Anime World CZ/SK - Příběhy

Safira

Frau nás odvedl k jedné budově. Vypadal jako nějaký byt, než ordinace. Byla jsem bledá strachy. Frau zaklepal na dveře. Otevřel nám postarší mužík. Hned jsem se zděsila. To ten mi spraví ten zub? Říkala jsem si pro sebe.

,,Ahoj Jeppo, jak se vede?’’ zeptal se Frau s úsměvem staříka.

,,Co si přeješ Fraue?’’ zeptal se nevrle stařík.

,,Tady má kamarádka, potřebuje tvoji pomoc.’’ řekl, odtrhl mě od Lawa a přistrčil blíž k starcovi. Ten se přes silné brýle na mě podíval.

,,Pojď dál.’’ vyzval mě Jeppo a ustoupil stranou.

,,M...může jít se mnou můj snoubenec?’’ dostala jsem ze sebe.

,,Ty máš snoubence?’’ zeptal se překvapeně Frau.

,,Jen ty sama. Malá místnost a pletl by se mi pod nohama.’’ nesouhlasil Jeppo.

,,Ani, když jsem taky doktor?’’ zeptal se Law, který na mně poznal, že mám veliký strach.

,,Ani tak ne. Málo místa.’’ nesouhlasil stále Jeppo.

,,To zvládneš, počkám na tebe tady.’’ utěšoval mě Law. Objal mě a políbil. Já se na něho pousmála a vešla jsem dál. Stařík za mnou zavřel dveře.

 

Místnost byla opravdu maličká. Jeppo ukázal na zubařské křeslo a já si sedla. Celá jsem se třásla.

,,Tak jaký zub nás bolí?’’ zeptal se Jeppo, když měl na sobě roušku a rukavice.

,,Mně zub nebolí, ale v lese jsem kousla do jablka a zub mi vypadl.’’ řekla jsem co se stalo.

,,Tak se na to podíváme.’’ řekl Jeppo. ,,Otevřít ústa.’’ dodal a já ústa otevřela. Vzal přístroje a podíval se mi na tu díru. ,,Budeme muset vytáhnout i kořeny, ty tam zůstaly. Umrtvím ti to.’’ řekl diagnozu a šel pro injekci.

,,Co mi budete dělat?’’ zeptala jsem se strachy bez sebe.

,,Budu ti muset rozříznout dáseň a vyndat kořeny. Jinak to nejde.’’ vysvětlil mi Jeppo. ,,Tak otevři ústa.’’ řekl, když měl injekci připravenou. Otevřela jsem ústa a dal mi injekci, která sice bolela, ale nebylo to tak strašné. ,,Teď chvilku počkáme, než injekce zabere.’’ řekl a odklidil nástroje. ,,Mohu tě o něco požádat?’’ zeptal se mě. Podívala jsem se na něho.

,,Co se děje?’’ zeptala jsem se Jeppa.

,,Až budete odplouvat, vezměte Fraua sebou. Rád by se stal pirátem, ale nechce to přiznat.’’ požádal mě Jeppo.

,,To nezáleží na mně, ale na kapitánovi.’’ řekla jsem a začala jsem cítit, jak začíná injekce působit.

,,Tak ho přemluv. Je to jeho sen, ale nikdy se mu nepoštěstilo.’’ dál žadonil Jeppo.

,,Pokusím se.’’ slíbila jsem nakonec. ,,Mohu se zeptat, proč to nechce přiznat?’’ zeptala jsem se.

,,Protože už jednou byl odmítnut a on je takový chaotický. Nerad má, když ho někdo odmítne.’’ vysvětlil mi Jeppo.

,,Aha, ale měl by se naučit odmítnutí. Ale udělám co je v mých silách.’’ řekla jsem a křivě jsem se usmála, jak zabírala injekce.

,,Chápu a děkuju.’’ řekl Jeppo. ,,Tak se na to podívejme.’’ dodal a já otevřela pusu. Jeppo vzal skalpel a rozřízl mi dáseň. Bolelo to, i přes tu injekci. Z očí se mi nahrnuly slzy. Vysušil mi krev a vzal kleště. Párkrát zatáhl a kořeny byly venku. Dáseň mi sešil se dvěma stehy. Bolelo to jako čert. ,,Tady ti dám antibiotika na to.’’ řekl a šel do uzavřené skříňky, kde vzal balení prášků a podal mi je. ,,Jeden po šesti hodinách. A chtělo by to ledovat.’’ dodal. Já se vzala krabičku léků a přikývla jsem.

,,A co proti bolesti?’’ zeptala jsem se Jeppa.

,,To zkus vydržet. Nedělá to moc dobrotu s těmito antibiotiky.’’ vysvětlil mi Jeppo. Já jsem jen přikývla a Jeppo mě doprovodil ke dveřím. Otevřel je. U dveří všichni stáli.

 

Podívala jsem se na ně. I oni se podívali na mě. Kdo seděl se postavil na nohy.

,,Tak co, Jane?’’ zeptal se mě Law.

,,Museli jsme řezat dáseň, abychom vyndali kořeny, které zůstaly v dásni. Dal jsem jí antibiotika, které má brát po šesti hodinách. Teď mě omluvte.’’ řekl Jeppo a zavřel dveře. Nikdo nestačil poděkovat. Podala jsem antibiotika Lawovi. Ten se na ně podíval.

,,Na ně ti nemohu nic dát proti bolesti.’’ řekl Law, když se na léky podíval.

,,Vím Jeppo říkal.’’ přikývla jsem.

,,Vydržíš to?’’ zeptal se Law starostlivě a objal mě.

,,Jo vydržím. Žádná bolest mě neskolí.’’ křivě jsem se usmála na Lawa.

,,Dobře, ale kdyby to bylo k nevydržení, tak s tím něco uděláme.’’ souhlasil se mnou Law.

,,OK.’’ přikývla jsem. ,,Lawe, mohu s tebou na chvíli osamotě mluvit?’’ zeptala jsem se Lawa a dívala se na něho.

,,Jasně.’’ přikývl Law a šli jsme od ostatních strano.

 

,,Děje se něco?’’ zeptal se mě Law.

,,Víš, Jeppo mi říkal, že Frau by se rád stal pirátem, jenže jednou byl odmítnut a podruhé se už nezeptá, tak ho napadlo jestli bychom ho nepřijali my.’’ řekla jsem to, co mi řekl Jeppo. ,,A vím, že posádku hledáme, tak mě napadlo, jestli bychom k sobě nevzali.’’ požádala jsem Lawa.

,,Já s tím problém nemám, ale neznáme ho. Zeptám se ho jestli se nechce připojit, až to tu vyřídíme.’’ slíbil mi Law. Křivě jsem se na něho usmála a Law mě objal. I já jeho a chtělo se mi brečet, ale slzy jsem potlačila. Po chvíli jsem se vrátili k ostatním.

 

Ostatní na nás čekali.

,,Co jste řešili?’’ zeptal se nás hned Mikoto.

,,Nic zvláštního.’’ řekla jsem a mávla nad tím rukou.

,,Sanji je ještě voda?’’ zeptal se Sanjiho Law.

,,Jistěže, na co?’’ zeptal se Sanji a vyndaval z batohu láhev s vodou.

,,Aby Jane mohla zapít prášek.’’ vysvětlil Law. Sanji vodu podal Lawovi a ten mi ji podal. Já láhev otevřela a Law mi vyndal prášek a podal mi ho. Já ho hned zapila..

,,Můžeme vyrazit?’’ zeptal se nás Frau.

,,A kam nás zavedeš?’’ zeptala jsem se Fraua.

,,Ke staršímu.’’ odpověděl Frau. ,,Je to kousíček.’’ dodal. Všichni jsme zase vyrazili na cestu.

 

Šli jsme tentokrát už po rovince. Žádný kopec nás nečekal. Což jsem byla ráda. Pusa byla zkoprně stále, ale dáseň mě bolela už teď. Law mě držel za ruku a Nami šla vedle mě. Bylo mi jasné, že se Zorem nemluvila od toho incidentu. Chtěla jsem jí nějak pomoct, ale nevěděla jsem jak. Chtěla jsem se poradit s Lawem, ale teď nebyl na to čas.

 

Po chvíli jsme došli k jednomu domku. Frau šel v čele. Frau zaklepal na dveře a čekali jsme až se dveře otevřou. Ty se po chvíli otevřely. V nich se objevila krásná žena. Podle chlapů byla krásná, protože mohli z ní pustit oči. Až na Lawa, ten si zachoval chladnou hlavu, ale co sem v ní honilo to netuším. I Zoro zpozorněl. Nami žárlila. Chytila mě za ruku a pevně stiskla. Z druhé strany mi ji stiskl Law. Podívala jsem se na Nami a pak na Lawa. Law se na mě pousmál. Věděla jsem, že mi dává najevo, že není důvod žárlit.

,,Co by si rád Fraue?’’ zeptala se Fraua a pak se na nás všechny podívala. Všimla jsem si, že její pohled zůstal viset na Lawovi. I když jsem věděla, že mi Law dal jasně najevo, že má zájem jen o mě, tak jsem žárlila.

,,Přivedl jsem přátelé piráty.’’ začal mluvit Frau. ,,Potřebují zásoby a místo k přespání. Blíží se noc a nestihnou se vrátit na loď.’’ vysvětlil celou situaci.

,,Ale jistě že. Pojďte dál.’’ vyzvala nás a uvolnila nám cestu. Všichni jsme vešli dál.

 

Dovedla nás do obývacího pokoje,nebo co to bylo. Někdo si sedl na gauč, někdo do křesla a někdo na zem. Já s Lawem na zem. Nami si sedla vedle mě. Takže jsem seděla vedle Lawa, který byl celý v pozoru. Všimla jsem si toho postoje, když jsme vešli dovnitř. Něco se mu to nelíbilo. Chtěla jsem vědět co, ale nebyl na to čas a ani příležitost.

,,Tak vy jste piráti, jo?’’ zeptala se nás žena.

,,Ano jsme. A kdo jste vy?’’ zeptal se Luffy.

,,Oh, promiňte. Nepředstavila jsem se. Jmenuju se Safira. A jak vy?’’ zeptala se, a při tom jsem si všimla, že stále sleduje Lawa. Žárlila jsem o sto šest. I Nami, ale ta tím způsobem, že tu Safiru sledovat Zoro.

,,Já jsem Luffy. A toto jsou mí přátelé, Zoro, Nami, Usopp, Sanji, Chopper, Law, Jane a Mikoto.’’ představil nás všechny Luffy.

,,Ráda vás poznávám. Přinesu něco k pití.’’ řekla Safira a zmizela do kuchyně.

,,Tak co na ni říkáte?’’ zeptal se nás Frau a zazubil se.

,,Je to kus ženský, a má lady.’’ promluvil zamilovaně Sanji.

,,Je pěkná, to jo, ale nechápu co na ni vidíte.’’ řekl Chopper. Já i Nami jsme se na Choppera usmáli.

,,Já mám svoji Janey a nikdo jiný mě nezajímá.’’ řekl Law a stiskl mi ruku. Tím mě hodně potěšil. Věřila jsem mu. Já stiskla ruku jak Lawovi, tak i Nami. Za chvíli se Safira vrátila.

,,Promiňte, že mi to tak trvalo.’’ omluvila se Safira a tác položila na stůl. Začala pití rozdávat. Frau jí přišel na pomoc. Když Safira, podávala Lawovi pití, tak se na něho koketně usmála. Law se stále tvářil stejně chladně. Věřila jsem mu, ale přesto jsem žárlila.

,,Dneska přespíte tady u mě. Všichni se tu vejdete.’’ promluvila Safira. Z toho jsem moc radost neměla. Nechtěla jsem tu spát. Pusa mi pomalu přicházela k sobě a trpěla jsem bolestí, ale snažila jsem se nedat nic najevo. ,,Zítra si tu nakoupíte suroviny. Jinak tu můžete zůstat, jak dlouho chcete.’’ usmívala se dál na nás.

,,Děkujeme, na pár dní se tu zdržíme.’’ souhlasil Luffy a poděkoval za pohostinnost.

,,Zůstaňte i bydlet tady u mě. Ať nemusíte se trmácet stále sem tam. Nahoru a dolů.’’ navrhla nám Safira. Všichni to přijali, jen já, Law a Nami ne. Ale nedali jsme nic najevo.

,,Děkujeme, rádi tvoji pohostinnost přijímáme.’’ řekl Zoro, co nás tři velmi překvapil. Nečekali jsme, že by mohl toto říct zrovna Zoro. Jako ostatní byl zaslep její krásou. Všimla jsem si na Nami, jak má na krajíčku. Bylo mi ji líto.

,,Děvčata, mohla by jste mi pomoci s jídlem?’’ zeptala se nás mile. S Nami jsme přikývly na souhlas. Vstaly jsme a šly jsme se Safirou do kuchyně.

V kuchyni jsme čekaly na pokyny Safiry. Ta nám začala rozkazovat, co máme dělat. Její rozkazování se mi nelíbilo. Ani Nami ne.

,,Nemusíte nám rozkazovat!’’ rozčílila se Nami.

,,Jste tu mí hosté, ale jen chlapi. Vy dvě budete poslouchat na slovo! Jinak tu poteče krev!’’ začala vyhrožovat. S Nami jsme se na sebe podívaly. Bála jsem se, aby neublížila Nami, nebo chlapům, tak jsem zatkla všechny zuby i pěsti.

,,Ano madam.’’ řekla jsem stroze. Nami se na mě podívala. Poznala, že jsem měla co dělat, abych to řekla. Safira se podívala na Nami.

,,Ano.’’ řekla jenom Nami.

,,Dobrá a teď do práce!’’ řekla Safira a začala nám diktovat, co kdo má vařit. Asi po hodině, bylo vše hotové. ,,Vy dvě se najíte tady, Já s chlapi vedle!’’ rozhodla. S Nami jsme si v kuchyni sedly ke stolu a daly se do jídla. Safira zatím nesla jídlo do obýváku ke klukům.

 

V obýváku:

 

Všichni se dali do jídla se Safirou. Nikdo si ani nevšiml, že já a Nami chybíme. Jen tři si toho všimli. Byl to Frau, Chopper a Law. Chvíli mlčeli, ale Lawovi to nedalo a nakonec se zeptal.

,,Kde jsou ženy?’’ zeptal se Safiry chladně.

,,Rozhodly se jíst vedle sami. Prý si potřebují popovídat.’’ řekla mile a s úsměvem Safira. Law ses tím spokojil, i když mu na tom něco nehrálo. Pak si různě povídali. Safira se různě vyptávala. Všichni až na ty tři, kteří mlčeli.

 

V kuchyni:

 

S Nami jsme chvíli jedli mlčky. Mně se jedlo obzvlášť blbě. Bolela mě ta dáseň. Možná jsem z ní i trošku krvácela, protože jsem cítila slano v puse.

,,Bolí tě to?’’ zeptala se mě Nami.

,,Trochu jo.’’ přikývla jsem pravda.

,,Tak to jdi říct Lawovi, ať ti na to něco dá.’’ navrhla mi Nami.

,,Slyšela jsi Lawa, že je to nebezpečné kombinovat s těmito léky. Nechci riskovat a není to tak strašné.’’ řekla jsem Nami a pousmála jsem se.

,,Jak myslíš. Ale jestli tě to bolí, měla by si to říct.’’ trvala na svém Nami.

,,Jestli se ti chce brečet, vybreč se.’’ řekla jsem náhle. Nami se na mě podívala a po tváři ji tekla už slza.

,,Věděla jsem, že mě nemá rád.’’ dostala přes vzlyky Nami.

,,Neboj má. Jen ona je manupalitivní.’’ snažila jsem se utěšit Nami.

,,Tak proč to na Lawa nepůsobí?’’ zeptala se Nami a brečela naplno. Nechala jsem jídla a šla ji obejmout. I ona objala mě.

,,Nevím, ale i tak žárlím. Má na něho největší zálusk.’’ dostala jsem ze sebe.

,,Promiň.’’ omluvila se mi Nami.

,,Za co se mi omlouváš?’’ nechápala jsem.

,,Že jsem tak nepříjemná.’’ vysvětlila mi Nami.

,,Ale to neřeš prosím tě.’’ mávla jsem nad tím rukou. Nami se uklidnila a já si sedla a začaly jsme zase jíst. Po chvíli přišla Safira.

,,Pojďte mi pomoci sklidit! Pak to dojíte a umyjete nádobí!’’ poručila nám Safira. S Nami jsme se na sebe podívaly. Vstaly jsme a šly jsme pomoci sklidit talíře od chlapů.

Přišly jsme do obýváku a začaly jsme sklízet.

,,Jane, vše v pořádku?’’ zeptal se mě Law starostlivě.

,,Jo, je.’’ pousmála jsem se na Lawa. Lawovi se to nezdálo, ale věděl, že o tom nechci teď mluvit.

,,Pomohu vám.’’ řekl Law a vstával z místa.

,,To nemusíš, ony to zvládnout sami, že ano?’’ řekla Safira a podívala se na nás.

,,Ano, to zvládneme sami.’’ řekla Nami a měla co dělat, aby se ovládla.

,,Přesto pomohu.’’ řekl Law a začal nám pomáhat. Odnesli jsme prázdné talíře a příbory do kuchyně.

 

V kuchyni jsme s Nami zasedly ke stolu. Law si k nám přisedl. Sedl si vedle mě.

,,Tak co se děje?’’ zeptal se šeptem. Nami mu vše řekla, protože věděla, že se mi špatně mluví.

,,Věděl jsem, že se mi na ní něco nelíbí!’’ procedil skrz zuby Law.

,,Klid. Musíme zjistit, co má v plánu. Bude dobré, hrát tu její hru.’’ řekla jsem a chytla Lawa za ruku a pousmála jsem se na něho.

,,Myslíš to vážně?’’ zeptal se mě Law. Ale já nestačila odpovědět, protože Safira přišla.

,,Lawe pomůžeš mi s nádobím?’’ zeptala se Safira Lawa. Law při tom sledoval mě. V očích četl, že to má udělat. Mlčky šel pro utěrku a začal utírat nádobí, které Safira. ,,Vy dvě běžte se najíst vedle.’’ řekla nám, aniž by se na nás podívala. Obě jsme vstaly, vzaly talíře a šly vedle se najíst.

 

V kuchyni:

 

Safira a Law dělali nádobí. Law by se na to nejradši vykašlal a šel za Jane, ale poznal, že má sehrát  tu habaďůru. Proto mlčel.

,,Moc se mi líbíš.’’ začala Safira mluvit na Lawa. Ten mlčel. ,,Chci, aby si tu zůstal se mnou. A na tu svou nádheru zapomněl.’’ pokračovala. Law se chtěl ohradit. ,,Jestli tak neučiníš, tak ji zabiju!’’ pohrozila Lawovi. Ten stále mlčel. Ale jen na chvíli.

,,Mohu si s ní promluvit?’’ zeptal se chladně.

,,Jistě že, ale jen cekneš o tom to, tak ji zabiju hned na místě!’’ pohrozila.

,,Dobře.’’ souhlasil Law. Nechal nádobí a šel do obýváku.

 

V obýváku:

 

Law přišel ke mně a vzal mi jídlo z rukou a odtáhl mě stranou pryč.

 

Šli jsme do jednoho z pokojů. Law zavřel dveře a objal mě. Začal mi šeptat do ucha.

,,Musím sehrát jejího milence. Miluju tebe a jen tebe, ale nechci, aby tě zabila. Teď to s tebou ukončím náš vztah. Sehraj to, prosím tě. Až zjistím o co jí jde, tak se k tobě zase vrátím.’’ zašeptal mi do ucha Law. Po tvářích mi tekl slzy. Věděla jsem, že to Law jenom sehraje, ale i tak jsem žárlila a bolelo mě to. Víc mě bolelo srdce, než tak dáseň.

,,Tak když ji miluješ, tak s ní buď, ale já docházím i z tvé posádky!’’ křikla jsem s brekem na Lawa a vyndala jsem snubní prsten a hodila po něm. S brekem jsem práskla dveřmi a šla do kuchyně, kde nikdo nebyl. Law zůstal opařený stát na místě. Věděl, že jsem to sehrála, ale viděl, že ty slzy byly opravdové. V ruce držel snubní prsten, který schoval do kapsy a šel k ostatním do obýváku.

 

Byla jsem v kuchyni a brečela jsem. Nikdo za mnou nepřišel a byla jsem za to ráda. Po nějaké době jsem si sušila oči, a šla k ostatním.

,,Safiro, kde mohu spát? Jsem unavena.’’ požádala jsem Safiru. Lawa jsem ignorovala.

,,Jistěže, hned tě tam odvedu.’’ řekla mile Safira a vzala mě kolem ramena odvedla do pokoje.

Když mě tam odvedla popřála mi dobrou noc a odešla. Já si lehla do postele a znovu jsem se rozbrečela. Věděla jsem, že je to habaďůra, ale přesto jsem to brala vážně. Věděla jsem, že Law ji nemiluje, že jsem to jenom já a že to hraje, kvůli tomu, aby se mi nic nestalo, ale přesto jsem to brala, jako rozchod. I když jen dočasný. Po nějaký době jsem usnula. Ani nevím, kdy přišla Nami a lehla si na protější postel a taky usnula.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.