Dívka z porcelánu 5 kapitola
Informace:
Ahojte!!! Ano asi tak po měsíci jsem zvládla další kapitolu příběhu Dívka z porcelánu,a podle mě je to tentokrát ke konci trochu napínavější a upřímně moji kamarádku to nabudilo aby mi každý den ve škole říkala místo pozdravu tohle: "KDY BUDE DALŠÍ POKRAČOVÁNÍ?!" jelikož to měla přímo z první ruky, ona je taková moje záchraná stanice a říká mi svůj názor na mé povídky.
Jinak mám pro vás ještě takovou jednu zprávu ohledně "Nikdy nevyřená slova lásky" nakonec jsem se rozhodla, že ji ponechám jednorázovkou, ale... budu k ní dělat bonusy jako na Valentýna atd. (jak už jsem se tu jednou zmiňovala)
Snad se vám to bude líbit
P.S: Varuji, Kuro je v této kapitole ukecanější, než kdy předtím xD
Dívka z porcelánu
5 kapitola
„Kuro, Kuro. Nezpomaluj nás, už tak chceme tu smlouvu obnovit co nejrychleji ne?“ řekl posměšně Loutkař. Kuro natáhla ruku ke kapce vody, ve které byl motýl. Motýl najednou začal zlátnout a najednou se jakoby probral. Kuro se lehce dotkla kapky a ta začala černat. Až zcela zčernala a rozpadla se a z ní vyletěl zlatý motýl, kterého Loutkař chytil. „Nee? Když už jste tu, nechcete vědět o čem ta smlouva je?“ zeptal se nás. Nahlas jsem polk a přikývl „Loutkaři!“ zasyčela Kuro. „Jak už jste slyšeli, Daniel, bývalí majitel Alice, nebo vlastně Marii, smlouvu vytvořil, Kuro vytvořila pravidla smlouvy, já vytvořil předmět smlouvy a Maria je způsob jak smlouvu obnovovat. Ta smlouva je závazkem, z roku 77, 16 století. Už jste o tom slyšeli?“ zeptal se „Ano, smrt generálů atd.“ Loutkař je přikývl „Vrah neznámí že?“ přikývli jsme „víte vrahem je Maria, nebo spíš bych řekl, že Daniel, jelikož ten jí přikázal je zabít. Smlouva potvrzuje krvavé pouto mezi EIN-FIRST DOLL KILLER a svatým. Daniel nebyl jen tak obyčejný člověk. Byl ze vzácného rodu, který již generace dědil tajemství a moc všech archandělů. Kuro vytvořila několik jednoduchých pravidel. 1) Jasný rozkaz popravy 2) Nevinné osoby jakožto oběti 3) Smrt. Takto se dodržuje smlouva, ale po Danielově smrti se nemohla dále plnit a proto se pořád a pořád dokola obnovovala. Alice je jen předmět díky kterému můžeme smlouvu obnovit. Jelikož měla s Danielem pouto, pán a panenka, musí ze sebe něco objetovat. Vhodnější by byla sice její krev, ale ta by smíchala s vodou z černého jezera, kterou vytváří Kuro, jelikož jsem jako předmět smlouvy ustanovil zlatého motýla s Alicinou vlastností a kouskem Danielovy duše. Po Danielově smrti Alice převzala jeho duši do své krve. Jen tak pro zajímavost, Alice krev nemá, ale tím, že jsme vytvořili smlouvu se jí vytvořila, až na jednu malou vadu. Je černá.“ Bylo složité to všechno pochopit, ale pořád nebyl jasný význam oné smlouvy „Alice, bez pána nemůže žít, správně?“ zeptal se a my jen přikývli „Daniel, chtěl aby Alice žila navždy, buď střídaje své majitele či navždy v osamění bez starostí. Řekni, už jsi vyděl Alicina záda?“ zeptal se přímo mě a já jen zavrtěl hlavou „Víš její záda jsou posetá krvavými růžemi a zlatými motýli. Růže byli původní předmět stanovený Danielem, ale jelikož pro případ, že by zemřel, byl pak určen zlatý motýl. Smlouvu obnovujeme jednou za 100 let od jeho smrti. Mohl by jsi nám ušetřit trápení a poručit jí zabít nevinné, ale jako lovec bys to nedovolil“ začal se chechtat. „Kuro, Alicinu krev“ řekl Loutkař. Kuro z kapsi uniformi vytáhla malou lahvičku a dala jí Loutkaři. Ten její obsah vylil na motýla, který se náhle přestal hýbat. „Alice, tvoje záda“ přikázal jí. Kuro Marii, rozepla šaty, aby odhalila její zadá. Vlasy í dala na stranu a najednou jí Loutkař silně plásl přes záda. „Co to-?!“ nestihl jsem nic doříct, když ji k nám náhle otočily. Její záda byla vážně posetá růžemi a motýli. „Jeden motýl za 100 let. Kdybych ji měl u sebe bylo by to hned jednoduší. Už si ji vezměte. Nebojte ještě se vám připletu do cesty, až dojde na období krvavé luny.“ Zasmál se a zamával těm dvou, které šli k nám.
„C-co to-?“ vykoktal jsem, když ty dvě byli, až u nás „Neřeš to“ řekne s klidem Maria „‘Minulost je minulost, odpusť a zapomeň.‘ To nám tloukli do hlavy učili“ dodala Kuro „Už máme Mariu tak odtud zmizme“ řekl Usui. Jen jsem přikývl a rozběhl se směrem k východu z hradu a za mnou ostatní „Papa! Zase se stavte Alice, Kuro“ slišeli jsme Loutkaře za námi „Hej vy dvě, když to tu znáte, je tu něco co by nám mohlo zabránit k odchodu?“ zeptal se Shiro. „Jedině Loutkař, ale dala jsem mu co chtěl a tak není důvod nás tu držet. Jedině, že by tenhle svět nepatřil jen Loutkaři a nebo taky meziprostorové kontinualní nesrovnalosti“ odpověděla Maria. „Mezi--- co?“ zeptala se Hana „Meziprostorové kontinuální nesrovnalosti, znamená to, že se můžeš dostat sem, ale nejsi pak schopen dostat zpět“ vysvětlovala nám Kuro. „A jak by, jsme se odtud dostali, kdybychom tu uvízli?“ zeptala se Kana „Já a Kuro se odtud dostaneme tak či tak, vy byste museli 1) Buď vyřešit meziprostorové nesrovnalosti, 2) Vyvolat bránu do jiného světa, než do toho lidského, z kterého se následně jde dostat do toho vašeho a nebo 3) Zkysli by jste tu“ řekla Maria „Co?!“ křikl Usui „Zklidni se, zatím ještě stále nevíme jestli tu ty nesrovnalosti jsou“ snažil jsem se ho uklidnit. „Dnes tu nejsou“ řekla Kuro a náhle zmizela a po ní Maria. Všichni jsme prudce zastavili „Kam zmizeli?!“ křikl jsem. Najednou se odněkud vzala Maria ale jen od pasu výš „Tak jdete už? Ta brána tu nebude napořád“ řekla a zase zalezla. Kana se náhle rozběhla a taky zmizela, Hana udělala totéž. Jen jsme na to zírali, nakonec jsme to taky zkusili a všichni jsme se ocitly v hlavním štábu.
„Tak znovu“ povzdechnu si… „Co to ksakru bylo?!“ ptal jsem se znova, jelikož jsem to nepochopil. Ale Maria někam odešla „Kuro“ kouknu na ní „Dobře, vysvětlím vám to.“ Povzdechla „Když, jsi se poprvé setkal s Mariou, byla taková jakoby jemná a stydlivá že?“ zeptala se mě a vzpoměl jsem si na to, jak mi před dvěma dny seděla na klíně, nechala se učesat a obejmout „Ale hned na to se z Mariy stala znovu Alice, kterou znám já. Ta smlouva, oč se tu jedná… Daniel, její bývalý majitel vytvořil smlouvu, jež má zaručit, že se znovu vrátí mezi živé, pokud zemře, a on zemřel. Ale já a Loutkař jsme se tomu snažili zoufale zabránit. A povedlo se. Maria dostala poslední rozkaz od Daniela před stovkami let, aby se mohl znovu vrátit je zapotřebí zabít 2,3,4 a 5 panenky všech kolekcí a k tomu obě dvě 6 a pak 7 a 8. Zatím se jí povedlo zničit jen 5, 6, 3 a 7. Zbytek, který nebyl v ohrožení, radši také zničila, aby nedošlo k tomu, že panenky, které má zabít by byli pod jejich ochranou. Sice jsem vám tvrdila, že je na světě 20 panenek, ale lhala jsem. Loutkař má zatím ve svém vlastnictví všechny tři 2, všechny tři 4 a 8. Takže z 21 panenek, jich zbylo pouze 8. 7 jich vlastní loutkař a hlídá je a 8 je Maria. Smlouva se nedá zrušit a ani kompletně zničit. Jelikož k jejímu vytvoření dopomohl ďábel. A proto ji udržujeme nekompletní. Kdyby se jí nějak povedlo zničit zbylých 7 panenek, Maria by byla poslední bojovou panenkou na světě. A kdyby se pak provedla smlouva a my o tom nevěděli, že je zničila, Daniel by se vrátil.“ Vysvětlila „Ale proč vlastně nechcete, aby se Daniel vrátil?“ zeptal se jí Shiro. „Víte, Daniel jaký je uvedený v historii, je trochu jiný. V dokumentech se uvádí jako člověk, který využíval nadpřirozena v prospěch lidstva. Ale my ho znali jinak. Nevrlí a drzý kluk, který chce přivodit zkázu obou světů a vytvořit pak jeden velký, kterému by vládl a s pomocí Alice, tedy Marii by zavládl naprostý chaos. Než zemřel, vložil do ní něco velice ceného.“ Vysvětlila znovu „A co?“ zeptal jsem se jí. „Daniel, byl 17-ti letý harant bez emocí. S Loutkařem, jsme ho znali od dob, co byl mimino. Den před jeho 17 narozeninami, našel v lese dívku. Byla to právě Maria, kterou ten den našel. To byla ještě loutkou bez života, která neměla žádného majitele. Samozřejmě jsme byli s ním. Kdo ví proč, já a Loutkař jsme se bavili hrami, které vymýšlel a vyhrával. Chtěl ji tam nechat pohozenou na pospas osudu, ale vymysleli jsme pro něj sázku. Ihned jsme poznali, že dívka, jež ležela na zemi, nebyla něco obyčejného. Cítili jsme z ní ohromnou sílu. A to bylo to nejhorší, co jsme mohli udělat. Často jsme s ním navštěvovali jeskyně, kde nám strážkyně, vždy řekli jediné „Smrt a oheň se nesmějí potkat“. Nikdy jsme tomuto výroku nerozuměli, ale když došlo k založení smlouvy, pochopili jsme. Daniel a Alice se nesměli nikdy potkat. A i když se potkali a Daniel ji chtěl nechat být, to my ho přiměli si ji vzít. Trávili jsme své dny s ní celkem klidně, ale to jsme netušili, co za rozkazy dostala a dostane. A v den kdy Daniel umíral, což bylo právě roku 77, do ní vložil krabičku s tou nejméně očekávanou věcí. V krabičce byl náhrdelník po jeho matce, kterou nenáviděl, ale v náhrdelníku byla ukryta jeho láska k Alici. Nikdy jsme si toho nevšimli a ani to nevycítili, že by se Daniel dokázal zamilovat. Jednal bez emocí a byl chladný. Maria byla taky taková. Těsně před tím než zemřel a ona ztratila paměť jí řekl „Zabij je a tím mě znovu přivedeš sem. Až to uděláš, budeš zase moje“ to jí řekl. Když majitel zemře, panenka ztratí paměť a tím pádem by měla zapomenout na vše ohledně jejího majitele. Ale ona aniž by to věděla, podvědomě si rozkazy zapamatovala.“ Řekla nám. Udiveně jsme se na ní dívali. „Před tím to sice vypadalo, jako by Maria věděla o čem je řeč, ale nechápala. Jen si podvědomě zapamatovala to, že s námi má obnovovat smlouvu.“ Dodala. „Asi už chápete jak moc, je situace vážná že? Pokud by se stalo, že Daniel by se vrátil, za žádných okolností, nesmíme dopustit, aby se setkaly. Jednak, ty přijdeš o cenou zbraň, já a Loutkař o cenou přítelkyni a svět bude v chaosu“ řekla nám. „Dobře“ tvářil jsem se zcela vážně. A ostatní kývli a tvářili taktéž převelice vážně.
„Jsem ráda, že jste pochopili situaci, pro dobro obou světů, jsem se s Loutkařem stala váš spojenec. Jindy bych vás ignorovala a Loutkař by vás ignoroval. Asi jste pochopili, proč jsem byla nervní, když se Maria dostala do jeho světa. Loutkař sice panenky střeží až přehnaně, ale i tak by se mohlo stát, že by je vycítila a šla by po nich“ řekla.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
