Anime World CZ/SK - Příběhy

Příjezd do tábora

Ráno mě vzbudil budík už v šest hodin. V osm jsem měla odjíždět na tábor se svým bratrem a dvojčetem Lukášem. Už jsem se těšila. Na tento tábor jsme jezdili už pět let. A letos oba na posledy. Oba jsme dovršili patnácti let a to je rozmezí. Od šesti do patnácti let. Chtěli jsme se s táborem rozloučit, jak se patří. A nikdy na ten pocit z tábora nezapomenout.

 

Po probuzení jsem šla do koupelny udělat si hygienu. Poté jsem se šla obléci. Lukáš už seděl u snídaně. Já se hned k němu přidala. Oba jsme jedli mlčky, protože jsme ještě spali. Po snídani jsme se šli obout a naši vzali naše kufry a vyrazili jsme na blízké parkoviště, kde stáli autobusy na odjezd do tábora.

 

Došli jsme na místo setkání. Oba jsme si našli správný autobus. Naši nám tam pak dali kufry a chvíli jsme stáli a povídali jsme si. V osm byl odjezd. Tentokrát jsme tu nikoho nepoznávali. V osm jsme se rozloučili a šli každý do svých autobusů si sednout. Nebo spíš najít si volné místo.

 

Vstoupila jsem do autobusu a našla jedno volné místo v druhé řadě za řidičem. U okna seděla holčina.

,,Smím si sednout?’’ zeptala jsem se dívky. Dívka se na mě podívala a přikývla na souhlas.

,,Jasně, že jo.’’ řekla dívka a já si sedla k ní. Autobus se rozjel a my zamávali rodičům dokud nám nezmizeli z dohledu. Chvíli panovalo ticho. ,,Já jsem Bára.’’ představila se mi dívka. Podívala jsem se na ni.

,,Jana.’’ představila jsem se jí taky a podaly jsme si ruce. Poté jsme si různě povídaly.

,,Máš nějakou špatnou vlastnost, nebo prostě vlastnost, kterou nemáš ráda na sobě?’’ zeptala se mě Bára.

,,Možná, že jsem tvrdohlavá a náladová občas’’ přiznala jsem se, ale přesto mě tato otázka zaskočila. ,,A ty?’’ zeptala jsem se Báry taky.

,,Já, že se snadno a rychle zamiluju a dávám to moc najevo.’’ přiznala se mi Bára.

,,To já se taky snadno a rychle zamiluju, ale já to najevo nedávám.’’ taky jsem se přiznala.

,,Vážně?’’ podivila se Bára.

,,Jup.’’ přikývla jsem.

,,Tak aspoň nejsem sama.’’ usmála se Bára. Pak jsme si různě povídali dokud autobus nezastavil na přestávku.

 

Obě jsme si vzali svačiny a šli ven před autobus. Před autobusem čekal Lukáš se třemi kluky.

,,Tak tady jsi.’’ řekl Lukáš.

,,Jak si nás našel?’’ zeptala jsem se Lukáše.

,,Snadno, pamatoval jsem si váš autobus.’’ zazubil se Lukáš. ,,Jinak to jsou mí spolu bydlící Zoro, Standa a Law.’’ představil mi další tři kluky. ,,To je má sestra Jana.’’ představil zase Lukáš mě jim.

,,To je má kamarádka, Bára, a to je můj bratr Lukáš.’’ představila jsem Lukášovi a ostatním Báru.

,,Těší mě.’’ řekla Bára. Hned jsem si všimla změny chování Báry a došlo mi, že se do Lukáše zamilovala. Byla tak čitelná, že si toho musel všimnout všichni i Lukáš. Ale nikdo nedal nic najevo. Poté jsme se věnovali svačinám. Lukáš dál všem napít z láhve. Nejdřív se napil Lukáš, pak Bára, pak já, Law, Standa a Zoro. A pití bylo vypité. Po svačině jsme si chvíli povídali, když si nás vedoucí povolali zpátky do autobusu a jelo se dál do tábora.

 

S Bárou jsme si různě povídaly.

,,Mohu se na něco?’’ zeptala jsem se Báry. Ta se na mě podívala.

,,Asi vím, na co se chceš zeptat.’’ začala mluvit sama Bára. ,,Ano, zamilovala jsem se do tvého bratra.’’ přiznala se mi. Já jsem jen přikývla.

,,Nevím jaký mám postoj on, ale přála bych ti to.’’ usmála jsem sena Báru. ,,A to tě moc neznám.’’ dodala jsem.

,,Díky, uvidíme mno.’’ usmála se Bára. ,,A tobě se někdo líbí?’’ zeptala se mě Bára.

,,Jen to nikomu neříkej, ale asi jsem se zamilovala do Lawa.’’ přiznala jsem se.

,,Fešák, není Čech, ale česky umí perfektně.’’ přikývla Bára.

,,Právě, přijde mi, že má japonského jméno.’’ řekla jsem a usmála jsem se. I Bára se usmála. Pak jsme si různě povídaly až do příjezdu do tábora.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.