Anime World CZ/SK - Příběhy

Druhý den

Ráno v sedm začala znít hudba po celém táboře. Hráli Pokémon Pikachu žlutý jako křída a dál to neumím. Probudila jsem se a posadila jsem se na posteli. I Bára se posadila.

,,Vy jste spaly spolu?’’ zeptala se překvapeně Robin.

,,Jup, bála jsem se bouřky.’’ přiznala se Bára.

,,A já taky, tak to pomohlo i mně, že tu Bára spala.’’ taky jsem se přiznala.

,,Jaj, jste jak malé.’’ pronesla Robin škodolibě. Tím mi potvrdila, že nebude extra přátelská. Bára vstala z postele a já taky. Vzaly jsme si věci na čištění zubů a šli do koupelny.

 

Ani jsem si neuvědomila, že jdu jen v pyžamu, nebo spíš trenclých a tričku. Byla jsem ještě rozespalá. Koupelna byla naštěstí otevřena, tak jsme si vyčistily zuby a zase šly zpátky do chatky. Jak jsme vyšly, tak jsme viděly odcházet Lukáše a Lawa z koupelny taky. Law i Luffy byli v trenclých bez triček.

,,Dobré ráno, holky.’’ popřál nám Lukáš.

,,Dobré.’’ řekla jsem rozespale a poté mi došlo, že jsem ve věcech ve kterých spím.

,,Dobré ránko.’’ popřál Law. Když se usmál, tak jsem se taky usmála a odtrhla od něho zrak. Poté jsme všichni vyrazili ke chatkám. Cestou jsme potkali Robin s Natálií.

,,Ahoj.’’ pozdravila Robin.

,,Dobré ráno.’’ pozdravil je Lukáš.

,,Ahoj.’’ pozdravil je Law. Poté jsme šli dál. Holky šly do koupelny a kluci nás doprovodili k naší chatce.

 

V chatce jsme se s Bárou převlékaly do věcí na ven.

,,Podle mě se Lawovi líbíš.’’ pronesla Bára.

,,Nemyslím si.’’ nesouhlasila jsem s Bárou.

,,Uvidíš.’’ mrkla na mě Bára. Pak jsme si začali stlát postele a uklízet. Po chvíli přišla Robin s Natálií.

,,Hele Jano, tobě se taky líbí Law, co?’’ vyhrkla na mě Robin. Došlo mi že mě prokoukla.

,,Jup.’’ špitla jsem. V tom přišla Robin ke mně a vrazila mi facku.

,,Budu o něho bojovat!’’ procedila skrz zuby Robin.

,,Já, ale o něj bojovat nechci. Jen si ho nech.’’ řekla jsem rezignovaně a začala se dál věnovat úklidu. Bára a Natálie vše sledovaly. Pak se i Robin začala věnovat úklidu. Naštěstí jsme všechny stály o to mít co nejlíp uklizeno. Když to bylo hotové, tak Bára zametla podlahu a já šla odnést poté koš.

 

Když jsem došla dozadu k popelnicím, tak tam lítaly vosy. To bylo něco pro mě. Mám z nich panickou hrůzu. Dodávala jsem si odvahu.

,,Proč to nevysypeš?’’ zeptal se někdo za mnou. Otočila jsem se. Byl to Law.

,,Mno….bojím se vos.’’ přiznala jsem nakonec.

,,Ukaž.’’ řekl Law a vzal můj odpadkový koš a vysypal jak svůj bordel tak i ten náš.

,,Díky.’’ poděkovala jsem a usmála jsem se na Lawa, když mi vracel koš.

,,Není zač.’’ usmál se Law. Pak mě mlčky doprovodil k chatce.

 

Robin stála venku na verandě, stejně  i Natálie s Bárou. Nechtěly jsme do chatky už chodit. Kluci z 13. oddílu šli připravit stoly pro první směnu.

,,Co pak, že neuklízíte?’’ zeptal se nás Sebastian.

,,Už máme uklizeno.’’ řekla za nás všechny Robin.

,,Jestli budete mít míň než sedm bodů, tak dostanete trest.’’ pohrozil nám Sebastian. Robin se zasmála.

,,To snad nehrozí.’’ řekla na konec. Poté Sebastian odešel. Já se taky vydala pryč.

,,Kam jdeš Jani?’’ zeptala se mě Bára.

,,Sednout si na lavičku.’’ řekla jsem a ukázala jsem na bližší lavičku u marodky. Jako by Bára věděla, že chci být sama, tak za mnou nešla. Ale Natálie si to zamířila ke mně.

 

Sedla jsem si a Natálie hned vedle mě. Chvíly jsme obě mlčely.

,,Bolí tě ta tvář?’’ zeptala se Natálie.

,,Ani ne.’’ řekla jsem pravdu. ,,Jen to štíplo.’’ dodala jsem.

,,Nevím co to do Robin vjelo.’’ začala mluvit Natálie. ,,Ale vždycky se chová takhle, ale nikdy nikoho neuhodila.’’ dodala a dívala se před sebe.

,,To neřeš. Já se s ní prát nebudu a ani o Lawa ne. Ať se sám rozhodne, s kým bude chtít být.’’ řekla jsem

,,Dobře, ale kdyby zašla moc daleko, tak to někomu řekni. Nenech si to líbit.’’ poradila mi Natálie.

,,Neboj, já si poradím i bez násilí.’’ podívala jsem se na Natálii a usmála jsem se.

,,Víš, Law ji včera odmítl se slovy, že se mu líbí jiná.’’ přiznala se mi Natálie.

,,Vím, že někoho má rád, sám mi to včera řekl, ale její jméno mi neřekl.’’ přiznala jsem se, o čem jsem s Lawem včera mluvila.

,,Jsem ráda, že si to zatajila před Robin. Nevím jak by reagovala.’’ řekla vděčně Natálie.

,,Jani, mohu s tebou mluvit?’’ zeptal se mě Law, který vycházel s kluky z jídelny a hlavní vedoucí ohlásil první směnu na snídani.

,,Tak já půjdu.’’ zvedla se Natálie.

,,Pojď stranou, taky si s tebou chci promluvit.’’ řekl Zoro Natálii. Šli si sednout na vedlejší lavičku, která byla u brány. Law si sedl místo Natálie.

,,Děje se něco?’’ zeptala jsem se Lawa a podívala jsem se na něho.

,,Pamatuješ si, o čem jsme včera večer mluvili?’’ zeptal se Law a taky se na mě podíval.

,,Jup, pamatuju. Že se ti nějaká líbí, ale nechceš to uspěchat.’’ přikývla jsem.

,,Přesně tak. Chci ti říct, kdo to je. Protože s ní chci chodit, i když je brzy. Ale hned na první pohled jsem se do ní zamiloval. Viděl jsem jí u autobusu, než jsme odjeli.’’ začal se mi svěřovat Law. Bolelo mě to u srdce, ale nedávala jsem nic znát. ,,A její jméno zní Janča.’’ řekl její jméno. Sledovala jsem stále Lawa. Ani mi ta souvislost nedocházela.

,,Tak jí to řekni a drží palce.’’ usmála jsem se na Lawa a to se mi chtělo spíš brečet.

,,Už jsem jí to řekl.’’ usmál se na mě Law. Chvíli jsem přemýšlela co říct. ,,Jsi to ty.’’ dodal, když si všiml, že mi to nedošlo.

,,J...já?’’ dostala jsem ze sebe.

,,Jup ty. Hned jak jsem tě uviděl, jsem se do tebe zamiloval.’’ vyznal se mi Law. ,,Nemusíš odpovídat hned. Nech si to projít hlavou.’’ dodal a usmál se na mě.

,,Není co rozmýšlet. Víš, hned jak jsem tě taky uviděla, tak ses mi zalíbil. Hned jsem se do tebe zamilovala. Ale k jednomu se přiznám. Nikdy jsem s nikým nechodila, tak nevím jak to chodí.’’ přiznala jsem se a nesměle jsem se usmála.

,,Vážně?’’ dostal ze sebe překvapeně Law. ,,To já už dívku měl, ale byl to krátkodobý vztah. Neboj na vše půjdeme pomalu. Nebudu dělat nic, co nebudeš chtít dělat.’’ usmál se na mě. I já na Lawa se usmála. ,,Mohu tě aspoň obejmout?’’ zeptal se mě. Jsem jsem přikývla a Law mě objal. I já jeho. Chtělo se mi brečet, ale štěstím. Konečně se na mě usmálo štěstí. S jedním klukem jsem chtěla na základce chodit, ale když jsem se mu vyznala, tak se mi akorát vysmál a od té doby, když se zamiluju, nedávám nic znát. Čekala jsem, až se někdo vyzná mně. Po chvíli jsme se od sebe odtrhli.

,,Půjdu se podívat, co nás dneska čeká, nepůjdeš se mnou?’’ zeptala jsem se Lawa. Nevěděla jsem co jiného říct.

,,Mohu se ještě na něco zeptat?’’ zeptal se mě Law.

,,Jasně.’’ přikývla jsem a podívala jsem se na Lawa.

,,Vážně si nikoho neměla? Jsi moc krásná a divil bych se kdyby každý se na tebe díval.’’ řekl mi Law.

,,Nikdo se mi nevyznal, až teď na tebe.’’ řekla jsem pravdu.

,,A ty si to nikdy neudělala?’’ dál se vyptával Law.

,,Jednou jo, asi v šesté třídě, ale on se mi vysmál.’’ řekla jsem pravdu. ,,Od té doby se nikdy nikomu nevyznávám.’’ dodala jsem.

,,To byl pěkný hlupák, ale na jednu stranu je to dobře, protože aspoň mohu být s tebou já.’’ smál se na m Law. Já mu úsměv oplatila. ,,Tak půjdeme se podívat, jaký den nás čeká?’’ zeptal se poté. Usmála jsem se na něho a přikývla jsem. Oba jsme vstali. Law mě chytil za ruku a vyšli jsme k nástěnce.

 

Oba jsme se začetli do dnešních aktivit. Stálo tam, že po snídani měl být nástup a rozdělení do táborníků do skupin, na táborovou hru. Odpoledne po poledním klidu byli aktivity podle vedoucího a večer měla být diskotéka. Poté jsme chtěli jít k ostatním, ale kluci už museli jít připravit jídelnu. Law mi pustil ruku usmál se na mě a šel do jídelny. Já se vrátila k ostatním.

 

Robin tam nebyla. Říkala jsem si, kde asi je, ale ptát jsem se nechtěla, tak jsem mlčela. Bára i Natálie se usmívaly.

,,Tak co jsem ti říkala, dneska ráno?’’ spustila na mě Bára.

,,Jup, měla si pravdu. Promiň, že jsem ti nevěřila.’’ usmála jsem se na Báru a ta mi úsměv oplatila.

,,Jo Robin se stěhuje vedle do chatky. Nechce být s námi na chatce.’’ oznámila mi Natálie. Došlo mi, že je to spíš kvůli mně.

,,Divím se, že tě nechá takhle osamotě.’’ pronesla Bára.

,,Nepohodly jsme se. Víc to přeji tady Janče s Lawem, než s Robin. Robin je maličko přelétavá.’’ vysvětlila nám Natálie.

,,Aha, to by byl chudák Law.’’ pronesla Bára.

,,To jo. Proto tady Janča je dobrá partie, pro něho.’’ usmála se Natálie.

,,Díky holky.’’ poděkovala jsem jim a usmála jsem se na ně. ,,Smím se tě na něco zeptat Natálie?’’ zeptala jsem se Natálie.

,,Jasně, a jsem Naty.’’ usmála se Natálie.

,,Dobře. Co chtěl říct tobě Zoro? Promiň, že jsem tak zvídavá.’’ zeptala jsem se a hned jsem se omluvila.

,,V pohodě. Vyznal se mi, stejně, jako tobě Law a Lukáš tady Báře.’’ usmívala se Natálie.

,,Tak to je skvělé, přeju vám to holky.’’ usmála jsem se na obě dvě.

,,Díky.’’ řekly obě dvě najednou.

,,Jaké aktivity nás dneska čekají?’’ zeptala se Bára.

,,Dopoledne rozdělení do skupin na táborovou hru, odpoledne aktivity podle vedoucího oddílu a večer diskotéka.’’ řekla jsem oběma. Robin vyšla z chatky hned od vedle. Když jsem si ji všimla, probodávala mě pohledem. Radši jsem odvrátila zrak.

,,Páni, to je skvělé, diskotéka. Už se těším.’’ začala jásat Bára. V tom se v rozhlase ozval hlas hlavního vedoucího, který hlásal, že druhá směna má jít na snídani. Čekaly jsme až dorazí Sebastian a mohly jsme vyrazit do jídelny.

 

V jídelně jsme měly už nalité pití. Byl jenom čaj. Došlo nám, že to byli kluci. Namazala jsem si rohlík s rybí pomazánko a dala jsem se do jídla. K tomu jsem popíjela čaj.

,,Holky, nevadí mi, že jste si našly chlapce, ale nesmí k vám do chatky, jinak budete mít problémy.’’ varoval nás Sebastian. Všechny jsme přikývly, že rozumíme. Pak jsme se mlčky nasnídali, Bára utřela stůl a šly jsme k chatkám.

 

Kluci se k nám přidali, jen co byli v jídelně hotovi. Když k nám přišli, tak mě Law objal zezadu. Já ho chytla za ruce a povídali jsem si do desíti, kdy začala hrát hudba, na svolání na táborovou poradu.

 

Udělali jsem půlkruh okolo velkého kamene. Na kameni stál hlavní vedoucí, jeho zástupce a doktoři. Hlavní vedoucí čekal na klid. Až všichni z tichnou, aby m bylo rozumět.

,,Vítejte ve Vrbenském táboře. Jmenuju se Miloš a tykejte mi. Můj zástupce se jmenuje Martin. Doktoři se o vás postarají, pokud budete nemocní, což doufám, že nebude hrozit a taky budou bodovat vaše uklizené chatky. A teď přejdeme k jádru věci. Určitě jste si všimli dnešního programu. Martin bude číst jména a přiřadí vás k vedoucímu, který bude velící důstojník vašeho týmu. Martine, předávám slovo.’’ uvítal nás Miloš a před slovo svému zástupci.

,,Díky. Tak já jsem Martin. A teď budu číst jména, která se přidají k vedoucí Jiřině, prvního oddílu.’’ řekla Martin a začal číst jména. Asi bylo vyhlášení pátého kola, ti měli patřit k Sebastianovi. ,,K Sebastianovi se připojí: Marie Písklová, Jana Opičková, Law Trafalgar….’’ četl dál seznam. Byla jsem ráda, že jsem s Lawem ve skupině. I s Marií, která mě patřičně přivítala. Hned mě objala a já ji. Když bylo vše rozdělené, bylo půl dvanácté. Martin předal slovo zase Milošovi.

,,Tak teď máte rozchod.’’ rozpustil nás. Bodování bylo zapsané, tak jsme se šli všichni podívat, jak jsme dopadli. I Sebastian se šel podívat.

 

Naše chatka měla jako jediná 10 z našeho oddílu. Kluci měli 9.

,,Tak jen tak dál děvenky moje.’’ ušklíbl se Sebastian. My se museli zasmát. ,,Do oběda si dělejte co chcete. Jinak kluci, o polední klid buďte na svých chatkách. Nechci vás vidět u děvčat, jako přes den.’’ řekl klukům a odešel.

,,Stejně dneska s Lawem o polední klid máme službu u brány.’’ řekl Lukáš. Pak jsme se vydali k naší chatce.

 

Někdo byl v naší chatce. Podívala jsem se na Báru a Natálii. Taky nevěděly, co se to děje. Po chvíli vystrčila hlavu dívka se světle modrými vlasy.

,,Omlouvám se, ale stěhuju se k vám. Snad to nevadí, protože Robin se stěhuje zase do chatky, kde jsem byla já.’’ vysvětlila nám omluvným hlasem dívka.

,,V pohodě.’’ usmála se Bára.

,,Vítej.’’ přivítala ji Natálie.

,,Proč se vlastně Robin odstěhovala?’’ zajímalo Standu.

,,Nechce mít s námi nic společného.’’ odpověděla Natálie.

,,Někdy takové dívky nepochopím.’’ pokrčil rameny Standa. Law mě objímal zezadu a já ho držela za ruce. Různě jsme si povídali, dokud kluci nemuseli jít připravit jídelnu pro první směnu na oběd. Pak sek nám kluci zase připojili, když první směna šla na oběd. My si různě povídali a pak po první směně šli kluci připravit stoly pro druhou směnu a my šli všichni na oběd.

 

Po obědě jsme si zalezli do chatek. Byl polední klid. Law a Lukášem měli službu u brány Já rozdělala bonbony a dávaly jsme si do nosu a povídaly si. Naše nová spolu bydlící se jmenovala Verča. Takhle jsme si povídali a jedli bonbony až do dvou hodin, kdy pro nás přišel Sebastian, že je konec polední pauzy.

,,Připravte se, půjdeme se projít a stavíme se cestou v krámku. Vím, že sladkosti určitě máte, ale podle mě tím nepohrdnete.’’ ušklíbl se Sebastian. My jsme se zasmály. Poté jsme vytáhly batohy a daly si do nich peněženky a šly čekat ven. Ostatní dívky už byly přichystané vyrazit. ,,Připravené?’’ zeptal se nás Sebastian. My jsme přikývly, že jo a šly jsme společně k bráně, kde měl zrovna službu Standa se Zorem. Natálie si k nim přisedla a Zoro ji objal. Po chvíli se u brány objevil celý 13. oddíl.

 

Sebastian nadiktoval kam se jde a vyhnal nás za branku, kde jsme čekaly na kluky. Ti za chvilku taky dorazili a mohlo se vyrazit ven. Law mě hned chytil za ruku. Propletli jsme ruce a šli jsme. Vedle mě šla Bára s Lukášem a taky se drželi za ruce. I Natálie s Verčou šly vedle nás, ale nedržely se za ruce s nikým. Verča nikoho neměla a Natáliin přítel byl na boudě a hlídal.

 

Cestou jsem si různě povídali. Když jsem došli na rozcestí, kde se muselo jít po silnici, tak jsem museli udělat dvojice. Přesto jsme si povídali. Asi po půl hodině jsme dorazili k hospůdce, kde byl u krámek. Vedoucí zašli do hospody,aby pro nás krámek otevřeli. Hospodská po chvíli přišla a otevřela krámek. Holky z našeho oddílu se tam hned nahrnuly i kluci a vytvořila se velká fronta.

,,Počkáme ne?’’ zeptal se nás Lukáš.

,,Jasně, není kam spěchat.’’ souhlasila Verča. Mezitím jsme si různě povídali, a když se fronta zmenšila, šli jsme si stoupnout a podívat se, jaké dobrůtky tam mají.

 

Každý si něco koupil. Lukáš si koupil brambůrky, které hned otevřel a podělil se s námi, Verča marcipán, Natálie sobě a Zorovi lízatka, Law si koupil bonbony, se kterými se s námi taky podělil, a já kyselý pásek, teda osm, pro každého jeden a jedlý papír. Po chvíli se Lukáš do krámku vrátil a koupil pro všechny pití. Pak jsme vyrazili na delší procházku. Došli jsme na louku, kde jsme si udělali procházku.

 

Vedoucí nám dali volno. Naše šestka si sedla na trávu a povídali jsme si. Zjistili jsme, že budeme všichni chodit na stejnou školu, jen teď záleží na tom, kdo půjde do jaké třídy. Přáli jsme si, abychom chodili všichni do stejné třídy. Law mě objímal kolem ramen a Lukáš zase Báru. Takhle jsme si povídali asi do pěti, kdy jsme se zvedli a šli zase zpátky. Cestou jsme si zase povídali.

 

Měli jsme si stále co říct. Okolo šesté jsme se vrátili. Natálie se přivítala se Zorem s polibkem. Trošku jsem záviděla, ale nechtěla jsem moc na to jít rychle. Přeci se jednalo o můj první polibek.

 

Kluci šli si umýt ruce odložit batohy a rychle do jídelny připravit jídlo na večeři. My se šly vysprchovat. I kluci se šli vysprchovat, když první směna šla na večeři. Robin mě celou dobu ve sprchách pozorovala s nenávistným pohledem, ale už mě neuhodila a ani nic neřekla.

 

Když se kluci vysprchovali, tak šli připravit pro druhou směnu večeři. Pak nás vyhlásili a se Sebastianem jsme šli do jídelny pro jídlo. Kluci nám nalili limonádu do sklenic. Najedli jsme se a Sebastian nás poslal do chatek se obléci. Bylo po sedmé hodině a v půl osmé měla začít diskotéka.

 

Oblékla jsem si tílko, džíny a botasky. Nalíčila jsem se, jinak se nelíčím. I Natálie, Bára a Verča se převlékly a čekaly jsme, až nám Sebastian řekne, že můžeme jít do haly. Pět minut po půl osmé pro nás přišel a šly jsme na diskotéku.

 

Na diskotéce nikdo zatím netančil. Podívala jsem se na Natálii, Báru a Verču. Všechny jsme přikývly a šly jsme tančit. Postupně se přidávali i ostatní oddíly. A diskotéka začala naplno. Po několika rychlých písničkách, začali hrát pomalou. Law si pro mě přišel a začali jsme spolu tančit.

,,Moc ti to sluší.’’ zašeptal mi do ucha.

,,Díky.’’ poděkovala jsem a zrudly mí líce. Když pomalu končila písnička, tak se mi Law zadíval do očí a já jemu. Jednou rukou mě chytl za bradu a začal se přibližovat. Zavřela jsem oči. Srdce se mi rozbušilo a v žaludku jsem měla mravenčení. Pak jsem cítila Lawovi vlhké rty na mých. Políbili jsme se. Měla jsem při tom zavřené oči a cítila jsem se, jak v sedmém nebi. Po chvíli se odtrhl.

,,Promiň.’’ omluvil se mi Law.

,,Za co?’’ byla jsem překvapena.

,,Že jsem se tě nezeptal a jednal na vlastní pěst, ale nemohl jsem to vydržet.’’ přiznal se mi Law.

,,V pohodě. Kdybych to nechtěla, tak se bráním.’’ usmála jsem se na Lawa. Pak začali další rychlé písničky. I pomalé. Ve čtvrt na deset skončila diskotéka pro oddíly 1 až 7 a pro zbytek ještě pokračovala půl hodiny.

 

Po diskotéce, jsme si šli vyčistit zuby. Law čekal před naší koupelnou. Chytil mě za ruku Oba jsme šli i s Natálií, Zorem a Lukášem a Bárou k naší chatce.

,,Dobrou noc a krásné sny.’’ popřál mi Law.

,,Dobrou i tobě krásné sny.’’ popřála jsem Lawovi. Znovu mě chytl za bradu a začal se přibližovat. Zavřel oči, i já je zavřela a podruhé jsme se políbili. Poté, co jsem se od sebe odtrhli, se na mě Law usmál a čekal, dokud jsem nezašla do chatky. Holky tam už čekaly. Převlékly jsme se od pyžama, já se odlíčila a zalehla jsem do postele. Sebastian nám přišel dát dobrou noc a zhasnul světlo. Chvíli jsme si povídaly, o tom, jak jsme zamilované. Verča se nám přiznala, že se jí líbí Standa, ale ten celou diskotéku tančil s Robin. Asi po hodině jsem usnula a spala až do rána.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.