Anime World CZ/SK - Příběhy

Vzkříšení

Na chodbě se mi povedlo se vyprostit od těch dvou mariňáků. Věděla jsem, že hodně riskuju, ale chtěla jsem jít zachránit Lawa. Udělali chybu, že mi rozvázali ruce. Při chůzi jsem mariňákům dupla na nohy až zavýskli bolestí. Pak se mi povedlo je omráčit. Jednomu mariňákovi jsem vzala meč a šla, běžet jsem nemoha, zpátky do kajuty.

To co jsem viděla, nebylo moc pěkné. Oči jsem měla vytřeštěné, jak nevím co. Kapitán mariňáků probodl Lawa zezadu. Law se skácel svázaný k zemi.

,,Ty....'' křikla jsem a vrhla jsem se na kapitána. Bylo mi v tu chvíli jedno, že ohrožuju svůj život, ale pomstít jsem se chtěla. Ani jsem neslyšela, jak na palubu dostali ostatní a bojovali, proti zbylým mariňákům. Bojovali jsme na život a na smrt. Já byla všech smyslů zbavená. Útočila jsem hlava nehlava. Kapitán se nezmohl než jen bránit. Povedlo se mi najít jeho skulinku. Vrazila jsem mu pěstí do břicha, kolenem do hlavy a pak jsem mu probodla srdce. Než padl na zem bylo po něm.

Hned jsem byla u Lawa. Rozvázala jsem mu provaz na rukou a položila ho na záda.

,,Ja...Jane...''dostal ze sebe Law.

,,Mlč, šetři se.'' řekla jsem se slzami v očích. Byl vážně raněn na zádech. I mně se otevřely rány na břiše, ale bylo mi to jedno. Law ztratil vědomí. Ostatní přiběhli, když dobojovali s ostatními mariňáky. Když viděli, co se tu stalo, tak Chopper byl hned u nás. Zkontroloval stav Lawa.

,,Rychle musím ho ošetřit, ale ne tady.’’ řekl rozhodným hlasem Chopper. Zoro vzal Lawa na záda a šel s ním na před na loď. Já se taky postavy na nohy, ale málem jsem se skácela, jak jsem ztrácela krev. Sanji byl hned u mě a podepřel mě.

,,Díky.’’ poděkovala jsem a vyrazili jsme společně s ostatními na loď.

 

Na lodi Rudého Johna, kterou jsme si později obsadili, já s Lawem, se Chopper postaral o Lawa. Ošetřil mu zranění a obvázal. Law byl stále v bezvědomí. Pak se Chopper vrhnul na má zranění.

,,Přežije to?’’ zeptala jsem se Choppera.

,,Nevím. Dvacet čtyři hodin bude kritických. Jestli to přežije, tak bude žít.’’ oznámil mi Chopper. Přikývla jsem, že rozumím. Mně se otevřely obě rány, o které se mi Chopper postaral. Lawa položili na postel a já si sedla na stoličku a chytla Lawa za ruku. ,,Měla by si taky odpočívat. Otevřely se ti rány.’’ řekl mi, jako doktor.

,,Promiň Choppere, že neposlechnu, ale chci být u něho.’’ řekla jsem na nesouhlas. Chopper si povzdychl.

,,Dobrá, ale jakmile budeš unavena půjdeš si lehnout na vedlejší postel.’’ souhlasil nakonec Chopper. Law byl bledý v obličeji. Jako by byl po smrti. Život měl na vlásku. Po tvářích se mi kutálely slzy. Byla jsem unavena, ale spát jsem nechtěla jít. Chtěla jsem být u Lawa, kdyby se mu náhodou přitížilo, aby se mu dostalo hned pomoci, i když já lékař nejsem. Ale Chopper slíbil, že bude při ruce, při nějakých problémech. Cítila jsem, jak jsme vypluli. Držela jsem Lawa za ruku, kterou měl studenou a vduchu se modlila, aby to přežil. Nakonec jsem mi povedlo, usnout s opřenou hlavou o postel, takže jsem byla celá zkroucená.

Vzbudilo mě, když jsem cítila, silnější stisk ruky. Hned jsem otevřela oči a podívala jsem se na Lawa, který stále měl zavřené oči. To se mi asi zdálo. Řekla jsem si pro sebe. Narovnala jsem se, Břichem mi projela ostrá bolest, ale i v zádech.

,,Tak co, spala si vůbec?’’ ozval se Chopperův hlas ve dveřích. Otočila jsem se tam a myslela jsem, že umřu bolestí.

,,J...jo.’’ dostala jsem šeptem ze sebe.

,,Neříkej mi, že si byla opřená o jeho posteli.’’ zděsil se Chopper. Já jsem jen přikývla hlavou, že jo.

,,Hned se ti postarám o záda a krk.’’ rozhodl se Chopper.

,,To je dobré.’’ protestovala jsem.

,,Jsi snad doktor?’’ zlobil se Chopper. ,,Jen si lehni na postel a namasíruju tě.’’ rozhodl Chopper. Radši jsem to nechtěla pokoušet, pustila Lawa a šla si lehnout na druhou postel a vyhrnula jsem si tílko, aby mě mohl Chopper namasírovat záda a krk. Rány na břiše bolely. I záda při masáži i krk, ale jen trošku jsem syčela bolestí, jinak jsem byla potichu jak myška. Poté co mě Chopper namasíroval, a uklidil své náčiní, tak jsem si šla zase sednout k Lawovi a chytila jsem ho za ruku. ,,Pojď něco sníst, neuteče ti.’’ řekl mi a podíval se na mě.

,,Nemám hlad.’’ řekla jsem a v tom mi zakručelo v žaludku.

,,To vidím.’’ řekl Chopper stále podrážděně.

,,Promiň Choppere, ale nechci se od něho hnout.’’ přiznala jsem a podívala se na Choppera.

,,Vím, když jsi na tom byla zle ty, tak taky se od tebe nechtěl hnout, ale jíst musíš.’’ řekl mírně Chopper. ,,Jdi se najíst a já tu zůstanu a až se najíš, tak tu zase budeš.’’ navrhl mi Chopper. Zamyslela jsem se.

,,Dobrá, ale kdyby se probral,hned půjdeš pro mě.’’ souhlasila jsem s podmínkou.

,,Souhlasím.’’ souhlasil Chopper. Opatrně jsem vstala a šla ke dveřím. Ještě jednou jsem se podívala na Lawa a poté jsem šla k ostatním na jídlo.

 

Nikdo se na nic neptal a já se mlčky dala do chleba. Suchého chleba aby jsem zahnala hlad. Popíjela jsem k tomu čaj.

,,Jak na tom je?’’ zeptal se Luffy po chvíli. Podívala jsem se na něho.

,,Stále stejně.’’ odpověděla jsem pravdu.

,,Měla by si sníst něco pořádně.’’ navrhla mi Nami.

,,Hlad sice mám, ale chuť ne.’’ přiznala jsem. Nami jen přikývla na souhlas. Dál se jedlo mlčky. Když jsem snědla dva krajíce suchého chleba a zahnala jsem hlad, tak jsem šla zase k Lawovi.

 

Chopper seděl na stoličce a sledoval Lawa. Opatrně jsem přešla k Chopperovi a dala mu ruku na rameno. Chopper sebou trhl, jak se lekl.

,,Promiň, vylekat jsem tě nechtěla.’’ zašeptala jsem.

,,V pohodě. Najedla ses?’’ zeptal se mě Chopper v klidu.

,,Jo, najedla.’’ řekla jsem pravdu.

,,Přinesu ti sem vodu.’’ řekl Chopper a šel pro vodu, kterou mi do pěti minut přinesl a položil na stůl. ,,Teď jdu jíst já, ale kdyby něco zavolej mě.’’ oznámil mi. Já jsem jenom přikývla a držela Lawa za ruku. Po tvářích se mi kutálely další slzy. Nechtěla jsem ho ztratit. Stačilo, že jsem před dvaceti lety ztratila rodiče. Nechtěla jsem přijít o svou první a jedinou lásku.

 

Po chvíli někdo zaklepal na dveře. Šla jsem otevřít. Stála v nich Nami.

,,Mohu dál?’’ zeptala se mě Nami. Přikývla jsem a pustila jsem Nami dál. Zase jsem si sedla k Lawovi a držela jsem ho za ruku. ,,Jak mu je?’’ zeptala se mě.

,,Stále stejně. Neprobírá se, ale nepřetěžuje se mu.’’ řekla jsem pravdu.

,,Neboj, je to bojovník.’’ utěšovala mě Nami. Znovu jsem se rozbrečela. Nami přišla ke mně a opatrně mě objala. Pustila jsem Lawovu ruku a taky objala Nami. ,,Až se probere, bude vše v pořádku.’’ utěšovala mě. Já ji věřila. Po chvíli jsem se odtrhla, setřela slzy a chytla za ruku Lawa zase. ,,Nebude ti vadit, když tu zůstanu?’’ zeptala se mě.

,,Nevadí.’’ přikývla jsem. Nami seděla na stole, já na stoličce a obě jsme mlčely. Ale jen na chvíli.

,,Zrovna, když jste byli šťastní co?’’ zeptala se mě Nami.

,,Jup, ale zase budeme. Věřím v to.’’ řekla jsem sebejistě.

,,Já tomu taky věřím.’’ usmála se Nami.

,,Víš musím se ti přiznat, ale když jsem se probouzela zdálo se mi, že mi Law stiskl ruku.’’ přiznala jsem Nami.

,,Třeba se ti to nezdálo.’’ prohodila Nami.

,,Ale jo, protože by se probral, ale neprobral se.’’ řekla jsem co si myslím.

,,Třeba to znamená, že se každou chvíli probere.’’ snažila se mě přesvědčit Nami.

,,Myslíš?’’ zeptala jsem se nejistě.

,,Vím. Určitě ti chtěl tím i říct, že se nemáš bát.’’ usmívala se Nami. ,,Divím se, že Chopper ti to neřekl sám.’’ divila se.

,,On to nevím, to víš jen ty.’’ přiznala jsem se.

,,Aha. Myslím, že si mu to měla říct.’’ řekla mi Nami.

,,Nevěděla jsem, jestli se mi to jenom nezdálo.’’ přiznala jsem.

,,Chápu.’’ přikývla Nami. ,,Ale až se tu objeví, řekni mu to.’’ poradila mi. Já jsme jen přikývla. V tom se mi znovu zdálo, že mi Law stiskl ruku. Ale tentokrát se mi to nezdálo. Podívala jsem se na Lawa a on se probouzel. ,,Jdu pro Choppera.’’ řekla a slezla ze stolu. Málem shodila džbán s vodou, ale já se pro to rychle natáhla a chytila to, což byla chyba. Zády i břichem mi projela bolest. Jen jsem zasyčela bolestí.

,,J...Jane...jsi v pořádku?’’ zeptal se mě potichu Law a chtěl se posadit. Já zůstala jak jsem byla.

,,Jen lež, Chopper tu bude za chvíli.’’ usmála jsem se na Lawa a pokusila jsem se narovnat. To se mi nakonec s těží povedlo.

,,C...co se...ti stalo?’’ dostal ze sebe Law a já ho chytla za ruku.

,,Nic vážného. Jen jsem špatně usnula. Nic to není.’’ snažila jsem se uklidnit Lawa. Po chvíli přišel Chopper a ošetřil Lawa, nebo spíš se na něho podíval.

,,Chce to spánek, spánek a spánek.’’ doporučil Chopper. Law jen přikývl. I já. ,,A ty ho taky potřebuješ.’’ otočil se na mě.

,,Le...lehni si….ke mně.’’ zašeptal Law a pomalu, jak jen mohl udělal místo vedle sebe. Podívala jsem se na Choppera. Ten přikývl na souhlas. Opatrně jsem si lehla vedla Lawa. Law si mě opatrně přitulil k sobě a já k němu taky.

,,Dobrou noc, Choppere.’’ popřála jsem mu. Law už spal.

,,Dobrou.’’ zašeptal Chopper a já zavřela oči a taky jsem hned usnula.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.