Pirátská láska II - 5. kapitola
Informace:
Parta najde jejich nepřítele, který se jim představí, jako Wlado. Jako upír, ale Jane dokáže, že to upír není. Mikoto, aniž by se zeptat ostatních vyhlásí souboj Wladovi. Wlado si vybírá soupeře i výhru. Mikoto s tím souhlasí, aniž by se zeptal. Luffy taky nakonec souhlasí a boj může začít.
Nepřítel
Zírali jsme na našeho nepřítele a on na nás. Vypadal jako upír. Jenže upíři neexistují, tak se za něj nejspíš jen vydával. Kdo ví, ale já tomu nevěřila, že je to upír. Nevím, jak ostatní, ale já absolutně ne. Připravila jsem se k boji, ale nebyla jsem jediná, i ostatní se připravili.
,,Vítám vás, nemyslel jsem si, že mě tak snadno najdete.’’ zasmál se muž.
,,Kdo jsi?’’ zeptal se Luffy v klidu.
,,Já? Kdo jsem já? Co pak mě neznáte?’’ byl velice překvapen muž.
,,Jedná se o Wlada.’’ řekl Mikoto ne moc příjemným hlasem. ,,Nebo-li hypnotizér.’’ dodal a nepřestával sledovat muže.
,,Tak přeci mě znáte.’’ ušklíbl se Wlado.
,,Já tě neznám.’’ řekl v klidu Luffy. Tím vyrazil dech Wladovi, protože se nezmohl na žádné slovo.
,,Mno nevadí, tak se vám představím.’’ uklidnil se Wlado. ,,Jmenuji se Wlado a jsem upír.’’ začal se nám představovat.
,,UPÍR?’’ vyřkli jsme snad všichni nevěřícně.
,,To není možné.’’ dostala jsem ze sebe. ,, Upíři neexistují.’’ dodala jsem.
,,Ale co pak já nejsem živý důkaz toho?’’ ušklíbl se Wlado.
,,Sice špičáky máš i rakev, jak tak koukám, ale nevěřím, že jsi upír.’’ řekla jsem odhodlaně. V tom se zčista jasna objevil za mnou.
,,Že bych ti to dokázal?’’ zeptal se Wlado a dýchal mi na krk. Zděsila jsem se.
,,Nepřibližuj se k ní!’’ řekl výhružně Law. Otočila jsem se, abychom jsem na něho mohla vidět. Měl tasené tesáky. Hned jsem mu dala meč na krk.
,,Jestli si upír, tak ti nebude vadit, když ti podříznu krk, že?’’ dostala jsem ze sebe, když jsem se vzpamatovala. V tom Wlado zbledl. ,,Tak vidíš.’’ ušklíbla jsem se a Wlado se pro jistotu vzdálil.
,,Dobrá, prokoukla si mě. Jsi hodně chytrá, co?’’ zeptal se ne moc příjemně Wlado.
,,Chytrá, to se říct nedá.’’ nesouhlasila jsem s Wladem.
,,Je chytrá a to hodně.’’ zastal se mě Law.
,,Pravda.’’ přikývl Luffy.
,,Vidím. Ale co teď? Vidím, že se nevzdáte a nenecháte mě být, co?’’ řekl otázkou Wlado.
,,To si uhodl, nenecháme.’’ řekl zostra Mikoto.
,,A proč pak? Vždyť jsem nic neudělal.’’ bránil se Wlado.
,,Že neudělal? Zhypnotizoval jsi naše přátelé i ostatní lid a pořádáš bahenní zápasy a poslal si na nás lidi. Zhypnotizované.’’ skočil mu do řeči Zoro.
,,Ale pak není zábava.’’ bránil se dál Wlado.
,,Tak si to zkus sám, bojovat v bahně.’’ řekla jsem Wladovi.
,,Ale já se rád dívám.’’ přiznal se Wlado.
,,Uděláme to tak, že se v bahenním zápase utkáš, proti jednomu z nás. Nikoho hypnotizovat nebudeš. A kdo zvítězí, tak si s tím druhým bude moci udělat co chce, co ty na to?’’ navrhl Mikoto. Všichni jsme se na něho podívali.
,,Tomu říkám dobrá nabídka. Tak když vyhraju, tak ta chytrolínka zůstane se mnou a budeme tu žít spolu, pokud prohraju odejdu z ostrova na dobro.’’ řekl cenu výherci Wlado.
,,Dobře bereme. Kdo se postaví proti tobě?’’ souhlasil Mikoto.
,,COŽE?’’ vyhrkli jsme všichni najednou a podívali se na Mikota. Ten stále sledoval Wlada.
,,Co třeba, aby to bylo spravedlivé, tak ta chytrolínka?’’ vybral si Wlado svého soupeře.
,,Dobře, bereme to.’’ řekl rozhodně Mikoto.
,,COŽE?’’ zvolali jsme znova všichni najednou.
,,M….Mikoto p...počkej….’’ soukala jsem ze sebe v šoku. ,,Ne...nemůžeš rozhodovat za mě.’’ dodala jsem koktavě.
,,To zvládneš viděl jsem tě bojovat.’’ řekl Mikoto aniž by se na mě podíval.
,,Dobrá bereme to.’’ řekl Luffy odhodlaně.
,,I...ty Luffy?’’ dostala jsem ze sebe.
,,To jsem si o tobě nemyslel, že budeš souhlasit.’’ řekl naštvaně Law.
,,Dobrá beru to, ale jestli vyhraju, tak oba dva vás zabiju!’’ řekla jsem taky naštvaně.
,,Souhlas.’’ souhlasil Luffy.
,,Jsi si tím jistá?’’ zeptal se mě starostlivě Law.
,,Jup jsem. Bude pro mě slast ty dva v případě vítězství zabít.’’ podívala jsem se na Lawa a usmála jsem se. I Law se na mě usmál. ,,Tak jdeme ne?’’ řekla jsem rázně a podívala jsem sena Wlada.
,,Jasně, publikum bude dobré.’’ řekl Wlado. Poté jsme se všichni odebrali zase po schodech dolů před hrad a pak od hradu dolů do arény.
Došli jsme k aréně. Tam se shluk lid. Wlado to stačil už rozhlásit o tom to zápase. Tak proto lid už čekal před arénou. Nikdo je dovnitř zatím nechtěl pustit. Ale Wlado nás vedl dozadu. Po chvíli jsme zjistili, že je to zadní vchod. Naštěstí nechal projít i ostatní.
Vevnitř šel Wlado do šatny pro muže. Nejdřív své zbraně odevzdal Mikotovi. Já své zbraně předala Lawovi. Ten mě ještě před odchodem do šatny objal a políbil. I já jeho políbila. Poté jsem se vydala do šatny.
Znovu jsem se oblékla do plavek. Znovu jsem si vzala ty samé, které jsem měla při boji proti Nami. Seděly mi dobře a docela se mi i líbily. Do deseti minut jsem byla hotová. S Wladem jsem se sešla v zákulisí, kde jsme čekali, až vyhlásí naše jména. Wladovo tělo, bylo docela namakané. Tělo samý sval, ale stačil mi jen jeden pohled. Law má tělo lepší. Řekla jsem si pro sebe. V tom se to stalo. Svaly se mu ještě víc zvětšily.
,,S...snad ses nezhypnotizoval?’’ vysoukala jsem ze sebe.
,,Ne, ale to je má pravá síla.’’ zasmál se Wlado a jeho svaly se zvětšily až byl o hodně vyšší než byl. Na sucho jsem polkla. ,,Nechceš mi snad říct, že se vzdáváš?’’ zasmál se při mém pohledu.
,,Ne, nechci.’’ řekla jsem rozhodným hlasem.
,,Dobrá.’’ řekl jenom Wlado a oba jsme čekali, až nás vyhlásí.
Za pět minut vyhlásili nejdřív Wlada. Všichni začali tleskat a ženské obsazenctvo jásat, až na Nami. Ta jediná byla výjimka. Neviděla jsem jejich reakce na jeho tělo. Pak vyhlásili mé jméno a já šla si stoupnout do bahna na proti Wladovi. Ženy tleskaly, muži jásali.
Stáli jsme naproti sobě a čekali, až boj započne. Rozhodčí po chvíli písknul na píšťalku a boj započal. Zatím jsme chodili jen dokola a sledovali každičký krok svého soupeře. Dav šílel. Toužil po boji. Ženské fandily Wladovi a muži mně.
,,Nezaútočíš?’’ smál se Wlado a stále jsme chodili kolem dokola.
,,Nejsem ten typ, co útočí, jako první.’’ přiznala jsem se, což byla pravda.
,,Takže mám zaútočit, já?’’ dál se se smíchem vyptával Wlado.
,,Pokud nevadí.’’ ušklíbla jsem se.
,,Jak je libo, chytrolínko.’’ posmíval se Wlado a po chvíli zaútočil. Já se jeho ráně vyhnula a sama za útočil. Boj započal.
Wlado mé útoky vykryl, ale já nezůstávala pozadu a jeho rány taky vždy vykryla. Jenže jsem se přesto v bahně párkrát vymáchala, protože, protože mi to několikrát podjelo a já žuchla do bahna. Wlado toho naštěstí nevyužil. Byl to svým způsobem poctivý boj. Nikdo nevítězil, ale ani neprohrával. Byl to těžký, ale spravedlivý boj. Ale nakonec se zlom stal. Wladovi se povedlo mi dát levý hák, když mi to podjelo a já měla co dělat, udržet se na nohou. Tím jsem spadla do bahna. Ze rtu se mi spustil pramínek krve. Setřela jsem si to, ale litovala jsem toho hned, protože bahno nedělalo dobrotu na otevřené rány.
,,Snad to nebolí.’’ smál se Wlado.
,,Kdo si tu stěžuje?’’ odsekla jsem mu.
,,Vypadalo to tak.’’ dál se poškleboval Wlado.
,,To se ti něco zdálo.’’ ušklíbla jsem se.
,,Nechceš to náhodou vzdát?’’ zeptal se Wlado se smíchem.
,,Nikdy.’’ řekla jsem rozhodný hlasem. Byla jsem ráda, že přes ten hluk jsme si rozuměli. Když se Wladovi povedlo vrazit mi další ránu, tak jsem tak zcela nevstala, ale roztočila jsem se na rukou a nohama mu podrazila nohy. Wlado toto nečekal a už ležel na zemi. Mezitím než se postavil na nohy, jsem stála na nohou já.
,,Nebylo špatné, ale na mě nemáš.’’ smál se dál Wlado.
,,Bereš to vůbec vážně?’’ zeptala jsem se Wlada.
,,Jistěže.’’ přikývl Wlado.
,,Nepřijde mi to tak. Přijde mi, že bojuješ, tak na třicet procent.’’ ušklíbla jsem se.
,,Opravdu chceš, abych bojoval na sto procent?’’ zeptal se překvapeně Wlado.
,,Jasně, že jo.’’ přikývla jsem.
,,Jak je libo, ale pak se nediv, až tě budou ošetřovat.’’ ušklíbl se Wlado. Tento jeho úšklebek se mi nezamlouval. Tentokrát opravdový boj, kde se bojovalo na plno a na sto procent započal.
Wlado byl najednou moc silný. Dal mi ránu do žaludku, a když jsem se skácela k zemi, tak další ránu do nosu. Teď jsem poznala, že bojuje na sto procent. Dostávala jsem nakládačku, ale po nějaké době jsem si všimla jeho slabého místa. Znovu se mi povedlo mu podrazit nohy. Když padal k zemi, skočila jsem mu záda a začala ho dusit. Když se mě snažil setřást ze sebe, tak jsem se držela, jako klíště. Pak jsem z něho slezla. Po dopadu na zem jsem vyskočila a dala dva kopance, do obličeje. Wlado toto nečekal, skácel se do bahna a už nevstal. Povedlo se mi ho omráčit. Mužské obsazenctvo začalo jásat.
Vypotácela jsem se ven. Šla jsem do zákulisí. Nami hned za mnou. V zákulisí jsem si sedla na židli.
,,Jane, jsi v pořádku?’’ zeptala se starostlivě Nami. V tom se k nám přes to obsazenctvo prodral i Law.
,,Jane?’’ řekl Law.
,,Na chvilku si schrupnu.’’ řekla jsem a ztratila jsem vědomí. Ani jsem už neslyšela, jak Law s Nami zakřičeli mé jméno.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.