Anime World CZ/SK - Příběhy

Makoto

Cítil jsem pohyb, ale nevěnoval jsem tomu moc pozornosti. Chtěl jsem si jen užívat ten pocit tepla, které ale… Vyprchávalo?! Otevřel jsem oči a podíval se vedle sebe… Kde je Milki? Podíval jsem se z okna… Svítalo… Kam by mohl jít? Oblékl jsem se a vyšel ven. Ucítil jsem jeho pach a mířil za ním. Šel jsem lesem a ucítil jsem i jiný pach. Moje oči probleskly. Z mé hrudi se ozývalo vrčení. Když jsem pak spatřil scénku na mýtině, jako by se zastavil čas a pak strašně zrychlil. V jednom momentě jsem se díval na tygřího samce, jak zarývá drápy do ležícího Milkiho. Milki nevypadal, že by se mu to líbilo, ale ani se nebránil… V druhé chvíli jsem byl u něj a tygří samec od něj odlétl. Až pak jsem si uvědomil, že jsem do něj prudce narazil.

Skláněl jsem se nad Milkim a kontroloval ho. Nemohl se hýbat, ale byl při vědomí. Díky bohu… Uslyšel jsem vrčení, hned na to další, ale to už bylo moje a zlověstnější. Byl jsem na všech čtyřech a Milki ležel přímo pode mnou. Chránil jsem ho a díval se na toho samce.

“Nevím, kdo jsi. Co jsi zač a ani nic podobného, ale stačilo mi, co jsem viděl. Možná jsi ten Amel, nebo co? Ale to je mi ukradené,” říkal jsem vrčivě. Potom moje oči potemněly a můj hlas se stal hrubším a děsivějším. Cítil jsem, jak jsem napůl v proměně, když jsem zavrčel: “Ať si kdokoliv, Milki je můj! Patří ke mně a naší smečce. Za to, co jsi udělal mému druhovi, bych tě měl zabít, ale myslím, že se spokojím s tím, že ti ukousnu jazyk a utrhnu ruce. Říkám ti jedno, i kdybych umíral, tak bych se plazil k němu a chránil ho. Budeš muset zabít mě, jestli chceš jeho a pokud to dokážeš, tak se budeš muset postavit naší smečce. Je alfou a tu si vždy hlídají… Pokud sám neuvidím, že je šťastnější někde jinde, tak se ode mě ani nehne! ” při posledním slovu mnou projela vlna energie a já zavyl, hluboce, zlověstně, majetnicky.

Teď jsem byl už jako vlk, stál jsem nad Milkiho tělem a krčil se. Když jsem se na něj podíval, zakňoural jsem a olízl mu rány po drapech. Zároveň s tím jsem se kousl do jazyku, aby krev vyléčila jeho zranění. Pak jsem opět pozvedl pohled, vrčel jsem a cenil zuby, chránil jsem ho svým tělem a nehodlal se od něj pohnout.

Milki

Díval jsem se na Makotu, jak mě chrání. Byl ve vlčí podobě a připraven k boji. Olízl mé rány. Jeho sliny se mísily s jeho krví a zacelovaly mé rány. Jenže byla cítit i jiná vůně než Makotova. Přímo před ním se tyčilo mohutné tělo Amela. Byl proměněný na tygra. Jeho zrzavá barva s černými pruhy a velikost jeho těla, naznačovaly dominantního Alfa samce. V tuto chvíli i on chtěl mě. Chtěl jsem to zarazit, ale stále jsem se nedokázal zvednout. Makoto se postavil přede mě a chránil mě. Najednou se ozvala hrozná rána, jak do sebe narazily dvě těla. Byl cítit pach krve a zvířecího adrenalinu. Když jsem pohlédl před sebe, Makoto tam nebyl. Začal boj a já ho nedokázal zastavit.

Makoto

Bylo to zvířecí, divoké a rychlé. Kousali jsme se. Škrábali a trhali. Dokonce i několik menších stromů lehlo, když jeden z nás odhodil toho druhého. Naše pachy se mísily a bojovaly proti sobě stejně jako my proti sobě. Cítil jsem po nějaké době svou smečku, ale neopovážili se zasahovat. Tohle byl můj boj. V tomhle boji jsem musel ukázat, že Milki je můj, že náleží jen mě. Že jsem ho hoden. Bojoval jsem o něj.

Když jsem ležel na zemi a viděl, jak se tygr otáčí a odchází k Milkimu, bylo to pro mě jako nakopnutí. Ano, prohrával jsem, ale nikdy se nevzdával. Pokud nejsem schopný ho ubránit, nejsem ho ani hoden… I přes zranění jsem vstal a boj opět začal. Tentokrát jsem ho držel dál od Milkiho. Neútočil jsem, ale bránil ho. Oba jsme byli unaveni a dost zranění. Naše síly už byly vyrovnané. Teď by mohl umřít i on. Stáli jsme naproti sobě a propalovali se pohledy, dokud jsme se oba nezačali měnit zpět. Věděl jsem, co chce navrhnout.

“Ani náhodou, klidně budu riskovat, že umřu, prostě ti ho nedám. Nehodlám umřít. Nemohu ho nechat bez dozoru. Tak snadno se dostane do potíží, krom toho, opravdu ti ho nehodlám přenechat. Nevíš, jak se k němu chovat. Nemáš o něm ani nejmenší tušení. Nevíš, jak miluje děti. Jak rád provokuje. Jak dokáže být milý. Jak dokáže být žárlivý a hravý. Jak děsný je, když se naštve. Jak rozkošný je, když spí, nebo mi vrní na hrudi. Jak rád je v naší vesnici. Jak rád se stal velice důležitou součástí naší smečky. Navíc jsem mu slíbil, že budu s ním… Já sliby dodržím…” vrčel jsem udýchaně a držel si zraněné rameno, od toho, jak se do mě zakousnul. On zas měl v tom svém, kus dřeva ze stromu, který svým tělem pokácel, když jsem ho ze sebe shodil. Po našich tělech se rýsovalo hodně značek od toho druhého. Teď už jen záleželo, kdo byl připraven zemřít. Já byl, ale zároveň nebyl, protože umřít znamená nechat Milkiho bez ochrany a přenechat ho jemu… Ale neriskovat znamená, že bych byl bez něj…. Obě verze by byly děsné… Já se smířím jen s tím, že Milki bude se mnou…

Milki

Makoto byl tolik zraněný. Všude byla krev z nich obou. Jeho vyznání v této chvíli, bylo nádherné. Moje tělo se začalo léčit, už jsem se mohl hýbat. Jejich pozice naznačovala další boj, jenže v tomto stavu, by jej Makoto nejspíš nepřežil. Sebral jsem všechnu sílu, která mi ještě proudila tělem. Posadil jsem se a přiložil své ruce na jeho tělo. Vypustil jsem silnou a čistou energii přímo do jeho těla. Cítil jsem, jak já slábnu, ale za to on sílil. Zhluboka jsem dýchal a díval se na Amela, Byl hodně zraněný a stále se nehodlal vzdát. Malinko jsem se proměnil v tygra a upřeně se na něj díval.

„Amele pochop to! Vidíš mě? Dokážu se již měnit a jsem dobrý tygr. Tohle všechno je jen díky Makotovi. Já nemůžu být nikoho jiného. Jestli ho zabiješ, zabiješ i mě. Půjdu s ním kamkoliv, je mi to jedno. Tento boj je nesmyslný. Rozhodně se s tebou nevrátím a nebudu po tvém boku. Ber to tak, že já už jsem vlk. Prosím, odejdi a řekni rodičům, že já jsem už mrtvý. Neexistuji…“

Díval se na mě a proměnil se zpět na člověka. Z jeho ramene i boku vytékala krev. Jeho tvář byla poseta krvavými ranami od drápů. Skoro nemohl stát. Usmál se a natáhl ke mně ruku. Přitáhl si mě k sobě a pevně stiskl.

„Nikdy jsem tě nechtěl do ničeho nutit, ale nemohl jsem snést tu představu, že jsi jeho. Nejspíš bych tu umřel a ta představa se mi rozhodně nelíbí. Je to trochu blázen, co? Pokud jsi takhle šťastný, tak dobře. Dal jsi mu svou sílu, i když jsi na pokraji sil. Tohle bys pro mě nikdy neudělal, ani pro svůj rod. Změnil ses princi. Dobře…Řeknu, že jsi mrtvý.“

Stiskl mě ještě pevněji a já málem vypustil duši. Ještě se podíval na zuřícího Makotu a zákeřně dodal:

„Jestli se budeš cítit sám a ten vlk tě omrzí, přijď za mnou. Myslím, že tygři jsou mnohem lepší milenci.“

Přitáhl si mě za bradu ke svému obličeji a políbil. Makoto už zarýval své drápy do země a přemýšlel, jak ho zabít. Amel mě pustil a pohladil po tváři. Jeho krev udělala na mém obličeji značky. Odcházel. Spíš se odplazil, byl v hrozném stavu, ale já mu nemohl pomoci. Během chvíle jsem byl na zemi a snažil se načerpat trochu síly z přírody.

Makoto

Byl jsem vděčný za příval Milkiho energie, i když jsem to nechtěl. Zvládl bych to… A to, co pak udělal ten zatracený tygr…Kdyby nebyl u něj Milki, už bych po něm skočil a roztrhal bych ho. Měl jsem takový vztek, jak si dovolil, na něj vůbec sáhnout….

Ještě s vrčením, jsem se proměnil zpět a došel k Milkimu. Sice to, co jsem udělal, mohlo být dětinské a dost majetnické, ale já to musel udělat. Prostě jsem ho políbil. Moje vůně opět zhutněla a úplně ho pohltila. Byl jsem pořádně naštvaný, takže to byl vášnivý a divoký polibek. Beze slova jsem ho vzal do náruče a odcházel s ním domů. Musí jít spát a musím ho zkontrolovat. Potom se musím někde vyřádit. Nejlépe na tom tygrovi, ale… Aaargh… Musím myslet na Milkiho… No, ale přesně vím, jak se asi Milki před tím cítil, i když tohle bylo horší… Tak moc jsem chtěl někoho zničit…. No, teda toho tygra, ale to nemohu… Aaah…

Nechci, aby mi ho někdo vzal…

Milki

Cítil jsem, jak mě Makoto odnáší a rozlil se mnou pocit bezpečí. Vracím se domů a s ním. Nezvládl bych, kdybych s ním už nemohl být. Položil mě do postele a omyl krvavé stopy. Byly již zacelené. Jediné, co mi chybělo, byla energie. Najednou odešel někam pryč. Neměl jsem sílu nad tím přemýšlet. Usnul jsem jako miminko, probudila mě až Makotova ruka na mém obličeji. Posadil jsem se.

„Už mi je dobře. Jak si na tom ty? Víš, omlouvám se, že jsem ti o té schůzce neřekl…“

Podíval jsem se do jeho očí a uviděl tam zlost.

„Upssss, to jsem neměl říkat, že?“

Ucítil jsem jeho ruce, jak mě zarazily zpět na polštář.

Makoto

Chytl jsem jeho ruce a uvěznil mu je nad hlavou.

“Spíše jsi mi to měl říct, nemyslíš?? Normálně si řekneš, že je vše v pohodě a pak si někam odejdeš, na domluvenou schůzku, o které ses mi ani nezmínil? A to jsem se tě ptal. Kdybych necítil, že jsi zmizel, víš, co by se ti sakra mohlo stát?! Můžeš mi laskavě říct, proč jsi mi o tom neřekl?!” vrčel jsem naštvaně.

„No opravdu, co sis myslel?! Že si dáš s někým tajnou schůzku?! Aaaah!!“

Milki

Byl opravdu hodně naštvaný, ale to se dalo čekat. Ta moje vzdorovitost opět zavládla.

„Co jsem si myslel? Co já jsem si myslel?? Nechtěl jsem tě do toho zatahovat. Myslel jsem, že mu řeknu pravdu a že odejde. Nejsem naivní, jen jsem to chtěl vyřešit sám. Dobře, máš pravdu v tom, že jsem se vystavil nebezpečí, ale copak jsem mohl vědět, že se na mě ten blbeček hned vrhne? To si jako myslíš, že jsem tam šel záměrně? Že jsem tě chtěl vyměnit? Spadl jsi snad na hlavu? To nemůžu udělat něco ze svého vlastního rozhodnutí?“

Naštvaně jsem se na něj díval a malinko mnou problikával tygr.

Makoto

Když jsem viděl jeho tygra, vlk zareagoval.

“Nikdo by ti sakra nebránil! A nikdo tady zatraceně neříkal, že mě chceš vyměnit. To si jen myslíš ty v té své hlavičce! A představ si, že klidně můžeš dělat věci podle svého rozhodnutí, protože ti věřím. Na rozdíl od tebe! Říct jsi mi o tom mohl. Nebo je tak složité se svěřit svému druhovi?! Co mám čekat příště hm?!” vrčel jsem naštvaně. Tak on je tu teď naštvaný?! Asi musel dostat velkou ránu do té hlavy… To mě jen více naštvalo. Z mé hrudi se neslo nebezpečné vrčení.

Milki

„Tak ty teď na mě takhle vrčíš? A nechceš ještě slintat? Já ti věřím, jen tě znám. Roztrhal bys ho a to by se ke mně ani nepřiblížil. Musíš uznat, že to pravda je. Já mu chtěl jenom odpovědět, jenže jsem si nedával pozor. Tak příště? Třeba se ještě můžu setkat se svými rodiči, aby mě od tebe odvedli, ne?“ to už jsem vrčel i já na něho. Pořád je tak majetnický a paličatý.

Makoto

“Oh, opravdu? To spíše dokazuje, že mě neznáš! Jo máš pravdu, že bych ho roztrhal, kdyby se tě dotýkal, tak jak se tě dotýkal!! Kdybych se měl chovat, tak jak jsi říkal, tak bych musel roztrhat všechny vlky v téhle vesnici! A tebe bych si někde zamknul! Klidně se s nimi setkej, v tom bych ti nebránil. Jen… kdyby to hodlali udělat a chtěl bys s nimi jít, tak prosím. Pokud budeš šťastnější, tak je mi to jedno… Ah…Pokud máš problém s tím, že se odmítám o tebe s někým dělit, tak máš smůlu, protože s tím nic naděláš. Zatraceně, proč ti to říkám? Stejně si paličatý, budeš si myslet své. Jo, nejspíše tě omezuji, ale prostě… Vidět ho, jak mi tě bere a ty při tom trpíš… Bylo stejné jako bych měl umřít a žít v pekle…. ” říkal jsem nejprve naštvaně, ale ke konci už jen smutně promlouval… Opět jsem to vše viděl tak živě… Zavrčel jsem a pustil ho. Odstupoval jsem od něj a zatínal pěsti… Už jsem to nemohl v sobě udržet. Se zavrčením, jsem se proměnil na vlka a zavyl. Hluboce, naštvaně a smutně…

Byl jsem tak frustrovaný. Podíval jsem se na Milkiho a zavrtěl hlavou, vycenil jsem na něj zuby a protlačil se ven.

Ostatní se mi vyhýbali a já odcházel do lesa. Sakra, to tu pořád musí být něco… A to jsem ho chtěl vzít do města… Hmpf…

V dostatečné vzdálenosti jsem svůj vztek vybil na stromu… Odlétávaly z něj jen třísky…

Milki

Tohle jsem přehnal. Měl jen o mě strach a miluje mě. Dokázal mi to už tolika způsoby a já se pořád chovám jak blbec. Utekl a ani mi nedal šanci se omluvit. No dobrá, tentokrát je omluva na mě. Pomalu jsem se proměnil na tygra a sledoval jeho pach. Bylo to snadné. Všude byla cítit zloba, vztek i smutek. Opravdu jsem mu ublížil. Konečně jsem ho našel a oddychl si. Pomalu jsem k němu došel a šťouchl ho čumákem do boku. Podíval se na mě a jeho oči mě probodávaly. Proměnil jsem se do lidské podoby a vzal jeho tlamu do rukou. Sklonil jsem jí, tak, aby mi musel koukat do očí.

„Promiň mi to. Já vím, že se nedokážu omlouvat a že jsem paličatý. Je mi to líto, nechtěl jsem ti ublížit. Měl jsi pravdu, ale já se snažím chránit něco, co je pro mě tolik drahé a to jsi ty. Nedokázal bych se dívat na to, jak ti někdo ubližuje a ani jsem to nedokázal. Nikdy jsem neměl nic, na čem by mi záleželo a teď to mám. Prostě jsem jen moc zbrklý. Miluji tě. Můžeš mi to odpustit?“ díval jsem se na něj s naprostou pokorou a láskou, kterou v sobě mám.

Makoto

Chjo, blázen jeden…

Odfrkl jsem si a čumákem ho šťouchl tak, že jsem ho povalil na zem. Pak jsem ho olízl a začal přecházet sem a tam a při tom jsem brblal, že to znělo jako nadávky. Pak jsem si povzdechl a lehl si. To už jsem se proměnil zpět. Sednul jsem si a prohrábl si vlasy.

“Blázne… Není co odpouštět, bude, až to zopakuješ… Aaah, taky se omlouvám, neměl jsem tak přehánět… Prostě jsme dva paličáci…” usmál jsem se a podíval se na něj.

“Hmm, tohle je dobrá chvíle na usmíření… Nejraději bych tě teď znásilnil, ale to můžu udělat i pak. Co takhle, kdybych tě vzal do města? Tam kde žijí i lidé, normální… Vím, že jsi byl jen tady a v hlavním rodě. Takže proč si neudělat výlet?”

Milki

Když to řekl, oči se mi rozzářily jak malému dítěti.

„Jo… Ano… Kdykoliv… Kamkoliv… Opravdu moc rád, jen se musíme převléknout a nejsem si jistý, že máš nějaké oblečení na mě? Ale musím uznat, že ta první možnost se mi nelíbila také.“

Políbil jsem jeho vlhké rty a malinko ho kousnul do spodního rtu.

Makoto

Zasmál jsem se, když jsem viděl jeho nadšení. “Jistě, že mám pro tebe oblečení, ženy to ušily z nejlepších látek, teď se to hodí. No… Druhou možnost si necháme na potom.” řekl jsem podmanivým tónem a nebezpečně se usmál.

“Teď pojď, zajdi si za ženami, pro ty věci.” Vstal jsem a pomohl mu také vstát. Ve vesnici jsem ho nechal, aby si šel za ženami a já sám se šel obléct. Bude to změna…

Oholil jsem se a oblékl si černé kalhoty spolu s černou košilí, kterou jsem si nechal nedopnutou. Dokonce jsem si snad poprvé nesvázal vlasy černým řemínkem. Pak jsem vyšel ven a čekal na Milkiho… Beztak si zas s ním ženy i děti pohrají…

Milki

Přišel jsem za ženami a optal se jich na oblečení. V tu chvíli se na mě sesypala lavina. Nejen ženy, ale i děti se na mě nahrnuly. Svlékly mě. Díky bohu, mi nechaly alespoň spodní prádlo, jinak bych se hanbou propadnul do země. Napatlaly na mě nějakou hezky vonící vodu. Potom na mě navlékly tyrkysovou košili s kapucí a světle šedé kalhoty. Šedá se skvěle hodila k mým vlasům a tyrkysová podtrhávala barvu mých očí. To sakra věděly, jak bude vypadat jejich alfa samice? Rozpletly mi copánek a rozčesaly vlasy. Spustily je na moje záda. Táhly se po celé jejich délce a končily pod zadkem. Poté mi spletly od vrchu hlavy až po konec vlasů malý copánek, do kterého vpletly tyrkysovou stuhu. Spletly ho jen z poloviny vlasů, druhou polovinu nechaly volně položenou. Poté mě postavily a vyvedly ven za Makotou. Zůstal jsem v úžasu stát. Nedokázal jsem ani mluvit. Byl tak krásný. Ta černá barva…Byl oholený…Jeho vlasy byly rozpuštěné…Umřel jsem?

Ještě chvíli jsem stál celý zamražený a potom jsem se vzchopil a došel k němu. Zakrýval jsem svůj stud, ale i přesto jsem byl rudý až na palci u nohy. Sakra, musí být tak krásný? Sebral jsem všechnu odvahu a podíval se na něj.

„Musí ti to tak slušet? Nejradši bych….Vrrrrrrrrr….“ začal jsem příst jak koťátko. Tak tohle mi ještě scházelo.

Makoto

Když vyšel ven, zůstal jsem jen zírat. Paní, fakt pěkný… Ty ženské to umí a hlavně Milki umí dobře vypadat. Vypadal tak elegantně, jemně a krásně…

“To bych měl říkat já, nemyslíš? Haaaah, tak teď nevím, zda tě tam vzít… Nerad bych, aby se tam za tebou každý otáčel a nedej bohu, tě tam balil… No nic, prostě si tě pořádně pohlídám a po případě dám najevo, že jsi můj,” usmál jsem se a políbil ho. Pak jsem ho vzal za ruku a šli jsme.

“Vybrali jsme si dobrý den, když tam vydržíme až do večera, tak uvidíš ohňostroj. Je tam jakási jejich podzimní slavnost,” říkal jsem mu cestou a usmíval se.

Milki

„No, hlavně, aby se neotáčel každý za tebou!“ řekl jsem uštěpačně.

Vedl mě za ruku. Šli jsme ven z lesa na opačnou stranu, než bylo mé město. Nikdy jsem nikde nebyl. Pořád zavřený ve své zlaté kleci. Teď jdu se svým mužem a tohle je naše první rande. Usmál jsem se a pevně mu sevřel ruku, kterou mě držel.

„Děkuji. Víš, tohle pro mě opravdu hodně znamená. Tohle je naše první rande.“

Zastavil jsem ho a něžně políbil. Bylo cítit jak i pro něj je to důležité.

„Vydržím to. Chci vidět ohňostroje.“

Jen se na mě usmál a pokračovali jsme ven z lesa. Najednou jsme stáli před vstupní bránou do města. Bylo tak krásné. Všude zářily lampióny a ta směsice lidí, všech druhů kříženců, jako jsem já. Hodně žen i mužů si nás prohlíželo, bylo to až děsivé. Jenže já si svého Makota pevně držel.

„Tak, co budeme dělat?“

Makoto

Viděl jsem, jak se mu to líbilo a sám jsem se usmíval jako hlupák, ale bylo mi to jedno. Bylo to příjemné.

“Hmmm, vše co budeš chtít…” řekl jsem a vešel s ním do města, kde na nás hned zaútočila směsice pachu. Od prodávaných kytek až po pečené i nepečené cukrovinky, nebo slaná jídla. Ukazoval jsem mu město a ukazoval, kde co je. Bylo tu docela dost lidí, to se mi moc nelíbilo a já pustil jeho ruku. Hned na to jsem ho objal kolem ramen a přitáhl si ho. Pak jsem se sklonil a zašeptal: “Dávej pozor, ať se mi neztratíš,” pousmál jsem se a dál mu ukazoval stánky s jídly a i různá místa, kde byly tanečnice. Potom další, kde byli zase šašci. Došel jsem ke stánku kde byla lukostřelba.

Usmál jsem se a šel střílet. V tomhle jsem měl praxi. Vše jsem zasáhl a vystřelil mu tak bílou růží, která nikdy neuvadne. Byla ze zvláštního papíru, který při každé změně dopadu světla mění barvy. Někdy byla modrá, zelená, nebo kousek květu byl červený a druhý i se stonkem modrý… Strčil jsem mu ji za ucho do jeho vlasů. Pak jsem ho pohladil a opět se sklonil k jeho uchu, jinak by mě moc neslyšel kvůli hudbě, která byla všude kolem spolu s konverzacemi lidí.

“Sluší ti. Co tak, kdybych tě to taky naučil, ” pak jsem ho vzal a postavil tam, kde jsem byl já. Zaplatil jsem další šípy. Podal jsem luk, který držel ve svých rukou a postavil se za něj. Moje ruce teď byly na těch jeho a já se hrudí dotýkal jeho zad. Ukazoval jsem mu, jak co držet, kdy pustit, prostě co a jak. Připomnělo mi to opravu židle. Zasmál jsem se a opět se k němu sklonil.

“Hmm to je jak, když jsme spravovali tu židli, nemyslíš?” zašeptal jsem škodolibě a nenápadně ho kousl do ucha. Poté jsem ustoupil, aby konečně mohl střílet, jen jsem doufal, že nebude střílet po mně. Dál jsem se vesele šklebil.

Milki

Opravdu mě zase škádlil? Nestačí, že jsem nadržený, on mi ještě musí šeptat do ucha. No počkej, já si taky najdu způsob, jak tě trápit, proradné psisko. Po jeho radách jsem střelil a vystřelil si malého dřevěného pejska. Zadržel jsem smích a podával mu ho.

„Tady, to je pro tebe, taťko. To nám vzniklo z opravování té židle. A pak, že nebudeme mít děti, že?“

Vybuchl jsem smíchy. Držel jsem se za břicho.

„Musel…musel jsem…si tě vystřelit…hahahahahahahahahaha…“

Opíral jsem se o jeho hruď a smíchem jsem se klepal. Potom jsem ho jemně políbil a zahlédl něco, čím ho potrápím já. Vzal jsem ho za ruku a táhl k nedalekému stánku. Posadil jsem ho a zavázal mu oči. Zašeptal jsem mu do ucha: „Tohle je o důvěře Makoto.“

Ucho jsem mu pomalu olíznul. Uchopil jsem suroviny, které mi podávala obsluha stánku. Pomalu jsem ho krmil.

„Řekni mi všechny chutě, které cítíš.“

Prvně jsem byl hodný, dával jsem mu maso, ovoce, zeleninu, koláček a nakonec jsem to byl zase já. Dal jsem mu na špičku jazyka tu neostřejší feferonku a usmíval se nad jeho reakcí. Strhl si šátek a šel za vodou. Vypil snad litr a já se smál, jak malé dítě. Než se otočil, radši jsem se schoval za nedalekým stromem a pozoroval ho. Když bude chtít, vyčmuchá mě.

Makoto

Aaaah, ten uličník. Nejen, že vystřelí malého pejska a říká mi taťko, ale pak mě krmí takovou pálivou potvorou. No počkej, já ti to vrátím. Vzal jsem si pár feferonek sebou, ale byl jsem rád, že se bavil. To mi dělalo radost a i to jeho uličnictví. I to, že se mi teď schovával.

Uculil jsem se a dělal jako, že ho hledám a při tom jsem narazil do jedné dívky. Omluvil jsem se a ona začala se mnou mluvit, přitom se červenala a chichotala se. Byla to milá dívka a zjistil jsem, že dělá s květinami. Hmmm, to se hodí.

Věděl jsem, že mě sleduje, začínal jsem dobře cítit jeho zlost. Sklonil jsem se k dívčinu uchu a zašeptal jí pravdu. O tom s kým tu jsem, jak ho moc miluji a zda by mohla pro mě něco udělat. Zda by mi připravila místo nedaleko odtud. Bylo lehce odlehlejší a vyvýšené. Skvělé na pozorování ohňostroje a ona mi ho šla vyzdobit mnoha květinami pro Milkiho…

Pak jsem se koukl směrem, kde byl. Opravdu vypadal naštvaně. Já se na něj jen usmál a zavrtěl hlavou, pak jsem mrkl a vyplázl jazyk. Nakonec jsem sám zmizel mezi lidmi, to když jsem viděl jedno z dívčiných dítek. Usmál jsem se a pomalu jsem odešel na místo a mezitím dívka odešla pro Milkiho, aby ho sem dovedla. To už tu bude přípravné i jídlo…

Milki

Vztek se ve mně vařil. On si povídal s dívkou a šeptal jí do ucha… Je mrtvá… On je mrtvý… Aaaaaaaa… Sakra tolik žárlím. Najednou se přede mnou objevila malá dívčinka a chytla mě za ruku. Táhla mě na nějaké vzdálenější místo. Pustila mou ruku a drcla do mě, to abych šel dál. Pokračoval jsem v chůzi a najednou se přede mnou rozprostřel překrásný pohled. Byl tam menší kopeček a na vršku byly zapálené svíčky. Kolem dokola samé barevné květy připravené jako postel. Vonělo tu nádherně nějaké jídlo. Uviděl jsem Makotu, jak se na mě dívá. No dobře…Tohle bylo romantické a to až moc. Bože, asi tady bouchnu radostí. Došel jsem k němu a natiskl se na jeho hruď.

„Děkuji ti, je to opravdu krásné.“

Jemně jsem ho hladil prsty, ale potom jsem vytáhl drápky a začal hlouběji zajíždět do jeho kůže. Jen tak, abych nenarušil pokožku.

„A copak byla ta žena zač, Makoto? Mám to své jméno vyrýt do tvé hrudi?“

Makoto

Snažil jsem se zadržet smích, ale nakonec jsem se musel smát nahlas. “Pffff, hahah…. Aaah, jsi tak rozkošný, když žárlíš. Ta dívka je květinářka. Připravila mi tyhle květiny. Řekl jsem jí, co k tobě cítím a zda by to pro mě mohla udělat, to proto jsem s ní mluvil. A mimochodem to dítko, co tě sem dovedlo, je její, má totiž rodinu,” říkal jsem mu pobaveně. Vzal jsem jeho ruku a olízl mu drápek. Při tom jsem se mu díval do očí a smyslně se usmál. “Měl by ses pustit do jídla, než vychladne a než začne ohňostroj… Nebo máš ještě něco jiného na vyrývání?” zeptal jsem se škodolibě.

Milki

„Tsss, máš štěstí.“

Přešel jsem k jídlu a s chutí ho snědl. Potom jsem ulehl do květin a pozoroval oblohu. Pomalu jsem si rozepnul košili a uchopil jednu z květin. Velmi jemně jsem s ní přejížděl po svém těle.

„Nepůjdeš si lehnout za mnou? Nechceš si sáhnout na mou hebkou pokožku?“

Makoto

Zavrčel jsem pobaveně a sedl si k němu. Sklonil jsem se a kvítko vzal do rtů, pak jsem se sklonil k jeho rtům a políbil ho. Kytku jsem zanechal v jeho ústech. “Tak kocourek se snaží svádět, hmm? Jak nedočkavý… ” říkal jsem s nebezpečným úsměvem. A tam, kde si přejížděl kytkou, jsem přejížděl prsty.

“Hmm, ale tentokrát mi to budeš muset ukázat, budeš mě muset vést Milki. Dneska je to tvůj den…” šeptal jsem. Sklonil se k jeho uchu a znova zašeptal : “Třeba kde chceš, abych se tě dotýkal…”

Milki

Škodolibě jsem se usmál.

„Tak ty mi popustíš uzdu? Běžně mě svalíš a zvířecím způsobem si mě vezmeš. Tohle je pěkná nabídka a já ji přijímám. Jen doufám, že tady nebudeš kňučet, až s tebou skončím.“

Zatlačil jsem do jeho hrudi a vyhoupl se na něj. Obkročmo jsem si na něj sednul. Ruce jsem mu uvěznil pod má kolena. Tygří pohled ho propaloval a já si smyslně olízl tesáky. Šibalsky se mi protáhly koutky.

„Nesmíš se mě dotknout! Až když ti svolím, můžeš svou fantazii pustit ze řetězu, ale teď jsi jen můj. Trochu ti ukážu něco z toho, jací tygříci jsou.“

Políbil jsem ho na čelo a potom svými tesáky pomalu sjížděl po jeho spánku, až na ouško. Kousl jsem ho do něj a slízal jeho teplou krev. Poté jsem přešel k jeho dychtivým ústům a jazykem se obratně dostal do nitra jeho teplých rtů. Přejížděl jsem po jeho jazyku a trýznivou pomalostí. Vždy jsem na chvíli zastavil a dal mu pusu. Znovu a znovu jsem vjížděl svým jazykem do jeho úst a rozléval horko do jeho žil. Opustil jsem jeho rty a pomalu jsem sjížděl po té hrubé pokožce na jeho krk. Udělal jsem pár malých značek, které budou značně viditelné, až si stáhne své vlasy. Začal jsem mu pomalu rozepínat košili a každý odhalený kousek jsem políbil. Košile se rozevřela a já spatřil jeho dokonalost v měsíčním světle. Oči mi probleskly modrou barvou a já zavrněl. Zamířil jsem na jeho odhalené bradavky a hrál si s nimi. Prvně jsem jednu olízl a jemně jí kousnul, potom jsem se o ní rty jemně třel. To stejné jsem udělal s druhou. Ucítil jsem Makotovo rostoucí vzrušení a podíval se mu do očí. Dokonce jemně kňukl, což jsem považoval za extrémně vzrušující.

„Mám přestat?“ říkal jsem pobaveným hlasem.

Makoto

Naprosto mě doháněl k šílenství. To, že jsem se ho nemohl dotknout, byl ten největší problém. Bylo těžké se držet. Sice mi držel ruce, ale když jsem něco chtěl a obzvlášť jeho, tak by nějaké držení moc nepomohlo. Ale bylo zajímavé být takhle dole. Shledával jsem to zábavným, ale také velmi vzrušujícím. Tak dobře jsem vnímal jeho doteky.

“Hmmm, přestat? No, já ti nevím, klidně pokračuj a tím budeš navyšovat moje vzrušení. Ale i to má své hranice, pokud jich dosáhneš, velice rychle se ocitneš dole. Pak poznáš, jak si po zvířecku opravdu beru, ” vrčel jsem jemně. S nebezpečným pousmáním jsem se na něj díval.

Milki

„Tak uvidíme, jak hodně se dokážeš ovládat.“

Rozepnul jsem mu kalhoty a rukou vytáhl jeho chloubu ven. Olízl jsem si tesáky a ústy se natiskl na jeho špičku. Pomalu jsem jí olízl a jazykem sjížděl po celé délce až ke kořeni. Potom jsem se zase vracel zpátky a jazykem jeho mužství obmotával. Malinko jsem tesákem potrápil jeho špičku a zajel s ním do svých úst. Zajížděl jsem a vyjížděl velmi pomalu a týral ho tím. Přitom jsem se na něj díval.

Makoto

Oplácel jsem mu pohled, cítil jsem, jak se mi prodlužují tesáky a jak z mé hrudi stoupá vrčení. Nejspíše mi právě vracel vše, co jsem mu kdy udělal já. V rukách jsem drtil kytky, abych ho nepopadl a nezmocnil se ho. Zatínal jsem zuby a držel se pod kontrolou.

“Zdá se, že si to užíváš,” řekl jsem s úsměvem. Pak jsem zase zavrčel: “To je vše? Nebo ještě něco?” škádlil jsem ho.

Milki

Jen jsem se ďábelsky usmál. Sundal jsem si kalhoty se spodním prádlem a pomalu se opět vyhoupnul na něj. Přiložil jsem svůj penis k tomu jeho a pomalu se o něj třel. Z mého nitra se linulo vrnění a prostupovalo jeho tělem. Nahnul jsem se k jeho krku a pomalu ho olizoval a líbal. Cítil jsem jeho naprosté vzrušení.

„Copak bys ještě chtěl?“

Makoto

Tak tohle už přesahovalo vše, co jsem mohl vydržet. Probleskl mnou vlk a Milki se ocitnul pode mnou. Moje ruka zaútočila na jeho vzrušení a nesmlouvavě si ho podmaňovala. Tak jako mé rty a jazyk plenily jeho ústa. Vzal jsem ho za nohu a přitáhl si jeho zadek k mému vzrušení. Olízl jsem mu ucho a jemně do něj kousl. “Tebe,” zavrčel jsem.

Ve chvíli, kdy jsem mu jazykem přejel přes jeho vystouplé bradavky, jsem do něj vnikl. Začal jsem se pomalu pohybovat. Potom jsem zrychloval, tak jako zrychlovala moje ruka. Když jsem ale cítil, jak se blíží k vrcholu, vyjel jsem z něj. Moje ruka putovala po jeho těle, tak jako moje rty. Hrál jsem si s ním. Pak jsem do něj opět vnikl a bral si ho, přirážel jsem, držel jsem jeho boky a přirážel si je k sobě. Pak v pravý čas jsem opět z něho vyjel, mé ruce a rty si s ním opět nesnesitelně hrály… Toto jsem dělal pořád a pořád. Nebyl jsem tak zlý, abych ho nenechal udělat, ale nedal jsem mu oddych a opět si ho bral a vyjížděl z něj. Své vzrušení jsem natahoval na maximum a jeho jsem tím dráždil ještě víc… Už se zdál být lehce vyčerpaný. Na tváři se mi objevil škodolibý úsměv a já se sklonil k jeho uchu. “Copak Milki? Něco se ti nelíbí? Nebo jsi unavený?” zeptal jsem se ho pobaveně.

Milki

Nesnesitelně mě mučil. Bral si mě opět jako zvíře, které trhá svou oběť. Trhal mě na kusy, i když tohle bylo příjemné. Nedokázal jsem se udržet. Nedával mi možnost se udělat, protože vždy před koncem ze mě vyjel. Užíval si ten pocit, že je teď nahoře on a vládne tu. Moje srdce šílelo a já se nedokázal ani nadechnout. Chtěl jsem mu říct zase něco provokujícího, ale místo toho odpovědělo mé tělo za mě. Přitáhl jsem si to psisko k sobě a kousl ho do ucha. Potom jsem se k němu přimáčkl a zašeptal mu do ucha: „Líbí…Prosím chci víc z tebe do mého nitra,“ zavrčel jsem lehce erotickým hlasem.

Ucho jsem mu záhy olízl.

Makoto

Tiše jsem se zasmál. “Jaký chtivý tygřík,” zašeptal jsem pobaveně. Najednou jsem zpomalil, ale za to jsem zajížděl hluboko do jeho nitra. Rukou jsem přejížděl po celé délce jeho vzrušení. Na jeho špičce jsem se vždy zastavil a přejel přes ni párkrát palcem, pak jsem zase pokračoval, ale rychlost pohybu se zvyšovala. Mezitím jsem ho líbal. Když jsem mu pak olízl krk a více jsem přirazil, cítil jsem, jak mi ruku pokryla jeho tekutina. Já už stačil udělat jen jeden pohyb v něm a vyplnil jsem ho.

Pak už jsme leželi vedle sebe a rychle oddechovali. Dívali jsme se na nebe, po kterém se po chvíli rozehrál tanec svítivých barev. Přitáhl jsem si Milkiho a s úsměvem mu zašeptal do ucha: “Někdy bychom mohli udělat ohňostroj i u nás, nemyslíš? Pokud nás v příštím měsíci nikdo nebude otravovat, tak na oslavu, že už konečně i svět je pro naše spojení.”

 

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.