Prostě jíná... - čast 12
Informace:
Tak tady je další kapitolka ^^
Doufám že se vám bude líbit :D
P.S. Pardon za chyby
Vaše Saki ^^
Probudily mě sluneční paprsky. Sedla jsem si začala mžourat kolem sebe. Vedle mě si v posteli pochrupoval Shiro.
Je tak roztomilej když spí...
Pohladila jsem ho po vlasech a chvíli koukala jak bude, nebo nebude reagovat. Nic. V klidu si spal dál.
No nic...
Chystala jsem se zvednout a jít něco dělat, ale moc se mi do toho nechtělo. Položila jsem chodidla na ledovou zem. Přejel mi mráz po zádech. Stoupla jsem si, ale než jsem stihla cokoliv udělat spadla jsem na zem.
,,Auu..." mnula jsem si kotníky. Najednou postel začala vrzat a zanedlouho se nademnou tyčil Shiro.
,,Jestě nemůžeš chodit..." dřepnul si ke mě ,,Tvoje nohy jsou pořád paralyzované..." pohladil mě po nich.
,,T-tak pomůžeš mi se zvednout..." začervenala jsem se.
,,Jo jo promiň..." vzal mě do náruče a položil na postel.
,,Co to děláš ?!" okřikla jsem ho ,,Řekla jsem abys mě zvednul a né položil na postel..." probodla jsem ho pohledem.
,,Už jednou jsem ti říkal že nemůžeš chodit..." jemně mě cvrnknul co čela. Zčervenala jsem.
,,Ale to není zase takový problém..." lehnul si ke mě do postele ,,Neníliž pravda..." přiblížil se ke mě.
,,S-shiro..." couvla jsem. Přiblížil se ke mě natolik že jsem byla nucena si lehnout a Shiro byl nade mnou.
,,Notak Saki..." upřeně mi koukal do očí ,,Pojďme si užít trochu zábavy..." začal mě něžně líbat na krku. Měla jsem pocit že se rozpustím.
,,S-shiro..." začala jsem ho hladit po zádech. Od krku se přesunul k mím rtům. Začali jsme se vašnivě líbat. Počkal na správnou chvíli a pak se mi začal do pusy dobývat jazykem. Pustila jsem ho a začala si to užívat. Bylo to úžasný. Vzdálil se. Jen sa na mě podíval, samolibě se usmál a pokračoval ve svojí zábavě. Moje srdce bylo jako o život. Nemohla jsem uvěřit že se to vážně děje. Když ho přestalo bavit zasipávat můj krk polibky přesunul se k knoflíčkům na mojí košili. Začal se postupně rozepínat. Když najednou někdy zaklepal. Vzdálil se a vzdechnul si.
,,Tak já jdu otevřít..." usmál se na mě. Zvednul se z postele a rozešel se ke dveřím. Zatím co já jsem se snažil vzpamatovat z toho co se stalo. Pořád jsem byla rudá jak rajče. Když jsem se trochu vzpamatovala zapnula jsem si košili a koukala na dveře. Když jse Shiro otevřel Stála tam Yukio. Vypadala vyděšeně.
,,Saki zmizela !!" vyhrkla na Shira.
,,Ale neříkej..." usmál se. Mě si nějakým zajímavým způsobem všimla až teď. Usmála jsem se.
,,Ahá..." hlesla ,,Shiro !!"
,,Co je ??" pokrčil rameny.
,,Nemůžeš takhle Saki ukrást z ošetřovny když je vážně zraněná a jestě s ní tady realizovat svoje choutky !!" dala s ruce v bok.
,,Jak viš co jsme tady dělaly ??" usmál se Shiro.
,,Vždyť se na ní podívej, je úpně rudá..." ukázala na mě ,,A navíc má špatně zapnuté knoflíčky u košile..." rychle jsem si začala opravovat ,,Koukej jí odnést zpátky na ošetřovnu !!" probodla ho pohledem.
,,Ale já si s ní chci hrát..." postěžoval si.
,,C-cože ?!" vykvíkla jsem.
,,Ať tě to ani nenapadne !!" cvrnkla mu do čela ,,Budeš si s ní moct hrát až ode mě dostaneš povolení..."
,,Nemluvte o mě jako o věci !!" křikla jsem na ně. Ignorovali mě.
,,Budu si s ním moct hrát kdy chci !!" rozkřikl si.
,,Tak hele, buď jí tam odneseš nebo to "někdo" schytá..." pozvedla jedno obočí ,,A tím "někdo" myslím "něco"..."
Po dlouhý a trapný hádce k mí osobě, ho nakonec Yukio přemluvila. Pár dnů po měm vyléčení už jsme začali s Yukio trénovat. A takhle to šlo pár dalších měsícu. Pořád tréning. I když za těch pár měsíců jsem celkem slušně vylepšila svoje schopnosti. Každopádně celá základna se připravovala na válku u které nikdo nevěděl kdy začně. Taky to podle toho vypadalo. Všichni byli nervozní a vystresovaní. Včetně mě a ostatních generálů.
Otevřela jsem dveře od svého pokoje, vpadla jsem dovnitř a rovnou sebou plácla na postel.
,,Já jsem hotová..." hlesla jsem. Bylo už pozdě večer a všichni spali. Krom generálu, kteří měli poradu. Pracovali jsme vážně tvtdě. Projednávali bojové strategie, vymýšlely nové a jíné otravné věci. Neochotně jsem se zvedla a šla se osprchovat. O půl hodinů a několika litrů teplý vody později jsem vylezla z vany jako znovuzrozená. Obaléná jen ručníkem jsem vešla do pokoje. Shiro ležel v posteli a spal. Převlíkla jsem se a vlezla si k němu. Vážne spal, ale neměl košili.
,,Celej Shiro..." usmála jsem se, zhasla lampu a přitulila se k němu. Zavřala jsem oči a snažila se spát.
Nemohla jsem usnout. Měla jsem takovej divnej pocit. Jako kdyby někdo něco odpaloval.Zvedla jsem se, nandala si papuče a šla se projít. Prošla jsem chodbama až do zahrady. Byl tam klid a pěkně se tam koukalo na měsíc. Mohlo být asi něco málo po půl noci. Opřela jsem se o zídku za sebou a rozplívala se nad měsícem. Najednou jsem slyšela něco šustit ze křoví. Zvedla jsem se a chvíli čekala jestli to uslyším znova. Zase. Pro jistotu jsem si vzala rukavice, aktivovala je a šla se podívat. Postupovala jsem pomalu a opatrně. Najednou se mi něco mihlo před očima. Začala jsem se otačet a rozhlížet se.
,,Hej !!" zařvala jsem do zahrady ,,Je tu někdo !!??" postupovala jsem dál do zahrady. Vůbec se mi to nelíbilo. Prostě se mi na tom celím něco nezdálo. Zase to šustění. Rozběhla jsem se a najednou proti mě stály nějaký maskovaný chlapy se svázanou Yukio na zádech.
,,Co to děláte ?!" zařvala jsem na ně.
,,Viděla moc, zbal ji..." koukli se jeden na druhého.
,,Tak to teda ne !!" rozběhla jsem se proti nim. Jeden vytáhnul pistoli a trefil mě uspávací šipkou. Spadla jsem na zem a začli se mi zavírat oči.
Sakra...
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.