Anime World CZ/SK - Příběhy

Měsíc byl tuhle překrásnou noc v úplňku. Jeho svit ozařoval hodně temných koutů tohoto světa. V jednom z těchto temných koutů stál Keitaro, kterého drásala touha zabíjet a prolévat krev lidí i stvůr. Kitaro moc neměl rád měsíc, protože ho to odhalovalo ve stínech, ale miloval jeho odraz v kalužích krve. Keitaro si to pomalu kráčel k sídlišti aniž by někdo kráčel kolem. Všude bylo ticho a mrtvo. Jenom pouliční světla sem tam problikly, ale Keitaro kráčel dál a čím byl blíže, tak tím více se vnitřně radoval a cítil takové to šťastně chvění a nutkání v ruce. Popadnout svou Rudou čepel do dlaně a začít rozřezávat maso a kosti jedním švihem. Když došel na začátek ulice toho sídliště, tak se zastavil. Měsíční svit dopadal na jeho záda a prozařoval jeho bílé vlasy.

,, Dnes. Poznáte bolest, utrpení a zoufalství hloupí lidé. A poznáte ještě jednu věc a tou je … realita.“ ušklíbl se Keitaro a v jeho ruce se začala zhmotňovat jeho rudá katána. Keitaro měl rozevřenou dlaň, ale pak v jeden monet ji sevřel v pěst a držel pevně svou rudou katánu. Keitaro párkrát se svou katánou máchnul aby si procvičil zápěstí. Nakonec si katánul dal před svůj obličej a na to s ušklíbl……

 

… Mezitím v nějaké ulici …

,, Kde to vůbec jsme ?“ zeptala se Kazumi zvědavě.

,, Vůbec nemám tušení.“ odpověděl prostě Kenji.

,, A máš tušení kam se vydal Keitaro ?“ zeptala se Kazumi.

,, To nevím a těžko se to dá říct, když to tady neznáme.“ odvětil Kenji.

,, To je pravda. Ale abychom se tady neztratili.“ pověděla s obavami Kazumi.

,, To je taky možnost, ale taky je jenom malá šance, že najdeme Keitara. On není blbý a určitě nezabíjel člověka na potkání. To bychom ho potom mohli vystopovat.“ řekl Kenji.

,, Hele pohleď !“ vyhrkla ze sebe Kazumi.

,, Kde ?!“ zeptal se rychle Kenji.“

,, Tam na popelnici ! … Je tam havran.“ odpověděla Kazumi.

,, Ach … Já myslel že už vidíš Keitara nebo nějakou stvůru.“ oddechl si Kenji a podíval se na popelnici. Na poklici od popelnici stál havran, který vypadal že si je velmi dobře prohlíží.

,, Myslíš si, že je to havran od Hikara ?“ zeptala se Kazumi.

,, To se dá těžko říct. Hikaru nepoužívá všechny havrany ve městě.“ odpověděl Kenji. Havran na ně v ten moment zakrákal a roztáhl svá černá křídla. Na to jimi párkrát máchnul a vyletěl do noční oblohy.

,, Co si myslíš ?“ zeptala se opět Kazumi.

,, Pokud je to havran od Hikara tak už mu to letí říct, ale na to nemůžeme spoléhat.“ pověděl vážně Kenji.

,, Proč pak ?“ zeptala se opět Kazumi.

,, Protože je možné že toho havrana něco vyděsilo a číhá to ve stínu.“ odpověděl vážně Kenji. Hned na to si Kenji všimnul, že se ve stínu něco pohnulo a ne jenom na jednom místě.

,, Máme společnost.“ dodal Kenji a v každé jeho ruce se zjevil černý kratší meč. Kazumi si toho všimla taky a v každé její ruce se zjevil její ozubený sekáček. Kenji a Kazumi se postavili zády k sobě.

,, Kolik tu vidíš nepřátel ?“ zeptala se Kazumi se dívala se po hýbajících se stínech.

,, No když to tak vidím, tak jich bude asi deset … připrav se.“ dodal nakonec Kenji.

,, Já jsem připravená vždy.“ pousmála se Kazumi.

 

… Mezitím na jednom sídlišti ve městě v jednom domě …

,, Utíkej má lásko ! Utíkej !“ křičel muž, který ležel na zemi v chodbě domu, ale pak mu něco probodlo záda.

,, Neeee !“ křičela žena.

,, Ouha to jsem nechtěl … Ha ha ha !!! Neviděl jsem ho !!!“ smál se Keitaro.

,, Mami co se děje ?“ ozval se dívčí hlásek z vedlejší místnosti.

,, Nechoď sem a uteč !!“ zakřičela žena.

,, Mě nikdo neuteče.“ zasmál se Keitaro  a přiběhl k ženě a hned na to ji probodl hrudník svoji rudou katánou. Krev začala pomalu stékat po rudém ostří katány. Žena pomalu dýchala a každý další nádech byl pro ní těžší a těžší.

,, Proč to děláš ?“ zeptala se žena tiše zoufale a přitom jí začali ztékat po obličeji slzy.

,, Protože vy nevíte pravdu. A já ukážu světu temnou pravdu !!!“ zakřičel šíleně Keitaro a svou katánu začal tlačit směrem dolů. Pomalu prořezával vnitřnosti až ke břichu. Žena začínala mít z té bolesti oči v sloup až se skácela k zemi mrtvá. Keitaro se začal smát a přitom začal sekat svou katánou do bezvládného těla ženy, ale pak si vzpomněl na ten hlásek a vydal se po schodech nahoru a přitom za sebou nechával krvavé stopy s kapkami krve. Vystoupal pomalu nahoru a otevřel dveře hned před sebou. Byl tam menší nábytek. Všude samí plyšáci a menší postýlka. Bylo jasné že je v dětském pokoji možná snad ani ne desetiletého děvčátka. Keitaro se jenom slastně olízl a koukal po pokoji kde by mohla být schovaná. Jeho rudé oči si obhlíželi pokoj, ale pak se zadívali na postel. Začal k ní pomalu kráčet a když stál u postele tak byl chvíli ticho. Čekal jestli něco uslyší a taky uslyšel. Bylo to malé špitnutí. Keitaro se ihned naklonil pod postel a spatřil malou holčičku

,, Mám tě !! Ha ha ha !!“ zakřičel Keitaro. Holčičku to strašně vyděsilo a rychle vylezla ven. Chtěla utéct ke dveřím co nejrychleji, ale Keitaro ji chytil za zápěstí levé ruky. Holčička se tlačila dopředu, ale Keitaro ji držel až příliš pevně na to aby mu mohla utéct. Holčička se pomalu podívala směrem na Keitara a přitom jí tekly slzy z očí. Keitaro jí sledoval svýma rudýma očima a pak si holčičku přitáhnul k sobě. Popadnul za její šatičky a vyzvednul do vzduchu a přirazil ke zdi. Holčička se už strachem nemohla vůbec hýbat.

,, Chceš slyšet tajemství ?“ zeptal se potichu Keitaro a holčička jenom téměř nehybně kývla hlavou na souhlas a přitom se mlčky dívala do rudých očí Keitara.

,, Ha ha ha !!! Vždycky jsem chtěl ochutnat krev malé holky !!“ ušklíbl se Keitaro a holčička začala křičet. Keitaro už na nic nečekal a plnou rychlostí se svou čelistí zahryzl do krku holčičky. Měl hodně silný stisk a holčička cítila jak zuby Keitara trhají kůži a dostává se do masa. Obličej Keitara byl plný slasti a cítil krev malé holčičky jak mu pomalu vtéká do jeho úst. Pak svoje čelisti odtrhl od krku holčičky a svou katánou rozsekl tělíčko holčičky na dva. Keitato holčičku pustil a její tělíčko spadlo bezvládně a mlčky na zem. Její krev se vpíjela do koberce, který byl po celém pokoji.

,, Krev chutná sladce a čistě !! Dětská krev je prostě lahodná !!“ ušklíbl se Keitaro a začal pomalu kráčet po schodech dolů a následně ven z domu.

,, Ale co už čeká mě ještě tolik zábavy ha ha ha !!!“ zasmál se šíleně Keitaro a šel k dalšímu domu …..

 

… Mezitím v nějaké ulici …

Kenjiho krátký meč letěl vzduchem směrem na jednoho vlkodlaka, který zrovna skákal po Kenjim a Kazumi. Kenjiho kratší meč se zabodnul do ramene vlkodlaka a to ho vyvedlo z rovnováhy a spadl k zemi. Kazumi na to po vlkodlakovy ihned skočila a svoje sekáčky mu zasekla do hrudi. Hned na to začala Kazumi za svoje sekáčky táhnout a sekáčky dělali svoji práci. Trhali a řezali maso vlkodlaka. Kazumi pak od něj odskočila zpátky ke Kenjimu. Ten se k ní otočil zády a hodil po nějaké postavě svůj druhý krátký meč, zatím co jeho první se mu opět zjevil v ruce. Vlkodlak spadl k zemi mrtev a jeho tělo se proměnilo na člověka.

,, Je jich tu dost a my nemáme tolik času.“ řekl Kenji.

,, Já vím, ale oni nás pravděpodobně nenechají odejít.“ dodala Kazumi.

,, si piště že vám to neumožníme.“ řekla příšera, která vypadal dosti podobně člověku, ale měla velké ruce na kterých měla mohutné drápy. Rudé oči a velmi početné ostré zuby. Byl to Ghůl.

,, Skoncujeme to tu s vámi. Ničité jsou špatní !“ zařval vlkodlak.

,, Hmm … Vážně nemáme na výběr.“ pověděl Kenji a jeho druhý meč se mu zjevil zpátky v ruce.

,, Jenom Padlí andělé jsou praví spasitelé !“ zakřičel jiný vlkodlak a skočil po Kenjim a Kazumi……

 

… Mezitím na jednom sídlišti ve městě…

,, Leze leze po železe nedá pokoj až tam vleze.“ pověděl Keitaro a přitom se chichotal. Pomalu kráčel k poslednímu domu ulice a přitom za sebou tahal znetvořené tělo může. Jeho tělo za sebou nechávalo značnou stopu krve. Z rudé katány stékala krev a  kolem krku Keitara byly pohozené střeva muže. Keitaro zastavil u dveří a pustil tělo muže. Zazvonil na zvonek domu a vyčkával. Slyšel jenom tiché kroky, které se pomalu blížili k němu.

,, Kdo by tu otravoval v tuhle hodinu.“ řekl muž otráveně za dveřmi. Keitaro mlčky vyčkával, Kroky byli hlasitější a hlasitější až nakonec utichly. Keitaro ihned popadl svoji rudou katánu a probodnul dveře.

,, Aaaaaa !!“ zakřičel muž za dveřmi.

,, Drahý copak se děje !“ zakřičela žena. Keitaro vyndal katánu a několikrát potom seknul katánou do dveří. Dveře se po chvíli rozpadly na malé kousky dřeva. Na zemi ležel muž válející se v krvi , ale ještě žil. Z jeho rány unikala krev a vpíjela se do dřevěné podlahy. Jedna žena byla vedle něho, která když spatřila Keitara ustoupila několik kroků směrem od Keitara, ale přitom se udiveně a vystrašeně koukala do rudých očí Keitara. Keitaro udělal dva kroky dovnitř domu. Žena se vzpamatovala a odběhla pryč.

,, Maminko co se děje ?“ zeptal se chlapecký hlas, který šel po pravé straně Keitara. Keitaro spatřil po své pravé straně dvě děti. Brat a sestra. Oběma bylo asi deset let, ale Keitaro se ani nepohnul. Po chvíli přiběhla matka a v ruce měla kuchyňský nůž.

,, Vypadni !! A nech nás být !!“ zakřičela žena a draly se jí slzy z očí.

,, Mami ?“ pověděla holčička. Žena se podivila že tam stojí.

,, Pojďte ke mně děti !! Honem !! … A ty se ani nehni !!“ zakřičela žena. Keitaro jenom nehybně stál a díval se co se bude dít dál. Děti poslechli matku a rozběhnuli se ke své matce. Keitaro využil příležitosti a popadl malého chlapečka za ruku a přitáhnul si ho k sobě. Rudou katánu dal pod jeho krk. Mezitím holčička se schovala za svoji matku.

,, Ihned ho pusť !!“ křičela žena.

,, Ne tak zhurta ha ha ha haaaa !!!!“ smál se šíleně Keitaro. Chlapeček u Keitara dostal velký strach z toho smíchu až ho strach paralyzoval.

,, Co je tady k smíchu ?!“ vyjekla žena.

,, Ha ha ha !!! … Promiň rád si hraju !!! A proto mám pro tebe návrh ?!“ zajásal Keitaro a byl pln nadšení .

,, Jaký návrh ?“ zeptala se žena a měla už z toho špatný pocit.

,, Zabij svého muže !!!“ zajásal Keitaro ,, … Máš na to než napočítám do třiceti jinak je tvůj klouček mrtví.“ dodal vážně Keitaro a začal na hlas počítat.

,, Mami …“ řekl smutně chlapeček, ale Keitaro ho přerušil.

,, Pšššt klid. Mamimka má důležité rozhodnutí !!“ zajásal Keitaro a přitom pohladil chlapečka po vlasech avšak jeho vlasy dosti zašpinil krví od jiných lidí. Žena váhala a podívala se na svého může, který krvácel na zemi. Přistoupila k němu a přiklekla k němu. Její muž se na ní podíval a tušil co asi chce udělat.

,, Promiň … Je to pro našeho synka…“ řekla žena a zavřela oči. Pomalu natahovala svou paži s nožem. Keitaro je sledoval pln nadšení.

,, Pospěš si ha ha ha ! … 25, 26, 27, 28 …“ povídal Keitaro a už si chystal svou rudou katánu. Žena bodla. Nůž zarazila do hrudi muže.

,, To je … v pořádku …. Lásko.“ řekl muž a zavřel oči. Jeho svaly se uvolnily a začal se nehybně válet na zemi. Žena začala brečet jen co otevřela oči. Zděsila se hrůzou že to opravdu nakonec udělala.

,, Ha ha ha ha !!!! Je neuvěřitelné co lidi všechno dokážou když jde o život dítěte, ale asi je horší vidět své dítě … mrtvé“ ušklíbl se a popostrčil kluka v před a ihned seknul svou rudou katánou. Klukovi udělala pěkně velkou ránu na zádech a vzduchem letěla od rány krev.

,, Co jsi to udělal !!“ zakřičela žena a běžela ke svému chlapci. Keitaro vyběhnul dopředu a ženu seknul kátánou přes oči, ale běžel dál.

,,  AAAaaa !!“ zakřičela žena a přidržela si ránu rukama. ,, Já nevidím …. Nic nevidím !“ začala panikařit žena. Keitaro měl namířeno na holčičku kterou probodnul do hrudi, ale hned Keitaro začal tahat nahoru a tím holčičce rozřízl tělo. Holčička nestihla ani nic říct a už byla mrtvá.

,, Co jsi to udělal ?!!“ zakřičela žena a přitom se jí mísily slzy s krví, která tekla po obličeji dolů k zemi. Keitaro nic neřekl a přiběhnul ženě a probodnu ženě krk. Karánu pak odsekl bokem a tělo ženy se skácelo k zemi. Všude tekla krev a přímo uprostřed byla velká kaluž krve. Nakonec Keitaro ještě probodnul malého chlapce do hrudi aby konečně umřel. Jeho dílo bylo kompletní …….

 

…Mezitím v nějaké ulici…

Všude byli těla lidí a krev stékala do místní kanalizace. Jenom Kenji a Kazumi zhluboka vzdychali.

,, Už to máme konečně za sebou.“ pousmál se Kenji.

,, Ano ale musíme najít Keitara. Snad není ještě příliš pozdě !“ vyjela Kazumi a chtěla se vyběhnout vpřed, ale spadla na zem.

,, Kazumi !“ vyjel Kenji a chytil Kazumi do své náruče. ,, Není ti nic ?“ zeptal se starostlivě.

,, Ne nic mi není. Jenom jsem unavená.“ pověděla Kazumi.

,, No nic. Vypadá to že pátrání budeme muset nechat na zítřek. Nemohu tě nechat samotnou a pátrat po Keitarovi takhle nemůžeme.“ rozhodl Kenji a podepřel se o rameno aby pomohl Kazumi vstát. ,, Musíme najít dobré místo k odpočinku.“ dodal Kenji a Kazumi jenom přikývla na souhlas……

 

…Blízko sídliště na střeše nějakého domu…

Keitaro stál na střeše domu a vítr mu vlál do jeho bíle sněhových vlasů. Všude bylo ticho, ale až velké ticho. Keitaro otevřel oči a díval se na hvězdy.

,, Jediné hvězdy s měsícem nejdou poskvrnit krví. Na každého září stejně a je jedno jestli je to Ničitel, člověk a nebo zrůda. Proč ?“ řekl si v duchu  a poté se podíval do sídliště, kde vykonal svoje krvavé jatka a potichu se zasmál. ,, Ale neměli by. Všechny hvězdy budou obdivovat nás Ničitele a lidi budou vyvražděni. Už to vidíte hloupí lidé ! Všichni budete mrtví ! Skončíte jako moje loutky, které budu sekat a zabíjet jak se mi zachce ! Tento svět vám nepatří ! Hlupáci nevíte co se ve světě skrývá ! A já se o to postarám ! Už to vidíte ! Jak se svět krutý a nechutný !“ řekl naštvaně Keitaro, ale zarazil se. Přišlo mu jakoby ho někdo sledoval. Hned na to se otočil za sebe a podíval se na jednu střechu. Nikdo tam nebyl, ale přesto mu připadalo, že tam někdo byl. Chvíli sledoval střechu, ale potom se pohledem vrátil zpět na sídliště.

,, Ha ha ha ! Představení teprve začalo.“ zasmál se Keitaro….

 

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.