Anime World CZ/SK - Příběhy

,, Huh? Nezbláznila ses fialko?" odpověděl překvapený Kaito a položil svou ruku na její čelo.

   ,, Přestaň!" zařvala Yuki a odstrčila jeho ruku z čela. ,, Když mi nechceš pomoct, tak to udělám sama!"

Kaito se na ní upřeně zadíval a poškrábal se lehce na obličeji.

   ,, Sakra. Můžeš mi laskavě říct co se děje?!" zvýšil hlas Kaito. Najednou Yuki a Kaitovi zazvonily mobily. Oba dva je vytáhli z kapsy. Byla to SMS.

   ,, K-kaito já..." koktala Yuki když si přečetla SMS-ku.

   ,, Huh. Už tomu rozumím. Ty a Shin...!" řekl vážným hlasem Kaito a schoval mobil do kapsy.

   ,, Nech mě to prosím vysvětlil!" zařvala zoufale Yuki. ,, Já a Shin ..."

   ,, To mi stačí. Pojď jdeme!" skočil do řeči Yuki a rychlým krokem vyšel z vily.

   ,, Kaito prosím počkej! Chci to udělat sama! Nechci tě do toho zatahovat." řekla smutně Yuki na Kaita, který se zastavil.

   ,, Jsi pořád stejně hloupá jako kdysi fialko. Mě systém nevidí. Pamatuješ?" řekl vážně a otočil se na Yuki.

   ,, Ten den.." špitla a podívala se Kaitovi do očí. Kaito přikývnul. ,, Jak je to možné?" zeptala se nechápavě.

   ,, Je to dlouhý příběh. Řekněme že ty víš kdo můj otec byl zač. Když se narodí dítě je okamžitě odneseno na další sál." utichnul Kaito. Yuki si přiložila ruku na krční páteř.

   ,, A operován čip." dopověděla Yuki za něho.

   ,, Přesně tak. Pro lidské ruky je tohle nemožná operace. Při spuštění systému RUT zemřelo spousta lidí kterým se tenhle čip operoval do krční páteře s připojením míšních nervů. Proto lidé vytvořili robota, který to jako jediný zvládne bez jediné chyby."

   ,, Proč mi tohle všechno říkáš?" zeptala se nechápavě Yuki. Kaito za pousmál.

   ,, Protože můj otec mi tenhle čip vlastnoručně vyoperoval." odpověděl Kaito s úsměvem na tváři. Pravou ruku strčil do kapsy. Něco v ní držel.

   ,, Proto ho musím nosit při sobě, když jdu do práce nebo když jsem chodil do školy." dodal a otevřel svou dlaň. Na jeho dlani ležel malý průhledný čip. Yuki vystrašeně sledovala čip na Kaitové ruce.

   ,, Takže tu zůstaň." řekl klidným hlasem a šel položit čip na jídelní stůl. ,, Pokud nemám čip u sebe. Jsem pro systém neviditelný."

   ,, Kaito, ohledně tvého otce..."

   ,, Kašli na to. Nepamatuji si to." skočil do řeči Kaito.

   ,, I přes to chci jít s tebou." řekla vážným hlasem Yuki a podívala se Kaitovi do očí.

   ,, Pokud se něco stane. Jsi v tom sama. Už tě nemám na starosti." řekl chladně Kaito a prohrábnul si rukou své černé havraní vlasy.

   ,, Kaito já.!" zařvala Yuki a v očích se jí začaly tvořit slzy.

   ,, Hah. Jsem už rozvedeni." pousmál se falešně Kaito a přejel rukou po kapse kde měl schovaný mobil. ,, Jdeme."

Večer byla už tma. Lidé ulehali do svých postelí. Bez starostí co se s nimi bude dít další dny. Systém měl pro každého předem napsanou budoucnost. Budoucnost, která je šťastná a bezstarostná.

   ,, Kde se furt flákáš? Kdybych to věděl tak semnou rozhodně nepůjdeš do terénu." odsekl Kaito když přelezl plot.

   ,, Sklapni!" řekla naštvaně Yuki když pomalu přelézala plot. ,, Proč musíme jít tak debilní zkratkou?"

   ,, To si ze mě chceš dělat srandu?! Nikdy jsem neviděla takovou dámu jako jsi ty!"

   ,, Dámu? Tvé ego by mohlo pohltit celý vesmír a ještě by ti trocha zbylo!"

   ,, Huh? Co jsi to řekla?" zavrčel Kaito.

   ,, Za pravdu se každý zlobí." řekla hrdě Yuki a založila ruce na hrudi.

   ,, Vážně? Chi a co ta díra na tvém zadku? To je nový styl?" ušklíbl se Kaito. Yuki se rychle podívala na svou zadnici.

   ,, Aaa! Co to má být?" zaječela Yuki a podívala se na plot přes který před chvíli lezla. Na vrchu vysela džínová látka.

   ,, Máš štěstí že je už noc." řekl klidným hlasem Kaito a vydal se kupředu.

   ,, Počkej sakra! Nemůžu tak přece jít!" zařvala Yuki.

   ,, Myslíš si snad, že bych se ti snad chtěl podívat na zadek. Ujistím tě. Stejně jsem ho už viděl." zazubil se Kaito a pokračoval. Yuki zrudla a rozběhla se za ním.

   ,, Stůj! Už jsme na místě." řekl potichu Kaito a natáhnul ruku před Yuki aby neudělala ani krok dopředu. ,, Pojď k tomu křoví." dodal a pomalým krokem došel za křoví. Yuki ho pomalu následovala.

   ,, Sakra. Nedostaneme se tam. Kolem hlavní budovy je pořád hodně robotů." řekl naštvaně Kaito.

   ,, Co budeme dělat?" zeptala se Yuki.

   ,, Sakra mluv potichu! Co budeme dělat? Musíme najít jiný způsob jak se dostaneme co počítače systému." odpověděl vážným hlasem Kaito.

   ,, Má práce! Dělám s počítači! Možná bych..." vyhrkla ze sebe Yuki.

   ,, Pššššt!" zastavil jí Kaito a položil svou levou dlaň na její ústa.

Najednou se dva roboti, kteří šli kolem, zastavili a podívali se směrem ke křoví ve kterém se schovávali.

   ,, Identifikujte se." řekl jeden z robotů a jeho oči začaly svítit červenou barvou.

   ,, Identifikujte se." řekl druhý robot.

   ,, Sakra!" zaklel Kaito a chytnul Yuki pevně za ruku a rozběhnul se směrem k robotům. ,, Zakryj si své oči!" zařval Kaito a po robotovi kterému svítily oči svou černou bundu.

Kaito s Yuki běželi po prázdné ulici co jím nohy stačily.

   ,, K-kaito...já...já už nemůžu!" zařvala Yuki a lapala po dechu.

   ,, Sklapni! To máš z toho když nedržíš jazyk za zuby!" zařval naštvaně Kaito. Najednou se Yuki začala neovladatelně smát.

   ,, B-byla to sranda nemyslíš?" Yuki začala zpomalovat.

   ,, Ještě vydrž! Támhle se schováme." řekl Kaito a zatáhnul Yuki do mezi uličky.

Opřeli se zdi domu a zhluboka se vydýchávali. Kaito se podíval přes roh domu jestli je někdo nepronásleduje. Jediné co uviděl byla osvícená noční ulička.

   ,, Ještě chvíli počkáme než se situace uklidní." řekl Kaito a utřel si pot z čela.

   ,, K-kaito.." vydala ze sebe Yuki a začala odkašlávat.

   ,, Huh? Co je zas?" zeptal se otráveně.

   ,, T-tvá ruka." dostala ze sebe Yuki. Kaito se podíval na svou pravou ruku. Pořád držela levou ruku Yuki.

   ,, Promiň." odsekl Kaito a pustil jí.

   ,, O-omlouvám se Kaito." špitla potichu Yuki a sklonila hlavu.

   ,, Jsi vážně otravná. Za co se zase omlouváš?" zeptal se nechápavě Kaito.

   ,, Ten rozvod. Nechtěla jsem to udělat...ale...ale Shin...Ty jsi to věděl? Věděl jsi to už od školy jaký je?!" řekla Yuki smutně a s očí ji začaly stékat slzy.

   ,, Huh." přikývnul Kaito a odvrátil od ní pohled.

   ,, Byla jsem tak hloupá. Promiň mi to Kaito." špitla.

   ,, Promiň neodpustím." řekl vážně.

   ,, C-cože?! Kaito!" rozbrečela se Yuki a pohlédla na Kaita.

   ,, Neodpustím, že jsem tě neochránil." řekl Kaito a natáhnul k Yuki ruku. ,, Pojďme domů."

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.