Disruption - Kapitola č.17 - Bílé zlo
Informace:
Konečně jsem se dokopala dopsat další díl :) Omlouvám se za menší zpoždění, ale snad to tak moc nevadí :) ^^
Yuki pomalu otevřela své víčka a zazívala. I přesto, že Yuki otevřela své oči byly velice oteklé. Nemohla celou noc usnout. Přemýšlela o dnešku. O dnešním dni plném zvratů. Najednou jí hlavou projela myšlenka na včerejší noc. Kaito. Yuki se pomalu otočila směrem ke Kaitovi. Lehce se pousmála.
,,Kai..." nedořekla Yuki, když uviděla, že Kaito není na své půlce postele. Byl o mnohem mnohem blíž. Její řasy se dotýkaly jeho čela. Její tvář začala rudnout.
,,Dobré ráno fialko, tak včerejší noc...." Kaito pomalu otevřel své ohnivé oči a pohladil Yuki po tváři. Yuki mu dala přímý zásah mezi oči.
,,Prasáku!" vyjekla Yuki a rychle vyskočila z postele.
,,Ssss." zaklel bolestí Kaito a začal se převalovat po posteli.
,,Nemáš být tak blízko!" zakřičela Yuki která se vystrašeně dívala na kňučícího Kaita.
,,Blízko? Nevím kdo se ke mě včera lísal?!" sykl Kaito a pomalu se posadil. ,,Nemohla jsi mi dát raději polibek?" ušklíbl se bolestně.
,,N-nikdy." odsekla a uraženě založila ruce.
,,V práci si budou myslet, že mám doma sadomasochistku." dodal vážně Kaito a postavil se z postele. ,, Podívej se! Je to červené!" podíval se do zrcadla na šatní skříni.
,,Pf. Jsi jako malé dítě." špitla Yuki a pomalu se ke Kaitovi přiblížila.
,,Dítě? Kdo je tady dítě?!" zasmál se Kaito a začal pózovat u zrcadla a zatínat své bicepsy. Yuki se začala neovladatelně smát.
,,Dobrá. Beru to zpět." řekla ironicky a pomalu odkráčela z ložnice. Najednou ji ale Kaito plácnu přes zadek.
,,C-co to sakra děláš?!" vyjekla Yuki a uraženě se podívala Kaitovi do lišáckých očí.
,,Zlobivým dětem se přece dává přes zadek ne?" zazubil se.
,,Pf."
Yuki stála u hlavních dveří vily.Zhluboka se nadechla a naposledy se ohlédla za sebe. Kaito seděl u jídelního stolku a četl noviny. Otevřela dveře. Sluneční paprsky se linuly po dřevěných parketách.
,,Hodně štěstí." ozval se hlas z kuchyně.
,,Hm. Štěstí je vždy při mě." Yuki se podívala na Kaita a usmála se.
,,To máš pravdu." dodal Kaito, ale náhle jeho úsměv vymizel. Yuki vyšla ven z vily a zavřela za sebou hlavní dveře.
,,Pěkný den v práci slečno. Auto je připraveno." ozval se hlas systému.
,,Děkuji." odpověděla Yuki a rychlím krokem se vydala k přistavenému auto před vilou.
,,Identifikujte se." řekl jeden z robotů hlídající hlavní dveře do budovy systému. Yuki se stála ještě bála ze včerejší akce. Pořád jí roboti mohli vidět a nebo dokonce identifikovat. Yuki pomalu položila ruku na počítač u dveří. Její ten se zrychloval.Najednou zasvítilo zelené světlo.
,,Děkujeme. Můžete vkročit." odpověděl robot a hlavní dveře se začaly pomalu otvírat.
,,Děkuji." odpověděla Yuki nejistým hlasem a vstoupila do velké uvítací místnosti. ,,Musím se dostat co nejrychleji do hlavního počítače než tu bude hodně lidí." pomyslela si a svižným krokem se vydala k výtahu. ,,Omlouvám se Kaito. Asi to nezvládnu." Yuki propadávala strachu a zoufalství když jí najednou napadlo: ,,V Shinové kanceláři je hlavní připojení se systémem. Musím rychle do 6 patra." Yuki zmáčkla rychle tlačítko s číslem 6. Výtahové dveře se zavřely. Měla štěstí. Na šestém patře zatím nikdo nebyl. Rozběhla se po špičkách ke vařím od Shinové kanceláře.
,,Bingo!" zajásala potichu Yuki a otevřela dveře. Šlo to tak neuvěřitelně hladce až se Yuki začala obávat. Rychle zasedla za Shinův počítač. ,,Heslo? Sakra. Jaké může mít heslo." zaklela pro sebe Yuki, ale všechny její možnosti byly špatně. ,,Neříkejte mi že..." Yuki napsala do přihlašovacího okna: ,,Shin." najednou naskákalo několik set dalších ikon na plochu počítače. ,,To je idiot." zasmála se Yuki a proklikávala mezi ikonami. Čas se pomalu krátil. ,, Kde to sakra je." Yuki ucítila jak jí studená kapka potu stéká po čele. ,, Mám to!" zajásala Yuki a rychle vytáhla z kabelky flešku. Zmáčkla na tlačítko ,,stáhnout." ,,No tak pohni si! Pohni si ty blbý počítači!" Operace byla úspěšná. Najednou se ale dveře začaly otevírat. Yuki rychle zalezla pod stůl a vytáhla flešku z počítače.
,,Shine?!" ozval se ženský hlas. Yuki si nemohla pomoct, ale zdálo se, že jej z někama zná. ,,Shine?!" ozvalo se znovu a kroky se blížily ke stolu, kde byla Yuki schovaná. ,, Achjo. Typický chlap." Dívka pomalu odešla z kanceláře.
,,Sakra. Myslela jsem že je po mně." vydechla Yuki a pomalu se vysoukala zpoza stolu. ,, Měla bych si pospíšit. Shin tu může být každou chvíli." pomyslela si Yuki a potichu došla ke dveřím. Pomalu je pootevřela a když měla jistotu, že na chodbě nikdo není, rychle vyběhla k výtahu.
,,Dělej dělej!" naléhala Yuki a neustále mačkala tlačítko na přivolání výtahu. Výtah konečně dorazil na 6 patro. Dveře se začaly pomalu otvírat. Yuki rychle vstoupila do výtahu. Najednou se její dech zastavil
,,Dobré ráno Yuki." ozval se líbezný hlas. Yuki zvedla pomalu hlavu.
,,S-shine. Dobré ráno." zakoktala Yuki a rychle strčila flešku do zadní kapsy riflí.
,,Copak? Jak se vede Kaitovi?" zeptal se Shin a nepřestával se usmívat.
,,Co je ti do toho." odsekla Yuki a sevřela pevně kabelku do svých rukou.
,,Zajímalo by mě jak vypadl jeho obličej když zjistil, že jsi požádala o rozchod." zasmál se Shin. Yuki mlčela. ,, A nebo jsi mu popisovala jak ses semnou líbala?" zazubil se Shin a naklonil se k Yuki. Jeho tvář se přibližovala.
,,Jsi ubohý!" zakřičela Yuki a odstrčila Shina na druhou stranu výtahu. Shin chytnul pravou ruku Yuki za bradu.
,,Tvou divokost musí přímo milovat." ušklíbl se Shin. ,, Přízemí. To bude tvoje patro. Nemám pravdu?" dodal Shin a pustil Yuki. Yuki po celou dobu Shina probodávala pohledem. Rychle vystoupila z výtahu a dívala se upřeně na Shinovi oči. Dveře od výtahu se začaly pomalu zavírat. Byla to otázka sekundy, ale Shin v poslední sekundě se děsivě pousmál. Yuki proběhla tělem husina a rychle se rozběhla k hlavním dveřím. Neměla z tohohle rozhovoru dobrý pocit.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
