Slavnosti Pt. 1
Informace:
Yaoi příběh vyprávěn z první osoby
,,Je to tu znovu...Městské slavnosti." pomyslel jsem si bez jakéhokoliv nadšení. "Co tak smutníš, Davide?" překvapil mě bratr. "Říká se, že na slavnostech potkáš svou životní lásku...Chodím tam 4 roky a pořád jsem sám.". Přišel ke mně, dal mi ruku na rameno, "Neboj, dneska možná někoho potkáš. A pokud ne, tak pro ně seš prostě moc dobrej.". Usmál jsem se. "Díky."
Slavnosti se konaly na veřejném prostranství, v parku. Jako každý rok tam byly stánky, zájmové aktivity, restaurace a pódium. Chvíli jsem se proházel a pak jsem si řekl, že si půjdu dát kafe. Šel jsem ke kavárně. Když už jsem byl pár metrů od budovy, někdo do mě narazil. Nejdřív jsem byl naštvaný, ale když jsem zvedl hlavu, viděl jsem tu nejkrásnější tvář. Měl modré oči, roztomilou malou pusu a vlasy zčesané na stranu s malým copem vzadu. "Pardon, moje chyba.". "Ne, ne, to je v pořádku.". Odpověděl jsem mu. "Taky si jdete pro kafe.". "Ano, vy taky?". Řekl mi a usmál se. Měl ten nejkrásnějš úsměv, který jsem kdy viděl. Řekl jsem si, že ho musím poznat. "Tak co, kdybych vás pozval?". "To nemusíte." Znovu se usmál a já se rozplíval. "Ale ano, jako omluvu, že jsem do vás narazil. "Tak dobře, moc děkuji."
"Mimochodem, já jsem Oliver." řekl mi u kávy. "Já jsem David. Můžeme si tykat? Je to pro mě příjemnější." poníženě jsem se usmál. "Jistě." pořád se usmíval, což mě přímo ničilo. Vypadal tak roztomile. "Užíváš si slavnosti?" Zeptal se mě. "Ani ne, chodím sem spíš ze zvyku.". "Aha, mám to stejně. A co na dnešek plánuješ?". "Nevím, moc mě to tu nebaví. Asi se projdu a půjdu domů.". Přemýšlel jsem, jestli moje poslední věta nezněla až moc nezaujatě. Měl bych si dávat pozor, co mu říkám. "Aha, tak co se projít spolu?" Řekl, až trochu svůdně. "Dobře." Souhlasil jsem a usmál se.
Procházeli jsme se a povídali asi 2 hodiny. Dost jsme se za tu dobu sblížili a vyměnili jsme si čísla. "A co v úterý?" Nechtěl jsem ho nikam zvát hned další den, abych nevypadal vtíravě. "Dobře, tak mi zavolej.". Šel jsem domů a nemohl jsem na něj přestat přemýšlet. "Nad čím tak sníš." Zeptal se mě bratr. "Počkej, počkej, budu hádat...nad někým?". Zakýval jsem. "Já ti říkal, že tam někoho potkáš.
Usmál jsem se a snil dál.
Pokračování příště: Slavnosti Pt. 2 - "Oliver"
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.