Pirátská láska II - 10. kapitola
Informace:
Jane s Nami se vzepřou Safiře, která je vyhodí. K ní se připojí i Chopper a Frau. Nakonec i Law, kterému dojde, že Safira nenenchá Jane naživu. Doběhnou na loď kam se schovají. Jane s Nami udělá oběd a všichni se v tichosti nají. Po jídle se schovají do kajuty, protože se na ně řítí tajfun.
Tajfun
Pár dní jsme už bydleli u Safiry. Mně, Nami, Lawovi a Chopperovi se tam nelíbilo. Ale ostatní byli blázni do Safiry, jako by je očarovala. Law začal se Safirou chodit, ale nechoval se k ní jako ke mně. Nami věděla, jak tomu je. Jednou večer jsem jí vše řekla. Nami to pochopila, sama viděla na Lawovi, že se mu to nelíbí, ale nevěděla co s tím dělat. Ani já ne. Ale chtěla jsem na ni něco najít. Nebo aspoň proti ní se postavit. Dáseň mě stále bolela, ale bylo to lepší. Safira, nás různě úkolovala, až to nebylo zdravé. Ale ani jedna z nás nevěděla co dělat. Ale docela jsem ztrácela trpělivost, a chtěla jsem proti tomu něco podniknout.
Jednou takhle večer jsem si v posteli povídala s Nami. Nami ležela v mé posteli. Poslední dobou jsme spali takhle spolu. Dodávali jsem si odvahu.
,,Zítra chci vyzvat Safiru na souboj.’’ řekla jsem náhle Nami.
,,To jako vážně? Sami nevíme, jak je silná, co používá atd…’’ snažila se mi to rozmluvit Nami.
,,Vím, ale už to nesnesu. Chci Lawa zpátky. Vím že to hraje, neobjímá ji, nedrží za ruku, jen se drží v její blízkosti, ale i tak žárlím a chci ho zpátky.’’ přiznala jsem se.
,,Pomohu ti. Zora nechci ani vidět, i když vím, že je v tom nevině, jako ostatní, ale přesto ti chci pomoci.’’ přiznala se mi Nami a nabídla mi pomoc.
,,Nezavrhuj Zora. Je v tom nevině jako ostatní. Podle mě tě miluje, ale nepřipouští si to, jako ty. Patříte k sobě.’’ snažila jsem se Nami přesvědčit, aby Zora nezavrhla.
,,Dobrá, ale nevyznám se mu. Ať to udělá sám.’’ svolila Nami nakonec.
,,Dobře, chápu tě. I já se Lawovi vyznat nechtěla. A to jsem ho milovala asi od osmi let.’’ přiznala jsem se.
,,Jsme domluvené a teď k tomu boji.’’ vrátila se k původnímu tématu Nami.
,,Ještě nevím. Chci se jí vzepřít. Nechci ji poslouchat na slovo a být otrokyní.’’ začala jsem uvažovat.
,,To ani já ne. Vzepřeme si jí obě dvě.’’ souhlasila se mnou Nami.
,,Dobře, udělejme to po snídani. Už nebudeme uklízet a ani vařit. Uvidíme jak se zachová.’’ řekla jsem svůj návrh.
,OK. Ale co když nás vyhodí?’’ zeptala se Nami.
,,Tak odejdeme. Myslím si, že by šel i Law a Chopper.’’ řekla jsem.
,,Ale co ostatní?’’ zeptala se Nami.
,,Nevím...Ti tu určitě zůstanou, ale nějak musíme najít způsob, aby jí přestali tak očumovat a dělat vše, co jí na očích vidí.’’ nevěděla jsem sama, co s ostatníma.
,,OK….’’ chtěla něco říct, Nami, když v tom někdo zaklepal. Vstala jsem z postele a šla jsem otevřít. Venku stál Frau.
,,Smím dál?’’ zeptal se mě. Uvolnila jsem mu cestu. Frau vstoupil a já jsem zavřela dveře. Nami se posadila na posteli. Já si sedla vedle ní. Frau stál.
,,Sedni si.’’ řekla jsem a ukázala vedle sebe, kde bylo ještě volno. Frau si sedl.
,,Děje se něco?’’ zeptala se Nami.
,,Tak trochu jo.’’ přikývl Frau.
,,O co jde?’’ zeptala jsem se Fraua.
,,Jde mi o chování Safiry. Nikdy se takhle nechovala. Nevíte čím to je?’’ zeptal se nás Frau.
,,Nevíme, ale chceme na to taky přijít a zachránit naše přátelé.’’ řekla jsem Frauovi.
,,Jak smím pomoci?’’ zeptal se nás.
,,Ty nám pomůžeš?’’ zeptala se Nami.
,,Jup, pomohu. Nelíbí se mi, jak se chová k chlapům. Jak ti přebrala snoubence. Nepochopím, jak tě mohl opustit, a taky, jak si z vás dělá otrokyně.’’ vysvětlil nám Frau.
,,Jo, je očarovaný její krásou.’’ řekla jsem lež. Nami to věděla, že lžu, ale mlčela a nic nedala najevo.
,,Co navrhuješ?’’ zeptala se Nami Fraua.
,,Aby jste se jí vzepřely a odešly odtud. Uteču s vámi. Uvidíme, jestli půjdou s námi i ostatní, nebo ne.’’ navrhl Frau.
,,Souhlasíme.’’ řekla jsem. ,,Ale mám v plánu ji vyzvat na souboj.’’ přiznala jsem se.
,,To ještě nedělej. Musíme přijít na to, čím je okouzlila a pak si s ní bojuj jak je libo. Ale je dost silná, to tě varuju. Já bych ti pomohl, ale s ženami nebojuju.’’ přiznal se Frau.
,,Souhlasíme.’’ řekla Nami za nás obě.
,,Dobře, teď dobrou noc.’’ popřál nám Frau a vstal. Poté odešel. S Nami jsme si lehli do postele a šly spát.
Ráno jsme se probudily nastejno. Rychle jsme se převlékly a ustlaly postel. Vyšly jsme ven. Safira na nás čekala v kuchyni.
,,Konečně tu jste! Udělejte snídani!’’ rozkázala nám. S Nami jsme se na sebe podívaly a přikývly. Šly jsme dělat snídani. Chtěly jsme odejít a říct jí to, až by tam byli i chlapi. Když snídaně byla hotová všichni seděli v obýváku. S Nami jsme nečekaly, až dojí a otočily jsme se na Safiru.
,,Chceme s tebou mluvit.’’ řekla jsem ostře.
,,Nepočká to, až po snídani?’’ zeptala se Safira překvapeně. Ale z očí jí čišela zlost.
,,Ne, nepočká.’’ řekla Nami.
,,Tak pojďte do kuchyně.’’ řekla Safira rezignovaně.
,,Chceme přede všema.’’ řekla jsem.
,,Tak mluv ať se můžeme nasnídat.’’ řekla Safira a ztrácela trpělivost.
,,My dvě ti přestaneme dělat otroky a vracíme se na loď. I ostatní se vrací.’’ řekla jsem důrazně a stále jsem sledovala Safiru.
,,My zůstáváme.’’ řekl Zoro.
,,Přesně tak.’’ přitakal Luffy. S touto variantou jsme počítaly.
,,Proč by jste šly? Vždyť se tu máte krásně a žádné otrokyně nejste, jen rádi pomáháte.’’ trvala na svém Safira a snažila se být v klidu.
,,To tak. Děláš z nás otroky!’’ zvyšovala jsem hlas. ,,A my si to nechceme nechat už líbit!’’ řekla jsem. ,,Proto odcházíme. Kdo chce jít s námi, tak ať jde!’’ a podívala jsem se po všech. Frau, Chopper se zvedli. Law se taky chtěl postavit, ale všiml si výrazu Safiry a proto si zase sedl. Bodlo mě to u srdce. Chtělo se mi i brečet. Zatla jsem pěsti, abych slzy zahnala.
,,Tak jděte, ale nechci vás tu ve vesnici, už vidět!’’ rozkřikla se Safira. ,,A nečekala jsem, že mě Fraue zradíš!’’ obořila se na Fraua.
,,Kdybych neviděl že z nich děláš otroky, tak bych nešel.’’ řekl Frau rázně.
,,Jen si jděte, ale budete toho litovat!’’ pohrozila nám Safira.
,,Neubližuj jim!’’ křikl Law. Safira se na něho podívala.
,,Neboj, nic jim neudělám.’’ zasmála se Safira. Já, Nami, Frau a Chopper jsme si sbalili věci a šli jsme pryč.
Vyšli jsme z domku. Částečně se nám ulevilo.
,,Kam, ale půjdeme?’’ zeptal se Chopper.
,,Na loď.’’ řekla jsem rozhodným hlasem.
,,Ale co ostatní? To chceš vyplout bez nich?’’ divil se Chopper.
,,To zase ne. Tam vymyslíme pořádně plán, jak ostatní zachránit.’’ řekla jsem. V tom se otevřely, dveře, když jsme chtěli zrovna vyrazit pryč.
,,Rychle pryč!’’ křikl Law. Chytil mě za ruku a rozeběhl se. I ostatní se rozeběhli. Frau si všiml, že Chopper i Nami stěží běží, tak Choppera vzal na záda a Nami taky chytl za ruku. Běželi jsme, jako by náš šlo o život.
Když jsme doběhli do lesa, tak jsme zpomalili. Šli jsme pomalým krokem a vydýchávali jsme se. Já a ani Nami jsme už nemohli. Chopper slezl ze zad Fraua a šel po svých.
,,Proč jsme tak museli pospíchat?’’ divil se Chopper.
,,Protože by jinak ublížila Janey.’’ řekl na vysvětlenou Law.
,,Ty si to všechno hrál?’’ divil se Frau.
,,Jup, vyhrožovala mi, že Janey ublíží.’’ řekl pravdu Law. ,,Vím, že jsi silná, ale o ní nevíme nic.’’ otočil se na mě Law a stále mě držel za ruku.
,,Já mám v plánu s ní bojovat. Musíme přimět, aby se vzpamatovali i ostatní.’’ řekla jsem razantně.
,,Dobrá, vím že tě nepřesvědčím o opaku. A já bych na ni nezaútočil, tak je to na tobě, ale budu u toho, kdyby něco, abych tě zachránil.’’ souhlasil s podmínkou Law. Usmála jsem se na něho.
,,Dobře.’’ souhlasila jsem s jeho návrhem. ,,Stejně to musíme všechno promyslet.’’ dodala jsem.
,,Já ti taky Jane pomohu.’’ ozvala se Nami. Law se na Nami podíval překvapeně.
,,Nevíme jak je silná. Nechci tě urazit, ale Jane je silnější než si ty. Bude lepší, když se o to postarám s Jane sám.’’ nesouhlasil Law s návrhem Nami.
,,I tak bojovat taky budu.’’ trvala na svém Nami.
,,Jestli je to kvůli Zorovi, tak to nemusíš.’’ snažil se to dál vymluvit Nami Law.
,,Není to kvůli němu.’’ zalhala Nami. Ale oba jsme pochopili, že lže. Lawovi došlo, že o tom nechce mluvit. Došlo mu, že jí to nevymluví.
,,Dám na ni pozor.’’ zašeptala jsem Lawovi.
,,Spíš si dávej pozor na sebe. Já se postarám o vás dvě.’’ zašeptal mi Law do ucha. Já jsem jenom přikývla na srozuměnou.
K lodím jsme došli krátce po obědě. Tím, že jsme dost dlouho běželi, tak nám tam cesta trvala asi dvě hodiny, místo tří a půl, nebo kolik to celkem má trvat. A taky z kopce se nám šlo líp.
,,Nebude vadit, že se u vás na pár dní ubytuju?’’ zeptal se nás Frau.
,,Až to tu skončí, chci s tebou mluvit, Fraue.’’ řekl Law. Došlo mi, o čem s ním chce mluvit. Chtěl se Fraua zeptat, jestli se nechce k nám připojit. Ale věděla jsem, že teď není na to čas. Že je načase vymyslet plán, ja zachránit ostatní a porazit Safiru.
Vstoupili jsme na naši loď. Měli jsme už všichni hlad.
,,Jdu udělat něco k jídlu.’’ řekla jsem. A přelezla jsem na Luffyho loď.
,,Jdu s tebou.’’ přidala se Nami. Obě jsme se daly do vaření oběda. Moc jsem vařit neuměla, ale těstoviny jsem zvládla udělat. Nami mi při tom asistovala.
,,Law o tom ví?’’ zeptala se mě náhle Nami. Podívala jsem se na ni. Došlo mi, co myslí.
,,Jup, ale nic jsem mu neřekla. Samotnému to došlo už na ostrově Taika.’’ řekla jsem pravdu.
,,V pohodě. Věřím ti. A taky je mi jasné, že nechcete mít před sebou tajemství.’’ pousmála se Nami. Všimla jsem si, že má na krajíčku. Míchla jsem se směsí a objala Nami.
,,To bude v pohodě. Uvidíš.’’ utěšovala jsem ji. Nami mě objala a rozbrečela se.
,,Tolik to bolí.’’ zašeptala Nami.
,,Vím. To bude dobré.’’ řekla jsem a hladila Nami po vlasech. Po chvíli se odtrhla usušila si oči a daly jsme se zase do vaření. Do hodiny byl oběd hotov. Nami prostřela venku stůl a já nanosila jídlo na stůl. Pak jsem došla pro chlapi.
Všichni jsme se sešli na lodi Luffyho a mlčky se dali do jídla. Ani jsme si na tom moc nepochutnávali. Jak nám bylo na nic. Po jídle jsem začala sklízet ze stolu.
,,Pomohu ti.’’ řekl mi Law a začal mi pomáhat. Vrhli jsme se společně na nádobí. Ostatní se odebrali na naši loď.
,,Jak je na tom Nami?’’ zeptal se mě Law.
,,Bídně, ale Zoro se bude muset vyznat Nami. Ta to neudělá.’’ řekla jsem Lawovi.
,,To půjde stěží. Sám mi řekl, že ji miluje, ale nechce nic uspěchat. Taky si není jistý, jestli ona cítí to samé. A nechce se spálit.’’ řekl mi Law, co mu Zoro řekl.
,,To je vůl.’’ neodpustila jsem si.
,,Vím, ale s tím nic nenaděláme.’’ pokrčil rameny Law.
,,Víš, i když jsem věděla, že to jenom hraješ, tak mě to taky bolelo. Jako by to byla realita.’’ přiznala jsem se Lawovi.
,,To mě mrzí….’’řekl Law a já mu do řeči skočila.
,,Ale je to moje vina. Já chtěla, aby si sehrál tu habaďůru.’’ dodala jsem.
,,Není, já s tím nápadem neměl souhlasit. Ale když mi začala vyhrožovat, tak jsem na to přistoupil. Nechtěl jsem, aby ti něco udělala.’’ řekl mi Law a objal mě. Já neudržela slzy a rozbrečela jsem se. Law mě utěšoval. ,,To bude dobré. Už všechno bude dobré.’’ říkal mi a hladil po zádech. Byla jsem ráda, že nás nikdo nevidí. Nechtěla jsem brečet před nikým. Už ne. Jen před Lawem, ale i tak jsem se snažila se spíš usmívat, než brečet. Ale ty slzy nešly zastavit. Po chvíli jsem se odtrhla a usušila jsem si oči.
,,Půjdeme, ne?’’ zeptala jsem se. Law přikývl. Oba jsme šli do naší lodi. Tam na nás ostatní už čekali.
Neptali se, kde jsme takovou dobu. Byli sice zvědaví, ale nechtěli se vyptávat. Všichni jsme si sedli venku a chtěli jsme vymyslet strategii na souboj, když se zvedl vítr. Nami se podívala, co se to děje. Z ostrova se řinul prudký vítr.
,,Rychle se schovejme. Jedná se o tajfun.’’ řekl Frau. Všichni jsme se na sebe podívali. Vítr se zvedal moc rychle. Proto jsme poslechli a šli do naší kajuty se schovat.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.