Pirátská láska II - 3. kapitola
Informace:
Všichni přistávají na ostrově Taiko. Je to první ostrov, který navštíví Jane s Lawem, poté co se uzdravili. Oba mají jizvy. Jane na břiše dvě a Law jednu na zádech. Rozdělí se na dvě skupiny. Jane, Law, Zoro, Nami a Chopper se jdou porozhlédnout po okolí a zbytek jde pro zásoby. Když se v tom návalu lidí Nami a Chopper ztratí.
Bratr
Uběhly dva měsíce od našeho zranění a já s Lawem byla už fit. Ale oba jsme měli pěkné jizvy. Law na zádech a já na břiše. Dokonce dvě. Blížili jsme se k ostrovu s názvem Taiko. Byl to můj a Lawův první ostrov, který navštívíme, poté co jsme se uzdravili. Už jsem se těšila. Na levé ruce jsem nosila snubní prstýnek a Law zase na pravé ten ode mne. Ale ne snubní.
Probudila jsem se v náručí Lawa. Law ještě spal. Pomalu jsem se přes něho dostala ven a oblékla jsem se. Vyšla jsem ven na palubu. Byl zrovna východ slunce. Jak západ i východ je romantický sledovat ve dvou, ale budit kvůli tomu Lawa jsem nechtěla.
,,To je romantické, co?’’ ozval se Lawův hlas za mnou. Cukla jsem sebou, jak jsem se lekla. ,,Promiň, nechtěl jsem tě vylekat.’’ hned se mi omluvil.
,,V pohodě. Vzbudila jsem tě?’’ zeptala jsem se a usmála jsem se na Lawa. Law mě objal zezadu a oba jsme sledovali východ slunce.
,,Ne, vzbudil jsem se, a hledal tě.’’ přiznal se Law. ,,A i kdyby si mě vzbudila, nevadilo by mi to.’’ usmál se Law.
,,Ale já tě nikdy budit nebudu, protože tě ráda pozoruju, když spíš.’’ přiznala jsem se. Trošku mi zrudly tváře. I Law maličko zrudl.
,,To já tebe taky.’’ přiznal se Law. ,,Nemáš hlad?’’ zeptal se, když bylo slunce na obzoru, ale stále vycházelo.
,,Docela jo.’’ přiznala jsem.
,,Nepůjdeme něco ukuchtit i ostatním?’’ navrhl mi Law. Podívala jsem se na něho a usmála jsem se.
,,Souhlas, menší poděkování, jak se nás ujali.’’ souhlasila jsem s jeho návrhem. Law se na mě taky usmál a políbil mě. I já políbila Lawa. Pak jsme se jako myšky přemístili na Luffyho loď a šli do kuchyňky, něco ukuchtit.
Jenže Sanji tam už pracoval. Z pánvičky šel kouř a po kuchyňce se linula krásná vůně.
,,Ještě to není.’’ ozval se Sanji.
,,My nepřišli ochutnávat, ale něco ukuchtit vám, ale jak tak koukám, tak si nás předběhl.’’ zasmála jsem se. Sanji se na nás podíval.
,,Jestli chcete, můžete pomoci.’’ navrhnul nám Sanji. Oba jsme s tím souhlasili a dali se do práce. Řídili jsme se rady Sanjiho a dělali, jak nám bylo poručeno. Za pár minut bylo hotové. ,,Prostřete a já jdu vzbudit zbytek.’’ rozhodl a odložil zástěru. Já a Law jsme se dali do prostírání stolu. Po chvíli se objevila Nami a za ní Usopp, Chopper, Zoro a nakonec Luffy. Čekala jsem, že mezi prvními bude Luffy a ne mezi posledními. Ale neřešila jsem to.
Po snídani jsme řešili, co na ostrově podnikneme. Já i Law jsme se chtěli pořádně porozhlédnout, protože je to po dvou měsících, co se dostaneme na ostrov. Nakonec jsme se rozdělili na dvě skupiny. Já, Law, Zoro, Nami a Chopper a druhá skupina Usopp, Luffy a Sanji. Všichni jsme se připravovali na vylodění. Ještě jsme se naobědvali a pak čekali, až budeme moci zakotvit.
Okolo jedné hodiny jsme zakotvili obě lodě a vydali jsme se na průzkum ostrova. Rozdělili jsme se na ty dvě skupiny. Naše skupina vyrazila do středu města.
Všude panoval rozruch. Plno lidí, stánků. Law mě chytil za ruku, abych jsem se mu neztratila. I já jeho ruku stiskla. Trošku mi zrudli tváře. Šli jsme. Před námi šel Zoro. Nebylo to moc dobré rozhodnutí, aby nás vedl, protože jsme věděli, že má špatnou orientaci, ale byli jsme tu mi, a tady by se nám ani nemohl ztratit. Ale přesto se někdo ztratil. Byla to Nami s Chopperem. Nikdo nic neříkal, protože přes ten ruch by nebylo rozumět a hlavně slyšet. Zoro si po nějaké době všiml, že chybí Nami a Chopper.
,,Neviděli jste Nami?’’ zeptal se Zoro. Otočila jsem se za sebe.
,,Šla s Chopperem za námi.’’ oznámila jsem.
,,Někde se museli zaseknout.’’ řekl Law.
,,Jdu ji najít.’’ rozhodl se Zoro a vyrazil zpátky.
,,Počkej, jdeme taky, nebo se ztratíš taky.’’ zastavila jsem Zora a poté jsem všichni tři vyrazili zpátky najít u nějakého stánku Nami s Chopperem.
Snažili jsme se jít rychlým krokem, ale moc to nešlo. Bylo spoustu lidí, kteří nám bránili v rychlosti. Dívali jsme se všichni na všechny strany a nedávali pozor na cestu. V tom jsem do někoho vrazila. Kdyby mě Law nedržel za ruku, asi bych jsem spadla na zem.
,,Promiňte.’’ omluvila jsem se. Všichni jsme se zastavili, i Zoro.
,,Vy promiňte.’’ omluvil se muž. V tom se ozval rozhlas.
,,Dnešní noví silní soupeři jsou Nami a Chopper, kdo se pokusí proti nim utkat?’’ ozvalo se v rozhlase. Já, Law a Zoro jsem se po sobě podívali.
,,COŽE?’’ vyhrkli jsme všichni tři najednou.
,,Co se děje?’’ zeptal se muž.
,,To jsou naši přátelé a ani jeden z nich by do souboje nešel.’’ řekla jsem chlápkovi.
,,Jsou zhypnotizovaní. Snažím se najít toho hypnotizéra.’’ vysvětlil nám muž.
,,Musíme je zachránit.’’ řekl Zoro.
,,Musíme se přihlásit do soutěže.’’ navrhla jsem.
,,Hej lidi, co se to děje?’’ ozval se Luffy, který se k nám přidal se Sanjim a Usoppem.
,,Někdo je zhypnotizoval.’’ řekl Law Luffymu a spol. ,,A kdo se přihlásí?’’ zeptal se a podíval se na mě.
,,Já se utkám a snad otevřu oči Nami.’’ řekla jsem rozhodně.
,,Já proti Chopperovi.’’ rozhodl se Zoro.
,,Ty víš, kde se ty souboje konají?’’ zeptala jsem se muže.
,,Ano, zavedu vás tam. Jinak jsem Mikoto.’’ představil se nám. Poté jsme se představili i my. Pak nás Mikoto vedl k zápasišti.
Došli jsme k budově, kde stálo ,,Zápasiště v bahně’’. Všichni jsme se na ten název podívali. Podívali jsme se na sebe a pak znovu na nápis. Luffy otevřel dveře a všichni jsme vešli.
Hned na proti nám byly informace. Hned jsme si to tam zamířili. Seděl tam postarší mužík a četl noviny.
,,Můžeme se na něco zeptat?’’ promluvila jsem na staříka. Ten se odtrhnul od novin a podíval se na mě.
,,Co se přeje?’’ zeptal se tak trošku nevrle stařík.
,,Nevíte, kde se můžeme přihlásit do soutěže?’’ zeptala jsem se.
,,To vy všichni?’’ podivil se stařík.
,,Ne, jenom my dva.’’ řekla jsem a ukázala jsem na sebe a Zora. Stařík nám podal přihlášky.
,,Tady to vyplňte.’’ podal nám dvě lejstra. Já se Zorem jsme si je vzali a šli jsme ke stolečku to vyplnit.
Vyplnili jsme své iniciály a mohli jsme to jít odevzdat. Stařík nám dal klíče od kabinky, kde jsme se měli převléknout a zanechat zbraně. Já své zbraně dala Lawovi, aby se mi o ně postaral. Pak jsem se šla převléknout.
V kabince byly plavky. Doufala jsem, že mi budou a naštěstí byly. Padly na mě jako ulitý. Necítila jsem se v nich dobře, ale byla to jedna z podmínek soutěže. Převlékla jsem se. Na břiše byly vidět dvě jizvy, které jsem utržila. Šla jsem do zákulisí, nebo co to bylo.
V zákulisí už čekal Zoro. Musel taky být v plavkách. I on měl jizvu, přes celé tělo, které utržil od Mihawka, Jestřábího oka. Jak mi jednou vyprávěli. Čekali jsme, až vyhlásí naše jména. To se po chvíli stalo.
,,Noví vyzyvatelé Nami je Jane Mizuki a Choppera Zoro Roronoa.’’ ozvalo se rozhlasem. Oba jsme vstoupili. Jednal se o boj v bahně.
Nastoupila jsem na proti Nami. Když se člověk podíval do jejích očí, bylo vidět, že je zhypnotizovaná. Chopper byl na tom stejně. Nejhorší bylo, že byl ve své lidské podobě, kdy má dostatek síly. A ještě k tomu zhypnotizovaní, takže měli ještě větší sílu. Mužské obsazenctvo sledovalo náš souboj. Z Luffyho posádky to nebyla výjimka. A ženské obsazenctvo sledovalo mužský souboj. Boj začal. Snažil se slovy otevřít Nami oči nemělo smysl. Ta by neposlouchala. Sice jsem zhypnotizovaného člověka viděla prvně, ale bylo mi jasné, že slovy člověka nevrátíš zpátky. Musela jsem přijít na jiný způsob.
Boj to byl vyrovnaný. Dalo by se to tak říci. Nami se stala přes tu hypnózu silnější než byla ve skutečnosti, i když silná i tak byla. Přesto se mi povedlo ji vymáchat několikrát v bahně. Jenže pak jsem udělala chybu. Podívala jsem se, jak si vede Zoro s Chopperem a Nami toho využila, a podrazila mi nohy a já spadla do bahna. Jenže ne na zadek, jak by bylo zvykem, ale držkou do bahna. Nami dala nohu na moji hlavu a začala mě dusit v bahně. Ani promluvit jsem nedokázala. Nastavila jsem ruku a cítila jsem, jak z ní něco vyšvihlo. Nami mě pustila a já se na rovnala. Všimla jsem si mizející ohnivé koule. A taky Naminých očích. Byly rozšířené, ale po chvíli se vrátily do normálu. Došlo mi, že tím ohněm ji vrátím zpátky. Ale jak jsem to udělala? A jak to mám udělat znova? A jak je to možné? Ptala jsem se sama sebe.
,,Ty jsi má sestra.’’ vyhrkl Mikoto na mě. Zaskočil mě tím, ale sledovala jsem Nami, a neotočila jsem se na Mikota. ,,Soustřeď se na sílu ohně. Vytvoř tu sílu. Zhluboka dýchej.’’ radil mi, jak vyvolat znovu oheň. Nevím proč, ale věřila jsem Mikotovi, tak se tím řídila. A opravdu se mi to povedlo. Udržela jsem tu kouli a přibližovala se k Nami. Ta nevěřícně na tu kouli sledovala, až se její oči změnily. Byla to zase ta stará Nami, kterou jsme znali. Nebyla zhypnotizovaná.
,,Co...co se to děje?’’ dostala ze sebe.
,,Teď není čas.’’ řekla jsem jenom. Musela jsem i Choppera nějak osvobodit, což bude těžší oříšek, protože Chopper je dost vysoký a já malá. Ale v tom jsem dostala nápad. Rozeběhla jsem se. modlila se, abych jsem neuklouzla. Naštěstí ne a skočila na záda Zorovi.
,,Nic neříkej, jen drž.’’ řekla jsem Zorovi a nějak se mi povedlo stoupnout na Zorova ramena. Zhluboka jsem se nadechla a znova jsem vytvořila ohnivou kouli. Chopper se na ni díval. Naštěstí to zapůsobilo a Chopper se proměnil zase do své podoby. Jenže Zoro mě už neudržel, jak mě držel jen za nohy, nebo spíš, já už neudržela rovnováhu a spadla jsem do bahna. Docela do měkkého, protože jsem spadla na Choppera. Jen jsem se zděsila a bála se, jestli jsem ho nezamáčkla, ale naštěstí byl v pořádku. V šoku, ale v pořádku. Za což jsem byla ráda. Zoro mi pomohl postavit na nohy, když jsem pomohla Chopperovi a omlouvala se mu.
,,Promiň, to jsem nechtěla.’’ omlouvala jsem se Chopperovi.
,,V pohodě.’’ říkal mi Chopper. Pak jsme se všichni čtyři odebrali do sprch.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.