Slavnosti Pt. 3 - Návštěva (1/2)
Informace:
Yaoi příběh z první osoby
Probudil jsem se kolem půl 9 ráno v Oliverově posteli. Vzpomněl jsem si na včerejší noc a usmál jsem se. Instinktivně jsem přitom sáhl vedle sebe, ale Oliver tam nebyl. Vstal jsem, oblékl se a sešel ze schodů. Oliver stál v kuchyni a vařil. "Dobré ráno.". "Dobré ráno. To už jsi vzhůru?" Usmál jsem se a prohrábl si vlasy. "Sedni si ke stolu a počkej chvíli, udělám ti ty nejlepší vajíčka, který jsi kdy ochutnal." Poslechl jsem ho a sedl si. Oliver mi donesl talíř s míchanými vejci. "Ty nebudeš jíst?". Zeptal jsem se ho. "Ne, nemám hlad.". "Měl bys jíst, seš strašně hubenej." Skutečně byl. Měl ruce jako párátka.
Po snídani mě napadlo, že bych ho někam pozval. "Hele, co, kdybysme šli na kafe?". "Rád bych. Pár bloků odtud je skvělá kavárna.". Jeli jsme mým autem. "Tady to je." Ukázal Oliver při jízdě na poměrně pěknou kavárnu. Zaparkoval jsem a šli jsme dovnitř. "Dobrý den, co si dáte?". Vyzvala nás číšnice k výběru. Po výběru číšnice odešla a já přemýšlel, na jaké téma bych začal rozhovor. V tom se mě Oliver zeptal: "Takže co bys chtěl dneska dělat?". Popřemýšlel jsem, ale v tom mi zazvonil mobil.
"Ahoj mami. Jo, jsem. Jo, v pořádku, nestrachuj se. Dobře, zatím.". Položil jsem a Oliver se na mě zvědavě podíval. "To byla moje máma, odpoledne jdu navštívit rodiče...A co kdybys šel se mnou?". Čekal jsem, že odmítne, protože není moc obvyklé představovat rodičům přítele, kterého znáte pár dní. "Rád poznám tvoje rodiče." Usmál se a mně se rozzářily oči.
Po kafi jsme obědvali v restauraci a po obědě jsme zajeli k Oliverovi, aby na sebe hodil košili a oblek. Potom jsme byli u mě, kde jsem se taky oblékl do slušnějšího oblečení. Jelikož už jsem rodiče 2 roky neviděl, chtěl jsem jim udělat radost, tak jsem tátovi koupil hodinky a mámě náhrdelník. Vytáhl jsem mobil a zavolal tátovi: "Ahoj tati, už budu vyrážet, takže dorazím tak za 3 hodiny.". Když jsme nastoupili do auta, všiml jsem si, že je Oliver trochu nervózní. "Ničeho se neboj, moji rodiče jsou v pohodě." Oliver se na mě podíval. "Ale co když pro ně bude nepřijatelný, že máš...však víš?". Ujistil jsem ho, že moji rodiče ví o mé orientaci, usmál jsem se na něj a on se usmál zpátky.
Jeli jsme přes 3 a půl hodiny, protože na dálnici byla zácpa. Dorazili jsme k rodinnému domu střední velikosti. Přistoupil jsem ke dveřím a zazvonil. Otevřela mi máma a hned vedle ní stál táta. Oliver stál za mnou, takže ho neviděli. "Ahoj synku, tak jsi mi chyběl." řekla mi máma. "Ahoj mami, ahoj tati."pozdravil jsem je "Chtěl bych vám někoho představit...Tohle je Oliver, můj přítel." Oliver předstoupil a pozdravil: "Dobrý den, moc mě těší.". Ani z něj nešla slyšet ta nervozita. Podal si ruku s tátou a ten ze sebe vydal: "Davide, musím říct, že sis vybral krasavce." Začali jsme se smát a máma nás pozvala dál: "Pojďte dál, musíte být z té cesty unavení.". Všichni jsme si sedli v obýváku, kde už bylo připraveno červené víno. Máma se usmála na Olivera. "Takže ty jsi Davidův přítel. Ty jsi ale krasavec. A čím se vlastně živíš?". Oliver jí pověděl o své práci architekta. "Takže ty jsi architekt? To ráda slyším. Vždycky jsem chtěla, aby David dělal nějákou takovou nadřazenou práci, dobře se z toho uživí a nemusí tolik pracovat.". To mě trklo a řekl jsem jí: "Mami! Ředitel stavebnické firmy ti nepříjde jako nadřazená práce? Vždyť taky vydělávám dost a nemusím tolik pracovat." Táta, máma i Oliver se zasmáli.
...
Ztrávili jsme tam celý večer.
Předchozí kapitola: Slavnosti Pt. 2 - Oliver
Další kapitola: Slavnosti Pt. 4 - Návštěva (2/2)
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.