Pirátská láska II - 6. kapitola
Informace:
Jane se po pořádném souboji probouzí. Bolí ji hlava a žebra. Law Jane oznamuje, že má lehký otřes mozku a naražená žebra. Jane poté hned zase usíná. Když se probouzí, tak je u ni Luffy a uzavře s Jane dohodu.
Odplouváme
Když jsem přišla k sobě, celé tělo mě bolelo. Rukou jsem si protřela hlavu. Ležela jsem na nějaké posteli.
,,Kde to jsem?’’ dostala jsem ze sebe a rozhlédla se kolem sebe. Hodně mě bolela žebra.
,,Jane, jak ti je?’’ zeptal se Law, který seděl vedle mé postele a držel mě za ruku.
,,Bylo i líp.’’ odpověděla jsem. ,,Co se stalo?’’ zeptala jsem se a pousmála jsem se na Lawa. V tom se otevřely dveře a vešla Nami.
,,Jane, konečně ses probrala.’’ byla ráda Nami.
,,Co si všechno pamatuješ?’’ zeptal se mě Law.
,,Že jsem souboj vyhrála a pak usnula na židli.’’ řekla jsem, co jsem si pamatovala.
,,Tak Wlado už odjel pryč, slíbil co splnil, ale pěkně si ho zřídila. Máš naražena žebra a menší otřes mozku.’’ odpověděl mi Law.
,,Tak proto ta žebra bolí.’’ řekla jsem a pousmála jsem se.
,,Vážně jsi v pořádku?’’ zeptala se starostlivě Nami.
,,Jup jsem, jen jak říkám bolí mě ta žebra a trošku hlava.’’ přiznala jsem se.
,,Chce to odpočívat.’’ řekl mi Law a usmál se.
,,Nešlo by to na lodi?’’ zeptala jsem se s prosbou.
,,Zítra by to šlo.’’ byl nekompromisní Law.
,,OK OK.’’ rezignovala jsem a za jeho pomoci jsem si zase lehla. Zavřela jsem oči a vzápětí jsem usnula.
Když jsem se znovu probrala, tak u mě zrovna nikdo nebyl. Bylo šero, tak jsem si musela zvykat na tmu. Opatrně jsem se posadila na posteli. Poté se otevřely dveře.
,,Jane, spíš?’’ zašeptal někdo. Hlas byl tak potichu, že jsem ho nerozeznala.
,,Kdo je to?’’ zeptala jsem se. V tom někdo rozsvítil světlo. Byl to Luffy. ,,A, Luffy, pojď dál.’’ vyzvala jsem ho dál. Luffy vešel, zavřel dveře a sedl si ke mně.
,,Jak ti je?’’ zeptal se mě Luffy a usmál se.
,,Líp.’’ přikývla jsem. ,,Jak se máš ty?’’ zeptala jsem se Luffyho.
,,Dobře. Pěkný boj si sehrála.’’ pochválil mě Luffy. ,,A taky jsem přišel, aby si mě mohla zabít.’’ dodal. Já na Luffyho zírala jak z jara.
,,J….jak zabít?’’ dostala jsem ze sebe.
,,Mno, říkala si, že nás zabiješ, jakmile vyhraješ, když jsme souhlasili s Mikotem, že proti němu budeš bojovat.’’ připomenul mi Luffy. Hned se mi ulevilo. ,,Nebo si to nepamatuješ?’’ dodal.
,,Ale pamatuju, jen jsem nevěděla, jak to myslíš.’’ usmála jsem se na Luffyho. ,,To jsem řekla jen tak. Ani jednomu bych neublížila, jen možná bych praštila po hlavě, ale to je tak všechno.’’ usmála jsem se na Luffyho.
,,Tak mě prašti.’’ řekl Luffy a nastavil svou hlavu, abych jsem ho mohla praštit.
,,Tak udělejme dohodu, že tě praštím až se uzdravím, teď nemám na to sílu a taky mě bolí celé tělo.’’ řekla jsem, když jsem viděla, že toho Luffy lituje.
,,Dobře. Souhlasím.’’ přikývl Luffy a zazubil se. ,,Přinesu ti jídlo.’’ vzápětí dodal a než jsem stačila něco říct, byl pryč.
Po chvíli se znovu otevřely dveře. Světlo naštěstí svítilo, tak jsem hned rozeznala, že je to Law a nese podnos s jídlem.
,,Luffy říkal, že máš hlad.’’ řekl Law a usmál se. Položil na stůl tác s jídlem a šel zavřít dveře.
,,Tak to jsem neřekla, to spíš Luffy řekl, že mi přinese jídlo,ale jídlem nepohrdnu.’’ usmála jsem se na Lawa. Ten se tak na mě usmál.
,,To jsem rád, sice to vařil Sanji, ale i tak si určitě pochutnáš.’’ usmál se Law.
,,Určitě jo.’’ přikývla jsem. Law mi podal tác a já se dala do jídla. ,,Je to báječné.’’ přikývla jsem s plnou pusou.
,,To jsem rád. A jak ti je?’’ zeptal se mě Law.
,,Líp. Ale určitě ta žebra budou bolet pěkně dlouho, co?’’ zeptala jsem se.
,,To jo, ale bude lepší a lepší.’’ řekl mi Law s úsměvem. Poté jsem se najedla mlčky. Když jsem se najedla, tak Law odložil na stolek tác. ,,Zítra odplouváme, tak se na to hezky vyspi.’’ oznámil mi a usmál se.
,,Já, ale nejsem unavená.’’ protestovala jsem.
,,Ale měla by si odpočívat a nabrat sílu.’’ protestoval zase Law.
,,Kolik hodin jsem spala?’’ zeptala jsem se proto.
,,Asi den a devět hodin.’’ odpověděl mi Law.
,,C...cože? Tak dlouho?’’ divila jsem se.
,,Jup, takhle dlouho si spala.’’ přikývl Law.
,,Tak se mi nediv, že nejsem unavena.’’ řekla jsem vzdorovitě.
,,Dobrá, alel co chceš dělat?’’ rezignoval Law.
,,Jo to nevím, ale spát se mi nechce, a kolik vlastně je hodin?’’ zeptala jsem se.
,,Jedna hodina ráno.’’ řekl mi Law.
,,Tak si lehni, musíš být unavený.’’ řekla jsem Lawovi.
,,To musím přiznat, že jsem mno.’’ přikývl Law. Hned jsem mu udělala u sebe místo. Law to pochopil a lehl si ke mně. Přitulil si mě a já se k Lawovi taky přitulila. Law po chvíli usnul. Cítila jsem, jak jemně a lehce oddychuje. Já jsem nemohla usnout. Chtělo se mi Lawa pohladit, ale nechtěla jsem ho budit, tak jsem to nechala být. Asi po dvou hodinách se mi taky podařilo usnout.
Když jsem se ráno probudila, tak Law byl už vzhůru. Mno ráno, spíš dopoledne.
,,Dobré ráno, jak ti je?’’ zeptal se mě Law a usmál se na mě.
,,Dobře a jak se máš ty? Jak dlouho si vzhůru?’’ zeptala jsem se Lawa.
,,Dobře a asi dvě hodiny.’’ přiznal se mi Law.
,,Proč si nevstal? Nemusel si tu ležet celou dobu a zírat do stropu.’’ řekla jsem Lawovi. Ten se na mě jen usmál a políbil mě.
,,Já se díval na tebe. A taky jsem tě nechtěl budit. Potřebuješ odpočívat.’’ vysvětlil mi Law.
,,Tak já bych spala dál, a ty by si vstával.’’ protestovala jsem.
,,Přesto tě rád sleduju, když spíš Jsi tak roztomilá.’’ lichotil mi Law. Cítila jsem, jak mi po jeho slovech rudnou tváře. Poté jsme se oba posadili. ,,Máš hlad?’’ zeptal se mě Law. Chtěla jsem mu odpovědět, ale nebylo to zapotřebí. Žaludek se ozval.
,,Tak asi mám.’’ usmála jsem se. I Law se usmál.
,,Tak já něco přinesu.’’ řekl Law a chystal se vstát, ale někdo v tom zaklepal na dveře a dveře se otevřely. V nich stál Mikoto s Luffym.
,,Už jste vzhůru?’’ zeptal se Luffy.
,,Jup jsme.’’ odpověděla jsem těm dvěma a oba dva vstoupili dál.
,,Jdeme si pro ten pohlavek, jestli se na to cítíš.’’ vysvětlil Luffy. Law na ně čučel, jak puk.
,,Luffy, až se na to budu cítit, tak vám sama řeknu. A teď by jste nám mohli udělat laskavost a přinést snídani.’’ nařídila jsem těm dvěma.
,,To myslíš vážně?’’ zeptal se Mikoto ne moc nadšeně.
,,Neboj, hned tu budeme.’’ zazubil se Luffy a už táhl Mikota pryč. Když odešli, musela jsem se začít smát.
,,Proč je máš praštit?’’ divil se Law.
,,Tak v hradě, jsem řekla, že ty dva zabiju, když mě uvrtali do toho boje, jenže jsem to nemyslela vážně, tak jsem včera Luffymu slíbila, že když tak je praštím do hlavy.’’ vysvětlila jsem Lawovi. Ten jen přikývl. Určitě chtěl vstát, ale já jsem ho nechtěla pustit. Ale Law se nebránil. Za chvilku se znovu otevřely dveře a Mikoto s Luffym nám přinesli snídani.
,,Máme vás nakrmit?’’ zeptal se Luffy vážně.
,,C...cože?’’ dostala jsem ze sebe společně s Lawem.
,,Nope, nemusíte, my se najíme sami.’’ nakonec jsem řekla. Luffy s Mikotem nám dali tácy s jídlem a odešli. My dva jsme se dali do jídla. Jídlo bylo velice výborné. Oba jsme si pochutnali. Po jídle jsem konečně propustila Lawa a ten šel odnést tácy. Já seděla na posteli opřena o polštář a čekala jsem, až přijde Law. Ten po chvíli přišel. ,,Tak půjdeme?’’ zeptala jsem se.
,,Jasně, proto tu jsem.’’ usmál se Law a šel mi pomoci. Sice jsem chtěla vstát a jít sama, ale nakonec jsem uvítala pomoc, jak mě žebra bolela.
Šli jsme pomalu. Law mě podpíral. Když nás zahlédl Luffy s Mikotem, když u nás byl Luffy a začal mě taky podpírat.
,,To je dobré Luffy.’’ řekla jsem Luffymu.
,,Ne není, rád ti pomohu. Je to moje vina.’’ řekl Luffy. Už v noci mi došlo že si to Luffy vyčítá.
,,Luffy, tvoje vina to není.’’ řekla jsem proto.
,,Ale je, kdybych tě do toho neuvrtal a nesouhlasil s Mikotem, tak by se to nestalo.’’ trval si na svém Luffy. Proto jsem dál neprotestovala, protože by to bylo zbytečné. Law maličko žárlil, ale snažil se nedat nic najevo.
Došli jsme všichni k lodím. U lodí mě Law vzal do náruče a přenesl na palubu. Chtěla jsem protestovat, ale bylo příjemné být v jeho náručí, tak jsem se jenom Lawa držela jako klíště a neprotestovala jsem. Law mě přenesl do naší kajuty a rovnou do postele.
,,Ještě musíš ležet.’’ řekl mi, než jsem stačila protestovat.
,,Ale já ležet nechci.’’ přesto jsem protestovala.
,,Ještě dneska a zítra se budeme procházet.’’ usmál se Law.
,,OK, OK.’’ souhlasila jsem na konec a taky jsem se na Lawa usmála. Mikoto byl na naší lodi. Law mu ukázal, kde bude mít kajutu. Pak se zase ke mně vrátil. A naše lodě vypluly od přístavu na širé moře.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.