Pirátská láska II - 11. kapitola
Informace:
Law jde zjistit jak se vyvíjí situace venku a nevypadá to dobře. Požádá Nami o pomoc. Ta souhlasí a s její mocí blížící tajfun zničí. Zjistí, že za vším vězí Safira. Po blížící se hrozbě se všichni dohodnou, že Safiru vyzvou na souboj druhý den, že se na něho vyspí. Druhý den ve vesnici na ně čeká nemilé překvapení.
Výzva k boji
Byli jsme schovaní v naší kajutě. Bála jsem se, protože jsem si správně myslela, že to nebude jen tak ledajaký tajfun. I na Nami jsem si všimla, že se bojí. Proto jsem ji objala kolem ramen.
,,Nebojte se, nic to není.’’ usmál se na nás Frau.
,,To není ledajaký tajfun.’’ promluvila Nami. ,,Vyznám se v navigaci i počasí, a toto není normální.’’ dodala a snažila si zachovat normální hlas.
,,Jak to myslíš?’’ nechápal Chopper.
,,Jako by ho někdo řídil. Jako já ovládám pár přírodních živlů, díky Usoppovým schopnostem.’’ vysvětlila Nami. Všem nám došlo, co má namysli až na Fraua.
,,A jak často se tu objevuje tajfun?’’ zeptala jsem se Fraua.
,,To si moc nepamatuju.’’ přiznal se Frau.
,,Není tomu tak, když jsem někdo připluje?’’ zeptala jsem se znova Fraua.
,,Na co narážíš?’’ zeptal se mě Law. Já čekala až Frau odpoví.
,,Víš, že máš možná pravdu?’’ zamyslel se Frau. ,,Jak si na to přišla?’’ zeptal se mě.
,,Podle mě, ale je to jen má dedukce, že za tím vězí Safira.’’ řekla jsem to, co jsem si myslela.
,,Myslíš?’’ zeptal se nejistě Frau.
,,Když si něco myslí, je to vždycky pravda.’’ zastal se mě Chopper.
,,To není pravda, dokážu se plést.’’ nesouhlasila jsem s Chopperem.
,,Chopper má pravdu.’’ pro změnu Law souhlasil s Chopperem.
,,Dobrá, nebudu se s vámi dohadovat.’’ řekla jsem rezignovaně. Tajfun se začal zvedat, až se loď hodně houpala. Ještě, že nemám mořskou nemoc. Řekla jsem si pro sebe. Nami se třásla, jak osika a já měla co dělat, abych jsem se nezačala třást taky.
,,Jdu se podívat, jak to vypadá.’’ řekl Law a vstal.
,,Buď opatrný.’’ řekla jsem Lawovi starostlivě.
,,Neboj, budu.’’ usmál se Law a pohladil mě po tváři. Usmála jsem se na něho. Law odešel a zavřel za sebou dveře.
,,Mohu se tě na něco zeptat Jane?’’ zeptal se mě Frau. Podívala jsem se na něho.
,,Co se děje?’’ zeptala jsem se ho.
,,Myslíš, že bych jsem se mohl k vám připojit, až zachráníme ostatní?’’ zeptal se mě Frau. Všichni se na mě podívali.
,,Uvidíme, co se dá dělat. Ráda bych tě tu uvítala, ale nezáleží to na mně.’’ usmála jsem se na Fraua a zatajila mu informaci, že mu Law chce nabídnout tuto příležitost.
,,Dobře. Víte, rád bych jsem se stal pirátem.’’ přiznal se nám Frau. Já o tom už věděla. Díky Jeppovi. Law po chvíli přišel. Byl celý zmáčený. Podíval se na nás a pak na Nami.
,,Myslíš že by si ten tajfun zničila svoji mocí?’’ zeptal se Nami Law a sledoval ji.
,,Jak to myslíš?’’ zeptala se Nami Lawa.
,,Nevypadá to dobře. Jestli to tak bude pokračovat, potopí nás to. Myslím, jestli by si to ten tajfun zničila, nebo otočila, nebo prostě něco takového.’’ snažil se to vysvětlit Law.
,,Snad jo.’’ řekla Nami nejistě.
,,Pojď se mnou. Ostatní tu zůstaňte.’’ nařídil Law. Chtěla jsem jít taky, ale toto byl rozkaz kapitána a proto jsem nic neříkala, i když se mi to nelíbilo. Poté Nami vstala a odešla s Lawem. My jsme zůstali potichu a doufali, že to Nami zvládne. Bála jsem se o ty dva, ale hlavně o Lawa. Protože díky své schopnosti neuměl plavat a přijít o něho jsem nechtěla.
Na palubě:
Než šel Law s Nami na palubu, tak se k ní přivázal lanem. Pevně to utáhl, až to Nami bolelo, ale pochopila, že by mohla odlítnout, že potřebuje něčím být jištěná.
,,Připravena?’’ zeptal se Law Nami, když se k ní přivázal. Nami si připravila tyč.
,,Ne, ale jdeme na to.’’ řekla Nami a šla s Lawem.
Venku panovala vichřice, úplný tajfun. Dokonce zahlédli i tornádo, které se na ně blížilo. Nami nabila svoji tyč a poslala, své mraky na mraky od Safiry. Čekala, až se z toho vyvine mrak a bude moci vytvořit bouřku. To byla jediná její šance. Snažila se, aby to bylo co největší. Law se pevně držel zábradlí jednou rukou a druhou držel lano. Aby Nami nelítala ve vzduchu. Čekal jestli se to povede, nebo ne. Jinak to viděl bledě. Kdyby zůstali na lodi, tak se s ní potopí a když na břehu, tak je to i tak smete do vody. Nešlo mu o něho, ale o Jane. O tu se nejvíce bál. O sebe se vůbec nestaral.
Nastala chvilka pro Nami. Vytvořila bouřkový mrak. Začalo hřmít a padaly blesky. Jak to narazilo na mraky tajfunu, tak se ozvala veliká rána. Law přitáhl k sobě Nami a objal ji, aby se ji nic nestalo. Po chvíli bylo bezvětří, tajfun nikde.
,,V pořádku?’’ zeptal se Law Nami, když ji pustil.
,,J...jo.’’ dostala ze sebe Nami. Po tvářích jí tekly slzy. Law si nevěděl rady, co má dělat. Jediné co ho napadlo, bylo to, že ji objal. ,,Díky.’’ poděkovala Nami mezi vzlyky. Pak se odtrhla a usušila oči. Law je odvázal.
,,Příště to bude Zoro, kdo tě obejme.’’ řekl mile Law.
,,Pochybuju, ale i tak díky.’’ poděkovala Nami. Pak oba šli za ostatníma.
V kajutě:
Poté co se zavřely dveře jsem se opřela hlavu o zeď. Chtěla jsem jít za nimi, ale věděla jsem, že nemohu. Že mám čekat v kajutě.
,,Neboj, oni to zvládnou.’’ promluvil Chopper.
,,Vím, i tak se bojím.’’ řekla jsem a pousmála jsem se na Choppera. Ten mi úsměv vrátil.
,,Co pusa?’’ zeptal se mě Frau, aby nepanovalo ticho a taky, abych jsem přišla na jiné myšlenky.
,,Ještě to bolí, ale je to lepší. Zítra si vezmu už poslední prášek.’’ odpověděla jsem Frauovi.
,,To jsem rád.’’ usmál se na mě Frau. ,,Jak chceš s ní bojovat?’’ zeptal se mě.
,,Vyzvat ji na souboj a na nějakou louku jít. Mám meč k boji a jedno eso v rukávu.’’ řekla jsem trošku šibalsky.
,,Jaký?’’ zajímalo Fraua.
,,Oheň.’’ řekla jsem tajemně.
,,Jak oheň?’’ nechápal Frau. Místo řečí jsem mu to ukázala. Už jsem to dokázala ovládat, přesto jsem to stále trénovala s Mikotem. ,,Fíha, jak to děláš? To si snědla ďáblovo ovoce?’’ vyptával se.
,,Nope, ale na našem rodném ostrově, každý ovládá nějakou schopnost. Já a Mikoto ovládáme oheň.’’ odpověděla jsem a ušklíbla jsem se.
,,Tak o to jsem neslyšel.’’ přiznal Frau.
,,Já dokud jsem nepoznala Mikota taky ne.’ přiznala jsem se. V tom se ozvala veliká rána. Všichni jsme nadskočili. Chtěla jsem hned běžet na palubu.
,,Jane, zůstaň určitě se jim nic nestalo.’’ zarazil mě Chopper. Zůstala jsem stát.
,,Dobře. Ale pokud se do půl hodiny nevrátí jdu tam.’’ řekla jsem a zase jsem si sedla. Frau i Chopper přikývli. Panovalo hrobové ticho. Nikdo neměl už odvahu něco říct. Já se bála o ty dva. Hlavně o Lawa. Protože neumí plavat, co když spadl do vody? Ptala jsem se sama sebe. Poté se otevřely dveře a vešla Nami s Lawem. Hned se mi ulevilo. Law to na mně poznal a přisedl ke mně a objal mě. Já jeho taky objala. ,,V pořádku?’’ zeptala jsem se, když jsem se od Lawa odtrhla.
,,V naprostém. Je po tajfunu.’’ odpověděla mi Nami.
,,Takže za tím vážně věží Safira.’’ řekl zlostně Frau.
,,Já bych se na zítřek vyspal odpočinul a šel ji vyzvat k souboji až zítra.’’ navrhl Law.
,,A taky bude dobré, když bude bojoval Jane s Nami. My nic nezmůžeme.’’ řekl Chopper.
,,Budu je jistit.’’ slíbil Law. Pak jsme si povídali. Frau s Lawem šli uvařit večeři. Pomoct nechtěli.
Všichni jsme se najedli. Jídlo bylo výborné, ale nepochutnali jsme si moc. Museli jsme myslet na ostatní. Po večeři Nami s Chopperem šli udělat nádobí. Poté jsme si šli všichni lehnout. Nami s Chopperem si lehli nahoru, Frau dolu, jako já s Lawem. Chvíli mi trvalo než jsem usnula v náručí Lawa.
Ráno jsem se vzbudila a Nami slézala z postele. Jinak nikdo v kajutě nebyl.
,,Promiň, že jsem tě vzbudila.’’ omluvila se mi Nami.
,,V pohodě, já se probudila sama.’’ usmála jsem se. Nami si sedla na mou postel.
,,Víš, včera jsem objala Lawa.’’ přiznala se mi Nami.
,,Tak jestli si to potřebovala proč ne. Nezlobím se, ani nežárlím.’’ usmála jsem se.
,,Vážně ne? Já myslela, že ti to bude vadit, když se Lawa dotýká někdo jiný.’’ ulevilo se Nami.
,,Dotýká, ale jako Safira, když je to přátelské tak proč ne.’’ usmála jsem se na Nami. Ta mě objala a já ji. ,,Ty si vážně s nervamy v koncích co?’’ dostala jsem ze sebe.
,,Tak trochu jo.’’ přiznala se mi Nami.
,,Nejsem žádný doktor, ale slibuju ti, že si na tebe najdu každý den čas, abychom si popovídaly. Aby si nemusela myslet na Zora.’’ utěšovala jsem Nami. Ta se znova rozbrečela.
,,Díky moc. Řeknu to i takhle, uvažovala jsem, že se k vám přidám.’’ řekla mi Nami.
,,Ale s tím si moc nepomůžeš. My plujeme s vámi a vy s námi a Zora by si vídala u jídla.’’
,,To je fakt, ale spát v kajutě vedle něho nechci. Nebo spíš v kajutě vedlejší.’’ řekla mi Nami.
,,To přežiješ. Mikoto bude na pokoji s Frauem a já s Lawem, ale promiň, že to tak řeknu, ale taky bych chtěla s Lawem soukromí večer, jestli mi rozumíš.’’ řekla jsem Nami.
,,Chápu.’’ odtrhla se Nami, usušila si oči a pousmála se. V tom se otevřely dveře.
,,Zrovna jsem vás šel vzbudit. Snídaně je na stole.’’ usmíval se Frau.
,,Už jdeme.’’ usmála jsem se na Fraua a s Nami jsme vstaly a šli ven z kajuty za Frauem se nasnídat.
U snídaně nikdo nic neříkal. Jedli jsme všichni mlčky. Po snídani jsem šla udělat s Nami nádobí. A pak jsme se všichni připravili a vyrazili směr vesnice.
Frau a Chopper šli v předu a já s Lawem a Nami za nimi. Law mě držel za ruku a já jeho. Šli jsme tři hodiny bez přestávky. Chtěli jsme tam být co nejdřív a zachránit je.
Došli jsme na kraj vesnice. Každý se na nás díval, jak na vrahy. Něco se muselo stát. Něco jim musela Safira navykládat, jinak si to neumím představit. Law mi stiskl ruku, I já jemu. Vycítila jsem, že má strach a já ho taky měla.
,,Zajdeme k Jeppovi a zjistíme, co se tu děje.’’ navrhl Frau. Všichni jsme souhlasili.
Frau nás odvedl k domku Jeppa a zaklepal na dveře. Po chvíli Jeppo otevřel dveře.
,,Co tu chcete?’’ zeptal se nevrle Jeppo.
,,Chceme s tebou mluvit.’’ řekl Frau.
,,Ale já s vámi ne.’’ stále mluvil nevrle.
,,Co se tu děje?’’ zeptal se naštvaně Law.
,,Jste zrádci, napadli jste naši královnu. To se stalo. Naštěstí tu byl hrdina, který ji zachránil.’’ řekl nevrle. Tím nám vyrazil dech.
,,J...jak napadli?’’ dostala jsem ze sebe.
,,Málem jste ji zabili. Hlavně ty.’’ řekl Jeppo a ukázal na mě. ,,Kdybych to věděl, tak ti ten zub nespravuju.’’ zlobil se.
,,Díky, ale jsi na velkým omylu.’’ řekl Frau a otočil se.
,,Jak na omylu?’’ nechápal Jeppo.
,,Jdeme.’’ zavelel Frau. Všichni jsme poslechli, kupodivu i Law. Šli jsme k poslednímu domu.
Všichni jsem se zastavili a chvilku zíral na dům. Jako bychom čekali, že se nám otevřou dveře sami. Po chvíli, kdy se Frau na nás podíval a my přikývli, zaklepal. Po chvíli otevřel dveře Mikoto.
,,Co chcete?’’ zeptal se nevrle.
,,Chceme mluvit se Safirou.
,,S naší královno nesmíte mluvit. Chystá se obřad.’’ odpověděl Mikoto.
,,Jaký obřad?’’ zděsila jsem se.
,,Svatební, bere si Zora.’’ oznámil nám na vysvětlenou Mikoto. byli jsme v šoku. Nami mě chytla za ruku. Já ji tu ruku stiskla.
,,Vyřiď jí, že než se vdá, tak ať si se mnou zabojuje!’’ řekla jsem rázným hlasem.
,,Kdo to je Mikoto?’’ zeptala se Safira.
,,Safiro, chci s tebou bojovat! Jako žena s ženou!’’ křikla jsem na Safiru.
,,Co si to dovoluješ?!’’ křikla na mě Safira.
,,Pokud nejsi srab, tak bojovat budeš!’’ nedala jsem se.
,,Dobrá, jen se připravím!’’ řekla rozzlobeně a šla se připravit. My čekali venku. Podívala jsem se na Nami. Ta měla na krajíčku.
,,Nami, budeš schopna zničit její tajfun?’’ zeptala jsem se Nami nejistě.
,,Jup, budu.’’ ujistila mě. Přikývla jsem. Po chvíli Safira vyšla a šli vedla nás k palouku. Luffy, Zoro, Usopp, Mikoto a Sanji šli za námi. Došli jsme na palouk a já se postavila na proti Safiře a ona naproti mě. Boj mohl začít.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.