Dítě - 4. kapitola
Informace:
Po strávené noci s Lawem, Jane přiznává Philippovi, kdo je jeho otcem. Philipp to nepřijímá a celý rozrušený utíká do obýváku, kde brečí. Nakonec to vezme dobře a už se těší na setkání se svým otcem. Po dvou měsících Jane zjišťuje, že je znovu těhotná. Ví přesně, kdo je otec. A stěhuje se pryč od Sebastiana.
Toto je poslední kapitola této krátké povídky. Snad se vám líbila a nezklamala jsem vás.
Znovu spolu
V sobotu jsem se vrátila domů. Sebastian jako by tušil co se stalo, ale nic neříkal. I já mlčela. Nevěděla jsem, jak mu to říct. Ale tím, že mlčel i já, tak to bylo OK. teda skoro. Od té doby já a Sebastian jsme nepromluvili spolu ani jedno slovo.
Odpoledne jsem si vzala Philippa stranou, že se s ním potřebuju promluvit. Philipp se na mě se zaujetím díval. Nevěděla jsem jak mám začít.
,,Děje se něco mami?’’ zeptal se mě Philipp.
,,Trošku jo. Ale neboj se. Nic si neprovedl.’’ snažila jsem se Philippa hned uklidnit. Ten jen přikývl. ,,Víš...pamatuješ si toho pána, kterého jsme před měsícem viděli v těch lázních?’’ zeptala jsem se Philippa.
,,Ten, kterému ses líbila?’’ zeptal se mě Philipp. Tím mi vyrazil dech, že jsem chvíli nevěděla co říct. Sebastian nás poslouchal. Podívala jsem se na něho a ten jen pokrčil rameny.
,,A...ano ten.’’ dostala jsem ze sebe. ,,Víš...my se známe už pět let.’’ pokračovala jsem. ,,Nějaký ten rok jsme byli spolu. Chodili jsme spolu.’’ pomalu jsem pokračovala.
,,Jako ty a táta teď?’’ skočil mi do řeči Philipp.
,,Ano, přesně tak. Mno tak se stalo to, že tvůj otec není Sebastian, ale ten muž Law se jmenuje. Opustil mě před pěti lety a po pěti letech se vrátil. Chtěl by se s tebou vídat.’’ řekla jsem pravdu a čekala na Philippovu reakci.
,,Ne ne, tady je můj táta.’’ řekl Philipp a ukázal na Sebastiana.
,,Víš Philippe, maminka má pravdu. Já nejsem tvůj táta. Tvůj táta je ten pán z těch lázních. Já se o tebe jenom staral.’’ snažil se vysvětlil Sebastian.
,,Ne ne, vy lžete.’’ rozbrečel se Philipp a utekl do pokoje. Chtěla jsem jít za ním.
,,Nech ho, musí to vstřebat.’’ promluvil na mě Sebastian od té doby, co jsem se vrátila domů. Jen jsem přikývla a šla dolů, ale do kuchyně vařit oběd. Sebastian zůstal v pokojíku a začal uklízet Philippovi hračky.
Všichni jsme se najedli tichosti. Philipp byl ubrečený. Bylo mi ho líto, ale řídila jsem se Sebastianovou radou, ho nechat ho být. Po obědě si šel Philipp hrát do pokojíka. Po hodině jsem se šla na něho podívat. Zrovna usnul. Vzala jsem deku a přikryla jsem ho. Sebastian se šel projít a já si začala číst, když jsem v tom měla telefonát. Byl to Law. To mi ještě chybělo. Pomyslela jsem si a zvedla hovor.
,,Ano?’’ řekla jsem do mobilu. Chvilku jsme poslouchala. ,,Musela jsem domů.’’ řekla jsem stroze. ,,Už to ví, ale nepřijal to moc dobře. Ani s jedním z nás nekomunikuje a teď usnul.’’ přiznala jsem. Chvíli jsem poslouchala. ,,Jasně platí to stále.’’ potvrdila jsem to pondělí. ,,Chodí do Komichi školky.’’ řekla jsem. ,,Dobře v jednu tam.’’ souhlasila jsem a típla hovor. Znovu jsem se pokusila číst, ale myšlenkami jsem byla jinde. U páteční a částečně i dnešní noci strávené s Lawem. Ani jsem nezaregistrovala, že přišel Philipp.
,,Mami?’’ zatřásl se mnou Philipp. Podívala jsem se na něho.
,,Ano, Philippe.’’ chtěla jsem říct zlatíčko a pohladit ho, ale nakonec jsem si to rozmyslela.
,,Můžeme si promluvit?’’ zeptal se mě Philipp.
,,Určitě, budu ráda.’’ usmála jsem se a udělala na sedačce místo pro Philippa. Ten si ke mně sedl a hlavu opřel o mé nohy. Opatrně jsem ho začala hladit po hlavičce.
,,Jak to teda bylo?’’ zeptal se Philipp, jak to bylo před pěti lety.
,,Víš, Lawa, tak se jmenuje, jsem poznala na vysoké škole právnické. Hned jsem se do něho zamilovala a on do mě. Nebo aspoň to tak tvrdil. Začali jsme spolu chodit, jako já a Sebastian později. I Sebastiana jsme oba dva znali. Chodil na stejnou školu. Jenže jednou přišla řeč na dítě. Law se vyjádřil přesně, že žádné dítě nechce. Pak jsem o otěhotněla a čekala tebe. Law odjel ještě studovat do zahraničí. Poté jsme se už neviděli. Sebastian se mě ujal. A já se do něho zamilovala, i když to není taková láska, kterou jsem cítila k Lawovi. A teď se Law objevil po pěti letech.’’ dovyprávěla jsem. Ani jsem nezaregistrovala, že se vrátil Sebastian a poslouchá nás.
,,A myslíš, že mě bude mít rád?’’ zeptal se mě Philipp.
,,Určitě, rád by tě poznal. A taky se s tebou chce sejít v pondělí a později by si i u něho přespával.’’ řekla jsem Philippovi a čekala na jeho reakci.
,,Rád ho poznám, ale spát u něho nechci.’’ řekl Philipp.
,,Nebude to jen tak hned. Sám si řekneš, jestli u něho chceš spát, nebo ne.’’ usmála jsem se na malého.
,,OK.’’ řekl Philipp a pomazlil se se mnou. ,,Mám tě moc rád mami.’’ řekl mi.
,,A já tebe taky mám moc ráda.’’ řekla jsem Philippovi, objala jsem ho a políbila do vlasů. Pak jsme se ještě chvilku mazlili.
,,Co takhle zajít do restaurace na večeři, dneska?’’ navrhl Sebastian. Já i Philipp jsme se na něho podívali.
,,To nezní špatně, že ne Philippe?’’ podívala jsem se na Philippa. Ten zakýval hlavou, že ne. A bylo rozhodnuto.
Večer jsme se oblékli a šli do nejbližší restaurace na večeři. Cítila jsem se na nic. Sebastian se tak krásně stará a já ho podvedla. Zradila jsem ho a litovala jsem toho. Nejradši bych vrátila čas a zarazila bych to v čas, než se to stalo. Ale bylo pozdě. Domů jsme dorazili a Philipp si šel hned lehnout. Já se osprchovala a taky jsem si šla lehnout. Sebastian se ještě díval na televizi.
Nastalo pondělí a já se měla znovu setkat s Lawem. Moc nadšena jsem z toho nebyla. Ale Philipp se kupodivu už těšil. S Lawem jsem se sešla ve tří čtvrtě na jednu před školkou.
,,Ahoj Jane, jak se máš?’’ pozdravil mě s úsměvem Law.
,,Ahoj, dobře, jak ty?’’ zeptala jsem se Lawa taky.
,,Fajn. Jak to snesl?’’ zeptal se na Philippa a na tu páteční noc se nezeptal ani nepřipomínal.
,,Nakonec dobře. Říkal, že se i těší, ale spát u tebe zatím nechce.’’ přiznala jsem pravdu.
,,Tak to jsem rád. Chtěl bych ho vzít do cukrárny, smím?’’ zeptal se Law.
,,Jistěže, nevadí mi to.’’ souhlasila jsem. Poté jsme šli do školky vyzvednout Philippa.
S učitelkou jsem domluvila, že občas Law vyzvedne sám malého. Učitelka si zapsala jeho údaje, aby věděla a poslala pro malého. Philipp za chvilku dorazil.
,,Dobrý den, ahoj mami.’’ pozdravil nás Philipp.
,,Ahoj.’’ pozdravila jsem Philippa s úsměvem.
,,Ahoj, a tykej mi. Jsem Law.’’ představil se Law a nastavil ruku. Philipp ji přijal.
,,Philipp.’’ představil se Philipp. ,,Kam půjdeme?’’ zeptal se Philipp.
,,Do cukrárny, chceš?’’ navrhl Law. Philipp chvilku přemýšlel.
,,Jestli půjde s námi mamka, tak rád.’’ souhlasil s podmínkou Philipp.
,,Samosebou, že půjde s námi.’’ souhlasil Law. Pomohl Philippovi do bot a mohli jsme vyrazit.
Došli jsme do cukrárny a Law objednal tři čokolády a poháry. Při jezení poháru a popíjení čokolády si ty dva různě povídali a poznávali se. Okolo šesté jsme se vrátili domů. Law nás musel doprovodit. Domluvili jsme se, že až bude mít volno, tak se zase sejdou.
O dva měsíce později:
Už uběhly od toho incidentu dva měsíce. Po měsíci jsem zjistila, že jsem znovu těhotná a přesně jsem věděla, kdo je otec. Law. Ano zase Law. Po té noci strávené spolu, jsem se Sebastianem nespala, tak nikdo jiný nemůže být otec. Nevěděla jsem, co mám dělat. Byl pátek a tento víkend měl u Lawa spát Philipp. Měl ho vyzvednout ze školy a přespat u něho, až do neděle. Rozhodla jsem se, že to Sebastianovi řeknu dneska večer.
Sebastian přišel domů a já nandavala k večeři. Když jsme se mlčky na večeřili, tak Sebastian udělal nádobí. Oba jsme si sedli do obýváku.
,,Sebastiane, potřebuju s tebou mluvit.’’ začala jsem.
,,Já s tebou taky. Rád bych s tebou měl dítě.’’ vyhrkl na mne Sebastian. Byla jsem v mírném šoku.
,,Víš...já...já...já jsem těhotná.’’ dostala jsem ze sebe. Sebastian oneměl. Došlo mu to.
,,Zase on?’’ zeptal se mě po chvíli.
,,Jup.’’ dostala jsem ze sebe. ,,Zítra sbalím věci a odejdeme.’’ řekla jsem Sebastianovi.
,,Dobře, dneska se vyspím na pohovce.’’ souhlasil v klidu Sebastian.
,,To nemusíš. Já se vyspím v posteli Philippa.’’ dodala jsem. Sebastian jen přikývl. Poté jsem šla do vany, kde jsem se rozbrečela.
V sobotu ráno jsem byla sama doma. Na stole jsem měla lístek, že klíče mám nechat ve schránce. Sbalila jsem svoje a Philippovi věci a zamkla byt. Klíče hodila do schránky a šla jsem do nejlevnějšího hotelu. Pak jsem zavolala Lawovi, že s ním potřebuju mluvit osamotě. Domluvili jsme se na další den u něho doma. Souhlasila jsem. Celou sobotu jsem jinak trávila na pokoji a brečela jsem.
V neděli okolo páté jsem zvonila u dveří Lawa. Přišel mi otevřít Philipp. Přivítali jsme se. Pak si šel Philipp ještě hrát do pokojíka a já s Lawem jsme zůstali v kuchyni.
,,Dáš si kávu?’’ zeptal se mě Law.
,,Ne díky, čaj.’’ požádala jsem. Law nám udělal kávu a čaj. Poté si sedl ke stolu.
,,Tak co se děje?’’ zeptal se hned k věci Law. Poznal, že se jedná o vážnou věc.
,,Víš….čekáme...spolu další dítě.’’ dostala jsem ze sebe a znovu jsem se rozbrečela. Law oneměl a nevěděl co říct.
,,To vážně?’’ dostal nakonec ze sebe. Přikývla jsem. Law mi setřel slzy. ,,To je úžasné. Postarám se o vás. O všechny tři.’’ měl Law radost. ,,Hned odejdeš od Sebbyho a nastěhuješ se s Philippem sem. Miluju tě a věřím, že je to obou stranné. Jinak by ses mi nepoddala tu noc.’’ začal organizovat Law.
,,Už jsem od něho odešla včera. Bydlím v hotelu.’’ přiznala jsem a podívala jsem se na Lawa.
,,Tak hned tě jdeme odhlásit a vzít tvé věci a nastěhovat se sem.’’ rozkázal Law a kopl do sebe kávu. Musela jsem se smát. Pak jsme oblékli Philippa, šli do hotelu, kde mi Law sbalil věci, zaplatil hotel a vrátili jsme se k němu domů. Od té doby žijeme, jako šťastná rodinka. Po narozeni syna, jsme měli svatbu a Law si našel práci blízko domova, tak se nikdo nikam stěhovat nemusel.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
