Anime World CZ/SK - Příběhy

Moje roční období začalo. Za okny sněží, děti sáňkují a další se chystají na hory. A však, já se nikam nechystám. Teda, vlastně ano. Chodím na střední. "Kori!" Vtrhla mi do pokoje máma a uklouzla hned u dveří. Nechápete? Jsem adoptovaný chlapec se zvláštními schopnostmi. Nikdy jsem své pravé rodiče neviděl ani nepoznal. Moje schopnost? Ovladám vše, co souvísí s ledem. Jsem něco jako ledový chlapec. "Říkal jsem ti, aby si klepala." moje nevlastní máma je zcela mladá, je spíše něco jako moje starší sestra. "Oblékni se a mazej do školy." přikázala mi. Je milá, když posloucháte. Mimochodem, můj pokoj je celý v ledu. Do domu si nevodím kamarády, zděsili by se. Vlastně, žádné kamarády nemám. Ale mám někoho, koho znám od malička. Jako malí jsme si hráli, je stejný jako já, ale opakem.) Jako malí jsme si hráli, je stejný jako já, ale opakem stejný. Ale rodiče nám zakázali se přátelit. Navzájem jsme si škodili. Vstal jsem ze své zmrazené postýlky a chystal se ke skříni. Je problém jí otevřít, když je v ledu. Ale cájk. Vzal jsem si školní uniformu a šel na chodbu. Na chodbě jsem si vzal boty. "Já mizím." a vešel jsem z budovy. Oh, vůně zimy. A vyrazil jsem na cestu do školy.

 

Zdal sa mi nádherný sen. Hral som na bicie a fest sa mi darilo. Lenže potom zazvonil ten hovadský budík! Pretrel som si oči a posadil som sa na posteli. Zhodil som zo seba zbytočnú prikrývku zo svojho nahého tela, otvoril som okno do korán a chvíľu som sa iba kochal tou nádherou. Oprel som sa lakťami o parapet a hľadel som na ulicu. Začalo snežiť. Na mojej tvári sa usadil úsmev. Vločky, ktoré mali smolu, dopadli na moju kožu a s jemným zasyčaním sa rozpustili. Totiž, som ohnivý chlapec. Vážne. Nerobím si haluz. Od malička som bol iný. Vždy som bol horkokrvný (doslovne, aj metaforicky) a nerozvážny. Ale nie len v tom bola moja odlišnosť. Bol som, tak povediac, podpaľač. nechcene. Akonáhle sa naštvem, čokoľvek čoho sa dotknem a je to horľavé, začne vzbĺkne. Často sme sa sťahovali a ja som mal z toho depky. Jediné, čo ma utešovalo bolo, že tu bola osoba ako ja. Jeden chlapec, Kori. Ľad. To sedelo. Bol ak ja, iba úplne naopak. Ja som bol náladový a nevyspytateľný a on vždy taký chladne pokojný. Ako malí sme sa celkom kamarátili, ale neskôr nám to rodičia zakazovali. Vždy, keď som sa dotkol akejkoľvek odhalenej časti Koriho tela, popálil som ho. Vždy ma to veľmi mrzelo. Napriek tomu ho každý deň v škole vídavam. Nič iné, okrem "ahoj" si a nepovieme. Celkom ma to mrzí, pretože on mi rozumel, a ja som rozumel jemu. Z myšlienok ma prebudila moja mladšia sestra... teda, nevlastná sestra, som totiž adoptovaný. Keď sa jej naskytol pohľad na moje ohnivé pozadie, vypískla, zakryla si oči a vrieskala po mne. V skratke, mal som byť už dávno oblečený a byť dole pri stole. Prekrútil so očami. Keď ségra odišla, obliekol som sa, schmatol som tašku s vecami do školy a zišiel sa naraňajkovať. Všetko som zhltol a vybral som sa pomalým, kĺzavím krokom do školy.

 

Raději bych trávil celý den ve sněhu, než se utápět ve škole. Každý se na mě jen otáčel. Býti celý bílý, nepůjdu ani vidět. Mám totiž sněžnou pleť i vlasy, které jsou hebké. Při cestě jsem si vytáhl z brašny knížku. Je to knížka, kterou jsme dostali já i Kasai, o kterým jsem vám povídal. Je o tom, jak zvládat své schopnosti. Kasai znamená oheň a Kori znamená led. U Kasaie knížku nevidívám. Možná jí ani nečte, určitě má plno práce se věnovat děvčatum. Je na škole populární a mezi oblíbenými, jako vždy. V tomhle býval vždycky lepší, já se raději skrýval. Nemám rád společnost. Dokáži své schopnosti jen částečně ovládat, ale někdy se mi to vymkne, že zmrazím vodu v jídelně. Ah! Už jsme tady, u školy. Ugh, všude samý feťák. V rychlosti jsem vešel do budovy a šel do své třídy, která byla v nejvyšším patře. Chodím do třídy společně s Kasaiem. Bůh ví, jestli si mě někdy všiml. Naše třída ma nejvíce žáku, raději bych vypadl. Ale sedím uplně v zadu v rohu, nikdo si mě nevšímá. Takže celkem dobrý, časem mě zaprudí nějaká holka, ale tu si rázem odtáhne Kasai, jen co se objeví.

 

Prišiel som do triedy, hodil som si tašku k lavici, ktorá bola v predposlednom rade a sadol som si. Vždy bolo takmer okamžite pri mne nejaké dievča. No, to je môj osud. Celkom mi lichotí, že sa po mne tak šplhajú, ale niekedy je to až otravné. Som celkom populárny a tak vždy je okolo mňa niekto. S pár chalanmi zo školy hrajeme v kapele. Tak som začal byť populárny. Po tom, čo sa kapela celkom rozbehla. Teda, ľudia nás zaradili medzi elitu školy. Sú tu aj školské princezny, tie ale neznášam. To ešte aj barbie má na sebe menej make-upu. Radšej mám tie trochu tichšie, ale za to inteligentnejšie. Pri mojej lavici bol už takmer hárem. Okolo išla jedna moja kamoška (vážne kamoška) a na chvíľu som sa s ňou zakecal. Ostatné dievčatá sa otrávene otočili a ja som ďakoval bohu za Suri (kamoška).

 

Zmiňoval jsem, že mě šikanují? Šikanují mě kvůli vzhledu a kvůli Kasaiovi. Někteří o mě mluví, že se snažím působit jako Kasai. Vždyť se od něho uplně liším. Dále jsem si četl knížku, jsem z mála knihomol. Důvod, proč jsem se ještě nikdy nestěhoval. Kasai vystřídal mnoho domů, polovinu Tokia podpálil. Měl by to aspoň trochu ovládat. Ale je to divné, když se dotknu někoho jiného, jen ho to studí. Když se dotknu Kasaie, ublížím mu. Mohl bych vám toho tisíce říci, kolik jsem toho s Kasaiem prožil. Už nám jednou hrozila smrt, když jsme byli na základce v Anglii. Kasai se jednoho dne tak naštval, že podpálil školní záchody. Nikdo k němu nemohl jít, rozprášilo by je to. Jenom já se k němu dostal, byl jsem zabalen v něčem, čemu se říká ledový sáček. Ze vzteku se Kasai mohl zabít, trhalo mu to kůži a když se mi 'sáček' rozpustil, mohl jsem také zemřít. Ale v okamžiku přestal. Jedna jediná setina a bylo by po mě. Oba dva jsme skončili v nemocnici. Kasai si to vůbec nepamatuje, ale moc dobře ví, že držíme k sobě vzácné pouto. Ó, ano. Mohl bych vám toho říci stovky, co se dělo v našém životě. Heh, vytáhl jsem si notes, do kterého jsem kreslil. Kreslím od té doby, co máme jakoby zakázáno se společně s Kasaiem stýkat. Abych se přiznal, často Kasaie kreslím. Omlouvám se, všude je to samý Kasai sem, Kasai tam, ale mám ho vážně rád jako 'kamaráda' od mala. Zrovna, když jsem se podíval na něj, podíval se i on. Po zádech mi přejel mráz, všiml si mě.

 

Pozoroval som ho a on mňa. Vpíjal som sa mu do očí. Nemohol som sa ho nabažiť, tej jeho nevinnosti. Pomaly som zdvihol kútiky a jemne som sa naňho usmial, kývol som mu a čakal na jeho reakciu.

 

Chce mě snad vystavit ještě větším problémům, než mám do teď? Oh, dobrá. Snažil jsem se usmát a také mu kývl. Po té jsem se obrátil raději k oknu a koukal na dopadající sníh. Tužkou jsem klapal do notesu a přemýšlel, co bych nakreslil.

 

...a potom sa otočil. Zosmutnel som. Čo sa bojí toho, že nás naši priviažu k posteli (každému k vlastnej) aby sme sa už nikdy v živote nevideli? Pre vlastnú bezpečnosť sa nemôžeme s Korim stretávať, čo ma dosť mrzí. Tak to funguje už... dlho. Aj keď sa Kori otočil, ja som ho naďalej pozoroval. Chvíľu iba klopal ceruzkou a na tvári mal zaujímavý výraz. Po chvíli sa narovnal a začal kresliť. Čelo mal zvraštené od sústredenia. Ako som ho tak pozoroval, pocítil som silné štuchnutie do chrbta. Bola to Suri. Naklonila sa ku mne a pošepkala mi "Rob niečo s tými tvojimi príšerkami, otravujú ma s tým, čo majú urobiť preto, aby mohli byť s tebou..." Ehhh... čo s tým mám sakra robiť? Po tichu som sa jej namrzene spýtal, ako to mám podľa nej spraviť. "Neviem, ale môžeš sa s nimi aspoň chvíľku porozprávať a neočumovať furt Koriho..." Preglgol som. Sakra, ona ma videla!

 

Někdo mě kuličkou setrefil a já udělal jednu čárku špatně. Ještě víc mě vyděsilo zvonění. Začala hodina, obrázek nebyl zas tak zkazený, ale nechtělo se mi plýtvat gumou. První hodinu máme chemii, ou. To nedopadne dobře. Učitelka přišla do třídy: "Říkala jsem vám, aby jste přicházeli do učebny chemie sami, nečekejte na mě! Jdeme." spolužáci si vzali věci a šli za učitelkou, já se ještě chvíli zdržel ve třídě. Neměl jsem pobaleno.

 

Bože, tá stará oštara si nedá pokoj! Nenávidel som našu učiteľku chémie. Naozaj ju z celého srdca nenávidím... Vytiahol som si z tašky veci a pomaly som sa tackal za učiteľkou a ostatnými. Hneď ako som vyšiel, som sa zarazi. Kori je tam sám. Doslova diabolsky som sa uškrnul, otočil som sa na päte a akoby nič som nakráčal do triedy. "Potrebuješ pomoc?" Spýtal som sa Koriho. toho trochu, takmer nebadateľne myklo.

 

Když jsem zaslechl Kasaie, snažil jsem se být v klidu. Dělám, jako by na mě promluvil můj idol. Bohužel, žádnýho nemám. "Dobrý, už to skoro mám." Zaskočilo ve mě něco a papíry, co jsem měl v rukách mi popadaly na zem. Silně jsem se plácl do čela. "Jau." ne, bolelo to. Začal jsem sbírat papíry, vypadal jsem jako kočka.. totiž, byl jsem na všech čtyřech.

 

Čupol som si ku Korimu a pomohol mu pozbierať tie papiere. Chytil som ich, utriasol, aby boli úhľadne na kôpke (Kori má všetko úhľadné... sakra, nemal by som sa naňho tak často pozerať) a podal som mu ich. V tom istom okamihu načiahol ruky. Položil som mu do nich papiere a postavil som sa.

 

"Dík." poděkoval jsem mu a také jsem se vztyčil na nohy. Na papíry jsem dal ostatní věci k potřebě na chemii. Neměl bych tam chodit ani Kasai, my dva děláme vždycky největší problémy. Při Kasaii to jenom bublá a při mě se těžko chytne oheň. Ach jo, proč máme takové problémy. Jde vidět, že pro normální lidi je chemie zábavná. "Měli bychom jít, než nás zkřikne." možná by nám i poděkovala, vadí jí naše přítomnost.

 

"Jop..." kývol som mu na to. Bolo mi... zvláštne, ale príjemne. Nuž, myslím, že s o dá pochopiť, keď ste sa s osobou, jedinou osobou ktorá vám rozumie nemohli stýkať a zrazu ste spolu. Išli sme více-méně bez slova. Sem tam som sa ho na niečo spýtal a on mi odpovedal. "A... ako si na tom s babami?"

 

Povzdechl jsem si, prstama jsem přidržel věci, co byli na papírech a šlehnul jsem ho tím po hlavě. "Neprosím se o holky. Možná, kdyby tu byla nějaká odolná vůči chladu." Ne, já vážně nepotřebuji dívku. Jsem rád sám.

 

"Ále, prosím ťa, vieš koľko takých je? Síce možno... no tak na póloch ich je určite dosť, fakt. Alebo si nájdi nejakú tú kočku čo patrí k ľadovým medveďom! A je to! Problem solved!" Kori ma zamrazil pohľadom, takmer doslova. "Ale tak čo, ja si nerobím srandu! Niektorý kočky od ľadových medveďov sú fakt... kus. S jednou znich som chodil a poviem ti, že pár krát som počul, že jej najobľúbenejšia vec, hneď po mne, je ľad & ľadová voda. To by bolo niečo pre teba!"

 

"Mám ti nakopat prdel teď nebo až potom?" Vraždil jsem ho pohledem.

 

"Heeej, môj sexy zadok nechaj láskavo na pokoji! Ja sa ti len snažím spraviť láskavosť a hovorím ti, že sú tu aj baby, ktoré majú rady ľad. A ty si... no, celý ľadový."

 

"Ano, to jsem a ty si zase celý ohnivý a ty víš, že led a oheň se v lásce moc nemají."

 

Au, to naozaj bolelo. Vážne. "Au." Bola jediná vec, ktorú som zo seba dokázal vytisnúť. Už sme boli blízko pri učebni chémie.

 

Nakoukl jsem okýnkem do učebny, vážně jí nechybíme. "Dobře, promiň." odtáhl jsem se od okýnka a opřel se o zeď s pohledem 'Já tam nejdu'.