Pirátská láska II - 12. kapitola
Informace:
Jane bojuje proti Safiře. Safira chce použít tajfun, ale Jane má eso v rukávu a použije oheň. Safira se ohně bojí, tak obě udělají dohodu a ani jedna svou moc nepoužije. Jenže oheň měl účinky na Usoppa, který se probral. Jane svojí mocí probere Mikota a ten aniž by věděl co se děje probral zbytek, ale došlo při tom k nehodě, kde jde o život.
Boj
Připravila jsem se k boji. I Nami byla připravena. Bylo vidět, že i Safira byla připravena. Ostatní stáli kolem nás a sledovali nás. Law, Frau i Chopper byli připraveni nás bránit.
,,Doufám, že to bude férový boj!’’ řekla Safira podrážděně.
,,Neboj bude!’’ odsekla jsem ji.
,,Tak zaútoč!’’ křikla na mě Safira.
,,Ale má královno…’’ začal protestovat Zoro. Law se podíval, jestli nehrozí od něho nebezpečí. Nami se na něho ani nepodívala. Soustředila se a byla připravena, kdykoliv pomoci.
,,Neboj se drahoušku, porazím ji snadno.’’ usmála se na Zora a pak se zlostně otočila na mě. ,,Tak co teda bude?’’ zeptala se znova mě. Připravila jsem. Bylo to proti mé vůli útočit, jako první, ale nechtěla jsem to vzdát, a aby mě považovala za sraba to jsem taky nechtěla. Tasila jsem meč. Zbraně jsem nechala u sebe. Začaly jsme kolem dokola chodit. Pak jsem na ni zaútočila. Safira můj útok vykryla svými oštěpy. Ano, Safira používala k boji oštěpy. Pak zaútočila Safira a já vykryla zase ten její útok.
,,Dobrá, ale ne tak dobrá.’’ posmívala se mi Safira. Já si zachovala chladnou hlavu a nic jsem neříkala. Znovu jsem na ni zaútočila. Safira vykryla můj útok a připravovala se, že na mě pošle tajfun. Já v ruce vytvořila oheň a použila to na Safiru. Ta to nečekala a tajfun zmizel. ,,Ale to jsme si nedomluvili používat ďáblovo ovoce!’’ křikla na mě.
,,Jenže já nepoužívám ďáblovo ovoce. Já ho ani nemám. To za prvé a za druhé, ty si chtěla na mě použít tajfun, a to si říkáš fér boj?’’ ušklíbla jsem se.
,,Tsss, za to budeš pykat!’’ zasyčela Safira.
,,Nepoužiješ tajfun, nepoužiju oheň. To je fér ne?’’ navrhla jsem Safiře.
,,Dobrá, souhlasím!’’ souhlasila nakonec Safira.
,,C...co se to děje?’’ ozval se hlas Usoppa.
Všichni jsem se na něho podívali. Usopp se vzpamatoval.
,,Viděl ten oheň.’’ řekl Chopper. Dostala jsem nápad.
,,Nami zvládneš to na chvíli sama?’’ zeptala jsem se ji nejistě. Nami jenom přikývla a přichystala se k boji místo mě. Běžela jsem k Mikotovi a před ním jsem zapálila oheň. Mikoto se do ohně díval a díky tomu se po chvíli vzpamatoval.
,,Co...co se děje?’’ dostal ze sebe.
,,Teď se neptej a na všechny chlapi použil oheň před očima. A pospěš si.’’ nařídila jsem Mikotovi. Ten jen přikývl, že rozumí. Dal se hned do práce. Zoro byl blízko, tak to použil na Zora. Já se otočila, že půjdu bojovat, proti Safiře místo Nami, když se to v tom stalo. Safira použila oštěp a zasáhla Nami na levou stranu.
,,NAMI!’’ křikla jsem nastejno se Zorem. Hned jsme se k ní rozeběhli. I Law.
,,Potřebuje hned ošetřit, jinak zemře. Ještě žije, ale je na tom zle.’’ řekl Law. I Chopper přišel na pomoc.
,,Tak ji zachraň, na co čekáš?’’ křikl Zoro.
,,Musíme to udělat tady.’’ řekl Chopper. Law jen přikývl na souhlas.
,,Já ji porazím.’’ řekla jsem rázně.
,,Buď opatrná.’’ řekl mi Law. Nebyl čas, aby se mi víc věnoval a já o to ani nestála. Chtěla jsem pomstít Nami. Chtělo se mi taky brečet, ale věděla jsem, že slzy nepomůžou.
,,Neměla si zdrhat, jako nějaký srab!’’ křikla na mě zlostně Safira. Všichni se sešli u Nami, ale spíš se tam motali. Proto je Law s Chopperem poslal pryč. Stoupli si a sledovali náš souboj.
,,Moje chyba, ale už se to nebude opakovat! Jen jedno mi řekni! Čím si je okouzlila?!’’ zeptala jsem se zlostně Safiry.
,,Stejně si je zase získám, tak proč to neříct. Je to mým parfémem.’’ zasmála se Safira. ,,Jen je záhadou, proč to nepůsobilo na ty tři.’’ řekla zamyšleně. Toho jsem využila a zaútočila jsem na ni. Ale Safira se dřív vzpamatovala a můj útok vykryla. Poznala jsem, že to bude těžký oříšek. Zjistila jsem, že se bojí ohně, ale ten jsem použít nesměla, dokud by ona nepoužila tajfun. Boj započal. Jednou útočila Safira, jednou já. Obě jsme ty útoky vykryly. Byl to nerozhodný boj. Trval něco přes hodinu. Byly jsme obě zadýchané. Ani jsem nezaregistrovala, že můj boj už sleduje Law. Že Nami už ošetřili. Staral se o ni Chopper a Zoro ji držel za ruku. Nami stěží dýchala. I přesto měla život na vlásku. Law svolil, že ji můžou opatrně přenést do domku Safiry. Chopper šel s nimi. Zoro opatrně vzal Nami do náruče. Já se při boji snažila najít slabé místo Safiry, ale stále se mi nedařilo. Byl to nerozhodný boj. Zbraně jsem použít nechtěla, aby to byl spravedlivý boj. Ty jsem měla, pro ty, co používají taky zbraň. Přesto jsem je stále nosila u sebe. ,,Jsi dobrá, ale už nemůžeš co?’’ posmívala se mi.
,,Ale ty jsi na tom stejně.’’ ušklíbla jsem se.
,,Tsss, jak to můžeš vědět?’’ odfrkla si Safira.
,,Je to na tobě vidět.’’ znovu jsem se ušklíbla. Chvilku jsme zase bojovaly mlčky, když jsem si všimla jejího slabého místa. To je má šance. Řekla jsem si pro sebe. Rozeběhla jsem se k ní, což takhle přímý útok nečekala. Jednu jsem ji vrazila do tváře, až se zapotácela. Pak jsem ji kopla do břicha až spadla na zem. Mečem jsem ji ohrožovala hrdlo. ,,Šach mat.’’ řekla jsem. ,,Dám ti nabídku. Vytratíš se, nebo zemřeš.’’ dala jsem jí na výběr.
,,Neřekla bych.’’ ušklíbla se Safira.
,,JANE, POZOR.’’ slyšela jsem, jak křikl Law, ale bylo pozdě. Safira mi probodla břicho oštěpem, který ještě měla. Jenže než jsem se skácela k zemi, se mi podařilo jí podříznout hrdlo. Ještě žila držela se za hrdlo, ale nebyla žádná šance na přežití. Poté jsem se skácela k zemi a ztratila jsem vědomí.
Když jsem se probrala, tak mě někdo držel za ruku. Podívala jsem se, kdo to je. Byl to Law a podřimoval. Musela jsem se nad tím pousmát. Budit se mi ho nechtělo, ale musela jsem, aby se mohl prospat líp. Hezky v posteli. Stiskla jsem mu ruku. Ale nic se nestalo. Pokusila jsem se opatrně se posadit. Což se mi povedlo, a povedlo se mi i vzbudit Lawa.
,,Jane...jak ti je?’’ hned se mě zeptal starostlivě.
,,Jo, dobře. Měl by sis lehnout.’’ poradila jsem Lawovi a uvolnila mu místo.
,,Nejdřív tě prohlídnu. Řekl Law a začal rozvazovat obvazy na mém břiše, aby se podíval na mou ránu. Já radši odvrátila zrak. Nemusela jsem to vidět. ,,Hojí se to dobře.’’ řekl a usmál se na mě. Pak mi ránu znovu obvázal. Pak jsem mu znova uvolnila místo a Law si lehl vedle mě. Přitulil si mě k sobě. Já si lehla na jeho hruď.
,,Jak je na to Nami?’’ zeptala jsem se Lawa.
,,Je na tom stále bledě, ale přežije to. Jen se stále neprobrala.’’ oznámil mi Law.
,,Co Zoro?’’ zeptala jsem se na Zora.
,,Nese to stěží.’’ přiznal Law pravdu.
,,Ale vyznat se jí nehodlá co?’’ řekla jsem trochu smutně.
,,Ne, prej si ji nezaslouží a taky by mu to neodpustila.’’ řekl mi Law.
,,To je vůl.’’ řekla jsem maličko naštvaně.
,,Jen klid. Ono to nějak dopadne.’’ řekl Law a tušila jsem, že se pousmál.
,,Jenže Nami se bude trápit.’’ povzdychla jsem si.
,,Nějak ji zabavíme, aby na to nemyslela, nebo spíš na něho.’’ řekl mi Law.
,,Dobře.’’ přikývla jsem na souhlas.
,,Teď by si měla odpočívat.’’ poradil mi Law.
,,Ty taky, určitě si toho moc nenaspal.’’ usmála jsem se. Law na to už nic neřekl, protože usnul. Já ho hned následovala.
Po pár dnech, jsem mohla mohla chodit. Břicho mě bolelo, ale nebylo to tak strašné. Většinu času jsem trávila u Nami. I Zoro tam byl a držel ji za ruku. Nejraději bych mu vše vyklopila, ale slíbila jsem Nami i Lawovi, že pomlčím. Zrovna jsem u Nami byla s Lawem, když se Nami začala probouzet.
,,K...kde to jsem?’’ zašeptala.
,,Nami…’’ zvolala jsem. Law byl hned u ní a vše zkontroloval, jestli je vše v pořádku. Naštěstí bylo.
,,Co si pamatuješ?’’ zeptal se Nami Law.
,,Že...jsem se chystala bojovat proti Safiře.’’ řekla Nami co si pamatovala.
,,Promiň.’’ omluvila jsem se Nami. Law i Nami se na mě podívali.
,,Za co?’’ zašeptala Nami.
,,Že jsem tě nechala ve štychu.’’ řekla omluvně.
,,V pohodě. Sama jsem ti chtěla pomoci.’’ pousmála se Nami.
,,Teď by si měla odpočívat.’’ poradil Nami Law. Ta se na něho podívala, přikývla a zavřela si oči. Vzápětí usnula. Podívala jsem se na Lawa a ten na mě. Usmáli jsme se na sebe. Celou tu dobu jsem držela Nami za ruku. Po chvíli se vrátil Zoro.
,,Jak na tom je?’’ zeptal se Lawa.
,,Už se probrala.’’ řekl Law. ,,Je na tom o hodně líp. Musíme se tu ještě zdržet dokud nebude schopna převozu na loď.’’ vysvětlil Zorovi Law.
,,To je dobře.’’ ulevilo se Zorovi. ,,Už bylo i na čase.’’ dodal a usmál se. Poté odešel, což jsem nepochopila a podívala se na Lawa. Law zase na mě.
,,Jdu za ním.’’ řekl Law a odešel za Zorem. Já zůstala sama s Nami.
Uběhl měsíc a Nami sice chodit mohla, ale udělala jen pár krůčku a stačilo jí to. Law pro ni nechal sestrojit nosítka, které vzal se Zorem a nesli Nami k lodím. My ostatní i s Frauem šli za nimi.
Došli jsme po třech hodinách k lodím. Žádnou přestávku jsme si nedali. Law a Zoro dala Nami do její kajuty. Poté slezli zpátky dolů. Law přešel k Frauovi.
,,Vítám tě na palubě Fraue.’’ přivítal Law Fraua do naší posádky.
,,Vítej. usmívala jsem se.
,,Díky moc, splnili jste mi sen.’’ usmíval se Frau. Pak Law přešel ke mně. Klekl si přede mne.
,,Museli jsme se na oko rozejít, proto tě žádám o ruku znovu. Miluju tě Janey a nechci tě vůbec ztratit a pro příště žádnou habaďůru už nehraju.’’ žádal mě Law znovu o ruku. Znovu jsem se rozbrečela.
,,Ano, a i ty mi to promiň, že jsem to po tobě chtěla.’’ řekla jsem s úsměvem a Law mi nasadil prstýnek. Pak vstal a přede všema mě vášnivě políbil a já jeho. Ostatní začali tleskat. Mně i Lawovi zrudly tváře.
,,Odplujeme ne?’’ dostal ze sebe Law. Všichni jsme souhlasili a nastoupili do svých lodí. Vyndali kotvy a vypluli na širé moře. Law ukázal Frauovi kajutu, kterou pro zatím měl sdílet s Mikotem. Já mezitím překročila na loď Luffyho a šla jsem za Nami. Ta spala. Po chvíli jsem se sebrala a vrátila na naši loď ke chlapům, kde jsme se sešli všichni i z Luffyho posádky. Chtěli jsem nechat Nami odpočívat, tak se oslava našich zásnub přenesla na naši loď.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.