Anime World CZ/SK - Příběhy

V pasti

Pluli jsme několik dní. Já byla zase fit. S Mikotem jsem se postupně seznamovala. Lawa moc v lásce neměl. Vadilo mu, že je pirát. I že já jsem pirát, ale s tím jsem si hlavu nelámala. Věděl moc dobře, že mě nepřesvědší změnit názor, ale přesto se o to snažil. Ale marně. Seděli jsme spolu na lodi, která patřila mně a Lawovi.

,,Povídej, jací byli rodiče?’’ zeptal se mě Mikoto.

,,Sama pořádně nevím. Moc si to nepamatuju.’’ přiznala jsem se. ,,Vím, že byli hodní, laskaví, přátelští.’’ dodala jsem. ,,Když mariňáci zaútočili na piráty a při tom zasáhli radnici, nebo co to bylo za budovu, která se zřítila, myslela jsem, že zůstanu v šoku napořád. Nikdy na to nezapomenu. Rodiče to zasypalo. Byli hned mrtví.’’ lhala jsem. Nechtěla jsem Mikotovi říkat, že táta ještě žil a Law ho ubodal k smrti. ,,Poté co jsem se vzpamatovala, mariňáci zmizeli, ale piráti na jeden den zůstali. Sbalila jsem si veškeré věci a šla k nim. Hned mě narukovali bez problémů. Byl tam už šestiletý Law, tak si řekli, že aspoň tam bude mít společnost stejného věku a nebude je otravovat. Ale s Lawem jsme nejen makali na lodi, jako je úklid a údržba lodi, ale taky otravovali život ostatním pirátům.’’ řekla jsem svůj život. Ukázala jsem na medailonek, kde jsem byla tříletá s rodiči. Mikoto se na medailonek díval.

,,Díky. Aspoň vím, jak rodiče vypadají.’’ řekl Mikoto. ,,Divím se, že vinu dáváš mariňákům a ne pirátům. Vždyť kdyby tam piráti nebyli, nemuselo se to stát.’’ snažil se mě přesvědčit o opaku, proč bych správně měla piráty nenávidět.

,,Je spoustu pirátů, kteří nejsou hodní a bojují, protože touží po moci, ale jsou tu i ti, kteří po moci tolik netouží a touží po klidu a míru. Jako já a Law a Luffyho posádka.’’ snažila jsem se zase přesvědčit Mikota, aby on změnil názor na piráty. ,,A piráti vždycky, co si pamatuju, byli vítáni na ostrově. Ale teď vyprávěj ty.’’ požádala jsem Mikota.

,,Není moc co.’’ řekl Mikoto a začal vyprávět.

 

Mikoto vypráví:

 

,,Když jsem se narodil dostal jsem se k adopci. Do smrti rodičů jsem o tom neměl ponětí. Ale celý život jsem cítil, že tam nepatřím. Život jsem si užíval, jako každé dítě. Jaké děti jsem si s přáteli, hráli na piráty a mariňáky. Já vždy patřil k mariňákům. Nesnáším násilí, ubližování slabších, a ani pomluvy, lži, nevěry, podvody. Bojuju za spravedlnost a za bezpečí slabších a nemohoucích. Když před rokem rodiče umírali, tak se mi svěřili, že jsem adoptovaný, že pocházím z ostrova Plodnosti. Že je to ostrov, kde se musí narodit rodině, jen jedno dítě. Jenže mým rodičům jsem se narodil i já. Jako druhorozený. Že mám sourozence. Sestru s jménem Jane Mizuki, která je o dva roky starší než jsem já. Že oheň je má schopnost, kterou mi nevysvětlí, že sami neví, ale že svou sestru poznám tak, že bude mít stejnou schopnost jako já. Víc jsem se nedozvěděl.’’ řekl mi celý svůj příběh Mikoto. Já celou tu dobu byla zticha a poslouchala jsem.

,,Na co zemřeli tví adoptivní rodiče?’’ zeptala jsem se Mikota.

,,Na rakovinu. Oba měli rakovinu, ale táta zemřel o rok dřív než mamka.’’ odpověděl mi Mikoto.

,,To je mi líto.’’ řekla jsem Mikotovi.

,,V pohodě.’’ usmál se Mikoto.

,,JÍDLO’’ ozval se hlas Luffyho. Mikoto mi vracel medailonek. Oba jsme se postavili na nohy. Šli jsme na Luffyho loď na oběd.

 

U stolu už seděli všichni. Mlčky jsme se dali do jídla. Teda jen chvíli panovalo ticho.

,,Kdy budeme na ostrově?’’ zeptal se Luffy a podíval se na Nami. Na kterou jsme se nakonec podívali všichni.

,,Tak za dva dny.’’ odpověděla Nami a dojídala polívku.

,,A jak se jmenuje?’’ zeptal se Mikoto.

,,Tajfun by se měl jmenovat.’’ odpověděla Nami. Jinak vztah Nami a Zora se nezměnil. Chovali se k sobě, jako psi, ale já i Law jsme věděli, že se milují, jako my dva.

,,To jako, že tam řádí tajfun?’’ zděsil se Usopp.

,,Jak to mám vědět?’’ řekla otázkou Nami. Pak jsme se všichni mlčky najedli. Po jídle jsem se Sanjim šla udělat nádobí.

 

Sanji myl a já utírala. Ostatní šli po svých činnostech. Zoro si šel dát šlofíka, Nami zmapovat další část světa, Usopp na hlídku, Chopper se šel vzdělávat, Luffy šel na své oblíbené místo, sledovat širý oceán. Mikoto a Law čekali na mě.

,,Jaký je ten Mikoto?’’ zeptal se mě Sanji.

,,Až na to, že nesnáší piráty, je fajn.’’ odpověděla jsem a usmála jsem se na Sanjiho.

,,Zajímalo by mě, proč je nenávidí.’’ zajímalo Sanjiho.

,,Pořádně mi to nevysvětlil, ale myslí si, že to jsou krvežíznivé bestie.’’ řekla jsem pravdu Sanjimu.

,,Snad si mu to vysvětlila, že tomu tak není.’’ zarazil se Sanji.

,,Nebo snažila jsem se.’’ usmála jsem se na Sanjiho. Poté, co bylo nádobí hotové, tak jsem vyšli ven. Sanji šel dělat něco svého. Law s Mikotem na mě čekali. Oba mlčeli.

,,Nepůjdeme trénovat, ovládat oheň?’’ zeptal se mě Mikoto.

,,Promiň, ale chci si odpočinout.’’ řekla jsem pravdu. Chtěla jsem nějakou tu chvilku trávit taky s Lawem.

,,U toho se nezapotíš.’’ snažil se mě přesvědčit Mikoto.

,,Promiň,ale teď ne.’’ nesouhlasila jsem s Mikotem.

,,Ale takhle se to nenaučíš.’’ protestoval Mikoto.

,,Víš, celý život jsem se obešla bez schopnosti, tak to i tak zůstane.’’ řekla jsem rázně.

,,Ale bude se hodit. Vždyť víš, že se to už hodilo.’’ nedal se odbýt Mikoto.

,,Tak jo, řeknu to takhle. Chci trávit volnou chvilku s Lawem.’’ řekla jsem mu to po lopatě a doufala, že to pochopí.

,,Chápu, ale Law ti neuteče, toto je důležité.’’ pochopil, přesto se nenechal odradit Mikoto.

,,Už jsem jednou řekla, že ne, tak ne.’’ začala jsem ztrácet nervy.

,,Půjdeme?’’ zeptal se mě Law, který si všiml, že začínám ztrácet nervy.

,,Jup, jdeme.’’ přikývla jsem a šli jsme na naši loď. Mikoto nás následoval, ale byl celý naštvaný, že se chci věnovat někomu jinému, než jenom jemu. Chtěl mě mít samotnou pro sebe. Se svatbou ani nesouhlasil, protože Law mu nepřirostl vůbec k srdci. A to se Law snažil s Mikotem vycházet dobře. Jen z Mikotovi strany, nebyla znát žádná snaha. Trochu mě to mrzelo, ale s tím jsem nemohla nic udělat.

 

Došli jsme na naší loď. Mikoto si šel zalézt do své kajuty, a já s Lawem do té naší. Law zamkl kajutu na klíč a klíč  nechal v zámku. Pak si lehl ke mně do postele. Přitulili jsme se k sobě.

,,Tak jak se ti ten Mikoto jeví?’’ zeptal se mě Law po chvíli.

,,Není špatný a chápu, že mě chce poznat a trávit volný čas se mnou,  ale taky ho chci trávit s tebou a to on neumí pochopit.’’ řekla jsem svůj názor na Mikota. ,,Co si myslíš ty o něm?’’ zeptala jsem se na názor i já.

,,Jak říkáš, nemusí být špatný, ale mě moc v lásce teda rozhodně nemá.’’ řekl mi Law názor na Mikota. ,,Proč si mu neřekla, že vašeho otce jsem zabil já?’’ zeptal se mě Law, který nad tím stále dumal.

,,Vím, všimla jsem si. Podle mě mu vadí, hlavně to, že jsi pirát. Jinak myslím, že by proti tobě nic neměl.’’ řekla jsem svůj názor. ,,Protože by se tě mohl pokusit kdykoliv zabít a nenávidět ještě víc, než nenávidí. A stejně tobě jsem dávno odpustila a nedávám ti to za vinu.’’ dodala jsem na vysvětleno.

,,Je to možné.’’ souhlasil se mnou Law. ,,Tak to jo, ale podle mě, se stejně dřív nebo později dozví pravdu.’’ řekl mi.

,,Taky si myslím, ale já mu nic říkat nebudu.’’ neodradilo mě to.

,,Já taky ne. Nejsem blázen, i ostatním nic říkat nebudu.’’ řekl mi Law, a svým způsobem to i slíbil. Pak jsme se k sobě víc přitulili a usnuli jsme.

 

O dva dny později:

 

Přistávali jsme na ostrově Tajfun. Byl ostrov prorostlý lesem. Říkala jsem si, jestli je vážně obydlen. Ale potřebovali jsme zásoby doplnit. Jako je jídlo a pití. Vylezli jsme ven na pevninu, když jsme zakotvili lodě. Nami se znova pohádala se Zorem, tak spolu nekomunikovali. Ani nevím kvůli čemu to bylo tentokrát. Nebyla jsem u toho a s Nami jsem osamotě nemluvila.

,,Kdo bude hlídat lodě?’’ zeptal se Chopper, který doufal, že to nebude muset být on.

,,Nikdo, pokud se nehlásí nějaký dobrovolník.’’ řekl Luffy a zazubil se. Žádný dobrovolník se nepřihlásil. Proto jsme všichni vyrazili na cestu.

 

Šlo se po rovince. Nikdo nic neříkal. Chvíli panovalo ticho.

,,Myslíte, že tu někdo je?’’ zeptala se Nami nás.

,,Myslím, že asi ne.’’ řekl Zoro. Bylo to poprvé, co na sebe promluvili.

,,Jsem zvědav, jak doplníme zásoby.’’ řekl Sanji.

,,Nasbíráme nějaké ovoce.’’ řekl Mikoto.

,,Budeme trošku hubnout mno.’’ řekla jsem. Byla jsem jako ostříž. Něco mi tu nesedělo. Law si toho všiml, ale nedal nic najevo. V tom něco prasklo. Všichni jsme se zastavili a zpozorněli. V tom jsme začali vyset vzhůru nohama. Padli jsme do pasti. Všichni jsme se začali sebou házet. Někdo někomu stál na noze, na ruce nebo i na hlavě.

,,KLID!’’ někdo zakřičel. Nevěděla jsem kdo to byl, ale pomohlo to. Všichni jsme přestali sebou házet. ,,Došáhne někdo na svou zbraň?’’ tím někdo myslet mě, Lawa, nebo Zora. Všichni tři jsme to zkusili, ale bez úspěchu. ,,Musíme počkat až někdo dorazí.’’ dodal čísi hlas.

,,Myslíš, že někdo dorazí?’’ divil se Zoro.

,,Kdyby tu nikdo nebyl, tak tu není ta past.’’ řekl Sanji, kterého jsem později poznala podle hlasu. V tom jsem uslyšeli něčí kroky a všichni jsme zpozorněli.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.