Pirátská láska II - 8. kapitola
Informace:
Naši hrdinové jsou osvobozeni z pasti na divočáky. Mikoto jak jen dokáže, naštve Jane, kterou musí uklidňovat Law. Nami se Zorem se k sobě chovají zvláštně. Jane i Law si toho všimnou a po první přestávce se vše dovídají. Při další a poslední přestávce, Jane praskne zadní zub a musí hned vyhledat zubaře ve vesnici.
Cesta do vesnice
Čekali jsme asi půl hodiny, než někdo dorazil. Nevím, jak ostatní, ale já na dotyčnou osobu neviděla.
,,Koho pak tu máme?’’ ozval se hluboký mužský hlas. ,,Piráti, co?’’ zasmál se a poté jsme všichni letěli dolů na zem. Dopadla jsem do měkkého. Zjistila jsem, že jsem spadla na Lawa.
,,Promiň.’’ omluvila jsem se Lawovi a slezla z něho. Nami dopadla na Zora. Když jsem se na ty dva podívala, tak oba byli rudí jak rajčata. Zajímalo by mě, co se asi stalo, ale nechtěla jsem vyzvídat. Všichni jsme se postavili na nohy.
,,Co to má znamenat?’’ zeptal se Sanji.
,,Past na divočáky.’’ usmíval se muž. ,,Jinak jsem Frau a jak vy?’’
,,Luffy a toto je má posádka, Zoro, Nami, Usopp, Sanji a Chopper.’’ představil svou posádku Luffy. Chtěl pokračovat, ale Law mu do toho skočil.
,,Já jsem Law, Jane a Mikoto.’’ představil sebe a mě a Mikota Law.
,,Těší mě. Co vás sem přivádí?’’ zeptal se nás Frau.
,,Plujeme na jeden ostrov a než tam doplujeme navštěvujeme jiné ostrovy a zásobujeme se.’’ vysvětlil Sanji.
,,Na jaký?’’ zajímalo Fraua.
,,Ostrov Plodnosti.’’ řekl Mikoto. Frau se začal smát. Já jsem zrudla.
,,Nevím, co je tu k smíchu.’’ zastal se mě Law.
,,Ten název.’’ dál se smál Frau, ale pak se zarazil. ,,Tam bych neplul.’’ začal nás varovat.
,,Proč?’’ zajímalo mě.
,,Panují tam šílené podmínky. Rodiny smí mít jedno dítě. Připlouvají tam různí piráti, kteří si užívají s obyvatelkami.’’ řekl nám Frau, co věděl. Docela mě to zarazilo. Od Mikota jsem už věděla, že rodiny smí mít jen jedno dítě, že tam plují piráti,ale že se ženy takhle nechají od pirátů zneužít to jsem netušila. Byla jsem nadmíru v šoku. Frau si toho musel všimnout.
,,Děje se něco?’’ zeptal se mě proto Frau.
,,N..ne nic.’’ dostala jsem ze sebe stále v šoku.
,,Ale my tam poplujeme, je to naše rodná vlast.’’ řekl suveréně Mikoto a objal mě kolem ramen. Hned jsem se odtrhla od něho.
,,Tak by jste měli vědět, jak to tam vypadá.’’ ušklíbl se Frau.
,,Dvacet let jsem tam nebyla.’’ přiznala jsem, když jsem konečně nebyla v šoku, nebo aspoň ne tak ve velkém.
,,Jak to?’’ vyzvídal dál Frau.
,,O tom nechci teď mluvit.’’ řekla jsem pravdu.
,,Po smrti rodičů se stala pirátem a já žil u adoptivních rodičů.’’ řekl pravdu Mikoto. Myslela jsem si, že Mikota zabiju. Law mě chytil za ruku, aby mě uklidnil. Musela jsem zhluboka dýchat.
,,To je mi líto.’’ řekl Frau a zmizel mu úsměv ze rtů.
,,To je v pohodě, je to už dvacet let.’’ pousmála jsem se.
,,Pojďte zavezu vás do vesnice.’’ navrhnul nám Frau. My jsme s tím souhlasili a vyrazili jsme za Frauem. Law mě celou cestu držel za ruku. Nejen, aby dal najevo, že spolu chodíme, že jsme snoubenci, ale aby mě i uklidnil, protože jsem stále byla naštvaná na Mikota. Zoro i Nami se chovali zvláštně. Nepoznávala jsem je. Hodně mě zajímalo co se asi stalo, ale teď nebyl čas to řešit.
Šli jsme asi hodinu cesty, ale stále jsme viděli jen samý les. Ti co nebyli moc trénovaní, už nemohli a začali funět. Všichni jsme šli mlčky. Nikdo nic neříkal. Až po nějaké době se konečně ozval Usopp.
,,Kdy už tam budeme?’’ zeptal se Usopp celý udýchaný.
,,Asi ještě dvě hodiny cesty.’’ odpověděl Frau.
,,COŽE?’’ vyhrkli jsme všichni najednou.
,,Vesnice je až nahoře na kopci.’’ řekl Frau a ukázala na vrchol kopce, který byl vidět. Všichni jsme se tam podívali. Byl to pěkný flák cesty.
,,Proč až tak vysoko?’’ divil se Luffy.
,,Protože tu řádí tajfuny a vše by zmizelo, tak nahoře je to bezpečné. O trošku.’’ vysvětlil nám Frau.
,,Co takhle přestávku?’’ zeptal se Usopp.
,,Pro mě za mě klidně, ale aby jsme pak nešli celý den.’’ pokrčil rameny Frau. I Nami a Chopper uvítali přestávku.
Sedli jsme si. Sanji vyndal pití a dal každému napít vody. Každý se trochu napil. Šetřili jsme vodou. Zoro si sedl vedle Lawa a Nami vedle mě. Poznala jsem, že by se mnou ráda mluvila, ale osamotě a neví jak to říct.
,,Nami, neodskočíme si?’’ navrhla jsem.
,,Dobrý nápad.’’ souhlasila Nami.
,,Nechoďte moc daleko.’’ varoval nás Frau.
,,Neboj, Chopper nás když tak najde.’’ zasmála jsem se a šla jsem s Nami pryč od ostatních.
Když jsem byli mimo doslech i dohled ostatních, zastavila jsem se a podívala jsem se na Nami. A ta se podívala na mě.
,,Tak co se děje?’’ zeptala jsem se Nami.
,,Víš...mno….já….’’ začala Nami koktat.
,,Jestli se mi snažíš říct, že jsi zamilovaná do Zora, tak to vím. Je to na tobě vidět.’’ skočila jsem Nami do řeči.
,,Dobrá, to říkat nemusím...Víš, jak jsme spadli na zem z té sítě?’’ zeptala se Nami už o něco klidnější, přesto byla rudá, jak rajče.
,,Jup vím, dopadla jsem na Lawa.’’ přiznala jsem se.
,,Mno….já zase na Zora, ale tak...že...jsme...si...dali….pusu….’’ vysoukala ze sebe Nami. Poté mě objala. Já objala ji.
,,Fíha….tak to gratuluju, ale zároveň nevíš, jak reagovat co?’’ dostala jsem ze sebe po chvíli.
,,Spíš, jak se k němu chovat.’’ vysvětlila mi Nami. Cítila jsem, že se rozbrečela.
,,Mno tak, klid Nami. To bude dobré.’’ utěšovala jsem Nami.
,,JANE, NAMI.’’ zaslechly jsme, jak nás ostatní volají. Nami se odtrhla a osušila si oči.
,,UŽ JDEME.’’ křikla jsem, aby nás ostatní slyšeli. Nami se uklidnila a my jsme vyrazily k ostatním. Držela se mě a já držela ji.
Pak jsme se mlčky vydali zase na cestu. Šli jsme mlčky. Nami šla se mnou a s Lawem. Z jedné strany mě držela Nami a z druhé Law. Mikoto šel před námi s Chopper a Sanjim a jako poslední šel Zoro sám. Po hodině cesty jsme si zase udělali přestávku. Tentokrát nikdo nikam nešel. Nami se držela hlavně blízkosti mě. Poznala jsem, že se cítí nejistě. Nedivila jsem se. Stát se to mně, tak jsem taky nejistá a celá v rozpacích. Naštěstí mě se to netýkalo, ale bylo mi Nami líto. I Zora, protože jsem na něm poznala, že se cítí stejně. Proto měli od sebe takový odstup. Ale přeju to těm dvěma, protože se k sobě hodí dokonale. Sanji nám dal zase napít vody a jablko. Když jsem kousla do jablka, tak to v puse prasklo. Chvíli jsem nevěděla co dělat.
,,Jane, co se děje?’’ zeptal se mě Law, když si všiml, jak jsem se zarazila. Jazyk jsem si nahmatala kde to prasklo. Zjistila jsem, že to byl zub.
,,Plaskl mi žub.’’ zašišlala jsem, jak jsem tam měla ten jazyk. Law na mě koukal, jak z jara. Z pusy jsem vyplivla kus jablka, ale i dva kusy zubu. Když to Law viděl, pochopil, co jsem říkala.
,,Jsi v pořádku?’’ zeptal se starostlivě.
,,Jo, jsem.’’ usmála jsem se. Naštěstí to byl zadní zub.
,,Co se stalo?’’ zeptal se nás Frau, který si nás všiml.
,,Máte zubaře ve vesnici?’’ zeptal se Law Fraua místo odpovědi.
,,Jeden tam je, proč?’’ zajímalo Fraua.
,,Rozpadl se mi zub.’’ přiznala jsem. Ten prasklý zub jsem vyhodila na zem.
,,Tak tam tě zavedu hned.’’ usmál se Frau. Já z toho nadšena nebyla. Byla jsem podělaná strachy. Zubař byl vždy můj nepřítel. A další věc, které jsem se bála. Bála jsem se, že přijdu o své nejbližší a zubaře. Jinak jsem se ničeho nebála. Dojedli jsme jablka a vyrazili jsme zase na cestu.
Šli jsme další hodinu. Law jako by věděl, že se bojím mě pevně chytl za ruku.
,,Neboj, budu tam s tebou.’’ zašeptal mi do ucha. Stiskla jsem jeho ruku a usmála jsem se na něho. Nami nás slyšela, ale nic neříkala. Po hodině jsme došli do vesnice. Panoval tu rozruch. Všude bylo plno vesničanů, můžu, žen i dětí, ale i dobytka. Když nás zahlédli, dívali se na nás s úžasem, ale i se strachem.
,,Nejdřív tě odvedu k tomu zubaři.’’ otočil se na mě Frau. Já jsem jenom přikývla.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.