Slavnosti Pt. 4 - Návštěva (2/2)
Informace:
Yaoi příběh z první osoby
Ztrávili jsme tam celý večer. Kolem půlnoci jsem oznámil rodičům, že už odjedeme. Něják jsem nespěchal, ale nechtěl jsem, aby kvůli nám byli vzhůru. Vím z vlastní zkušenosti, že ikdybych je přesvědčoval, tak spát nepůjdou, takže jediné řešení bylo odjet. Rozloučili jsme se a já a Oliver jsme nasedli do auta. "Tak to vypadá, že jsi mým rodičům sedl."
U řízení jsem se musel snažit, abych neusnul, ale když jsem se poíval vedle sebe, Oliver už při vědomí nebyl. Tentokrát jsme dorazili po necelých 3 hodinách, protože byl lepší provoz. Odvezl jsem nás k sobě. Vzbudil jsem Olivera. "Zlato, vstávej.". "To už jsme tady?". Lechce jsem se pousmál a pověděl mu: "Jsme u mě. Nevadí ti to?". "Vůbec ne."
Bratr už spal. Už na schodech vypadal Oliver dost ospale, takže jsem se nezdržoval a hned, jak jsme vyšli nahoru, jsme šli do mého pokoje. "Vypadáš, že už chceš spát, tak lehni.". Zhasl jsem světla, vyšel z pokoje, trochu jsem poklidil a taky jsem si šel lehnout. Lehl jsem si do postele, vzal Olivera do objětí a usl jsem.
Když jsem se ráno vzbudil, Olivera jsem neviděl. Zvedl jsem se z postele, oblékl jsem si tepláky a šel jsem zkontrolovat, kam se můj miláček poděl. Po cestě z pokoje jsem se podíval do bratrova pokoje, ten ještě spal. Šel jsem do kuchyně a tam už byla připravená snídaně a seděl tam i Oliver. "Dobré ráno, krásko." pozdravil jsem ho. " Dobré ráno, sedni si a pojez.". Sedl jsem si a začal jsem jíst. "Ty nebudeš jíst?". "Ne, nemám hlad." Zatvářil jsem se otráveně a řekl mu: "Podívej se na sebe hubeňoure, měl bys jíst.". "Ty máš co říkat." Odpověděl mi a oba jsme se začali smát. Bylo vidět, že jsme byli oba poměrně hubení, ale já jsem aspoň jedl. "Dobré ráno." pozdravil nás bratr. "Brácho, rád bych ti někoho představil. Tohle je Oliver, můj přítel. Včera se mnou byl u rodičů.". Oliver si stoupl a uklonil se. "Zdravím.". Bratr se usmál. "Rád tě poznávám. Vsadím se, že ses tátovi líbil.". "Jo, přesně tak." řekl jsem mu a začali jsme se smát. Při sedni si, nasnídej se. Když bratr viděl snídani, hned se mu začaly sbíhat sliny. "Kdopak tu vařil?". "Oliver.". Oba jsme se usmáli. "Olivere? Musíš tu být častěji." Znovu jsme se začali smát.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.