Anime World CZ/SK - Příběhy

Víly

Blížili jsme se k dalšímu ostrovu. K ostrovu Kambodži. Nami nebyla ještě úplně fit, ale už navigovala a pracovala na mapách. Každý den jsem u ní byla a povídaly jsme si. O Zorovi, ani o lásce nepadlo žádné slovo. Nechtěla jsem, aby na to myslela.

 

Připluli jsme k ostrovu a všichni jsme zakotvili a vylezli na břeh. I Nami s námi šla. Lodě jsme nechali bez dozoru  a vystoupili na ostrov.

,,Vítejte, na našem ostrově, jste přátelé, nebo nepřátelé?’’ ozval se čísi hlas. Všichni jsme se rozhlédli, ale nic jsme neviděli.

,,Kde jste a kdo jste?’’ zeptal se Luffy zmateně.

,,Jste přátelé, nebo nepřátelé?’’ ozval se hlas znovu, místo odpovědi na Luffyho otázku.

,,Jsme piráti.’’ řekl Luffy.

,,Hodní, nebo zlí?’’ zeptal se hlas znovu.

,,Jak se to vezme. Chráníme slabé a bezbranné, ale i bojujeme na život a na smrt.’’ odpověděl tentokrát Law.

,,Můžete vstoupit dál, Slamáci a Srdcoví piráti.’’ ozval se hlas a pak utichl.

,,Co to mělo znamenat?’’ nechápal Zoro.

,,To netuším, ale půjdeme dál, ne?’’ zeptala jsem se a podívala se na Lawa.

,,My jo.’’ řekl Law a usmál se na mě.

,,My taky jdeme.’’ řekl Luffy.

,,Nami, neměla by si zůstat tady?’’ zeptal se Sanji starostlivě Nami.

,,V pohodě, půjdu taky.’’ usmála se Nami. Všimla jsem si, jak Zoro žárlí a dal ruce v pěst, ale přesto nehodlal nic udělat. Jenže tu byl problém a to ten, že jsme nevěděli kudy jít. Vedli tu tři cesty. Do houští, na pravou stranu a na tu levou.

,,Ale kudy teď?’’ zeptala jsem se všech.

,,Rozdělíme se.’’ navrhl Luffy. V tom se rozsvítila cesta na pravou stranu. Všichni jsme se po sobě podívali.

,,Asi máme jít tudy.’’ řekl Frau. Všichni jsme přikývli a vyrazili na pravou stranu.

 

Šla jsem s Nami a podpírala jsem ji. Sice jsme šli po rovince, ale přesto Nami měla problémy s dýcháním. Šly jsme jako poslední. Před námi šel Law, kdyby Nami potřebovala nějak pomoct. Šly jsme hezky pomalu. Nikam nebylo kam spěchat. Zoro šel s Luffy a Frauem, jako první. Přesto jsem si všimla, jak se po očku Zoro na nás díval. Chtěla jsem za ním jít a říct mu, aby si promluvil s Nami, vyznal se jí, ale slíbila jsem Lawovi, že se do toho míchat nebudu. Tím bych prozradila, že Law mi vše řekl, a taky bych porušila to, že jsem Nami slíbila mlčenlivost. Přesto mě to trápilo.

,,Jak ti je Nami?’’ zeptal se Law Nami, který na nás počkal a šel vedle nás.

,,Jde to.’’ odpověděla Nami a pousmála se. I Law poznal, že s dechem už nemůže.

,,Lidi, dáme si přestávku.’’ křikl Law na všechny. Všichni se zastavili.

,,Kvůli mně to dělat nemusíš.’’ řekla Nami Lawovi.

,,Potřebuješ odpočinek. Nejsi ještě úplně fit.’’ nesouhlasil Law.

,,Law má pravdu Nami. Měly jsme zůstat u lodi.’’ řekla jsem a litovala toho, že mě to nenapadlo už dřív.

,,Já bych i tak šla.’’ nedala se Nami.

,,Tvrdohlavá, co?’’ usmála jsem se na Nami.

,,Stejně, jako ty.’’ pousmála se Nami a s Lawem jsme jí pomohli se posadit.

,,Jak ti je Nami?’’ zeptal se Sanji, který se k nám připojil, jako ostatní.

,,Dobře.’’ zalhala Nami. Věděla jsem s Lawem, že úplně fit není. Ale nebyla to jen ta fyzická bolest, ale i ta psychická.

,,Jane, mohu s tebou mluvit?’’ ozval se Mikoto. S Mikotem jsem poslední dobu moc nekomunikovala. Nevím čím to, ale oba jsme se navzájem stranili. Přikývla jsem a šli jsme spolu stranou.

 

Byli jsme daleko od ostatních tak, že nás neslyšeli, ale viděli na nás.

,,Tak co se děje?’’ zeptala jsem se Mikota a podívala se mu do očí.

,,Víš, začali jsme špatně, co takhle začít znova?’’ navrhl mi Mikoto. Byla jsem překvapena.

,,Jak to myslíš?’’ nechápavě jsem Mikota zeptala.

,,Mno, když to vezmeš, tak na posledním ostrově, jsme nepromluvili skoro žádné slovo.’’ snažil se mi vysvětlit Mikoto.

,,To je pravda. Možná jsem se ti i vyhýbala, ale bylo to protože si mě naštval, že si vše vykecal, co jsem nechtěla, aby někdo cizí věděl.’’ snažila jsem se to Mikotovi vysvětlit.

,,Vím, došlo mi to. Omlouvám se, ale jsem už takový, že hned říkám pravdu, ať je to kdokoliv.’’ přiznal se mi Mikoto.

,,Jasně, tak každý jsme nějaký.’’ usmála jsem se na Mikota.

,,Tak začneme znovu?’’ zeptal se znova Mikoto.

,,Dobře. Ale jedno mi slib. Pokusíš se nic neříkat o mé minulosti, kterou jsem ti řekla.’’ souhlasila jsem s návrhem Mikota.

,,Slibuju, že se o to pokusím.’’ usmál se Mikoto a slíbil mi to. Pak k mému překvapení mě objal. ,,Přesto chci, aby ses vzdala pirátství.’’ zašeptal mi do ucha.

,,Promiň, ale toto ti nesplním.’’ taky jsem zašeptala Mikotovi do ucha a pak se od něho odtrhla. ,,Vrátíme se ne?’’ zeptala jsem se Mikota.

,,Jup.’’ přikývl Mikoto. Oba jsme se vrátili k ostatním.

 

Mezitím Nami za pomoci Lawa a Luffyho se postavila a mohli jsme zase vyrazit na cestu. Já zase podpírala Nami a před námi šel Mikoto s Lawem. Něco si povídali, ale nebylo jim rozumět co.

,,O čem jste spolu mluvili?’’ zeptala se mě Nami šeptem. Tak jsem ji šeptem vše řekla. ,,Nebude až tak špatný.’’ řekla Nami.

,,Taky si myslím. Dejme tomu, že je ještě v takové pubertě.’’ zasmála jsem se. I Nami se zasmála, ale hned toho litovala. ,,Promiň.’’ omluvila jsem se Nami, když jsem si všimla, jak trpí.

,,V pohodě, smích léči, ne?’’ zeptala se Nami se smíchem.

,,Jak ti je Nami?’’ zeptal se Sanji, který se k nám připojil s Chopperem.

,,Jo dobře, Sanji.’’ zalhala Nami. Já i Chopper jsme to na ni poznali. Chtěla jsem ohlásit, další přestávku, ale všimla jsem si na Nami, že si to nepřeje. Tak jsme šli všichni dál.

 

Asi po hodině a půl cesty jsme došli do vesnice, jestli se to tak dá nazvat. Všechno bylo maličké, že sotva jsme se tam vešli a taky to bylo uprostřed lesa. Všichni jsme se nad tím úkazem zastavili a žasli jsme.

,,Jen pojďte dál piráti, neukousneme vás.’’ ozval se čísi hlas. Všichni jsme se porozhlédli, ale nic jsme neviděli. ,,Tady nahoře.’’ ozval se hlas znovu. Všichni jsme se nahoru podívali. Tam se vznášela víla. Ano přesně tak, víla. Všichni jsem na ni museli zírat s otevřenou pusou.

,,Kdo jsi?’’ zeptal se překvapeně Luffy, který se vzpamatoval.

,,Jsem víla Amnézie.’’ představila se nám víla. ,,A vítejte v mém království víl.’’ přivítala nás.

,,Děkujeme.’’ poděkovala jsem za všechny.

,,Pojďte dál.’’ vyzvala nás Amnézie a my šli dál, tam kam nás vedla víla.

 

Došli jsme do jednoho domku, pro člověka. Tam jsme se všichni vešli. Usedla nás do křesel, kterých tam zrovna bylo pro nás všechny. Všichni jsme si sedli. Pro Nami to musela být úleva.

,,Dáte si čaj?’’ zeptala se nás Amnézie. Všichni jsme přikývli, že jo. ,,Hned tu budu.’’ usmála se a odlétla pryč.

,,Zajímalo by mě, co tu je za národ.’’ ozval se Chopper se zájmem.

,,Myslím si, že je to země Víl.’’ řekla Nami. ,,Už jsem o této zemi slyšela.’’ dodala a pousmála se na nás všechny. K její smůle Zoro seděl naproti ní.

,,Ale proč je tu domek, pro dospělého člověka?’’ zeptala jsem se všech. Na to mi nikdo nedokázal odpovědět. V tom se otevřely dveře.

,,Jakou návštěvu jsi mi přinesla tentokrát?’’ zeptal se mužský hlas. Všichni jsme se po sobě podívali.

,,Jsou to hodní piráti.’’ odpověděla Amnézie z kuchyně.

,,Jak to víš, že jsou to hodní piráti?’’ zeptal se mužský hlas překvapeně.

,,Jsou to Slamáci a Srdcoví piráti.’’ odpověděla Amnézie. Poté muž vešel dovnitř.

,,Vítám vás piráti.’’ přivítal nás muž. Všichni jsem se na něho podívali.

,,Jak víte, kdo jsme?’’ zeptal se překvapeně Frau.

,,My víme všechno.’’ odpověděla víla, která začala čaj nosit na stůl.

,,Víly ví všechno.’’ odpověděl muž. ,,Jinak já jsem Fushimi.’’ představil se nám. Poté Luffy nás představil všechny. ,,Tady bývá zvykem, že po čaji naši hosté chodí do labyrintu, kde na ně čekají různé pasti, a když se přes ně dostanou na konec labyrintu, tak se tím přesvědčíme, jací ti piráti jsou. Nechci říct, že vám nevěřím. Amnézii věřím a když říká, že jste hodní věřím jí. Ale přesto bych si vás chtěl vyzkoušet. Souhlasíte? Je to ale dobrovolné.’’ navrhnul nám všem.

,,Souhlasíme.’’ odpověděl hned Luffy.

,,Ale Luffy nezapomínej, že Nami nemůže.’’ zastala jsem se Nami.

,,Co pak se jí stalo?’’ zeptal se nás Fushimi. Slova se ujal Mikoto a vše řekl. ,,Tak ta jediná může zůstat. Chápu to. Určitě máte skvělého doktora, ale co kdyby se na tu ránu podíval i náš doktor?’’ navrhnul nám. Law se podíval na Choppera a ten na něho.

,,Můžete.’’ souhlasila Nami. Law i Chopper pokrčili rameny.

,,Jinak souhlasíte všichni s labyrintem?’’ zeptal se nás Fushimi.

,,Ano.’’ řekl za nás Law. ,,Ale Mikoto ty si to rozhodni sám.’’ dodal vzápětí, protože mu došlo, že Mikoto nepatří do žádné posádky.

,,Jdu do toho taky.’’ přikývl Mikoto.

,,Rozděl te se na dvě skupiny.’’ řekl nám Fushimi. Všichni jsem se na něho podívali. ,,Je to i o spolupráci v týmu.’’ vysvětlil nám.

,,Můžeme zůstat v týmu, jak jsme v posádce?’’ zeptala jsem se.

,,Jistěže, dvě skupiny si udělejte jak chcete.’’ souhlasil Fushimi. Tak jsme udělali dvě skupiny. Jedna byla po čtyřech a druhá po pěti. Amnézie vzala Nami za jejich doktorem a my po dopití čaje šli za Fushimim k labyrintu.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.