Anime World CZ/SK - Příběhy

Den ubíhal dál a Keitaro byl zrovna ve městě kde se krčil ve stínech temných ulic. Věděl, že je příliš nápadný s tím co má na sobě. Ale pak se na něj usmálo štěstí. Uviděl dva chlapíky, kteří vypadali na drogové dealery. Keitarovi se zalíbilo oblečení na jednom z těch dealerů. Byl to černý kožený kabát s kapucí a k tomu měl černé rifle. Keitaro po nich skočil a zabil je rychlostí blesku, ale tak aby nepoškodil oblečení. Jejich mrtvá těla poté zatáhl do tmy ulic a oblékl si své nové oblečení. I když už vypadal jako normální člověk, tak stále nemohl vyjít mezi lidi. Jeho přišitá maska by ho prozradila a tak Keitarovi nezbývali nic jiného, než čekat na setmění …..

 

… Mezitím …

Kenji a Kazumi šly na místo činu. K psychiatrické léčebně, ale sledovali to pouze s povzdálí dalekohledem, protože na místě bylo plno vyšetřovatelů a policistů.

,, Co si o tom myslíš ?“ zeptala se Kazumi.

,, Hmmm nic moc, ale jedno vím určitě. Dovnitř se nedostaneme.“ odpověděl Kenji a přestal se dívat do dalekohledu.

,, K sakru. Zatracení policisté.“ odsekla Kazumi a podívala se za sebe. Nevěděla proč, ale připadalo ji, jakoby je někdo sledoval už nějakou chvíli.

,, Cítíš to taky ?“ zeptala se tiše Kazumi.

,, Ovšem, ale je to od nás dál. Zatím si nedělej starosti.“ odpověděl Kenji a podíval se opět dalekohledem. Kazumi to ale nedalo a dál se dívala za sebe. Avšak po chvíli cítila, že se to k nim pomalu blíží. Avšak nebylo to žádné monstrum, nebo spíš jí to tak nepřipadalo.

,, Tak co si o tom myslíš ? Udělal to on ?“ zeptala se po chvíli Kazumi.

,, Hmm. Podle toho jak odnáší ty znetvořené těla, tak je to i pravděpodobné, ale těžko říct.“ odpověděl Kenji a schoval dalekohled.

,, To už jdeme ?“ zeptala se udiveně Kazumi.

,, Ano budeme muset, protože máme společnost.“ řekl jenom Kenji a díval se upřeně do jednoho keře. ,, Tak vylez. Vím že tam jsi.“ zvolal po chvíli Kenji. Zpoza keře vylezl člověk. Byl to muž, který vypadal jako od nějakého elitního vojenského komanda. Neprůstřelná vesta, chrániče, nože, plášť s kapucí a všelijaké další věci. Avšak nešlo mu ani vidět do tváře, protože měl na sobě podivnou plynovou masku ze železa i se sklem na očích, avšak do očí mu vidět nebylo. Takže vlastně vůbec nešlo poznat o jakého člověka se jedná, ale Kenji věděl až moc dobře kdo to je.

,, Dlouho jsem tě neviděl, ale co tě donutilo aby si nás sledoval ?“ zeptal se Kenji. Kazumi se na chvíli udivila, ale pak si uvědomila kdo to je.

,, Mě ? Prakticky jsem vás nesledoval, ale chtěl jsem zjistit to samé co vy.“ řekl prostě muž.

,, Hah … Si myslíš, že nevím na co to potřebuješ ? Vím k čemu to chceš vědět.“ pověděl Kenji.

,, No ale já vím k čemu to chceš vědět ty. Vy a vaše podělá smlouva s kamarádem.“ dodal prostě muž a následně se uchechtl.

,, To je už naše věc, ale ty se tam přece dostaneš. Jak tě znám. … Ale příště se nám radši vyhýbej.“ pověděl Kenji a dal se s Kazumi na odchod. Muž se na ně díval, ale po chvíli opět zmizel v houští lesa.

,, Proč by tam šel ?“ zeptala se o chvíli Kazumi.

,, Tak je to snad jasné. Avšak jen ať dělá co musí. My teď musíme na nádraží.“ pověděl Kenji.

,, Na nádraží ? … Proč zrovna tam ?“ ptala se nechápavě Kazumi.

,, Protože tam ho potkáme a navíc. Je jasné, že chce zpátky a pravděpodobně ne kvůli dobré věci.“ dodal Kenji …..

 

… Po několika hodinách …

Slunce už zapadlo a Keitaro vyšel ze své skrýše. Dal si na sebe kapuci a přes obličej šátek, který našel a vydal se na vlakové nádraží. Avšak během cesty pociťoval menší nutkání ve své mysli. Bylo to nutkání zabíjet. Ti kolemjdoucí lidí působili jako snadné terče. Kdyby to chtěl, tak by dokázal rozpoutat totální paniku a chaos, ale věděl by, že by se prozradil a dříve, nebo později by ho uhnali a pravděpodobně zastřelili. Keitaro se musel celkem přemáhat. Hlavně, když do něj vrazila party malých dětí, ale nakonec Keitaro nikoho nezabil a vkročil na vlakové nádraží. Vyhledal si vlak, kterým se dostane tam kam potřebuje.

,, Odjíždí to za 10 minut. Mám to ale štěstí. Ale každopádně měl bych si pohnout.“ řekl si Keitaro v duchu a dal se na pohod k nástupišti číslo šest, kde byl už jeho vlak. Keitaro pomalu kráčel po schodech nahoru na nástupiště číslo šest, když v tom do něj narazil podivný pocit.

,, Někdo tu je a není normální.“ řekl si v duchu Keitaro a na to se slastně olízl.

Kenji a Kazumi stáli na nástupišti a ohlíželi se po lidech, kteří nastupovali do vlaku.

,, Jsi si jist, že tu přijde ?“ optala se Kazumi.

,, Určitě. On nebude čekat.“ řekl jenom Kenji, když v tom kolem nich prošel zamaskovaný Keitaro. Chvíli to vypadlo jako ve zpomaleném čase. Keitaro se na ně lehce otočil pohledem a jeho krvavé oči navázali na pohledy Kenjiho a Kazumi. Keitaro při své chůzi pohled odvrátil a namířil si to rovnou k vagónu.

,, Co si myslíš ?“ zeptala se potichu Kazumi.

,, Podle mě jsme ho našli. Jdeme.“ pověděl tiše Kenji.

,, Hmmm má tak překrásné vlasy a rudé oči jako já.“ řekla si v duchu radostně Kazumi a šla za Kenjim. Keitaro nastoupil do vagónu, ale jen co nastoupil, aby ho nikdo neviděl tak zrychlil, aby se ztratil z dohledu. Kenji a Kazumi nastoupili po chvíli také, ale stalo se to co Keitaro chtěl. Ztratil se jim.

,, Co teď ?“ zeptala se Kazumi.

,, Co jiného. Nějakou dobu pojedeme, takže prohledáme všechny kupé v jednotlivých vagónech.“ řekl prostě Kenji. Jen co to dořekl, tak se zavřeli všechny dveře a vlak se začal rozjíždět.

,, Půjdeme od zadu.“ řekl ještě Kenji a začal pátrat…

 

Keitaro šel co nejblíže k lokomotivě vlakové soupravy, kde si vyhlédnul prázdné kupé, ale přitom na něj narazil průvodčí vlaku.

,, Pane prosím ukažte mi svou jízdenku.“ řekl přívětivě průvodčí.

,, Pojďte za mnou prosím. Chtěl bych vám ukázat jeden problém.“ pověděl Keitaro a šel směrem, kde byla na konci chodby kabinka na záchod. Jen co tam došel, tak otevřel dveře do záchodu.

,, Co tam je ?“ zeptal se průvodčí a nahlídl do kabinky. Jen co to udělal, tak Keitaro ho udeřil pěstí do obličeje a následně se na něj vrhnul. Srazil ho k zemi a popadl ho za hlavu.

,, Co to děláte ?!“ ptal se vyděšeně průvodčí, ale to mu Keitaro začal mlátit hlavu o záchodovou mísu. Průvodčí byl po páru úderech bez vědomí. Keitaro se uchechtl a ve své ruce se mu zjevila rudá katána.

,, Máš to, ale šťastnej den. Že jsi podkal mě.“ zaradoval se Keitaro a svou katánou mu probodl srdce. Keitaro tam mrtvolu průvodčího nechal jen tak ležet a zavřel dveře. Jen co to udělal, tak usekl kliku od záchodu tak, aby kabinku nikdo nedokázal otevřít a useknutou část kliky vyhodil oknem. Rudá katána mu pak následně zmizela z rukou a šel zpátky do svého vyhlédnutého šesti místného kupé, kde se usadil k oknu, aby měl dobrý výhled na krajinu. Mezitím Kenji a Kazumi prohledávali jednotlivá kupé, ale nemohli jejich podezřelou osobu najít. Postupovali pomalu a pečlivě.

 

… o 20 minut později …

,, Podívej !“ vyjela z rázu Kazumi.

,, Chybí klika a ?“ řekl jenom Kenji.

,, Nevidíš to … Někdo ji usekl.“ pověděla Kazumi a Kenjimu to docvaklo. Ihned přiložil ucho na dveře s useknutou klikou. Poslouchal pozorně.

,, Slyšíš něco ?“ zeptala se tiše Kazumi.

,, Nic. Jenom kapání nějaké tekutiny, ale podle mě to bude krev.“ pověděl Kenji a Kazumi se udivila. ,, Podle mě je tam mrtví průvodčí, kterého se ten chlap zbavil, protože neměl jízdenku.“ dodal Kenji.

,, To je fakt. Průvodčího vlaku jsme nepotkali.“ řekla Kazumi.

,, Takže náš podezřelí není daleko.“ řekl tiše Kenji a šel dál. Kazumi jenom jenom mlčky kráčela za ním. Nemuseli jít daleko a uviděli v jednom kupé toho zahaleného muže, jak sedí u okna. Kenji kývl hlavou na Kazumi a otevřel dveře od kupé.

,, Promiňte. Je tady volno ?“ zeptal se přívětivě Kenji. Keitaro se obrátil na ně pohledem. Kenji zpozorněl. Nevěděl co má od Keitara čekat.

,, Ovšem. Klidně si sedněte.“ pověděl Keitaro líbezným hlasem.

,, Děkujeme.“ dodal Kenji a s Kazumi si sedli hned vedle dveří a přitom oba seděli naproti sobě.

,,Smím se zeptat, kam jedete ?“ zeptal se trochu ostýchavě Kenji. Keitaro se na Kenjiho upřeně podíval svýma rudýma očima. Na to z Kenjiho tváře ztekla vlhká kapička potu.

,, Do toho vám dvěma nic není a radši mi rovnou řekněte… proč mě sledujete ?!“ ……..

 

 

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.