čišely jiskry.

,,Ichi uklidni se. Jsou to přátelé.’’ klidnil mladíka jedno z dětí.

,,J...Jane?’’ dostal mladík ze sebe. Podívala jsem se mu do očí. V obličeji mi byl povědomý, ale neuměla jsem ho přiřadit. ,,Ty si mě nepamatuješ? Ichinose?’’ představil se mi muž. To jméno mi něco říkalo.

,,I...Ichinose?’’ dostala jsem ze sebe a vzpomněla jsem si, že je to můj kamarád z dětství. Hned Ichinose tasil meč a objal mě. I já jeho. Po chvíli jsme se od sebe odtrhly.

,,Víš, kdo to je, nebo si zapomněla?’’ zeptal se mě Ichinose a přeměřil si zlostně Lawa. Ostatní na nás zírali, jak na pávy.

,,Vím, ale nezapomeň, že byl dítě. I já byla dítě a na jeho místě bych jsem se zachovala stejně.’’ zastala jsem se Lawa.

,,Co se tu děje?’’ zeptal se Mikoto nechápavě.

,,Vy se znáte?’’ zeptalo se jedno z dětí.

,,Ano známe se. Tady Jane tu vyrůstala než se z ní stal pirát. Než tento pirát zabil její rodiče.’’ řekl Ichinose dětem.

,,COŽE?’’ vyhrkli všichni najednou.

,,Mikoto opovaž se!’’ pohrozila jsem Mikotovi a zlostně jsem se na něho podívala.

,,Proč si mi neřekla, že to Law zabil naše rodiče?’’ byl celý vzteky bez sebe Mikoto. Všichni to celé sledovali s otevřenými ústy.

,,Protože jsem věděla, že se ho pokusíš zabít, ale to ti nedovolím.’’ poté jsem se nadechla a vydechla a všem řekla příběh, který se odehrál před dvaceti lety a podle pravdy. Děti, Luffy, Usopp a Chopper to poslouchali se zatajeným dechem.

,,A co tě sem přivádí? Vzdáváš se pirátctví, nebo proč ses vracela?’’ zeptal se zájmem Ichinose.

,,Chci se tu vdát.’’ řekla jsem pravdu.

,,Vdát?’’ byl překvapen Ichinose. Poté jsem mu a dětem představila Lawa a naši posádku, Luffyho a jeho posádku a nakonec Mikota, jako svého bratra.

,,Jup, tady za Lawa.’’ přikývla jsem na souhlas.

,,Z...za něho?’’ zděsil se Ichinose. ,,Vždyť zabil tvého otce. Ubodal ho k smrti.’’ dál se divil.

,,Není vrah. Můžou za to mariňáci.’’ okřikla jsem Ichinoseho. Ten dal ruce rezignaci.

,,Pojďte dál. Vesničané vás rádi uvidí.’’ řekl smířlivě Ichinose a postavil se. Všichni jsme se vydali za Ichinosem, který nás vedl do vesnice.

 

Cestou jsem se držela za ruku s Lawem a oba jsme sledovali vesnici, jak se za tu dobu změnila. Děti šly s námi. Ichinose se cestou různě vyptával, jaké to je být pirát atd…

 

Došli jsme do středu vesnice. Radnice, která byla zasažena před dvaceti lety znovu stála. V celé své kráse. Obdivovala jsem ji. I Law si na to vzpomněl. Chtěl mě obejmout, ale poznal, že bych jsem se rozbrečela, tak toho radši nechal. Nechtěl abych jsem brečela přede všemi. Ani já to nechtěla. A to Law na mě poznal.

,,Počkejte tady, dojdu pro rodiče.’’ řekl Ichinose a odešel do budovy. My všichni zůstali stát venku. Děti se rozeběhli hrát na hřiště.

,,Vypadalo to tak i před dvaceti lety?’’ zeptal se mě Mikoto.

,,Nic se tu nezměnilo.’’ přikývla jsem. ,,Vše při starém, jak si to pamatuju.’’ dodala jsem. Budovy vylezl Ichinose a dva postarší pár. Hned se ke mně přiřítili a oba objali. Byla jsem v šoku, toto jsem nečekala.

,,Jane….tolik si nám chyběla. Jak se máš?’’ zašvehořila starší žena a pustila mě i starší pán mě pustil.

,,Víš, kdo jsme?’’ zeptal se muž. Zakývala jsem hlavou, že ne. ,,Jsem Ichinoseho otec a toto je matka Ichinoseho.’’ představil sebe a svou ženu muž.

,,Ráda vás vidím.’’ řekla jsem a usmála jsem se. Pak jsem jim všechny představila a oni nás pozvali do budovy.

 

Vstoupili jsme do horního patra do jedné místnosti a sedli si dokola. Chvíli panovalo ticho. Nikdo nic neříkal a rozhlížel se kolem sebe.

,,Tady si můžeme otevřeně promluvit.’’ řekla matka Ichinoseho. Všichni jsme se na sebe podívali, jak to myslí.

,,Nevím jestli si to Jane pamatuješ, ale pobývá tu starší a je mu už přes sto osmdesát let.’’ začal vysvětlovat otec Ichinoseho.

,,STO OSMDESÁT?’’  dostali jsme všichni nevěřícně ze sebe.

,,Ano, tolik mu je a i když nato nevypadá je stále čilý. Ten zařídil, že se tu smí rodit jen jedno dítě do rodiny. A pestře na to dbá.’’ pokračoval ve vyprávění. ,,Jmenuje se Hannibal.’’ řekl nám jeho jméno, které mi nic neříkalo.

,,On má oči i uši všude, jen tady ne. Tato rezidence patřila tvým rodičům Jane a po jejich smrti jsme to získali my. Postavili jsme novou a je bez štěnic a různých přístrojů na odposlechy.’’ pokračovala ve vyprávění matka Ichinoseho.

,,A to jste se mu nikdy nepostavili?’’ divil se Luffy.

,,Rodiče Jane se mu jednou postavili a jak to dopadlo.’’ řekl otec Ichinoseho. Tím mi vyrazil dech.

,,Ale, mariňáci šli po naší lodi.’’ dostal ze sebe Law místo mě.

,,To byla zástěrka. Vaše loď se tam jenom připletla. Mariňáci měli zaútočit na rezidenci, kde měli být tví rodiče. Bohužel se jim do toho připletla pirátská loď.’’ řekl otec Ichinoseho a dál pokračovat nemusel, protože jsme to dál věděli, jak to bylo.

,,A….a co by bylo se mnou?’’ dostala jsem ze sebe v šoku.

,,Někdo by se o tebe postarat, ale nejspíš starší.’’ řekla Ichinoseho matka.

,,Ještě štěstí, že jsi utekla.’’ vložil se do toho Ichinose.

,,Smím se zeptat, jakou schopností tu používáte?’’ zeptal se těch tří Mikoto.

,,Tady každý ovládá vodu, proč?’’ nechápal Ichinose.

,,My dva ovládáme oheň.’’ vysvětlil Mikoto.

,,O...oheň?’’ dostal  ze sebe Ichinose překvapeně.

,,Co je na to zvláštního?’’ zeptala jsem se zase pro změnu překvapeně já.

,,Proto je tu zakázáno, aby se tu rodilo víc jak jen jedno dítě.’’ řekl otec Ichinoseho.

,,Ovládat oheň je tu zakázáno. Starší hledá majitele ohně, aby se jich zbavil, že představují ztělesnění zla. Proto u koho z dětí by se projevila schopnost ohně, hned jsme to dítě měli zlikvidovat.’’ snažila se nám vysvětlil matka Ichinoseho. ,,Opravdu štěstí, že si utekla.’’ dodala s úlevou. ,,Měli by jste zvednout kotvy a odplout co nejdřív a co nejdál.’’ radila nám.

,,Ale já bych tu ráda měla svatbu.’’ nesouhlasila jsem s matkou Ichinoseho.

,,Tak aby se uskutečnila co nejdříve. Pokud o ní stojíte.’’ řekla nám matka Ichinoseho. S Lawem jsem se na sebe podívali.

,,Ano.’’ řekli jsme oba dva najednou.

,,Dobrá.’’ řekla matka Ichinoseho. ,,Za tři dny se uskuteční. Spát můžete v tvém domě, který jsem nechali, tak jak byl, než si utekla. Rychle do práce.’’ rozhodla. Všichni jsme se na sebe podívali.

,,Nechápu, proč tak rychle.’’ dostala jsem ze sebe.

,,Protože kdyby starší zjistil, co jste zač, tak by se vás pokusil zabít. A to nechceme, ne?’’ usmála se matka Ichinoseho. Nakonec jsme všichni souhlasili. Otec Ichinoseho si vzal na starost mužské obsazenctvo a matka Ichinoseho zase ženské.

 

Nejdřív se šlo společně ještě zařídit termín. Za přemluvení matky Ichinoseho se svatba měla uskutečnit vážně za tři dny. Pak se šli obstarat šaty, ozdoba a další věci, týkající se svatby. I prstýnky. Všichni jsme se ubytovali ve vile, kde jsem pět let žila. Naštěstí jsem se tam všichni vešli. Se starším jsem se vůbec nepotkali.

 

Po třech dnech nastal den den D. Law s chlapi tu noc přespali na lodi. Až na Mikota, který na nás dohlížel a taky mě měl odvést k oltáři. Už vše bylo přichystané, už jen vyrazit. Když v tom někdo zaklepal na dveře. Mikoto šel otevřít. U dveří stál starý děda. Všem nám došlo, že se jedná o staršího.

,,Asi si mě nepamatuješ Jane, že?’’ promluvil starší.

,,Starší.’’ dostala jsem ze sebe. Starší vešel dál. Ruku položil na čelo Mikota, a ten se hned skácel k zemi.

,,Co…’’ nedořekla jsem , protože se rukou dotkl i mého čela a já taky ztratila vědomí.

 

U obřadu:

 

Law s chlapi čekal před kostelem až se objeví ženy. Law byl celý nervózní. A nejen Law, ale i Zoro byl nervózní a Luffy měl zase hlad.

,,Stala se hrozná věc.’’ zděsila se Ichinoseho matka.

,,Co se stalo?’’ byl hned u ní Law.

,,Starší vězní děvčata. Musel zjistit pravdu.’’ byla vyděšena matka Ichinoseho

,,COŽE?’’ vyhrkli všichni. Law s ostatními se hned to šinuli k domov Jane.

 

V domě:

 

Pomalu jsem přicházela k sobě. Viděla jsem mlhavě, než se mi zrak rozostřil.

,,K...kde to jsem?’’ dostala jsem ze sebe.

,,Jane, jsi v pořádku?’’ zeptal se mě Mikoto.

,,Jo a ty?’’ taky jsem se zeptala Mikota.

,,Jup. Jak je na tom Nami?’’ zeptal se mě Mikoto. Podívala jsem se na Nami. Ruce i nohy jsem měla svázané.

,,Spí.’’ odpověděla jsem Mikotovi. V tom se otevřely dveře a vešel starší.

,,Koukám, že jste se už probrali.’’ usmál se stařešina.

,,Pusť nás.’’ začala jsem sebou mrskat a provazy se ještě víc zařezávaly do kůže. Proto jsem přestala.

,,Proč bych to měl dělat, ovladači ohně.’’ zasmál se starší. ,,Před dvaceti lety jsem zničil tvé rodiče a teď zničím tebe i tvého brášku.’’ dodal s vážnou tváří.

,,Sice jsi zničil naše rodiče, ale nás se ti nepodaří.’’ procedila jsem skrz zuby.

,,Ale, ale. Jak to můžeš vědět?’’ podivil se starší.

,,Sám uvidíš.’’ řekla jsem a v tom jsem dostala nápad. Povedlo se mi vytvořit plamínek ohně a spálit provazy. Dál jsem přesto dělala, že jsem svázaná. Podívala jsem se na Mikota. Všimla jsem si, že dostal stejný nápad.

,,To jsem zvědav,’’ zasmál se starší. S Mikotem jsme přikývli a oba naráz použili ohnivé koule. Starší je jen odrazil. ,,Dobrý pokus, ale je to marné.’’ řekl a zase se zasmál. Poté zaútočil bleskovou koulí. Oba jsme jen tak tak uskočili stranou. Já zaměstnala staršího a Mikoto ukryl Nami, která stále spala. Pak se ke mně připojil. Starší byl hodně silný a v šatech se stěží bojovalo, ale přesto jsem se nevzdávala. Ani Mikoto se nevzdával. V tom jsem dostala nápad. Skočila jsem po stařešinovi a svalilo ho na zem. Mikoto to pochopil a vytvořil ohnivou kouli a pustil ji na stařešinu. Já stačila jen tak tak uhnout. Toto stařešina nečekal a poté co ho koule zasáhla se jeho tělo proměnilo v kostru.

,,Jsi v pořádku?’’ zeptal se mě Mikoto a byl hned u mě.

,,Jup a ty?’’ odpověděla jsem a zeptala jsem se.

,,Taky.’’ přikývl Mikoto. Hned jsem šla k Nami. Ta se stále neprobouzela. ,,Zajímalo by mě co jí udělal.’’ dodal nejistě.

,,Doufám, že nic vážného.’’ zděsila jsem se. V tom jsme slyšeli ránu. S Mikotem jsme se na sebe podívali.

,,Jdu tam.’’ řekl Mikoto.

,,Buď opatrný.’’ požádala jsem Mikota, který jenom přikývl. Poté odešel. Za chvíli byl zpátky a s ním i ostatní chlapi.

,,Jane, jsi v pořádku?’’ byl vyděšený Law a hned mě objal. I já jeho objala.

,,Nami.’’ řekl Zoro. ,,Co jí udělal?’’ zeptal se aniž by se na nás podíval a byl u Nami a chytl ji za ruku.

,,Nevíme, nějak nás uspal starší a já s Mikotem jsme se probrali, ale Nami ještě ne.’’ řekla jsem pravdu. Zoro si vzal Nami do náručí a šel ji přenést na gauč. Všichni jsme se přesunuli do obýváku. Law mě držel kolem ramen a já ho kolem boků. Chtěla jsem Zorovi poradit, aby Nami políbil, jestli to nepomůže, když se Nami sama začala probouzet.

,,K...kde to jsem?’’ dostala ze sebe rozespale.

,,Jsi v bezpečí.’’ zašeptal Zoro, což slyšet přesto bylo a objal Nami. Ta byla překvapena, ale přesto Zora taky objala.

,,Myslím, že je necháme osamotě.’’ řekla jsem a všichni se mnou souhlasili. Potichu jsme se vydrali ven.

 

Ve vile:

 

Zoro s Nami osamostatněli. Oba byli v objetí. Nami se po chvíli odtáhla. Byla rudá v obličeji, ale nebyla jediná. I Zoro byl rudý.

,,U...už je to dobré.’’ řekla Nami a odvrátila zrak od Zora.

,,Nic není dobré.’’ řekl Zoro. Nami se na Zora podívala. Zoro chytil Nami rukama za obě tváře, zavřel oči a začal se přibližovat. Nami zavřela oči a oba se políbili. Po chvíli se od sebe odtáhli. ,,Promiň za mé chování.’’ omluvil se Zoro. ,,Miluju tě Nami.’’ vyznal se Zoro Nami.

,,Taky tě miluju.’’ vyznala se Nami Zorovi. Oba se znovu políbili. ,,Měli bychom jít, aby se mohla uskutečnit svatba.’’ podotkla a odvrátila zrak od Zora.

,,Pravda.’’ souhlasil Zoro, pomohl Nami na nohy a oba vyšli ven, kde na ně čekali všichni.

Svatba:

 

Stála jsem před kostelem s Mikotem. Ostatní už byli v kostele. Mikoto se na mě podíval a já na něho.

,,Opravdu to chceš?’’ zeptal se mě Mikoto.

,,Ano chci.’’ přikývla jsem.

,,Dobře. Nebudu ti v tom bránit, ale neměním na něho názor.’’ ušklíbl se Mikoto.

,,Dobrá. Jdeme?’’ souhlasila jsem a taky jsem se ušklíbla. Mikoto mi nabídl rámě a já ho přijala. Oba jsme vyrazili do kostela.

 

Law už čekal u oltáře. Mikoto mě přivedl k Lawovi a předal mně jemu. Law se na mě usmál. I já na něho se usmála. Poté nastal obřad.

,,Jane Mizuki, berete si zde Lawa Trafalgara z lásky, ve zdraví, v nemoci, v bohatství i chudobě dokud vás smrt nerozdělí?’’ zeptal se kněz. Podívala jsem se na Lawa a pak na kněze.

,,Ano.’’ odpověděla jsem.

,,A vy Lawe Trafalgare berete si zde Jane Mizuki z lásky,ve zdraví, v nemoci, v bohatství i chudobě dokud vás smrt nerozdělí?’’ zeptal se kněz Lawa. Law se podíval na mě a pak na kněze.

,,Ano.’’ odpověděl Law.

,,Nyní vás prohlašuji za muže a ženu. Nyní se můžete políbit.’’ řekl kněz. Otočila jsem se na Lawa a Law na mě. Law mě chytil za bradu. Přiblížil se ke mně. Zavřela jsem oči a cítila jsem Lawovi rty na mých rtech. Law mě políbil a já jeho. Všichni povstali a začali tleskat.

Kromě mě a Lawa všichni trávili noc na lodích. My dva si užívali romantiku v mém domě. Milovali jsme se skoro celou noc až k ránu jsme usnuli. Druhý den jsme se rozloučili s vesnicí a chtěli odplout. Mikoto se nakonec k nám připojil spolu s Ichinosem. Oba, aby na mě dohlédli. Law s tím souhlasil. Tak jsme byla šestičlenná posádka. Zoro s Nami začali spolu chodit. A dál jsme se vydali za dalším dobrodružstvím.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.