Prostě jiná... - část 14
Informace:
A další kapitolka je tu ^^
Tentokrát aspoň trochu zajímavá :D
Doufám že se alespoň trochu líbila
P.S. Pardona za chyby
Vaše Saki ^^
Z pohledu Shira (asi ještě né naposled)
Prodíraly jsme se rozsáhlímy houštinamy Venské mýtiny. Už jsme trakhle jeli nějakou dobu.
Doufám že se tam dostaneme včas...
,,Ty jí máš asi hodně rád co ??" ozvala se pobaveně Amy.
Sakra já to řekl nahlas ??
Začervenal jsem se. Najednou se před námi objevila nějaká řeka. Amy jí ladně přeskočila jako by se nic nedělo, Sham jí napodobil a jelo se dál. Začal jsem rozeznávat vršek nějaké budovy. Prudce jsem zatáhl za oteže aby Amy zastavila. Prudce se zapřela nohama a trochu se zaryla do hlíny.
,,Tak hele to bolelo, na co máme komunikaci pomocí myšlenek ??" křikla na mě v mysli.
Promiň, takhle to bylo rychlejší.
Poplácal jsem jí po šíji. To Hiro měl větší problém Shama zastavit. Pořád se mu vzpínal a chtěl jít dál.
,,Stůj ty pekelná bestie !!" řval na celé kolo. Sham pořád vykopával a vzpínal se. Nedokázal pochopit to že má zůstat stát na místě.
,,Takhle se asi nezastaví." zavtipkoval jsem. Po chvíli mi bylo Hira líto a tak jsem mu šel pomoct. Chytnul jsem Shama za oteže a prudce trhl. Trhl hlavou a tím mě odhodil daleko od sebe. Jelikož všude byla tráva tak jsem dopadl celkem měkce. Sesbíral jsem se a šel ho zkrotit. Po chvíli zápasení jsem dostal Hira ze sedla. O zbytek už se postarala Amy. ANi ne za minutu byl Sham jako beránek.
,,Tak jo proč jsme vlastně zastavili a já musel prožít tohle peklo s tou chlupatou bestii ??" oprašoval se. Sham na něj nepřístojně zavrčel.
,,Zastavili jsme, protože už jsme byli skoro na místě a já nechci aby si nás vůbec všimli..."
,,Jo, takže jak to provedem ??" odfrkl.
,,Nejdřív by jsme se měli doplížit tam na vrchol aby jsem viděli tu budovu celou." ukázaj jsem na vyvíšeninu kousek od nás. Pomalu jsme se doplížili na vrchol kopce a začali plánovat. Budova nebyla moc velká. Tvarem byla spíš do čtverce a nebyla ani moc obrněná. Straží tam taky nebylo moc.
To jsem čekal víc...
,,Tak jo, já pujdu zleva a ty z prava," spustil jsem ,,myslím že jsme oba tak rychlí aby nás neviděli."
,,A zvířata tu pravdě podobně necháme že jo ??" rovnal si výstroj.
,,Jasně určitě by nás neviděli kdyby jsme tam nakráčeli v těmahle obrama." usmál jsem se na Amy. Vzal jsem si z brašny pár léčivých lektvarů a rozloučil se z Amy.
,,Takže žádný kraviny jasný ??" kouknul jsem na Hira ,,Víš snad proč tady jsme."
,,Ježiš, neboj tak pitomej nejse." protočil panenky. Moc jsem tomu nevěril, ale nechal jsem to být.
,,Tak lovu zdar !!" dali jsme si placák.
Na nic jsem nečekal a rozběhl se k nejbližší zdi. Aktivoval jsem svojí vrcholnou formu, tím jsem zrychlil. Celé moje tělo pokrylo tmavě-fialové brnění. Za běhu jsem rychle vytáhnul svojí katanu a přimáčkl se ke zdi. Vykouknul jsem zpoza rohu jestli tam je i Hiro. Zubil jsem na mě přes roh. Hodil jsem po něm jeden nevrlej výraz a kývnul jsem. Taky kývnul. Ukázal mi na ruce ti prsty a postupně je ubíral. Když už jsem viděl jenom jeho pěst oba jsme se vrhli do brány. Byli tam dva strážníci. Hbitě jsem k jednomu přiskočil a podřízl mu hrdlo. Druhý padl ne zem Hirovýma rukama. Před námi se rozkládala neveliká hala. Rozběhli jsme se přes ní. Najednou jsem uslyšel jako kdyby někde udeřil blesk, ale šlo to směrem ke mě. Jen tak tak jsem stihl uskočit. Zabrzdil jsem se dost neohrabaně a a skončil na zadku.
,,Co to sakra bylo ??" Hiro mi pomohl se zvednout.
,,Ne co," otočil jsme se k sobě zády abysme se kryli ,,ale kdo ??" rozhlížel jsem se po místnosti. Bylo tam spoustu tmavých míst kam by se kdokoliv schoval. Pořád se nic nedělo. Všude klid a ticho.
Pak jsem to uslyšel znova. Zvuk jako kdyby někdo metal blesky. Uskočil jsem a rychle se otočil abych viděl odkud to přišlo. Nic. Zase jsem to propásl. Přejížděl jsem očima z jednoho konce místnosti na druhý. Přesto jsem byl připravený vyrazit. Pak jsem to uviděl. Tu malou jiskřičku v tmavém rohu. Zase ten zvuk. Vyhnul jsem se a okamžitě vyskočil na proti utočníkovi. Rozpřáhl jsem se a sekl do místa kde jsem viděl počátek blesku. Z rohu vyrazila temná postava a zastavila se uprostřed haly. Doskočil jsem nas zem abych si jí mohl líp prohlídnout. To co jsem uviděl potom mě šokovalo. Stála přede mnou. Ona. Saki. Ale byla úplně jiná. Měla černý vlasy a oči plné prázdnoty. Na tvaří jí převládal výraz naprostého nezájmu. Celá byla zakrytá černým pláštěm. Byl to strašný pohled. Najednou mě začal sužovat strašný pocit samoty a neschopnosti.
,,Ne..." pomalu jsem se k ní belhal ,,Tohle nemohly udělat..." ukápla mi slza. Spadl jsem na kolena. V tu chvíli jsem pustil i svojí katanu.
,,Jak jsem tohle jenom mohl nechat dopustit !!" prásknul jsem pěstí do země. Byl jsem sklamaný sám ze sebe. Jestli jí nejsem schopen ani ochránit, tak si jí nezasloužím. Jsem tak neschopnej.
,,Shiro notak !!" křiknul po mě Hiro a chystal se na Saki zautočit. Když kolem mě probíhal chytnul jsem ho za nohu a tím ho zastavil.
,,Bež hledat Yukio." zvedal jsem se ,,Tohle musím vyřešit já." sebral jsem ze země svojí katanu. Odhodlaně jsem se postavil s katanou v obou rukách.
,,Dobře, sejdeme se zase na tom kopci." odběhl.
Musím to udělat tak abych jí co nejmíň ublížil, ale jak ??
Něco plánovala. Jen tam stála a koukala do země. Nechtěl jsem na ní útočit.
Radši si počkám co udělá.
Najednou odhodila svůj plášt a zabořila drápy do země. Podlahou projela elektřina. Nestihl jsem uskočit a dostal jsem celkem velkou pecku. Vyplivnul jsem krev. Musel jsem se opřít o svoje koleno a začít to rozdejchávat. Zvednul jsem hlavu, abych viděl jak provede svůj další útok. Ale čekal mě jenom dálší šok. Pod pláštěm se jí skrývalo lehké brnění z červeno-zlatého kovu. Byla ním pokrytá skoro celá, ale nohy měla celkem nekryté, krom náholéních chraničů. Můj zrak se zaseknul na jejích drápech. Neměly červenou barvu jako obvykle, ale žlutě zářily a byly celkově větší.
,,Vrcholná forma ?!" vyhrknul jsem ,,Takže jí i posílily." špitnul jsem si pro sebe.
Tak tohle bude celkem problém.
Když jsem se vzpamatoval, rozběhl jsem se proti ní co nejrychleji jsem mohl. Napřáhl jsem se a vší silou jsem sekl na místo kde ještě před chvílí stála.
Uhnula ??
Prudce jsem se otočil a viděl jí dopadat na zem. Pevněji jsem sevřel svojí katanu, vytrořil na ní světelný obal a ten jsem v pěti na sobě nezávyslích vlnách poslal proti Saki. Okamžitě se sektali s jejími blesky a to vytvořilo velký výbuch. Nesla se proti mě rázová vlna. Lehce jsem jí přeťal katanou. Když se prach rozptýlil uviděl jsem Saki bez jakýhokoliv škrábance. Povzdechl jsem a opět proti ní vyrazil. Opět jsem svojí katanu obalil světlem, tentokrát jsem ho neposlal proti ní, ale čekal jsem až se naše zbraně setkají. Naše zbraně se do sebe zakously. Halou se rozezněl kovový zvuk. Když jsem viděl že to nemělo žádný efekt rychle jsem od ní odskočil.
Musim to rychle skončit. Asi to budu muset udělat, ale nedělám to vůbec rád.
Rozhodl jsem se použít to nejsilnější co mám. Říznul jsem se do ruky a katanu potřel svojí krví.
,,Božský meči jenž třímám ve svých rukou" začal jsem odříkávat ,,uvolni svou sílu a znič špínu jenž chce stát v cestě mé vůli !!"
Já a moje katana jsme začali pomalu splívat v jedno. Začal jsem zářit, víc a víc až jsem nakonec zařil skoro jako slunce. Volnou rukou jsem uchopil špičku katanu, aby se mi nevytrhla z rukou. Uvolnil jsem jakou si morální spoušt. Z katany vyšel obrovský kužel světla a přímo zasáhl Saki. Halou se rozlehal dunivý zvuk. Když se prach rozpynul uviděl jsem jí ležet na zemi v bezvědomí. Najednou se mi začala motat hlava. Opřel jsem se o katanu a začal vydejchávat. S magickou energii jsem na tom byl bledě. Rychle jsem vytáhnul jeden lektvar a kopnul ho do sebe. Mdloby se začali vytrácet a já zase nabral trochu sil. Narovnal jsem se a došel k Saki. Dost jsem jí zranil, ale nic hodně vážnýho. Píchnul jsem jí předpřipravenou látku, aby zůstala v bezvědomí. Opatrně jsem jí stáhnul v rukou rukavice a dal je do brašny. Vzal jsem jí do náruče a rozběhl se na kopec. Bežet s ní v náručí bylo celkem náročný. Když jsem dobehl na naše stanoviště položil jsem Saki na zem a začal sledovat budovy kdy vyjde i Hiro. Sham Saki nadšeně očuchával. Když zjistil že je něco špatně tázavě se na mě podíval.
,,Já z toho taky nemám zrovna dvakrát radost." odseknul jsem a vrátil se k pozorování. Po chvíli se z pevnosti vyřítil Hiro s Yukio na zádech. Běžel strasně těžkopádně a moc nedošlapoval na levou nohu.
Asi měl tak problém...
Když ke mě doběhnul rychle skočil na Shama.
,,Dělej kámo mizíme." pobídnul mě.
,,Proč tak rychle ??" naskočil jsem na Amy se Saki v náručí. Jednou rukou jsem uchopil oteže a pobídnul Amy. Amy se bezváhaní rozcválala.
,,Co jsi udělal ??" zařval jsem na něj. Neodpověděl mi. Jemon ukázal prstem na rozpadájící se budovu. Protočil jsem panenky a radši se věnoval tomu abych nespadnul.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
