Anime World CZ/SK - Příběhy

Z pohledu Shira (poprvé a naposled...)
Probudili mě nějaké divné zvuky.
,,Já chci ještě spát..."zaskuhral jsem a začal šmátrat po Saki že si jí k sobě trochu přitáhnu. Ať jsem hledal jak jsem hledal, na jejím místě bylo prázdno. Otevřel jsem oči a bleskurychle se zvedl z postele. Vydal jsem se ke koupelně, rozrazil dbeře a začal horlivě hledat. Koukal jsem se všude, do sprchy, do prádelníku, pod skříňky, prostě všude.
No tak, to není pravda... Musí tu někde bejt !!
Otevřel jsem dveře a vyběhl na chodbu. Běžel jsem co nejrychlejc jsem to zvladnul. V zatáčce mi to ujelo a napral jsem to do zdi. Okamžitě jsem se zvednul a běžel dál. Zastavil jsem u řídící místnosti, vůbec jsem nemyslel na klepání a dveře jsem prostě rozrazil. Zahlídnul jsem Sio s Hirem. Sprintem jsem k nim zámířil.
,,Neviděli jste..." popadal jsem dech ,,někde Saki ??" opřel jsem se rukama o kolena a zhluboka dýchal. Oba vypadali strašně zachmuřeně.
,,Co ?? Co se stalo ??" vyhrkl jsem na ně.
,,Víš Shiro..." přistoupila ke mě Sio ,,Saki a Yukio byli minulou noc uneseni..." sepnula ruce.
,,Cože ?!" zatnul jsem pěst ,,Kým ??"
,,Království si zřejmě najmulo nějaké profesionály..." odfrknul Hiro.
,,Kde byli hlídky ??" upřelně jsem koukla Sio do očí ,,Kdo měl tu noc hlídku ?!" vyštěkl jsem na ní.
,,Shiro, chapu že jsi neštastný, to asi my všichni, ale nemůžes to řešit násilím-"
,,Řekni mi kdo měl sakra tu hlídku !!"  neudržel jsem se a chtěl jí jednu vrazil, ale naštěstí mě zastavil Hiro.
,,Uklidni se sakra !!" zařval na mě ,,Já bych jim taky nejradši vrazil, ale neudělám to !! Tak se sakra uklidni..." pustil mě.
,,Omlouvám se, stratil jsem nad sebou kontrolu..." kouknul jsem na Sio. Opravdu mě to žralo.
,,To je v pořádku." usmála se.
,,Takže jakej je plán ??"
,,Královská garda má sídlo na kraji Venské mýtiny západně od Kappy, " rozložila před nás mapu ,,bylo by nejlepší nezpůzobit velkej rozruch." odmlčela se.
,,Ale tohle je válka !!" prásknul jsem pěstí do stolu.
,,Já vím, ale nemůžeme obětovat moc pěšáků..." položila mi ruku na rameno ,,Stačí když se tam proplížíte vy dva a přivede je zpátky..."
,,Dobře vyrazíme hned..." začal jsem se zbírat. Vyrazil jsem ke dveřím.
,,Shiro počkej" křikla na mě Sio ,,Nemůžeš jít jen tak, musíme to ještě projednat..."
,,Já musím !!" zatnul jsem pěst ,,Už je to několik hodin a my nevíme co s nima zamýšlí." zvýšil jsem hlas ,,A jestli se jim něco stane jen kvůli naší nedochvilnosti, tak si to do smrti neodpustím." snažil jsem se jim domluvit. Oba na mě jenom koukali. Asi mě nachápali. Už jem se otáčel k odchodu.
,,Souhlasím..." přitakal m najednou Hiro. Zvednul se a mířil ke mě.
,,Neboj, budou v pohodě." zazubil se na mě.
,,Dobře tedy." ozvala se Sio ,,Ale budtě opatrní..." usmála se.  Rozběhly jsme se chodbou do stájí. Každej sme měli svůj Dar Stromu. Doběhly jsme do stájí a jaá začal sedlat Amy.
,,Hele, kámo já mám problém..." kouknul na mě ,,Nemám na čem jet, teoreticky bych si mohl vzít Baca, ale ten mě neposlouchá..." prohrábnul si vlasy.
,,Byla by tu jedna možnost..." zazubil jsem se. Vyšel jsem ze stáje Amy a přešešl k té vedle.
,,Ale myslím že se mu nebudeš moc líbit kámo." položil jsem ruku na vrata ,,Ani mě namá rád, ale pro Saki by to mohl udělat. Otevřel jsem dveře od Shamovi stáje. Stál tam z naježeným hřbetem a nevraživě se ná nás koukal.
,,Ahoj." přistoupil jsem trochu blíž ,,Vím že mě nemáš rád, ale Saki unesli a my potřebujeme abys tam dovezl Hira." nazovnal uši. Vyšel ze stáje a začal Hira očuchávat. Potom se na mě otočil a kývnul. Sice mu nerozumím jako Saki, ale bral jsem to jako souhlas. Po chvíli zápasení s Shamovím sedlem jsme se vydali na cestu.
Neboj se Saki... Rozhodně tě zachraním... 

Z pohledu Saki

Z bezvědomí mě vytrhla ostrá bolest ramena. Otevřela jsem oči. Byla jsem v nějaké tmavé místnosti a nemohla jsem se pohnout.
To je jako v tom snu... Klídek možná je to zase jenom sen. Takže co jsem dělala včera večer. Byla jsem v  tý zahradě a pak... Pak to mám rozmazaný. Ne, tohle nemůže být skutečnost.
,,Hej !!!" zařvala jsem tmy ,,Nechte mě jít !!" začala jsem sebou házet. Opět mi ramenem projela ostrá bolest.
,,Tssss..." sykla jsem ,,Pusťte mě ven !!!" zařvala jsem z plných plic. Nic. Všude jen ticho a tma. 
,,Počkat jestli je to jako v tom snu tak..." polkla jsem ,,tak umřu." vydechla jsem. Potom už jsem byla zticha a naslouchala okolí. Nic se nedělo. Nemohla jsem nic dělat. Jenom čekat co příjde.
Najednou mi začalo do očí svítit slabý proužek světla. Postupně mě víc a víc oslepoval. Snažila jsem se mžourat, abych něco viděla, ale nepomáhalo to. Když to přešlo bylo v místnosti trochu světla, tak že jsem viděla asi metr před sebe. Přede mnou byl nějakej chlap. Měl pře sebe roztrhanej plášť a u boku se mu houpal těžký obouruční meč. Na hlavě se mu vlnili né moc dlouhé a neupravené vlasy. Vypadal dost šíleně.
,,Víš moje milá..." promluvil na mě slizkým hlasem ,,Celkem jsi mě naštvala, když jsi sem přišla." obešel mě ,,Další voják pro Sheep." protočil panenky ,,A pak si jen tak nakráčíš do paláce a dostaneš legendarní zbraň !!" zařval ,,To je nespravedlivé." povzdechl ,,Já sloužím králi už 17 let a dostanu jenom řadovou zbraň s malím potenciálem !!" upřel na mě svoje šílené oči.
,,Ale já za to nemů-" dal mi facku.
,,Řekl jsem snad ať mluvíš ?!" mnul si ruku ,,Takže abych pokračoval..." položil si ruku na jílec svého meče ,,Chtěl jsem si vzít tvoje rukavice-"
,,Cože ?! To nemůžete ?!" pro změnu mi dal pěstí do břicha. Vyplivla jsem krev. Můj dech byl zrychlený.
,,Ale ty mrchy mě neposlouchaj !!" rozkřikl se po místnosti. Odpotácel se do rohu. Nevím co tam dělal, ale slyšela jsem jen jak dýcha.
,,A aby toho nebylo dost..." vyšel z temnoty ,,Jsi mi zabila vzácnýho medvěda !!" zase mi kouknul do očí. Já jsem na něj jen nevraživě koukala.
,,Takže co s tebou uděláme..." chytnul mě pod krkem ,,Mohl bych do tebe řezat až bys nevěděla kdy máš jakej orgán..." přejel mi mráz po zádech ,,Nebo chytit tvého přítele Generála Shira a mučit ho přímo před tvýma očima..." začal mě dusit. Snažila jsem se mu to znemožnit tím že jsem sebou házela, ale nezabíralo to. Pustil mě, prostě mě najednou pustil. Rozkašlala jsem se.
,,Ne !! Ne !! Ne !!" potácel se po místnosti ,,Udělám s tebou něco mnohem horšího." zašklebil se. Přišel přede mě s nějakou malou skleněcou ampulkou.
,,Pamatuješ na léčitelku který si dala svojí slzu ??" přehodil si ampulku z ruky do ruky. Pak se ztratil do tmy. Cítila jsem že je pořád v místnosti. Něco tam dělal. Naslouchala jsem a čekala co příjde.
Co udělá... Trochu se bojím...
Najednou vyšel ze tmy s nějakou injekcí. Aniž bych se nějak stihla bránit píchnul mi jí. Začali se mi okamžitě zavírat oči.
,,Poštvu tě proti tvým přátelům moje malá generálko..." procedil proti zuby. Upadla jsem do temnoty. Moje duše jak jí znali ostatní umřela. Teď je tady jenom moje temná strana...